Autor: Martina

Rozhovor s čerstvou držitelkou Thálie Nelou H. Kornetovou

„V Čechách je ještě dost témat, kterou jsou tabu“

Čerstvá držitelka Thálie Nela H. Kornetová se vrací do Prahy s dvoudílným projektem Tumor

V září měla v Česku premiéru inscenace s názvem Tumor: Polyamor, která navazuje na inscenaci Tumor: karcinogenní romance. O čem vlastně jsou?

„Představení Tumor: karcinogenní romance i Tumor: Polyamor jsou o vztahu se svou nemocí. Karcinogenní romance je vztah jeden na jednoho, tedy je to o vztahu jednoho člověka ke své nemoci, tumoru, neboli jednoho romantického partnera k druhému partnerovi. A u Tumora: Polyamora je tam těch partnerů víc, tudíž i metastází, tumorů, je víc. Obě inscenace jsou hlavně o lidském prožívání nelehkých životních situací.“

Jak Vás spojení rakoviny, lásky a polyamorie napadlo? Máte Vy sama k tomuto tématu blízko?

„Spojení rakoviny a lásky přišlo při tvorbě představení Tumor: karcinogenní romance. Hledali jsme, jak uchopit téma rakoviny, tak aby to nebyla temno temná černá díra. Skrze umělecké hledání, jsme se dostali k psychosomatickému nazírání nemoci a tvrzení, že když budeš mít svou nemoc a sebe rád, tak se prý můžeš uzdravit. A klíčová metafora lásky a soužití s nemocí byla na světě. Představení jsme dokončili, ale zjistili jsme, že jsme nevyčerpali všechna témata, o kterých bychom se chtěli bavit. A navíc jsme naráželi na tradiční klišé metafory soužití jen s jedním člověkem. Jaro Vinařský žije v etické polyamorii a já osobně s touto životní filozofií souzním a vidím v ní zárodek otevřenější a zároveň etičtější společnosti. A navíc v té naší pokroucené metafoře to dávalo obrovský smysl. Téma rakoviny se mě netýká přímo osobně ve smyslu, že bych si já sama prošla rakovinou. Nicméně téma rakoviny je nám v týmu blízké tím, že se s nemocí potýkali nebo dokonce i umřeli nám velmi blízcí lidé.“

Nebála jste se ohlasů veřejnosti? Jak na inscenaci reagují lidé, kteří si sami bojem proti rakovině prošli?

„Nebála. Při prvním díle trochu ano, ale při druhém už snad vůbec. Jako součást projektu jsme udělali rozhovory s lidmi z komunit, kterých se to týká na vlastní kůži, a  tak jsem neměla pocit, že bychom něco zcela zásadního vynechali. To, co děláme, nebude šálek kávy pro každého, nicméně já věřím, že může být. O obou tématech mluvíme a pracujeme s nimi s největším respektem, ale zároveň vášnivě, hravě, s názorem a jak nejlépe umíme. Není víc, co bychom mohli v danou chvíli udělat. A nemyslím si, že bychom byli jakkoliv kontroverzní. Je to prostě příběh o lidském prožívání a my doufáme, že se vás dotkne. A taky se zdá, že lidé, co si rakovinou prošli i lidi žijící v polyamorii na představení reagují až překvapivě pozitivně.“

Inscenace vznikla společnou mezinárodní produkcí. Jak probíhala spolupráce mezi performativním sdružení T.I.T.S. a pražským A studiem Rubín?

„Pro mě je spolupráce vždycky o lidech. S Dagmar Fričovou, uměleckou šéfkou.A studia Rubín, jsem už v minulosti pracovala na představení My own private picture. Před Tumorem: karcinogenní romancí jsme vlastně chtěly zase znovu něco společně udělat. Hledaly jsme téma, které by nás obě zajímalo. A i kvůli událostem v našich rodinách, to bylo právě téma rakoviny. Poté, co jsme představení dokončily, jsme zjistily, že jsme prostě ještě neřekly všechno, co chceme. A na to jsme přišly i teď, takže plánujeme ještě třetí díl. Rozvedeme naší metaforu lásky a nemoci ještě dál – k lásce spirituální či nadpozemské. Takže spolupráce kvete dál a lidé přibývají. Jsem velice ráda za nové spojení s Jarem Viňarským, Matthew Rogersem, Terezou Těžkou a Lucii Ferenzovou, se kterými jsem před Tumorem tak blízce nespolupracovala.“

Měli diváci ze severu odlišné reakce od diváků českých? Jak se na tato témata pohlíží v Norsku?

„Nemyslím si, že by diváci ze severu pohlíželi na tahle témata nějak diametrálně odlišně. V Norsku jsme hráli v Kirkenes, v malém městečku za polárním kruhem. Představení se odehrály v místní galerii, kde lidi doslova byli s námi v našem obýváku a hercům u podpaždí. A přijali nás nadšeně a s nehraným zájmem. Co se možná liší, je nazírání na queer komunitu. Pocitově v Norsku vládne větší měkkost a citlivost k těmto tématům. Takže i na maloměstě jsme ve všeobecné společnosti nevzbudili žádný poprask.“

Myslíte si, že je v Česku ještě hodně témat, o kterých se ve společnosti málo mluví?

„Já myslím, že těch témat je dost. A bude dost. Jakmile něco přestane být tabu, najde se další. Bylo by ale super, kdybychom jich eliminovali víc a víc. A společnost tak otvírali, oživovali a uzdravovali od zhoubného myšlenkového bujení, které tu třeba může být už několik set let.“

Jste držitelkou ceny Thálie, kde Vás diváci mohou v nejbližší době vidět?

V Čechách mě diváci můžou vidět v představení Badman, za které jsem Thalii dostala, v květnu v Ostravě, Pardubicích, Brně a Plzni. Potom také v Tumor: karcinogenní romanci 16. března v Plzni v Movingstation. A mou režii mohou vidět v Tumor: Polyamor v A studiu Rubín 21. a 22. ledna, 28. února a potom v březnu i v dubnu.  

Děkujeme za rozhovor

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘ 

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák  v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí  a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste  studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s  A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

 

Pražské Quadriennale spouští předprodej Festival Passů

15. ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru

Od Burkiny Faso po Peru: scénografie z celého světa se po 4 letech vrací do Prahy. PQ spouští předprodej Festival Passů

Patnácté Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru nabídne v desíti programových sekcích přes 250 děl, od scénografických modelů, multisenzoriálních instalací, scénických artefaktů a kostýmů, interaktivních a site-adaptive performancí, až po divadelní architektonické realizace nebo prostorové koncepty. Všechna prezentovaná díla spojuje vědomá snaha o tvorbu aktivního zážitkového prostředí. Klíčová témata ovlivňující společnost na globální i lokální úrovni budou ve svých projektech v rámci PQ otevírat umělci z více než 100 zemí a regionů. Program PQ bude opět z velké části komponován z děl studentů a nejmladší generace tvůrců. Zároveň poskytne platformy pro kritickou reflexi současné tvorby.

V předprodeji je nyní k dispozici 11denní Festival Pass, se kterým budou mít návštěvníci přístup na kompletní program PQ2023 včetně digitálního archivu festivalu.

Třídění odpadu foto Jan Hromádko

8.-18. června, RARE

V průběhu jedenácti dní budou mít návštěvníci PQ možnost zažít na 150 výstavních projektů a instalací, 50 performancí převážně ve veřejném prostoru, živou výstavu 35 konceptů performačních prostorů, prolistovat šedesátku nejzajímavějších publikací o scénografii z posledních 5 let nebo se účastnit 40 odborných přednáškových bloků.

Tématem 15. ročníku je RARE ve smyslu vzácné, unikátní i syrové; ve středu pozornosti festivalu budou díla pramenící z nápadů, materiálů, uměleckých přístupů a řemeslných zpracování specifických pro prostředí, lokalitu a genia loci, ve kterých vznikají.

V Holešovické tržnici

Historicky nejvýznamnější programové části PQ – Výstava zemí a regionů (ECR) a Studentská výstava (SE) – se poprvé budou konat v prostorách Holešovické tržnice. Celkem nabídnou přes 100 instalací od tvůrčích týmů ze 65 zemí/regionů celého světa nominovaných kurátorem dané země/regionu. ECR se bude odehrávat ve vnitřních prostorách hal 11, 13 a 17, zatímco SE proběhne premiérově na otevřeném prostranství mezi halami 24 a 25.

Kromě tradičně vystavujících zemí a regionů Evropy, Asie nebo Severní i Jižní Ameriky se v rámci hlavních výstav objeví i země Blízkého východu (např. Turecko, Libanon nebo vůbec poprvé Spojené arabské emiráty) a Afriky (vedle Egypta a Jihoafrické republiky se po premiéře v roce 2019 bude prezentovat také Maroko). PQ po odmlce očekává výstavy oficiálních reprezentací Singapuru, Litvy a Řecka.

V prostorách Jatka78 bude po celou dobu festivalu probíhat přednáškový program PQ Talks, který se dotkne témat ekoscénografie a udržitelnosti v produkčním procesu, širším otázkám kostýmu na jevišti i mimo něj, využití technologií a nových tvůrčích postupů, pedagogiky, identity ve scénografii a řady dalších okruhů.

 

Praha není Česko foto Adéla Vosičková

Pro nejmenší návštěvníky chystá Pražské Quadriennale program PQ Dětem, který pro festival připravuje kreativní platforma Máš umělecké střevo?. Série tvůrčích workshopů v hale 27 dětem představí různé techniky a přístupy k umění scénografie.

Syntézu performance a nových technologií prostřednictvím multimediální výstavy a série technických workshopů potom nabídne projekt 36Q° vznikající ve spolupráci s Art&Digital Lab–H40.

„Blížící se PQ poukáže na schopnost scénografie proměnit běžné události v mimořádné okamžiky, které se odehrávají v přeměněných místech a nabízejí jedinečné zážitky. Možná si řeknete, že tohle přece scénografie dělala vždy. Dnes ale žijeme v neobvyklé době a slovo RARE – unikátní – nabývá zcela jiného významu. Protože co je vlastně v této zvláštní době výjimečné? Prožili jsme pandemii, která rozšířila naše obvyklá místa setkávání a sdílení dále do neustále expandujícího kyberprostoru; zároveň jsme si uvědomili důležitost lidského doteku a fyzické přítomnosti. Tyto zdánlivě protichůdné myšlenky se prolínají, posouvají a mění naše běžné kulturní návyky a očekávání,” přibližuje specifika 15. PQ jeho umělecká ředitelka Markéta Fantová a dodává: „Veřejná prostranství, příroda, vlaky, letiště, naše domovy, všechny tyto prostory se staly dějišti většiny performancí a představení, zatímco divadla stála téměř dva roky prázdná. Scénografie se inspiruje, vstřebává a utváří něco nového a jedinečného. Co přesně to je, asi ještě neumíme dobře popsat. Nabízíme ale jedenáctidenní zážitek, kde se do nově vznikajících scénografických prostředí můžete ponořit na vlastní kůži.”

Ve Veletržním paláci

Budova Národní galerie Praha bude dějištěm Výstavy divadelního prostoru a výstavy Fragmenty II. První z nich se soustředí na divadelní architekturu, zejména ve smyslu netradičních míst tvořených pro setkávání, sdílení a umělecký projev. Klíčový je pro tento výstavní projekt posun od místně pevně ukotvené architektury k živějšímu a performativnímu pojetí divadelního prostoru.

Fragmenty II, soustředěné na hru s měřítky, navážou na stejnojmennou výstavu z PQ 2019. V letošním provedení se zaměří na modely, scény, kostýmní design a v jednom případě představí také světelně laděný exponát.

Ve Veletržním paláci si návštěvníci PQ budou moci prolistovat výběr v současnosti nejzajímavějších publikací zabývajících se scénografií v tom nejširším slova smyslu.

Na DAMU

Vzdělávací platformu Pražského Quadriennale hostí Divadelní fakulta pražské Akademie múzických umění. Součástí sekce PQ Studio je třicítka vzdělávacích i výsledkově zaměřených workshopů, studentská představení situovaná do divadla DISK i pražských ulic a [UN]Common Design Project, na kterém se formou scénografických intervencí ve veřejném prostoru už od podzimu 2022 podílí studenti více než 50 uměleckých škol z celého světa.

V ulicích Prahy

PQ Performance je sérií site-adaptive performancí, které v době PQ propůjčí nové významy a život ikonickým i všednějším místům Prahy. Z necelých 300 přihlášek vybral mezinárodní kurátorský tým 25 performancí včetně těch od tvůrců z Chile, Mexika, Brazílie nebo Burkiny Faso.

S Festival Passem kamkoliv

Všech 10 programových sekcí Pražského Quadriennale 2023 bude přístupných pouze držitelům Festival Passu. Od 18. ledna je 11-denní Festival Pass na celou dobu trvání PQ v předprodeji na GoOut.net za zvýhodněnou cenu 2400 Kč a 1400 Kč pro studenty. Jeho držitelé získají také přístup do digitálního archivu PQ 2023.

V průběhu jara 2023 bude v prodeji i třídenní a jednodenní Festival Pass a později také vstupenky umožňující vstup do hlavních výstavních prostor v Holešovické tržnici a ve Veletržním paláci.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru

od roku 1967 ve čtyřletém cyklu zkoumá oblast scénografie v celé její šíři – od scénického umění přes kostýmní, světelný a zvukový design nebo performační architekturu až po site-adaptive performance, aplikovanou scénografii nebo kostým jako performance. Jádrem festivalu je současná scénografie vytvářející prostředí, která na lidskou imaginaci působí prostřednictvím všech lidských smyslů – zraku, čichu, sluchu, hmatu i chuti. PQ tradičně hostí umělce z více než stovky zemí a je nejvýznamnějším festivalem svého druhu na světě.

Opustili jsme dobu, kdy scénografie viděla scénu, kostým, osvětlení a zvuk jako oddělené výtvarné profese. Rozmanitost současné scénografie je natolik rozsáhlá, že téměř není možné ji jednoduše popsat, kritizovat nebo analyzovat. Modely, scénografické návrhy a fotografie jsou stále vynikajícím zdrojem přibližujícím myšlení a představivost umělců a zároveň mapují kreativní proces scénografie. O prostředí, kontextu, emocích a celkové atmosféře představení nám ale říkají jen velmi málo. Jediným způsobem, jak ukázat scénografii v její pravé podobě včetně diváků, je prožít ji naživo, prezentovat v živé akci, performanci nebo kurátorsky vytvořeném prostředí.

Současná scénografie je asi jedním z nejzajímavějších uměleckých oborů, nabízející hluboké a nezapomenutelné zážitky divákům, aktivním účastníkům i široké veřejnosti.

V roce 2015 Pražské Quadriennale získalo cenu EFFE a bylo jmenováno jedním z nejinovativnějších festivalů v Evropě.

Pražské Quadriennale pořádá Ministerstvo kultury ČR
a organizuje Institut umění – Divadelní ústav

Za podpory: Městská část Praha 7

Nekonečná duna foto Adéla Vosičková

Ve spolupráci s: Holešovická tržnice, Národní galerie Praha, Divadelní fakulta Akademie múzických umění, Česká centra, Art&Digital Lab – H40, Máš umělecké střevo?

Partneři: Volkswagen Česká republika, Mama Shelter Praha

Hlavní mediální partner: Český rozhlas

Michaela Sikorová   

pro Taneční magazín

 

ÚNOR v Divadle BRAVO

Báječní hosté v Divadle BRAVO

ÚNOROVÝ PROGRAM A BÁJEČNÍ HOSTÉ

Dáváte si novoroční předsevzetí? A daří se vám je dodržovat?
Někdy můžou být předsevzetí tak absurdní, že je není možné splnit.
Někdy jsou ale realistická, třeba že se budete častěji a více smát. A co vás rozesměje víc než klaun? Možná, když je těch klaunů pět.
I kdyby smích mezi vaše novoroční předsevzetí nepatřil, tak prokazatelně prodlužuje život.
Přijďte si k nám pro pár minut života navíc. Třeba cestou do Braníka zhubnete, přestanete kouřit, naučíte se francouzsky a uděláte dobrý skutek.

PŘECHÁZENÍ / SQUADRA SUA

Pět jedinců na cestě — z jedné strany jeviště na druhou, ale i na cestě vnitřním světem.
Nikdo se nevyhne příběhu, i kdyby sebevíc kličkoval.

Pět klaunů v elegantně padnoucím saku přichází s tíživou otázkou Být či nebýt – tak tíživou, že by aspoň jeden z nich měl zhubnout. Pět klaunů vytyčuje cestu – a nikdo se neptá, kde se tu ty tyče vzaly. Logika snu a absurdita každodennosti, které se obřadně smíchávají v zavěšených kbelících. Ale stačí jen zaškobrtnout a je to všechno v kýblu!

HOTEL LAPUTA / AIRGYM ART COMPANY

Akrobaté z AirGym Art Company v režii Ondřeje Holby předvedou špičkovou závěsnou akrobacii, jakou už znáte, i takovou jakou jste dosud neviděli.
Jedinečný večer mezi nebem a zemí. Fantaskní svět umělců, kteří se nebojí létat.

V mládí jsem měl tři velké sny: Vydělat spoustu peněz, oženit se s krásnou dívkou a navštívit Hotel Laputa. Ty první dva se mi nesplnily…

Stoupáte-li vzhůru za svou touhou, musíte otevřít všechny dveře a nahlédnout do všech oken. A kde je víc oken a dveří než v Hotelu Laputa?

WENDIGO / AIRGYM ART COMPANY

Tam za peřejemi je něco jinak.

Vzduch je tam stejný.

I voda a skály.

I sníh a nebe, tak blankytné, až přechází zrak.

Ptáš se, má nejdražší, co je tam jiné?

Lidé…

Wendigo je příběh o létání, které nemusí být skutečné.

Wendigo je příběh o lásce, která zcela jistě skutečná je.

Wendigo je příběh o zlu, které na sebe bere nejrůznější podoby, a přitom je neviditelné a nepolapitelné.

Je také příběhem o dobru, které je v souboji se zlem vždy tím slabším, a přesto se nesmí vzdát.

Nový cirkus, netradiční závěsná akrobacie, živá hudba…i to je Wendigo

A CO V ÚNORU DÁL?

Únorový program nabízí spoustu představení dětem. Najdete v něm i „pilotní díl“ našeho festivalu BATOLIŠTĚ určeného pro nejmenší diváky. Samozřejmostí jsou představení z produkce LCC, nechybí Nebesa, a možná, možná přijde i kouzelník.

Divadlo BRAVO! (bývalé Branické divadlo)

 

IVETA BLÁHOVÁ

pro Taneční magazín