Salsa je latinsko-americký tanec. Dnes je velmi populární i v USA a Evropě a zažívá boom i v ČR.

V salse lze tančit mnoho působivých figur

Jedná se o párový tanec. Tančí se na čtyřčtvrťový rytmus. Vychází z mamba, kterému je velmi podobné, ale důraz je na jiné doby.

Rytmizace je quick-quick-slow, tančí se tedy na 1-2-3, 5-6-7. Existují však i formy salsy s odlišnou rytmizací – 2-3-4, 6-7-8 (Eddie Torres NewYork style, Palladium mambo, OnClave…). Abyste tančili salsu, poslouchejte čtyři doby hudby, ale tančete jen první tři kroky. Poslední doba z taktu je „pohyb na okrasu“.

Je možné tančit v kterémkoli směru anebo úplně na místě.

Není možné, aby oba v páru dělali co chtějí. Proto má muž určitou roli, říkáme že vede partnerku. Žena se potom řídí podle partnera a chodí tam kam on chce.

Není také nutné, aby tancovali v páru muž a žena. Je možné tancovat každý sám, případně dvě ženy spolu. Ostatní kombinace nejsou příliš obvyklé.

Zvláštní forma salsy je takzvaná Salsa Rueda (Rueda de Casino), která se tančí v kruhu, přičemž jedna osoba vyvolává v průběhu tance názvy figur, které tanečníci budou tančit (podobně jako Round Dance). V této variantě tance zahrnuje mnoho figur rychlé střídání tanečních partnerů.

Dalším typem salsy je Kubánská salsa-svobodný tanec v nesvobodné zemi.Při Kubánské salse jsou charakteristické složité pohyby rukou a neobvyklá přirozenost a spontánnost. Kubánci jsou skvěle přizpůsobeni k tanci salsy a jakoby jejich otáčky popírali fyzkální zákony.

 

Taneční magazín

 

Samba je latinskoamerický tanec na 2/4 nebo 4/4 takt. Tempo kolem 50 taktů za minutu. Slovo samba má původ v portugalském slově semba a v překladu znamená božská tanečnice.

Samba

Samba
Typy:	Latinskoamerický tanec, Párový tanec, Sportovní tanec
Hudba:	Samba, Pop music
Takt:	2/4, 4/4
Tempo:	44-53 taktů/min
Původ:	Brazílie
Doba vzniku:	20. století
Seznam tanců

 

Samba je latinskoamerický tanec na 2/4 nebo 4/4 takt. Tempo kolem 50 taktů za minutu. Slovo samba má původ v portugalském slově semba a v překladu znamená božská tanečnice. Existuje mnoho variací samby. Mezi nejznámější patří karnevalová samba, kterou můžete spatřit na karnevalech v Brazílii.

 

Taneční magazín

 

 

Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de la Plata – Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay).

Tango pravděpodobně vzniklo smísením lidové hudby řady evropských zemí (Itálie, Rusko, Německo, Španělsko, Polsko – přistěhovalci) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní ale i nostalgií a melancholií.

V dnešní době je tango rozšířeno takřka po celém světě. Má různé formy, např. koncerty tangových kapel, taneční či divadelní představení nebo vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost, ale zejména milongy.

Obyčejné tango (bez přívlastku) relativně často tancované a vyučované, má s argentinským tangem společného velmi málo. Vzniklo na počátku 20. století ve Velké Británii, kdy bylo původní argentinské tango převedeno mezi standardní tance. Zůstala hudba (2/4 rytmus s volným důrazem) a celková nálada tance. Rozdíl je patrný hned na držení – argentinské tango má typické „kulaté“ latinskoamerické držení, bez předepsaných pravidel.

Oproti tomu britské tango má těsnější držení s typickou polohou partnerčiny levé ruky s palcem pod partnerovým ramenem. Tato evropská verze také patří mezi závodní standardní tance s cca 30 BPM.

 

Taneční magazín

 

Vývoj baletu

Kořeny baletu lze hledat ve druhé polovině 16. století jednak v tanečních vložkách italských oper a francouzským ballet de cour. Tito předchůdci baletu obsahovali tance, již v tomto období se objevují speciální kostýmy a výzdoba. Balet jako samostatná umělecká forma se začal vyvíjet ve Francii během vlády Ludvíka XIV. (1643 – 1715), který byl velkým příznivcem tance, a jelikož došlo k poklesu kvality tanečních standardů, založil roku 1661Académie Royale de Danse (Královskou akademii tance). Dvorním hudebním skladatelem Ludvíka XIV. byl Jean-Baptist Lully, ten složil první tzv. comédie-ballet (1661). V této rané formě baletu byly jednotlivé scény divadelní hry oddělované tancem. Díky Lullymu došlo k rozdělení taneční akademie na dvě části: opéra-ballet a školu pro profesionální tanečníky, která byla spojena s Académie Royale de Musique.

V 18. století došlo k popularizaci baletu, která vedla k rozpracování a vylepšení baletní techniky, v této době se balet stal rovnoprávnou dramatickou formou. Na vývoj baletu mělo velký vliv vydání Lettres sur la danse et les balety (1760) sepsaných Jeanem-Georgesem Noverrem, díky čemuž došlo k plnému prosazení pantomimy a reformě pohybů, čímž se zlepšily možnosti vyjadřovat příběh.

V 19. století zájem o balet poklesl, díky velkým sociálním změnám ve společnosti ztratil balet oporu v aristokratických kruzích a lze říci, že se rozvíjel pouze ve Francii, Rusku a Itálii.

Ve 20. století došlo především díky ruské škole k určité renesanci klasického baletu, který díky řadě vynikajících tanečníků postupně získal zpět své ztracené pozice. V Německu došlo k rozvoji tzv. výrazového tance.

Sergej Ďagilev založil v Paříži soubor Ballets Russes (Ruské balety), který později působil v Monte Carlu. Spolupracoval s vynikajícími hudebníky, např. s Igorem Stravinským, který pro něj složil hudbu k baletu Svěcení jara, stejně jako s výtvarníky formátu Pabla Picassa. Působil v něm legendární tanečník Václav Nižinskij.

 

Taneční magazín