Štítek: Attila Egerházi

TANUM

ATU ČR přináší podzimní vzdělávací semináře a workshopy pro odbornou veřejnost

Projekt TANUM, komunikační platforma Asociace tanečních umělců České republiky (ATU ČR) s odbornou veřejností a představiteli státní správy, vstupuje do závěrečné fáze. V ní se bude soustředit na podporu posílení kapacit členů oborové organizace ATU ČR a také na získání nových dovedností profesionálních tanečníků a absolventů tanečních konzervatoří – během podzimu proběhne řada odborných workshopů a seminářů. V rámci projektu TANUM (TANeční UMění), který byl podpořen Norskými fondy, financemi z Národního plánu obnovy a také MHMP, dál probíhají diskuse o Statusu umělce a Prostorové a finanční analýze potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění.

Ve středu 25. října od 14 hodin proběhne v Domě tanečního umění v Braníku seminář Jak správně vyplnit daňové přiznání fyzických osob, který povede Ing. Jakub Švanda. Ve středu 8. listopadu od 15 hodin proběhne tamtéž seminář Buďte vidět v online světě Mgr. Julií Válkovou. Do třetice se v termínu 13. prosince od 15 hodin uskuteční seminář Jak na tvorbu videa? Audiovizuální prezentace tanečního umění s Janem Chaloupkou.

Současně připravuje ATU ČR další odborný workshop, tentokrát s nezávislým maďarským tanečníkem a choreografem Lórándem Zachárem. V úterý 31. října od 12 hodin bude v branickém Domě tanečního umění diskutovat na téma Uplatnitelnost profesionálních tanečníků po skončení aktivní taneční kariéry, možnosti uplatnění na trhu práce v době ukončení studia, aktivní kariéry a po ukončení kariéry. Naváže na workshop s Attilou Egerházim, maďarským choreografem a pedagogem, který byl zaměřen na téma veřejné finanční podpory v oblasti nezávislého tanečního umění v Maďarsku versus v České republice. S Egerházim diskutovali členové rady ATU ČR, zejména Linda Svidró, předsedkyně této asociace. Poslední workshop (jméno hosta je v jednání) se pak uskuteční v listopadu a soustředit se bude především na výměnu zkušeností v oblasti jednání s představiteli veřejné správy v zahraničí versus v České republice a současně shrne dosavadní výstupy projektu.

V rámci projektu proběhla i Prostorová a finanční analýza potřeb v oblasti profesionálního tanečního umění, která zhodnotila podmínky pro výkon umělecké práce jak v nezávislé, tak zřizované taneční sféře. Do analýzy se zapojily všechny baletní soubory kamenných divadel v České republice a dále sedm nezávislých souborů současného tance a divadla, např. Lenka Vágnerová Company, Pražský komorní balet, DekkaDancers, Burki.com, Farma v jeskyni, Losers Cirque Company a další.

„Z dotazníkového šetření, které realizovala Asociace tanečních umělců ČR, vyplynulo, že zůstává mnoho neřešených problémů,“ vysvětluje Zdeněk Prokeš, člen rady ATU ČR. „Taneční umělkyně či umělci jsou stále nedostatečně ohodnocováni za svou práci, která probíhá často v nevyhovujících podmínkách. Přetrvává společensky i sociální podceňování tanečního umění. Umělec věnuje většinou veškerý svůj čas výkonu povolání, v mnoha případech za neodpovídající finanční ohodnocení a po skončení kariéry – ať už z důvodů zdravotních, či věkových, mu stát nenabízí nic – často stojí ve čtyřiceti letech na začátku bez jakýchkoliv jistot. Z toho vycházejí i důležité úkoly pro taneční komunitu do budoucna.“

Aktuálně probíhá sběr dat a odborné diskuse v oblasti tanečního umění, diskuse s MKČR na téma Nastavení minimálních standardů Statusu profesionálního umělce v oblasti tanečního umění, které se zaměřují na specifikaci náročnosti umělecké práce v oboru. Je potřeba definovat kritéria, které profesionál oboru musí splňovat, popsat dopady systému sociálního zabezpečení výkonných umělců a zohlednit časová a sociální specifika této profese. Členové Strategického týmu projektu proto jednají se zástupci Nadace pro taneční kariéru, Vize tance, odbornou veřejností a Ministerstvem kultury.

„10. října se na Ministerstvu kultury konala Informativní schůzka s řešiteli výzkumných projektů, kde ministerstvo představilo návrhy na legislativní ukotvení statutu umělce,“ doplňuje Prokeš. „Ukazuje se, že všechny zúčastněné čeká ještě dlouhá cesta. Bude zapotřebí větší mezirezortní spolupráce Ministerstev kultury, financí, zdravotnictví, spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí. I tak ovšem bez politického zadání z meziresortních jednání nemůže vzejít systémová změna. Náš další výzkum Prostorové a finanční podmínky přinesl také velmi zajímavá zjištění, ale pro náročnost sběru dat a následné analýzy se výsledky teprve zpracovávají.“

Podrobnější informace o projektu TANUM najdete na webové stránce: www.atucr.cz.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

On/a, poslední novinka Pražského komorního baletu

Pražský komorní balet uvádí v závěru sezóny premiéru inscenace

Tři zahraniční choreografové a jejich příběhy beze slov na vlně současného tance. To je inscenace s názvem On/a, poslední novinka Pražského komorního baletu v této sezóně. Ve světové premiéře se v rámci večera představí díla Lidie Wos (Švédsko/Polsko), Ji-Eun Lee (Jižní Korea) a Lóránda Zachára (Maďarsko). Na jevišti KD Mlejn bude inscenace poprvé uvedena ve čtvrtek 29. června 2023 v 19:30.

„Pro novou premiéru Pražského komorního baletu jsme díky finanční podpoře Národního plánu obnovy oslovili tři zahraniční choreografy, kteří působí na volné noze a spolupracují většinou s nezávislými tanečními soubory. Publikum se tentokrát může těšit na večer nabitý současným tancem,“ uvádí Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Jsem ráda, že se podařilo sladit volnou časovou kapacitu všech tvůrců a v poměrně krátké době nastudovat tři dvacetiminutové choreografie. Po delší době tak v PKB opět hostují zahraniční tvůrci, kteří v rámci umělecké práce prezentují i současné taneční techniky a předávají své zkušenosti našim tanečníkům.“

Lidia Wos je švédsko-polská choreografka známá svým osobitým jazykem, který se vyznačuje kroutivými pohyby, překvapivými pozicemi těla a absurdním humorem. Dalším typickým znakem její tvorby je muzikalita. Ve svém novém díle Na hraně iluze, které na hudbu Johanna Sebastiana Bacha vytvořila přímo pro Pražský komorní balet, diváky zve do světa pokřivených obrazů a dějových zvratů. Do světa, kde hranici mezi fantazií a realitou určuje jen představivost.

Lidia Wos je švédsko-polská tanečnice a choreografka žijící ve švédském Malmö. Profesionální tanečnicí se stala po absolvování Veřejné baletní školy ve Varšavě, kde studovala v letech 1981–1990. Poté působila jako tanečnice v Opera Baltycka v Gdaňsku (PL), v Polském tanečním divadle v Poznani (PL) a ve Skånes Dansteater v Malmö (SE). Ve své taneční tvorbě se věnuje různým žánrům, od klasického baletu a současného tance po konceptuální umění a činohru. Účinkovala v dílech, která vytvořili Rui Horta, Örjan Andersson, Václav Kuneš, Didy Veldman, Uri Ivgi, Angelin Preljocaj, Hofesh Schechter, Alen Lucien Öyen, Jo Strömgren, Mats Ek, Jorma Uotinen a další. Jako choreografka se Lidia Wos vyznačuje zvláštním osobitým stylem. Vytváří přirozené, organické pohyby, které nicméně často doplňuje o dynamičtější prvky. Její choreografie jsou plné fantazie, díky níž objevuje nečekané nové úhly a pozice těla. Ve své choreografické práci se nezaměřuje pouze na pohyb a taneční kroky, ale věnuje velkou pozornost každému detailu. Ve světě, který vytváří, hrají stejně důležitou roli i ostatní složky – hudba, kostýmy, scéna, rekvizity, světelný design a další. Díla této umělkyně jsou obrazivá, často s nádechem absurdna a humoru. Je autorkou choreografií pro taneční soubory, divadla a opery ve Švédsku, Dánsku, Polsku, Nizozemsku, České republice a Spojených státech amerických. Ve svém repertoáru má celou škálu tvarů, od krátkých tanečních sól, přes celovečerní inscenace pro větší taneční soubory, až po činohru, muzikál a operu. Její díla jsou uváděna po celém světě, například v Kennedyho centru ve Washingtonu, divadle The Place v Londýně, Královské opeře v Kodani, divadle Jayu v Soulu a na řadě dalších míst. Kromě umělecké tvorby se Lidia dlouhodobě věnuje výuce a pořádání kurzů a různých workshopů. Jako hostující profesorka pravidelně vyučuje herectví na Divadelní fakultě v Malmö (Lundská univerzita) a tanec na Baletní akademii v Göteborgu, Kodaňské škole současného tance a Dánské národní škole múzických umění v Kodani.

Druhou částí večera je nový kus jihokorejské choreografky Ji-Eun Lee, který jeho autorka nazvala Špetka krutosti. Toto dílo ukazuje, jak se v lidské mysli rodí zloba a táhne se za svědomím dotyčného jako ocas. Ten je stále delší a těžší, ovíjí se kolem těla, až člověku sevře duši. Zloba dusí duši jako smog, a nakonec ji celou pozře. Tak negativní emoce ničí lidského ducha. S Pražským komorním baletem nepracuje Ji-Eun Lee poprvé, už v roce 2013 vytvořila pro soubor úspěšnou choreografii The Condition of Disappearance (Podmínka zániku).

Ji-Eun pochází z Jižní Koreje. Vystudovala univerzitu Hanyang v Soulu, kam nastoupila jako nejlepší studentka. Absolvovala zde s vyznamenáním bakalářský program a dokončila i magisterské studium, při kterém rovněž pracovala jako odborná asistentka. Po ukončení studia působila jako profesionální tanečnice v Koreji, kde získala první cenu ve dvou nejprestižnějších tanečních soutěžích pořádaných Korejskou taneční asociací a v Národní taneční soutěži. Jako nejmladší choreografka byla oslovena, aby vytvořila a zatančila vlastní choreografii v Tokiu a Soulu. Během studia na Akademii múzických umění získala za svou choreografii třetí cenu v německé soutěži Euro-Scene Dance Choreography Competition. Zvítězila také na mezinárodní výstavě Art Expo v Itálii. Jako choreografka byla přizvána ke spolupráci a účinkování do více než 23 zemí, mimo jiné Irska, Estonska, České republiky, Mexika, Německa, Itálie, Velké Británie, Kazachstánu, Sarajeva, Bruneje, Koreje, Řecka, Turecka, Polska, Bulharska, Číny, Spojených států amerických, Rumunska, Japonska, Ekvádoru a dalších.

Třetím choreografem nového večera je Lóránd Zachár z Maďarska. Ten vytvořil zábavné dvacetiminutové dílo Ornament, která připomíná atmosféru barokních bálů, kde se tančí na hudební etudy soudobého skladatele Marina Maraise nazvané Básně bláznovství. Na jevišti se střídají groteskní návaly energie s něžnými cituplnými výjevy tu v rychlém, tu v pomalém tempu. Nečekejte nic více, ani nic méně než něco přes čtvrthodinku bláznivé podívané slibující příjemný odpočinek.

Lóránd Zachár se narodil v roce 1969 v maďarském Gyöngyösu. Studoval na Maďarské hudební a taneční akademii Talentum. Tančil v Budapešťském souboru lidových tanců, v divadle Rock Theater, v Budapešťském baletu a v divadle Vig. Dále působil jako tanečník v Madáchově divadle, Budapešťském tanečním divadle, Baletu Pécs a rovněž v souborech současného tance Djazz-ex a Danceworks v Rotterdamu. V současné době stále tančí, ale především se věnuje výuce, vede workshopy a vytváří choreografie, v nichž uplatňuje svůj jedinečný styl a s nimiž slaví úspěch po celém světě. Je kmenovým choreografem Budapešťského tanečního divadla a stálým profesorem na nizozemské Akademii múzických umění Codarts v Rotterdamu. Spolupracoval s vynikajícími mistry a choreografy, jako jsou Andrea Ladányi, Attila Egerházi, Gábor Bakó, Gyula Berger, Béla Földi, Pál Frenák, József Gajdos, István Herczog, Tamás Juronics, György Krámer, Éva Matetics, Iván Markó, Tibor Somogyi, Béla Szirmai, Annabelle Lopez Ochoa, Bruno Listopad, Dana Caspersen, Doug Elkins, Glenn van der Hoff, Neel Verdoorn, Phillip Adams, Rafael Bonachella, Raza Hammadi, Sana van der Putt, Sean Curran, Ton Simmons, Tom Stuart, Vassilij Sullich, Sean Curran, Randall Scott, Thomas Noone a další. Je autorem choreografií Mikrokosmos (Balet Debrecín, Maďarsko), Transit (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Unreachable Territories (Balet Pécs, Maďarsko), Lightcach (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Spark (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko / Badora Dance Company, Maďarsko), Sec. (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko / Ballet Jazz Art Paris, Francie), Lisztomania, Complicated Balkan Wedding (Balet Pécs, Maďarsko), Firebird-Stravinsky (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko), Aida-Verdi (Inversedance Company, Maďarsko), Waving floor (Balet Pécs, Maďarsko), Shadows and Desires (Szeged Contemporary Dance Company), Translucent (Karma Dance Project, Paříž, Francie) a mnoha dalších. Lóránd je rovněž hostujícím profesorem moderního tance (art jazzu) na Maďarské taneční akademii, Akademii Codarts v Rotterdamu, Akademii múzických umění ZHdK v Curychu, portugalské Státní taneční akademii EADCN, Henny Jurriëns Studio v Amsterdamu, Centro Formazione Aida v Miláně, NOD Nuova Officina della Danza v Turíně, Tanečním institutu v Bělehradu, Budapešťském operetním, divadelním a baletním souboru a Baletu Pécs.

„Před každou premiérou doufáme, že nová inscenace promluví k divákovi a snad i chytí za srdce,“ dodává Linda Svidró, umělecká vedoucí Pražského komorního baletu. „Ale co můžeme říci už nyní: tvořit s choreografy ve studiu bylo pro tanečníky výjimečné, inspirující a vlastně po profesní stránce dokonalé.“

 

NA HRANĚ ILUZE

Choreografie: Lidia Wos

Hudba: Johann Sebastian Bach

 

ŠPETKA KRUTOSTI

Choreografie: Ji-Eun Lee

Hudba: Hildegard von Bingen

 

ORNAMENT

Choreografie: Lóránd Zachár

Hudba: Marin Marais

 

Vstupenky na premiéru jsou dostupné na webu KD Mlejn nebo v prodejní síti Goout.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Závěrečná představení uzavřou divadelní sezónu konzervatoře Taneční centrum Praha

Přehlídka umělecké činnosti konzervatoře

Taneční centrum Praha uvede ve čtvrtek 22. a v pátek 23. června od 18 hodin v Divadle Hybernia Závěrečné představení sezóny 2022/23, které je každoroční přehlídkou umělecké činnosti konzervatoře. Na jevišti se vystřídají všichni studenti školy od prvního do osmého ročníku společně s přípravným oddělením Terpsichore. Mladí umělci divákům předvedou průřez vyučovanými tanečními styly jako je balet, jazz, moderní tanec, step, lidový tanec či akrobacie. Choreografie pro slavnostní večery připravili Attila Egerházi, Tereza Hloušková, Pavla Königsmarková, Šimon Kubáň, Eva Plocková, Linda Svidró, Michal Štípa a Pavla Zusková.

„Naši studenti za uplynulý školní rok absolvovali neskutečných 76 představení a závěrečná představení Tanečního centra Praha jsou opravdu ta poslední v letošní nabité sezóně,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha. „Ve večeru tedy odtančíme skutečně jen nepatrnou část naší celoroční práce. V programu se představí jednotlivé ročníky konzervatoře včetně našich nejmladších žáků a dokonce i přípravné taneční oddělení Terpsichore. Pro všechny je to další velmi cenná zkušenost na prknech, která znamenají svět, a všem účinkujícím studentům tedy ze srdce přeji tradiční ‚zlomte vaz‘!“


„Letošní školní rok byl pro nás velmi úspěšný,“ doplňuje Jan Schneider. „Nejen, že jsme měli možnost opět nastartovat veškeré školní i mimoškolní aktivity: regionální studijní a relaxační campy, Vánoční taneční scénu, poznávací zájezd do Itálie, představení v pražských i regionálních divadlech, workshopy, 37. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance a spolupráci s dalšími kulturními organizacemi, ale také jsme nadále zvelebovali, pro nás stále nové, sídlo v Domě tanečního umění Praha. Máme za sebou všichni obrovský kus práce.“

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Absolventské představení konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha

Blíží se závěr divadelní sezóny

Blíží se závěr divadelní sezóny a v tanečním diáři tak má každoročně své tradiční místo absolventské představení konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha. Letos se slavnostní večer koná v neděli 28. května od 19 hodin v nádherných klasicistních prostorech Stavovského divadla, které letos slaví 240 let od otevření. Komponované představení nabídne divákům pečlivě složený a pestrý program, složený nejen z kratších etud, ale také z fragmentů jednoaktových choreografií. Aby byly splněny požadavky absolventského výkonu, dramaturgie představení zahrnuje základní řemeslnou škálu od klasického tance přes jazz až po současné taneční divadlo. Ve večeru budou uvedena jak díla zahraničních choreografů (Attila Egerházi), tak premiéry choreografií mladých nadějných talentů (Šimon Kubáň, Tereza Hloušková) a na jevišti se kromě letošních absolventů představí i ti nejlepší studenti vyšších ročníků.

„Letošní absolventi patří ještě ke generaci, kterou omezily nečekané a nechtěné ‚covidové dva roky prázdnin‘,“ vysvětluje Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha.  „I přes tuto překážku se jim podařilo ‚naskočit zpět‘ a s klidným srdcem mohu říci, že letos do světa vypustíme osobnosti, které zaujmou platné místo ve společnosti, a to nejen jako profesionální tanečníci a interpreti, ale také jako studenti vysokých škol nebo jako pedagogové tance. Každý rok je složení absolventů unikátní a hodnotit je je obtížné, ale stejně jako jejich předchůdci a doufejme i následovníci, mají za sebou obrovský kus práce a je obdivuhodné, co všechno za osm let na konzervatoři dokázali. Všichni.“

Letošní školní rok byl pro konzervatoř velmi úspěšný. Nejen, že měla možnost opět nastartovat veškeré školní i mimoškolní aktivity: Regionální studijní a relaxační campy, Vánoční taneční scénu, poznávací zájezd do Itálie, představení v pražských i regionálních divadlech, workshopy, 37. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance a spolupráci s dalšími kulturními organizacemi, ale také škola nadále zvelebovala sídlo v Domě tanečního umění Praha.

„Celé studium se skládá z moha výzev, které absolventi museli od počátku plnit. Eklektický vzdělávací program, který jim škola poskytla, je od samého začátku připravoval nejen na budoucí povolání – tanečník nebo taneční pedagog, ale také na život jako takový. Od zařazení se do nového kolektivu, přes nový a náročný rozvrh teoretický a praktických předmětů, postupné zvyšování nejen intenzity počtu tanečních tréninků, ale také jejich tanečně-technických dovedností, přes vzdělávací koncepci konzervatoř – gymnázium a mnoho hodin teorie, až po samotné zakončení studia maturitní a absolventskou zkouškou, a to jak z teoretických předmětů, tak z těch praktických,“ doplňuje Jan Schneider, ředitel konzervatoře TCP. „Dovoluji si říci, že největší výzvou je udržet si ‚tah na branku‘ po celou dobu, udržet zapálení pro tanec jako takový, pro jeho podstatu, najít touhu po neustálém (sebe)vzdělávání a najít lásku k rutině a mnohačetnému opakování, které tanečníka bude provázet celý život.“

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín