Jeho jméno netřeba hledat!

Tip na velice zdařilý knižní debut již uznávaného autora. A jeho „taneční“ básnička pro čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU návdavkem.

V současné době velkých proměn a nuceného ústupu živé kultury zbývá také více času na posezení s přítelkyní, která téměř nikdy nezradí – knížkou. TANEČNÍ MAGAZÍN svým čtenářům dává tip na jeden doslova skvost z nakladatelství „Talent pro ART“.

Doporučujeme vám vskutku velice zdařilou básnickou prvotinu „Básník bez jména“. Je z pera (či počítače?) uznávaného člena divadla ESENCE, textaře, scenáristy, herce a písničkáře Ivana Frieda. Celé toto nové dílo nejen dokumentuje autorovu bezmála padesátiletou tvorbu, ale současně i jeho autorské a životní mezníky.

Ivan Fried přednáší

Z textů samotných vyniká nejen živočišná svébytnost autora, ale zároveň i jeho obliba a respekt k beatnické poezii, stylu blues anebo ke Karlu Krylovi. Tato sbírka také mapuje Friedovy písňové texty, respektive zhudebněné básně pro představení, již úvodem zmíněné, ESENCE.

Významnou složkou této publikace jsou (nejen) doprovodné ilustrace významného sochaře, malíře a pedagoga Kurta Gebauera. S ním a jeho studenty, mimochodem, autor spolupracoval již před lety v Neratovicích při úpravě městského intravilánu. V době, kdy byl Fried nejen ředitelem neratovického kulturního domu, ale velkým „hybatelem“ veškeré neratovické kultury.

Jedna z ilustrací Kurta Gebauera

K nepřehlédnutí je i vkusná a velmi citlivá grafická úprava, která kupříkladu velmi vhodně odděluje svébytnou pasáž „Chrliči a Faustové“.

Jak již je asi teď čtenářům patrné, Ivan Fried opravdu dávno není básníkem beze jména. Název knížky je od něj nejen (tak trochu) nemístnou skromností. Anebo jeho tradiční provokací? Ivanova poezie si nalezla cestu k posluchačům již na řadě divadelních představení anebo autorských sessionů. Takže, tato prvotina – navzdory názvu – dokládá, že známým básníkem, který se již dostal do povědomí, nemusí být ten, který vydal stohy básnických sbírek. Konkrétně ve Friedově případě – dosud ani jedinou.

Autor se jménem a s kytarou

Závěrem zde musím zároveň připomenout i editorku Radanu Šatánkovou, která dostatečně motivovala spíše introvertnějšího autora. To ona, sama výborná básnířka, patří ke stěžejním iniciátorům této publikace.

Finálně přijměte malý dárek – malou ukázku s taneční tematikou:

TANCUJE HOLKA VESELE

Ivan Fried

Tancuje holka vesele

Jsou při ní všichni andělé

Je při ní vládce dobroty

Král Satanáš, vlk samoty

skřet Hrůza, netopýří muž

A osud letí jako nůž

Hej hola, letí jako nůž

(Z cyklu „Caprichos“, 1977;

zaznělo v dramatu „Nero – Miláček Říma“, 2001)

 

Foto: Talent pro ART, archiv divadla ESENCE a archiv TM

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN

Srdce, mříže, svět a my

Srdce patří za mříže

Srdce, mříže, svět a my. Švandovo divadlo uvede hru o ztrátě lidského srdce  

Nová inscenace Srdce patří za mříže ve Švandově divadle nabízí netuctovou výpověď nejmladších divadelníků o násilí a sebelásce v globálním světě. Sejde se v ní milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, s cizincem hledajícím srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni vyprávějí o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce. Novinku pro smíchovskou scénu připravuje režisérka Alžběta Burianová. Premiéra bude 29. dubna v 19 hodin v komorním Studiu Švandova divadla.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje také jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby.

Volání, co neslyšíme

Hru Srdce patří za mříže napsal mladý dramatik a básník David Košťák přímo pro studiovou scénu jako třetí a poslední inscenaci uvedenou v letošní sezóně v rámci cyklu „Intimita – Anonymita – Agresivita“.  O agresivitě, násilí i sebelásce v globální společnosti autor říká: Násilí mi přijde nejhrozivější ve chvíli, kdy si člověk neuvědomuje, že se ho dopouští – denně třeba využíváme produkty, jejichž vznik se vážně podepisuje na kvalitě života jiných lidí. Jejich volání o pomoc však nikdy neuslyšíme. I proto jsem chtěl na jeviště předvolat nejen „pachatele“, ale i „oběti“ tohoto stavu. V určité míře totiž v sobě máme oboje,“ uvádí David Košťák, jinak také překladatel z angličtiny a kmenový dramaturg Divadla LETÍ.

V jeho hře se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl. Řeč bude také o krutém pronásledování příznivců cvičení Falun Gong v Číně. A doslechneme se o transplantační turistice, kdy si dostatečně bohatí pacienti na čínských klinikách mohou koupit orgán získaný od politických či jiných vězňů – nedobrovolní dárci však tuto „výhodnou transakci“ nepřežijí…

Vedle tématu lidské odpovědnosti a lidských práv inscenace připomene i některé komičtější momenty z českého prostředí. Tím je třeba podivuhodné přátelství malého kresleného hrdiny s cizokrajnou Pandou nebo oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů těch, co se navzájem ztratili a zase našli…

Násilí, co necítíme

Hru režíruje Alžběta Burianová, absolventka DAMU. Ta s Davidem Košťákem tvoří sehraný tým. V inscenaci ji zajímalo násilí probíhající nepřímo – v globálně propojeném světě málo viditelné a málo osobně prožívané. Nepřímého násilí, u kterého nevidíme, jaký konkrétní dopad naše činy mají, se dopouštíme často. A ne vždy se při tom nutně cítím e jako pachatelé. Vnímám však, že se citlivost k těmto věcem ve společnosti postupně zvyšuje – čím dál víc lidí se například zajímá o to, kde a jak se vyrábí zboží, které si kupují,“ uvažuje režisérka.

V inscenaci hraje Martina Krátká, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta, Marek Pospíchal a Klára Cibulková.  Posledně jmenovaná herečka, stálice smíchovské scény, vnímá agresivitu zejména v médiích a na sociálních sítích. „Co mě hodně zajímá, je skrytá agrese a manipulace, kterých se při zkoušení dotýkáme. A celé to téma pronásledování lidí praktiku jících Falun Gong a transplantační turistiky v Číně je zrůdné. A málo se o tom ví, i já jsem se mnoho informací dozvěděla až teď,“ komentuje svou čerstvou zkušenost Klára Cibulková.


Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu a kostýmy vytvořila Anna Brotánková, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Tříhlavý drak v dámské režii

Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „Intimita, anonymita, agresivita“ – aktuálních jevů, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry zároveň nastudovaly ženy, talentované režisérky.

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní mapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

Podle Doda Gombára, uměleckého šéfa Švandova divadla, byla výchozí témata nahlédnuta pokaždé zcela jinak. „Od křehkého a náročného pokusu interpretovat současnou britskou autorku, přes poetickou adaptaci velikána české literatury, až ke zcela novému a čerstvému textu, jenž formuluje nejmladší divadelní generace,“ míní Gombár a dodává: „Myslím, že není marné položit tyto tři inscenace vedle sebe a pokusit se v nich uvidět tříhlavého draka, co nad námi létá. Jsem rád, že Studio Švandova divadla neslevuje ze svých nároků a neúnavně se snaží nabídnout nepohodlné a nekonformn&iac ute; divadlo, které je možné vnímat i v hlubších souvislostech.“

 

Inscenace Srdce patří za mříže bude mít premiéru v sobotu 29. dubna 2017. Reprízy jsou plánované na 2. a 29. května, do konce divadelní sezóny pak bude hra na programu ještě 8. června 2017.

 

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín