Každý z velkých umělců, od Bernsteina (skladatel, dirigent, klavírista, pedagog, televizní hvězda) po Simona Gray ( autor div. her) souhlasí, že muzikály jsou noční můrou pro jejich tvůrce.
Například některé muzikály měli až pět let zpoždění od předpokládaného uvedení na scénu. Během tvory muzikálu „West Side Story“ v roce 1957 proběhlo nekonečně mnoho zoufalé korespondence mezi skladatelem Bernsteinem, textařem Stephenem Sondheimem, choreografem Jerome Robbiensem a Arthurem Laurentsem, který je tvůrcem námětu.
Všichni muži pracovali společně téměř dnem i nocí, hádky mezi nimi se pravděpodobně v té době utajily před veřejností, ale dokladem tohoto období jsou Bernsteinovy dlouhé dopisy, které psal své ženě během zkoušek, kde jí svěřoval podrobnosti o hororovém procesu, který při tvorbě prožíval.
„K čemu to je? Dvacetčyři hodin pracujeme, jsem unavený, nervózní, apatický. Tohle je poslední show, na které pracuji.“
Jindy si zase stěžuje slovy: „Práce je nekonečná, nikdy nespím. Všechno se každý den přepisuje. Představ si, že za dva týdny už začínáme hrát na scéně.“
Existují celá alba písní Stephena Sondheima, která nebyla vydána. To je konstantní a ohromující fakt, který provází tvorbu muzikálů, bez ohledu na to, zda jsou tyto muzikály hity nebo propadáky. Dá se říci, že výsledek mnohdy ohromí i samotné tvůrce, kteří nakonec vidí docela jiné dílo, docela jiný muzikál.
Z mnoha divadelních neštěstí, která popsal Simon Gray v sérii svých deníků, stojí za zmínku jeho účast v Broadwayském muzikálu „The Red Shoes“ (jedna z prvních verzí). Autorem muzikálu byl legendární Jule Styne. Gray byl jedním z mnoha lidí, kteří opustili projekt v průběhu jeho vývoje. Vylíčil S tyneho jako rozmarného egomaniaka obklopeného sborem svých zbožňujících asistentů. Satisfakcí pro Graye může být, že „The Red Shoes“ byly po pěti představeních zastaveny.
Jack Rosenthal, další britský dramatik, který pracoval s Jule Stynem, reagoval podobným způsobem. V jedné z jeho her „Smash!“ se ostýchavý dramatik stává obětí šikany bláznivě sebezbožňujícího Broadwayského skladatele.
Tak proč je tvorba muzikálů tak náročná?
Možná hlavní důvod, proč je tento žánr tak těžký, je to, že je to umělá forma a všechno na sebe musí logicky navazovat. Může se stát, že jeden autor napíše, že postava zemře ve druhém dějství, ale náhle tato postava znovu žije v písni dalšího spoluautora.
Vzhledem k tomu, že divadelní hra vyžaduje spolupráci mezi autorem scénáře a režisérem ( i producenti a herci mají někdy slovo), muzikál obvykle vyžaduje spolupráci nejméně mezi skladatelem, textařem, dramatikem a choreografem, navíc vzhledem k obrovské;mu rozpočtu se často podílí na díle ještě více autorů. Řekněme třeba sedm nebo osm lidí. Je to jako na summitu Evropské unie, rozmanitost zájmů téměř zaručuje nesouhlas.
Většina projektů je odsouzena k extrémní obtížnosti nebo k úplnému selhání. O to více nás musí těšit díla, která byla dokončena a můžeme je vidět na jevištích.
Taneční magazín