Tanečníci z nebes
ERIC AASEN
Jeden po druhém, oblečeni v červeném, vyklouzli z oken z 21. patra věže v centru Dallasu na den Díkůvzdání.
Celé nebe je jeviště, nebo alespoň na den Díkůvzdání obloha v Dallasu ano.
Letecká taneční společnost se houpala, skákala a šplhala přes Dallaský mrakodrap na
podporu energetické společnosti. Skupina vystupuje na mrakodrapech po celém světě.
Dole pod nimi, bezpečně na zemi, se shromáždil dav, stovky lidí s krky napjatými zírali k nebi.
Podívejte se na oblohu! Je to umývač oken? Bungee jumper?
Je to Superman? Možná Spiderman?
Ne, žádný z výše uvedených.
Šest účinkujících sešplhalo po lanech, rytmická hudba burácela z reproduktorů.
Houpajíce se z boku na bok, několik desítek metrů ve vzduchu, tančili.
Skákali přes mrakodrap. Odrazili se od skla, ruce a nohy natáhli, skoro dělali zvedačky ve vzduchu.
V úterním čase oběda dav vytáhl video kamery a v 93 stupních Fahrenheita zachytil tento okamžik.
Ach můj bože.
Statečnější, než bych vůbec někdy byl!
Nebesští tanečníci se dotkli skel na okamžik, než letěli dál vzduchem v kruzích přes povrch věže. Stoupali pomalu, tak pomalu, vzduchem vzhůru.
Mám strach z výšek.
Snaží se umluvit si schůzku s někým v tom okně!
Tanečníci přistáli opět na budově. Přeskočili jeden k druhému, pak se odrazili, pluli vzduchem.
Ouha! Tito lidé jsou blázni!
Vzdušní tanečníci ze San Francisca, kteří založili projekt Bandaloop, vystupují po celém světě. Jejich lana fungují jako plachty, zpomalují jejich přistání na skla, řekla vystupující Rachael Lincoln. „Jde jen o čirou krásu vidět tělo plovoucí ve vesmíru,“ řekla. „Je to fantazie.“
Výkon diváky vrací zpět do jejich dětství, nespoutané sny o létání, říká Lincoln. Děti k ní přistupují, žádají o autogramy.
„Chceme inspirovat mladé lidi, aby byli fit a silní a sledovali tanec, angažovali se v oblasti umění“, řekla.
Úterní výkon, propagační akce pro energetické společnosti, zažehl v davu představivost dětí – a rodičů.
Sedmiletá Kensington Montgomery je rodinný odvážlivec. Má ráda lezení po skalách. Ale byla „tak nějak vystrašená“, když poprvé viděla umělce. „Co když tam byli lidé uvnitř budovy … a viděli [tanečníky]?“ „Ach můj bože! Bylo to tak úžasné.“ .“ Její matka, Shannon, řekla, že tanečníci jsou „naprosto šílení a všichni ztratili rozum.“ Ale chce se k nim připojit. „Já bych ráda tančila po té budově, z nebes dolů,“ řekla. Ale ne, já jsem teď máma. . Stejně jako můj manžel mi nedovolí dělat skydiving. ‚Ty jsi teď máma,‘ říká. …“ Ale jednoho dne budu dělat skydiving.“
Přihlížející dvanáctiletý John Clifford, přemýšlí o létání z budov. „Někdy. Možná. Nebylo by to hrozné?“ .“Trochu,“ řekl. „Ale to je součást zábavy.“ Pro tuto chvíli ale bude začínající odvážlivec trávit čas mimo mrakodrapy a držet se bezpečnějších vzrušení – skákat z pohovky doma.
