1. Vy jste divadelní i televizní herec, ale také jste nějakou dobu závodně tancoval. Jsou divadelní představení s tancem náročnější, nebo herce naopak víc baví?
„Musím teď mluvit za sebe – mě to baví více. Když je v představení pohyb, je to samozřejmě všeobecně pro herce náročnější, ale mě to prostě baví, mám pohyb v sobě. Tančil jsem závodně asi 5 let, standardní tance a latinsko-americké tance, ty mě bavily nejvíce.“
2. Vyhrál jste někdy?
Ano, také jsem vyhrál.
3. Je pro Vás obtížné nacvičit taneční číslo pro divadelní představení, pokud jde o tanec, který neznáte, nebo Vám to jde všechno „samo“?
„Pohyb mi všeobecně jde dobře, ale jsou různé druhy tance, např. jsme jednou dělali argentinské tango, nebo flamenco, to jsem musel „nadřít“.
4. Jak dlouho se asi tak celé představení připravuje?
„Představení se nacvičuje asi 2-3 měsíce, takže jsem cvičil asi 2 hodiny denně.“
5. Chtěl jste být tanečníkem nebo hercem? Proč zvítězilo herectví?
„Tanec mě moc bavil, jednou do našeho tanečního klubu přišel pár, který studoval herectví na JAMU. Zaujalo mě, že tam mají obory jako herectví, tanec, zpěv, žonglování, šerm, jízdu na koni. To se mi hrozně líbilo, tak jsem se rozhodl, že to zkusím a přihlásil jsem se.
Já jsem se ke všemu většinou dostal náhodou. Pokračoval jsem v tanci ještě nějaký čas, ale měl jsem vždycky raději exhibice než soutěže. Na soutěžích vás hodnotí porotci a ti samozřejmě nemusí být vždy objektivní. Neměl jsem rád porotu. Běžně se stávalo, že porotci „nadržovali“ svým oblíbeným párům. Nevím, jaká je situace v závodním tanci dnes, ale když jsem závodil já, stávalo se běžně, že pár, který jel z Brna do Ostravy, neměl šanci na vítězství. Porotci byli většinou z okolí Ostravy a nám bylo jasné, že budou upřednostňovat páry z Ostravy a tak se i většinou stalo. Nevyhrávali jsme, vyhrávali Ostraváci.
Mrzelo mě, že závodní tanec bývá nespravedlivý. Když hrajete fotbal a padne gól, je to jasné, kdo vyhrává, ale tanec?“
6. Je těžké v současné době být hercem? Doporučil byste tuto práci mladým lidem?V čem je to těžké?
„Dnes je mnohem těžší být hercem. Dříve byla konzervatoř – JAMU, DAMU. Ze 400 uchazečů vybrali 10. Ti většinou vystudovali tuto talentovou školu a šli rovnou do praxe, práce pro ně bylo dost. Kdo vystudoval JAMU, byl dobrý herec, předpokládalo se to. (Není to samozřejmě stoprocentní pravda, ale většinou to byli opravdu dobří herci.)
V současné době je to ale tak, že z běžné modelky nebo miss se stává herečka nebo zpěvačka, protože ji někdo obsadí do filmu a nikoho nezajímá jestli na to má vůbec talent.
Četl jsem rozhovor s jednou mladou „herečkou“ z populárního seriálu, která řekla, že hraní ji baví, ale v divadle by hrát nemohla, protože se „strašně“ stydí a měla by „strašnou“ trému. Tak to mě moc pobavilo. Já si myslím, že opravdový dobrý herec se většinou pozná na jevišti. Kdo je dobrý v divadle, je dobrý herec.
Teprve když „ustojíte“ dvouhodinové vystoupení v divadle, jste VÝBORNÝ herec.
Jestli bych doporučil stát se hercem? Nevím. Dnes je to opravdu těžké, je to těžší než dříve, nerozhoduje umění, kvality herce, rozhoduje jen to, zda Vás někdo obsadí, je jedno, jestli umíte hrát nebo ne.“
Já jsem hrál asi 8 let v Národním divadle. Hrál jsem krásné, velké role, ale neobjevoval jsem se moc v seriálech nebo filmech, tak vlastně jako bych vůbec neexistoval.
Dříve bylo Národní divadlo bráno jako vrchol kariéry herce. Ale dnes to nikoho nezajímá, nejlepší jsou herci ze seriálů a nemusí umět ani hrát.“
7. Jste hodně vytížený? Máte rodinu? Jak se dá propojit práce herce a rodina?
„Zatím to mám jednoduché, nemám děti, žiju jen s přítelkyní. Ale myslím, že se to dá zvládnout dohromady. Znám manželství dvou herců, jde to. Musí se zapojit babičky, chůvy….
8. Hrál jste v Expozituře, je to seriál o zločinu. Jak snášíte záporné postavy? Baví Vás, nebo je nemáte rád, přemýšlíte o nich v soukromí?
„Herci mají většinou raději záporné role, je to pestřejší. Hrál jsem schizofrenického mladíka ve filmu „Škodná“. Byl to vrah, který zabil několik lidí, ale pocházel z dobré rodiny, maminku hrála Táňa Medvecká. Režie Petr Kotek, stejně jako režie Expozitury.“
„Pro herce je výzva hrát zápornou roli, dobrý herec hraje vždy raději zápornou postavu. Ale já si role nepřenáším do soukromého života, neběhám po parku a nezkouším přepadat kolemjdoucí, to ne.“ (smích)
Ale stalo se – přenesla se mi role do života – že mi paní v pekárně nechtěla prodat rohlíky, protože jsem „zlej“ na jejich idol – na Jitku Čvančarovou v seriálu „Ordinace v růžové zahradě.“
Nemohl jsem jí vysvětlit, že je to jen role a že já nejsem „takový.“ Diváci mají rádi „hodňouse“, jsou sladký, ale herci mají raději „potvory“, protože jsou barvitější.
9. Platí v dnešní době stále pravidlo, že jsou herci „zaškatulkovaní“ a vybíráni pro určité role nebo se situace změnila?
„Asi to platí pořád. Určitý typ hraje hodného a nemůže hrát „padoucha“. Málokdy se setkáte s tím, že by vám chtěli dát hrát protiúkol. Prostě podle toho, jak vypadáte, vás většinou obsadí. U filmu nechtějí nikoho přestrojit, vyberou rovnou ten typ člověka.
Přitom mě na herectví baví, že se člověk může proměnit a být jiný. Jednou mě ale potkala proměna, byl jsem obsazen do role hlavního hrdiny Nickyho Wintona ve filmu „Nickyho rodina.“ Pamatuji si, že jsem měl vousy, kotlety a krátké vlasy, když jsem se setkal s režisérem Matějem Mináčem měl jsem hrát postavu ze 30. let. Ale pan režisér si to dokázal představit, tak jsem tu roli dostal. Dokázal jsem se přizpůsobit a vypadal jsem jako z 30. let.
Herci se rádi proměňují, jsou také naštvaní, že nemohou dostat jiné role.“
Nicky Winton
10. Ale člověk se musí chtít měnit, ne? Někdo by se nechtěl měnit (třeba já bych nechtěla být někdo jiný …)
„Ano, musí chtít, ale mě to právě baví – velká proměna.
Těžší jsou ty úkoly, které musíte zvládnout. Třeba hrát homosexuála a líbat se s partnerem je nesmírně těžké, pokud jste heterosexuál.“
Navíc reakce lidí jsou různé, když Vás pak potkají, že …
„Je to těžký, to je daň tomu herectví. Ten herec by pak měl dostat jinou roli, kladnou, aby si napravil u diváků svou reputaci.
11. Čeho byste ještě chtěl ve své kariéře dosáhnout?
„Rád bych si zahrál v nějakém pěkném filmu. Hrál jsem v divadle roli schizofrenika ve hře „Slyšet hlasy.“ To byla krásná role, tu bych si chtěl zahrát i ve filmu.“
Ať se Vám to vyplní ….
Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková
