Rozhovor s choreografkou, tanečnicí a manažerkou CDO Bárou Guzdkovou

„Baví mě se předvádět, jsem takový exhibicionista“

 

 

1. Vy tančíte jazz a jste velice úspěšná. Proč právě jazz?  V čem tkví jeho  kouzlo oproti  jiným tancům?

„Jsem takový  exhibicionista, jsem člověk do větru, baví mě předvádět se. Jazz je  určený pro lidi, kteří mají rádi publikum, mají rádi velkou show, také jazzovou muziku samozřejmě,  proto jsem si vybrala právě jazz.

Jako dítě jsem začínala s show dance, s contemporary a s modernou, ale později  jsem se upnula hlavně na jazz. Myslím si, že k  mé povaze je  tento taneční styl  ten  nejlepší.“

2. Když se nějaká rodina či dítě rozhodne pro jazz, co ho čeká? Těžká technika nebo lehce zvládnutelná ?

„Jako  u každého  artového  tancování, technika je samozřejmě důležitá. Využijí se  zde základy baletu, ale technika jazzu není ta nejnáročenější technika artových tanců. Dítě spíše  čeká trenink jeho osobnosti,  aby se nebálo vyjádřit své pocity před diváky, hlavně se musí naučit  prodat jazz. Jazz je opravdu tanec pro lidi, není s& aacute;m pro sebe (užívám si své pocity), ale je tu  hlavně  proto, aby bavil  diváky a ukázal jim, že si vystoupení  užíváte.

Trénink děti  samozřejmě čeká, ale technika u tanečních stylů  jako  je třeba moderna,  contemporary nebo balet je mnohem těžší. Řekla bych, že klasický jazz je ideální taneční  styl pro děti, které  pravidelně hopkají před televizí a chtějí své umění  stále někomu ukazovat.“

3.  Je  tento taneční styl drahá záležitost, nebo stačí „tepláky a pití“?

„Na trenink samozřejmě stačí tepláky a pití, ale později, když přijdou kostýmy s nějakou rekvizitou, to už je finančně náročnější. Myslím, že je to až na úrovni baletu,  kostýmy jsou různě vykamínkované, vyperličkované jako to známe z filmů (Chicago),  tyto   kostýmy jsou mnohem dražší  oproti moderně, kde se dá tančit i v teplákách nebo v nějakých minimalistických trikotech. Boty jsou většinou jazzové, ale dají se využít i pro jiné tance, takže tato položka  nehraje až takovou roli. Malé děti tančí v piškotech,  finanční zátěž  přichází až později. Mluvíme-li o soutěžním jazzu, kostýmy jsou  drahá záležitost.“

4.  Je pravda, že lidé, kteří vyhledávají jazz, jsou emocionálnější, jsou hlubší povahy?

„Určitě. Rozlišujeme několik stylů jazzu, tzv.  Broadway jazz, lyrical jazz. Ten, kdo ovládá  několik stylů, přijde  na trenink a řekne  si: „Tak,  dnes mám právě náladu na lyrický jazz, chci vyjádřit tyto pocity a vpravit je  do svého tance.“

Někdy se chci předvádět, chci se s dětmi  vyblbnout, tak si naopak pustíme nějaký živý jazz, třeba   se saxofonem a pořádně tam vybijeme energii.

Jazz nabízí  několik směrů, každý člověk  má něco  raději něco méně, ale vždy je tam možnost  to trošku obměnit. Jednotvárný není jazz určitě, není  to hudba pro povrchní  povahy.“

5. Platí o jazzu také, že musíte doslova žít tento  životní styl, abyste tu hudbu „dostala pod kůži“?

„Pokud se stane  vaší vášní a povoláním, jako se to stalo mně,  tak už to dost ovlivňuje celý  můj život mimo parket a sál. Poslouchám i doma jazzovou muziku, nemám jí  nikdy dost. Dnes  i různí interpreti  předělávají písničky do jazzového stylu,  takže je stále co poslouchat. Myslím, že mým životním stylem se jazz stal docela dost.“

Není to samozřejmě podmínkou, lze „vypnout“. Já  si  také někdy ráda odpočinu.“

6.  Kolik času jste věnovala tréninku, když jste se rozhodla být profesionální tanečnice? Trénovala jste  do strhání těla nebo stačila „hoďka a hotovo?“

„Tancuji od čtyř let,  ze začátku těch  tanečních stylů bylo více, ale už  od základní školy jsem věděla, že jazz mě baví úplně nejvíc. Tehdy jsem  byla součástí skupiny, tedy jsem  musela absolvovat i ostatní styly,  ale vždycky jsem se těšila na sólové tréninky, kde jsem se věnovala mému milovanému  jazzu.   Od střední školy, kdy jsem začínala i s trenérskou činností, jsem už dělala jazz víceméně pořád. Bylo to v takových návalech:  léto jsem byla schopná trávit po tanečních školách, od září (i s ohledem na školu) toho bylo méně, ale pokud bych přepočítala trénink  na hodiny, tak to určitě byly nějaké dvě, tři hodiny denně.“

bara_guzdkova

7. Nebylo Vám líto, že ostatní se opalují a vy tančíte?

„Nikdy mi to nebylo líto. Musím přiznat, že holky na gymplu  i na základní škole chodily ven a my jsme prostě měli tréninky, vystoupení, soutěže, mezinárodní soutěže. Zřejmě  jsem přišla  o spoustu oslav a párty, ale nikdy mě to nemrzelo. Zpětně vím,  že to, co jsem se naučila, nebyl jen samotný jazz dance, ale i disciplína, pravidelnost, dodělat věci do konce, takže si  myslím, že  trénink mi dal i spoustu dobrých vlastností  do života. Nikdy, nikdy jsem toho nelitovala.“

8. Je jazz v současné době oblíbený taneční styl v ČR nebo je spíše menšinovou  záležitostí?

„Začala bych trošku okolo. V dnešní době je největší boom streetových a hip hopových stylů.   Když chcete tančit jazz, nenaučíte  se ho ani za rok, ani za dva. Možná po pěti letech si můžete říct, tak něco málo možná umím. U streetu je  to naopak,  chodíte chvíli na trénink,  už trošku něco umíte, je to takové rychlejší. Hlavně pro  děti má význam, že  výsledek je  rychlejší, takže v tomto směru je street asi baví trošičku více. Na  druhou stranu u jazzu nemáme takový úbytek tanečníků. Ty   děti,  které se rychle naučí street, tak zase dokáží rychle přestat. Já si nedokážu představit,  vlastně to u nás ve skupině  ani nevidím, že by najěké dítě, které tam deset let tvrdě dře, jen tak odešlo. Neřekne si,  že všechnu tu práci „hodí do kopru“ a začne se věnovat třeba keramice…. 🙂

My jsme  ve skupině skoro všichni  soutěžně tančili  až do  vysoké školy, později  už samozřejmě málokdo u  toho zůstal. Nebo se někdo rozhodnul pokračovat a stát se profesionálem. Všeobecně se dá říct, že  nemáme takový úbytek tanečníků, je nás  méně  v tomto tanečním soutěžním světě, ale za to jsme vytrvalejší.“

9. Vrací se lidé k jazzu třeba poté, co vystudují vysokou školu?

„Z mé zkušenosti vím, že   i při vysoké škole se tanec někdy zvládnout dá. Pokud ho má člověk opravdu rád, jde to. A pokud už někdo přestane se soutěžením,  vyhledává si třeba  lekce  tance nebo  open class. Myslím si,  že tanec nelze jen tak opustit beze slova, zavřít taneční boty a už se  k tomu nikdy nevrátit. Lidé se k tanci vrací jako ke koníčku, nevěnují tomu tolik času. Pokud nejsou aktivní, tak aspoň vyhledávají taneční akce nebo jdou na tanec jako diváci.“

10. Pomohly popularitě jazzu filmy?

„Filmy zprofanovaly jazz, ukázaly ho v té nejčistší podobě. Muži aspoň ví, že jazz je hezké ženské tancování.“

11. Muži  se věnují tanci méně?

„Určitě. V jazzu mnohem, mnohem méně. Pro  kluky  je to náročný  trénink, více než na streetové disciplíny,  navíc přetrvává názor, že  hip hop je mužský, ale jazz si muži  neumí u sebe  ani představit. Říkají si: „Jeje,  jak v tom budu  vypadat?“  Tady je hlavní důvod.“

12. Náročnější trénink? Kluci nechtějí tak tvrdě dřít?

„To ani ne, ale  je to otázka i rozsahu, to se jim už nepozdává. Hlavně je to zženštělý tanec, vidí holky a flitry, připadají si, že oni  muži do toho nepatří. Vnímají jazz jako ženský  styl a nechtějí to. Ve stepařských  studiích je kluků  docela dost. Oba dva tyto styly se prolínají,  oba začínaly na Broadwayi,  přesto  ve stepu muži  jsou a v  jazzu ne.“

bara_guzdkova4

13. Jazz je černošský tanec. Češi nejsou tak temperamentní, nedáváme své city najevo. Je to vůbec vhodný tanec pro nás?

„Dá se to naučit. Nebo spíše než  naučit – spousta lidí tu hudbu cítí. Samozřejmě, kdybych se já  postavila vedle nějakého černocha, bude můj tanec  vypadat jinak. Nemyslím si, že to nemůžeme tančit, že by to bylo hloupé. Ale budeme jiní. Můžeme v jazzu  být i  dobří, ale když porovnáte lidi z oblastí, odkud jazz vyšel, bude to jiné, to určitě. Clasical jazz zní od černošské kap ely úplně jinak, žádná  česká kapela to takhle  nezahraje. Vychází to z toho, že oni  mají ten styl vrozený a my naučený.“

14. Je ten rozdíl na škodu?

„Ne není, je to zase něco jiného, objevujeme nějakou  novou dimenzi, přinášíme něco svého, nikde není psáno, že je to blbé. Ale  zatím v Česku ani v tanci, ani v muzice nikdo s nějakou extra novou dimenzí nepřišel a spíše se snažíme dohánět klasiku…“

15. Jazz není starý tanec, vznikl ve dvacátém století. Je to móda? Vydrží  zájem o jazz?

„Třeba standard se drží, pole dance i orientální tanec byly takové módní vlny. Pole  dance i belly dance bavil ženy chvíli,  rozmach tu byl a najednou zájem ochladl,  tyhle styly si neudržely svou základnu. Ženy se naučily  tento styl   a pak se chtěly  zas realizovat někde jinde.

|Jazz dance se bude držet na nějaké hladině, už tady jsou dobří lektoři, tanečnici,  zahraniční lektoři,  nemyslím, že zájem bude nějak stoupat, ale určitá základna tady vybudovaná  je.  Tihle lidé budou předávat své základy dál, svým dětem, svým rodinám.

Artové disciplíny  se nedají jen tak opustit, je s tím příliš mnoho práce.

Chodím na workshopy v Praze, znám lektory, chodí tam i  dost amatérů, nejsou to profíci, nejsou kdo ví jak dobří, ale chodí. Baví je muzika,  produkujeme si nové lidi, kteří se o tento styl budou zajímat.“

16. Jak si vedete na soutěžích  v jazz dance?

„CDO (Czech dance organization) pořádá kategorie formace, malé  skupiny,  dua a sóla.

Na soutěžích jsou  zastoupeny  všechny formy  jazzu. CDO vysílá své tanečníky, kteří se umístí na prvních třech místech v ČR  na mezinárodní klání, kde jsme dost úspěšní.“

17. Říká se, že jazz je pro tanečníky, kteří chtějí vyjádřit  „svou duší“. Jak to jde dohromady se soutěžením?

„Je několik směrů jazzu,  já teď mluvím  o klasickém Broadway jazzu. Pak je  tu  jazz lyrický, který se upíná k vyjádření pocitů, k interpretaci své duše, nitra. Technika je podobná,  ale lyrický jazz vyjadřuje pocity a všechno, co prožíváte.“

18. Je také možné soutěžit v lyrickém jazzu,  tedy v pocitech, v tom, co prožíváte?

„No,  jsou na to soutěže, ale je to samozřejmě velice těžce porovnatelné, velice. Zrovna v tom soutěžním  tancování hraje velkou roli technika, ta  se porovnávat dá. Tam jako porota poznáme,, kdo je na tom lépe a kdo hůř, ale pocity?  To nemůžeme   nikomu říct, jestli cítí   dobře nebo špatně. A to je to, co je na lyrickém jazzu krásné. To, co některé přitahuje k lyrickému jazzu. Tady  není špatně nebo dobře, tady jsi to „TY“.  Je na tobě,   jestli cítíš takhle, my ti to nemůžeme nijak vymlouvat a ani tě to nemůžeme naučit nějak cítit.

Lektor jazzu může dávat  nějaké varice nebo pohyby, může říct, že teď půjdeme zprava doleva, nebo nahoru, dolů, ale nikdy nemůže tanečníkovi  říct, že  teď má cítit takhle, protože teď jsme smutní. Pokud ten člověk  není smutný, tak to tak neucítí a převede si  do svých pocitů. Na tomto principu se tančí  lyrický jazz, řekla bych. Porovnat  tento styl tance  jde opravdu jen těžko.

Když se my porotci  na soutěžích setkáme se dvěma  sólistkami,  jedna předvede  jazz v zamilovaném  stylu a jedna ve  smutném, nemůžeme  říct, že jedna vyhrála, protože byla hezky veselá. Spíše se  tedy orientujeme na techniku a  celkovou choreografii, v pocitech nemůže nikdo soutěžit.

Ale my v CDO netlačíme  děti: “Musíš vyhrát“  potěší nás sice, když jsme první, ale nerveme si medaile z krku…

Říkáme dětem: „Hlavně  si to užijte, tančíte na Mistrovství republiky.“ My porotci dobře  víme, že nejsme branky, body, vteřiny.

Hodnocení je také individuální,  každý porotce  hodnotí jinak, někdo je unešený z nápadu, jiný  z choreografie, další  z techniky, zkrátka, každému se líbí něco jiného. Proto jsou  výsledky každý rok jiné. Porota se  sejde a řekne si: „Tak  letos bylo nejlepší tohle“.

I tanečníci si uvědomují,  že  tanec je těžko   porovnatelný, říkat si: „Ten vytočil pět  otoček a ten jen tři, takže je lepší ten s pěti“, to nelze. Tanečník se třemi otočkami měl  zase úžasný výraz a procítění, a to, co chtěl sdělit, to sdělil naprosto přesně,  porota i diváci byli  nadšení. A potom i dětem, které prohrály,  říkáme: „No, musíme se více snažit  a třeba příští rok ….“

Ten,  kdo se v CDO nějakou dobu pohybuje, dobře ví, že jednou  je na koni tenhle, podruhé zase tamhle ten.  Řekla bych, že trend „Přivezte sto medailí, jinak se nevracejte!“ už takový není.

I kluby to berou tak: „Teď vyhráli tihle, tak se na ně podívejte a snažme se být lepší.“  Dnes se kluby nesnaží být lepší než někdo, ale snaží se být lepší než byli oni sami loni. Snažíme  se růst a prohrávat, to je to, co mě  soutěžní tancování dalo.

Prohry  jsou,  když se naučíte prohrávat  v „pitomých“  soutěžích, když  je vám dvanáct,  pak je  jednodušší v životě přijímat větší prohry.

Děti nám sice v klubu pláčou, když nemají medaili, my ale říkáme, že musí  na sobě více pracovat. Tímto se děti učí  chápat, že někdo může být lepší než oni, že úspěchy nejsou zadarmo. Prohry  ani výhry nejsou na škodu. Ten,  kdo vyhraje, ví,  že se mu zúročila práce, když  bude na sobě pracovat,  vyhraje. Má to něco do sebe, prohry i výhry.

Když můj domovský klub prohrál, děti stály  a  koukaly, očima se ptaly: „Jak je to  možné?“ Ale pak pochopily, že to tak asi muselo být, že si to asi nezasloužily. A tohle je dobré pro děti i pro rodiče. I rodiče většinou řeknou: „Nic  si z toho nedělej, ono se to příští rok určitě podaří.“

Samozřejmě jsou a  budou i  ambiciózní rodiče, možná je to komplex, dokazují na dětech to, co sami nedokázali. Ale u nás v CDO je všechno  přátelské, nikdo by  neměl mít  obavy vstoupit do soutěžního tancování, nikdo neřeže děti za to, že nevyhrály. Není tady  žádné finanční ohodnocení, vítězové nedostávají žádné finance, pořád jde jen o plastovou medaili, takže tady není nějaká šílená motivace.“

bara_guzdkova2

19. Sporty jsou finančně ohodnocené a tanec není. Proč?

„Je těžké vůbec říct, zda je tanec sport nebo není. Je sport nebo umění?

Někdy naši tanečníci podávají doslova sportovní výkony, jindy  tu máme třeba lyrický jazz, který jasně sport není, je to umění.   Některé naše složky určitě budou stále uměním   a disco dance  bude  možná tanec jako sport.

Na tuhle zapeklitou  otázku často  narážíme.  A musíme odpovídat: „Jak kdy. Podívejte se na naše dva různé styly a posuďte sami.“  V soutěžním tancování nelze toto obecně říci.“

20. Souhlasíte, aby se tanec  stal součástí olympijských her?

„To je těžká otázka. Vedla jsem na toto téma několik debat, slyšela jsem několik odpovědí.

Tanec patří na divadelní jeviště, na parket, i když v soutěžním   tanci jezdíme také třeba do sportovních  hal. Ale přece jen bych nerada viděla tanec pod nějakými zářivkami  a startovními čísly. Na druhou stranu mnozí  říkají: „Ono by nám to pomohlo, kdybychom spadali pod sport, byli  bychom bráni jako plnohodnotní.“

Podle mého názoru cesta k popularizaci tance  musí vést jinudy. Ráda se podívám na gymnastiku na olympijských hrách, ale tanec tam moc nevidím.   Měl  by zůstat tam, kde se vyvíjí. Cesty k jeho oblibě musíme  hledat jinak.

Mám zkušenost z Polska, pracovala jsem tam, jezdím tam tvořit  choreografie. V Polsku  jsou televizní show, kde se  tanec stal opravdu populární záležitostí, situace je dnes taková, že při vystoupení je  zpěvák a s ním  i tanečníci jmenováni jmény.

Je to samozřejmě komerční cesta,  ale podařilo se jim, že zpěvák i tanečníci  natočí videoklip a  všichni vědí, jak se ti lidé ve videoklipu jmenují. O tanečnících se ví,  kde  už vystoupili, co dělají, zkrátka jsou na tom stejně jako jiné showbyznysové hvězdy.

V Polsku běží  tři taneční soutěže,  takže polský divák vidí   3x týdně taneční soutěž v hlavním vysílacím čase.  Je to komerční  tanec, žádný balet, ale už je soutěž koncipovaná tak, že tanečník, který vyhraje, musí  zvládnout  standard, modernu, hip hop,  ča-ču, afro tance, škála je široká.  Běžný divák rozliší pomalou a rychlou hudbu, ale v Polsku se laici začínají orientovat v nějakých stylech, berou tanec jako součást kultury. Divák už má přehled, tancem se zabývají  běžní lidé, zájem běžných lidí o tanec je už v jiné rovině.  Takhle bych si tu cestu představovala i u nás, spíše takto, než tlačit tanec  do olympijských her. Bylo by krásné, kdyby si lidé  všímali, že za zpěvákem je někdo, kdo se snaží diváka pobavit, zaujmout.

V Polsku začali s jednou soutěží, mělo to šílenou sledovanost, další konkurenčí televize si udělali svůj formát soutěže, další také. Lidé  už mají dost seriálů. Navíc tanečníci jsou krásní lidé.  Když přijde tanečník, tak se na něj prostě „kouká.“  I u nás by tanec měl být pro televize zajímavý.  Pěveckých superstar jsme měli až dost, nevyprodukovali jsme nic zvláštního. Sledovat dobré taneční výkony by bylo  příjemné.

České publikum ale vyžaduje spíše kriminálky. Mnohdy se musí ustoupit z kvality a prodávat brutální věci, krása je lidem k smíchu.

Já nemám  doma už ani televizi. Opravdu mě překvapuje, když  náhodou u rodičů  zapnu televizi, tak zásadně běží kriminálky. Stále se divím, že toto lidi pořád dokola baví. Zaráží mě, co je chtěné. Kdyby to chtěné nebylo, tak to nebudou vysílat.

Já si raději na internetu čtu  zajímavé rozhovory s tanečníky a sleduji  taneční vystoupení.“

21. Názor mnoha mužů zní: „Jedinný tanec, na který se budeme dívat,  je  striptýz, tanec u tyče atd.“ Co Vy na to?

„Nevím, proč Čechy takhle dopadly…..“

22. CDO  je největší česká taneční  organizace. Jaké  možnosti a aktivity nabízí?  Kdo chce soutěžit, musí být členem CDO?

Registrujeme 10 000 registrovaných a 5 000 evidovaných členů, to znamená, registrovaní platí příspěvek  a mají nějaké výhody, evidovaní  neplatí, také mohou  jezdit na soutěže, které  pořádáme. Jsou zde dvě  tour:   Extraliga – která probíhá od října do konce ledna, dále Mistrovství  ČR v disco  dance a  hip hopu, tj.  sólo, duo, malé skupiny.

Jsme   největší  taneční organizace v ČR, proto   máme skvělou databázi, když nám kdokoliv napíše, můžeme poslat jaké taneční školy jsou v jeho okolí, máme přesně napsáno, jaké školy jsou registrované v Praze, v Karlových Varech, takže můžeme poskytnout informaci o školách a čemu se věnují.

bara_guzdkova3

23. Češi jsou v soutěžích úspěšní, vyhrávají proti velkým zemím. V čem vidíte základ tohoto úspěchu?

„Ne, že bychom byli pracovitější,  ale ta čísla jsou vždy velice originální,  je to práce vedoucích klubů.  Z našich  čísel jde něco silného, porota se shodne na tom, že nápad byl  lepší a dalo to divákům  více  než technické zpracování skladby. Zahraniční účastníci jsou na tom mnohdy technicky  lépe než my, ale z dětí nejde nic, jen ten výkon. Děti  všechno „vytočí, skočí,“ z nás jde i něco navíc, máme nějakou hodnotu. Tímto děkuji trenérům všech našich klubů, kteří nás  reprezentují jak nejlépe  mohou. Můžeme se pochlubit i několika tituly Mistr světa a Evropy,  dokonce na základě tohoto  výsledku se  v příštím roce budou pořádat tři mezinárodní velké soutěže v ČR.  V disko dance jsme obsadili  všechna tři první místa, na „bedně“ stáli jen Češi,  o toto prvenství se popraly tři české kluby.

Švédi mají tanec jako sport ve své zemi, novináři je  čekají  na letiši,  dělají rozhovory, ale Čechům se podařilo porazit i tyto země jako Švédsko a Itálie. Je to úspěch. Je to tím, že nejsme sportem.

Ráda bych vyzdvihla klub Beethoven Chomutov, tato vítězná formace byla jiná, opravdu. Jejich vedoucí do toho dává něco navíc, nejen, že je všechno technicky správně, ale každý věděl, kdo je Beethoven Chomutov. Jsme na ně hrdí.“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

 

Hrál by Michal Slaný nahý?

Zeptali jsme se ….

Michal Slaný se v některých ze svých divadelních představení (Vše o mužích, Testosteron) poněkud odhaluje a ukazuje dost ze své dokonale mužné vytrénované postavy… k velkému potěšení přítomných žen.
 
Zeptali jsme se, zda by účinkoval v představení, kde by hrál úplně nahý….
 

Michal: „Moc dobře se v takové roli necítím, ale kdyby to mělo nějaké hluboké opodstatnění, tak asi ano.“

Takže kdo ví, milé dámy, možná se máme na co těšit, co říkáte?

images

Taneční magazín

TS ANDREA NELENÍ

Co chystají Mistři světa ve stepu z tanečního studia TS Andrea v těchto měsících?

TS Andrea nelení!V nadcházejících jarních měsících připravuje pět 24 členných formací na Mistrovství republiky, které proběhne 31.5. v Brně. Hned po Mistrovství navazují velké přípravy na dvě představení v Národním divadle, kde vystoupí na představeních baletní přípravky ND naše děti i ve společných choreografiích s baletkami. Chceme propojit i tak odlišné taneční žánry…..
dsgsrh4537
A na závěr školního roku se sejdeme na celo studiovém vystoupení 12.6. v Kulturním centru Novodvorská. Pak hned 13, 14.6. ND a pak už přípravy na letní soustředění. TS Andrea myslí nejen na své žáky, ale i na své lektory a tak chystá na začátek prázdnin pro ně překvapení v podobě výukového soustředění ne v oblasti tance, ale pedagogiky!
sgdg
A na podzim??? Jak jinak než, že vás všechny chceme pozvat na představení do divadla Broadway!

Taneční magazín

Když Taťána (ne)tančí

Pierre Richard přijel podpořit nadaci „Krása pomoci“ slavné modelky Taťány Kuchařové

 

To, že Taťána krásně tančí, se mohli všichni přesvědčit během Stardance. Co  dělá, když zrovna netančí?

Taťána Kuchařová uspořádala benefiční večeři  na podporu své nadace pro seniory. V jejím ušlechtilém záměru ji přišel podpořit neméně slavný francouzský herec Pierre Richard, který je současně také majitelem vinařství.

1398263924_P201404230636401

Pierre Richard říká: „Jsem rozpolcený. Napůl vinař, napůl herec. Jedna má část si přeje, aby nepršelo, protože natáčíme venku. A druhá má část si přeje, aby pršelo, protože vinice potřebují vláhu!“

img-8923-5357d0f693a36_520x366

Během večera proběhla dražba unikátních vín z limitované kolekce vinařství Pierra Richarda a unikátních výrobků sklárny Moser. Získané peníze jsou určeny pro nadaci Krása pomoci.

Během dražby byli Taťána i moderátor Libor Bouček vyzvaní, aby něco zatančili…

Ale Taťána tentokrát nepředvedla nic a Libor Bouček prohlásil, že by svým výkonem mohl ohrozit i dražbu, která by tím pádem skončila předčasně. …..

5358be0c880bcc0294f30500-110610

Taneční magazín

Tanec zaplaví ulice, náměstí

29.4. 2014 Den tance! Těšte se!

 

140324_banner_MDT-2014_VT_574x81_2

V mnoha zemích po celém světě i v České republice se bude slavit den tance, což je 29. dubna!

Tančit se bude zkrátka všude, v klubech, sálech i divadlech, na veřejných prostranstvích samozřejmě také.

Mimořádnou událostí je zápis do Guinnessovy knihy rekordů, který se chystá pod vedením členů Laterny magiky a Baletu Národního divadla. Zúčastnit se má více než stovka tanečníků. Nejpočetnější baletní lekce by tedy měla proběhnout letos v Praze.

Zaujmout diváky se chystají také města Plzeň, Ostrava, České Budějovice, Brno a Liberec.

866_a

Proč zrovna 29. dubna?

Tento svátek tance se slaví už od roku 1982, kdy byl vyhlášen dnem tance na počest velkého reformátora tance Jeana-George Noverrea (29.4. 1727).

Každý rok oslovuje International Dance Commitee of the International Theatre Institute některou z mezinárodně uznávaných tanečních osobností, aby napsala poselství, které se šíří dále. Autorem letošního poselství je francouzský choreograf Mourad Merzouki.

Poselství tance spočívá v tom, že dokáže překonat kulturní, politické, etnické a dokonce i náboženské bariéry.  Navíc povznáší duši a formuje tělo. Dá se říci, že zájem o tanec v našem století stoupá, což je jistě dobře.

images

Den tance v ČR

Vstup na všechny akce zdarma

Program Dne tance v Praze

Piazzeta Národního divadla

15.30 zápis do Guinnessovy knihy rekordů – baletní hodina
16.30 vystoupení dětského baletu, studentů tance z USA, dětská taneční dílna
17.00 420PEOPLE: Golden Crock, ME-SA/ALT@RT: Much More Than Nothing
18.00 street dance flashmob
18.30 tombola
18.40 Cirkus Mlejn

Náplavka u Rašínova nábřeží

19.00 studenti pražských tanečních konzervatoří a HAMU, tančírny pro veřejnost

 

Den tance v ČR podpořili Magistrát hl. m. Prahy a Ministerstvo kultury ČR.

Taneční magazín

Nod hostil Amy Winehouse Tribute

Jam Stream uvede speciální “tribute” na počest Amy Winehouse.

 

Mimořádná událost připomněla tvorbu populární britské zpěvačky Amy Winehouse. Vystoupil jeden z jejích bývalých kytaristů, dále pianista newyorské jazzové scény, který si zahrál s legendárním Gregory Porterem a další vynikající muzikanti v čele se Sisou Fehérovou, zpěvačkou s výrazným projevem plným groovu a feelingu. První zahajující večírek proběhl v Experimentálním prostoru NoD 12. dubna.

533ab00c770c9

 

V několika městech Jam Stream uvede speciální “tribute” na počest jazzové a soulové zpěvačky a skladatelky Amy Winehouse, jejíž druhá deska Back to Black ji přinesla celosvětový úspěch. Kytarista Robin Banerjee se podílel na natáčení této desky a koncertoval s ní různě po světě. Teď přijíždí do Čech a na Moravu, aby uspořádal malé turné. Dali jsme dokupy pět vynikajících instrumentalistů a narýsovali program ve čtyřech vybraných klubech.

Při této příležitosti se potkají na společném pódiu respektovaní zahraniční muzikanti s mladými a výraznými talenty naší domácí hudební scény v čele s vokalistkou Sisou Fehérovou.
První zahajující večírek proběhne v Experimentálním prostoru NoD. Po vystoupení zahraje stejně jako v Olomouci a Brně DJ Mr. Funky Machine v doprovodu živých kláves Anara Keytarmana, všestranného muzikanta, často experimentujícího se zvuky, který zároveň zpívá, skládá či hudbu aranžuje.

Vstupenky na koncert v ceně 200 Kč jsou již v předprodeji ke koupi prostřednictvím webu Ticketportal nebo služby SMS Ticket. Lze využít i předprodej v NoD každý všední den od 16 do 20 hodin v NoD. Na místě před začátkem koncertu budou k dostání vstupenky v ceně 250 Kč.

Více informací:

vocal SISA FEHÉROVÁ /SK /
guitar ROBIN BANERJEE /GB/
keys FEDERICO DE VITTOR /IT/
drums PHAROAH S.RUSSELL /GB/
bass MATĚJ ČERNÝ /CZ/

DJ Mr. Funky Machine /CZ/ & live keys Anar Keytarman /AZE /

Amy Winehouse Tribute turne:
12.4. Praha – Experimentální prostor NoD 20:00

14.4. Olomouc – S-Cube 20:00

19.4. Brno – Fléda 20:00

20.4. Hranice – Divadlo Stará Střelnice 20:00

Biografie muzikantů:
Robin Banerjee je proslulý muzikant na londýnské scéně. Studoval na Musicians Instutute v kalifornském Hollywoodu pod vedením legendárního jazz/fusion kytaristy Scotta Hendrsona. Robin často vystupoval po Evropě a Spojených státech s umělkyní Amy Winehouse a podílel se také na tvorbě jejího CD Back To Black Deluxe a jejího DVD Amy Winehouse Band “Live In London” a „Live In Dingle”. Má bohaté zkušenosti ve všech žánrech. Hrál společně s Jazz Jamaica, Hugh Masekela, Rox, Anita Wardell, s malayskou vokalistkou Dasha Logan, kubánským zpěvákem Osvaldo Chacon. Hrál v mnoha top jazzových klubech. Robin má své dva původní projekty, které se jmenují Soundbeat Trio a Motif Ska/Jazz. Je také členem různých, tak zvaných, Amy Winehouse Tribute Bands v Peru, Itálii a Španělsku.

Sisa Fehérová je zpěvačka, skladatelka a muzikantka pocházející z Košic, která se přednostně zaměřuje na jazz a blues. Má výrazný hlas, plný pocitů a naplněný groovem. Její hudební kariéra odstartovala v jejích 16 letech, kdy byla vybrána k účasti na jazzovém workshopu se slovenskými jazzovými muzikanty (Oskarem Rozsem, Jurajem Tatarem a dalšími). Minulý rok úspěšně ukončila studium na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, kde studovala techniku zpěvu u Hany Peckové. Čerstvou novinkou je její přijetí na Guildhall School of Music & Drama v Londýně. V současnosti vystupuje s kapelou Pitch Bender (jazz/soul/alternative) a v nově založeném kvartetu Fehero Rocher (jazz/blues/alternative). Obě tyto seskupení vytváří své vlastní originální skladby. V minulosti Sisa vyhrála cenu za solo vystoupení v Jazz Junior com petition 2009. S kapelou Pitch Bender získala druhé místo na Prague Jazz Contest 2012. Dříve Sisa zpívala ve ska a reggae/pop kapele The Spankers, se kterou získala zkušenosti na různých pódiích a se kterou jela na turné po Brazílii.

Federico de Vittor už v 5ti letech začal studovat klasickou hru na klavír a později se dostal k jazzu díky setkání s be-bop klavíristou Oskarem Zenari, který byl studentem Barryho Herrise. I navzdory jeho mladému věku byl přijat na prestižní Hudebně-dramatickou univerzitu v Grazi. Hrál s kapelou Baobab Ensemble na historickém “Verona Jazz Festival” jako předkapela Johnny Griffin quartetu. Se stejnou kapelou nahrál album Uzubuzu pro freecommusic label, se kterou získali vynikající kritiky.
Setkal se s legendárním saxofonistou Donem Menzanem, který byl okouzlen díky jeho potenciálu a melodickému stylu hraní, pozval ho na několik koncertů po Rakousku a Německu a turné po Itálii. V roce 2008 se Federico přestěhoval do New Yorku a studoval hru na klavír na Brooklynské konzervatoři. Na newyorské scéně měl možnost pracovat s jazzovými velikány jako jsou Dion Parson, Ron Blake, Tommy Campbell, Renee Manning and Earl McIntyre a Gregory Porter. Minulý rok nahrál první album svých skladeb a aranžmá s neuvěřitelně silnou kapelou, ve které hrají Dion Parson na bicí, Renato Thoms na perkuse, Steve Wood na basu a speciální host Renee Manning vokály.

Pharoah S. Russell, bubeník žijící střídavě v Praze a v Londýně, spolupracoval např. s The Noisettes, Cirque de Soleil či s Emilianou Torrini. V současné době se nejvíce věnuje electro-soulové kapele Thidius, se kterou se chystá na evropské turné. Pharoah se poprvé potkal na společném hraní s baskytaristou Matějem Černým na 18. ročníku festivalu Struny podzimu v klubu Roxy, kde vystupovali s Ianem Mikyskou & Profound Bass.

Matěj Černý studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka, VOŠ JJ a na jazzovém oddělení HAMU obor kontrabas. Působí například s Originálním Pražským Synkopickým Orchestrem, Triem Jana Steinsdörfera, Jan Fečo Quartetem či Evidence Quintetem. V poslední době vvystupuje také s kapelou Voilà (chanson/jazz/swing/klezmer/folk/hip hop/rock/reggae/ rnb). Nějakou dobu působil i v Gipsy.cz. Se ska kapelou The Spankers absolvoval turné po Brazílii a s gipsy-swingovými Romano Bebop odehrál turné v Egyptě. Matěj je mladý energický a zkušený muzikant s groovovým feelingem. V roce 2012 vyhrál Czech Jazz Contest s kapelou Jan Fečo Quartet a v roce 2013 s Jan Steinsdörfer Trio.

Videopozvánka:

Taneční magazín

Walking, Running, Dancing, Grasping, Fetching or Carrying…

Násilím či erotikou naplněná řeč těla se stala zásadní náplní současné masové vizuální kultury

 

 

Umělci: Daniela Baráčková, Aleš Čermák, Mira Gáberová, Radim Labuda, Jana Stanulová, Adéla Součková, Zuzana Žabková, Zdenka Brungot Svíteková – Berrak Yedek
Kurátor: Viktor Čech

Vernisáž: 2.4.2014 od 19 hod
19:00-22:00 
Jana Stanulová / Nepřirozené může být čistým, pokud vychází z nuly → 1+1
20:00  
Zdenka Brungot Svíteková, Berrak Yedek / to-appearing → performativní intervence
Finisáž: 24.4.2014 od 19 hod
Výstava potrvá od 3. do 27.4. 2014

533193de5ddd4

 

Únos Sabinek, Zuzana a Starci, Smrt Orfea, Umučení sv. Tomáše, Apolón a Dafné a mnoho dalších mytologických, biblických či apokryfních výjevů, které se nesou obrazovou a sochařskou řečí klasického západního umění. Co na nich nalezneme společného? Odpověď je vlastně prvoplánová a prostá. Tím pojítkem je fyzický kontakt. Ústředním motivem těchto obrazových kompozic však nejsou jen ona v gestickém i přímém kontaktu na sebe vázaná těla, ale především s nimi spojené nonverbální vyhrocené situace, jež vyjadřují. Již od antiky tyto výjevy reprezentují v časové a prostorové jednotě zhuštěné vyjádření celého příběhu a často také s ním spojené sdělení, současně se ale jejich řeč postupně definovala ve samostatné vizuální kódy.

Pokud pohlédneme na současnou masovou vizuální kulturu, zjistíme, že tato násilím, erotikou či obojím naplněná řeč těl, se stala její zásadní náplní. Většinou ovšem zbavená morálního étosu svých prazdrojů. Nicméně stejně jako je pro nás dnes řeč barokních shluků těl především estetickým kódem, jsou jím vlastně i akčními těly naplněné současné filmy. Při pohledu na možné vazby mezi současnou a historickou vizuální řečí se můžeme obrátit i na dnes velice populárního excentrického německého historika umění počátku 20. století Abyho Warburga, který ve svém projektu Mnemosyné rozvinul model Formule patosu, nesoucí se jako osamostatněná psychologická forma až do novodobé vizuality. Do jeho výzkumu se řadí i ony činnosti vyjmenované v názvu této výstavy, citované z jeho úvodu ke zmíněnému projektu. Jistě, o ny výše zmíněné expresivní kódy jsou jen nejviditelnější špičkou mnohem širšího a většinou jemnějšího spektra možností fyzického kontaktu, které se ale před jejich intenzitou vytrácí.

533195f80d64e

 

Onen spletenec vzájemné tělesné interakce, kde se my i ten druhý dostáváme do několikanásobného chiasmu vztahu těla-objektu a nás-subjektu, v novodobém myšlení vnímaný ve své nezměrné složitosti, značně zkomplikoval onu klasickou jednotu tělesné akce, identity, prostoru a formy, jak nám ji ztělesňují klasická díla, například Giambolognův únos Sabinek. Dnešní fragmentalizovaná zkušenost a nemožnost uchopit ani svou vlastní tělesnost ve vší jasnosti, staví před současné umělce mnohem problematičtější situaci.

Na klasické vzory současné umění jistě příliš nenavazuje, lidská těla a jejich akce se sice nevytratila z jeho bojiště, ale dominuje zde existencionální soustředění na tělesnost jedince či téma mediality. Naše téma se však stále objevuje v hranicích videa, performance a videoperformance. Jinak je tomu v oblasti současného tance, pro nějž se nuance tělesné komunikace naopak staly jedním ze zásadních témat. A právě na tuto oblast setkávání výtvarného umění a tance se zaměřuje tento výstavní projekt.

533195f80de16

 

Ohledání možností klasického tématu, zbaveného ovšem onoho mocného vizuálního kódu, který ovládá recipienty masové kultury. Snaha o jiný přístup, odklonění, či dekonstrukci kódu, který se ve svém samoúčelném osamostatnění stal nebezpečným nástrojem vizuální moci. To jsou nejčastější momenty, s nimiž se zde setkáme. Častá civilnost a bezprostřednost těchto prací stojí v opozici vůči mediálnímu tělu masové kultury. Ve skutečnosti ale i zde, byť v transmutované podobě, nalezneme dědictví, které se Warburg pokoušel definovat svými Formulemi patosu. Stejně jako naše kultura běžného pohybu, tak i naše tělesná interakce a doteky jsou provázeny zděděnými, transmutovanými a dále přenášenými formami. Přičemž bychom neměli podceňovat ani jejich leckdy na první pohled skryté vazby na rovněž přenášenou významnou rovinu.

 

Tanenční magazín

Red Bull BC ONE CZ/SK Cypher

Významný bboy battle proběhne v květnu! Jedinečná příležitost! Probojujte se do světového battlu, reprezentovat naši zemi může jen jeden!

 

24. května se v ultimátním prostoru Rock Opery v Praze uskuteční historicky první česko-slovenský Red Bull BC ONE Cypher. Do tohoto velmi očekávaného battlu se mohou přihlásit bboys z Česka i Slovenska a bojovat tak o postup do dalšího mezinárodního kola, kde se vítěz utká s šampiony jiných zemí. Na Prahu se řítí bboy bitva, kterou Česko ani Slovensko ještě nezažilo.

Jaká je historie Red Bull BC ONE?

Red Bull BC ONE je jedním z nejdůležitějších bboy eventů na světě, do kterého se každoročně přihlásí tisíce bboys. V kvalifikacích po celé planetě, které se nazývají „Cyphery“, bojují o postup do finále a titul absolutního šampiona. První světové finále Red Bull BC One se uskutečnilo před 10 lety ve švýcarském Bielu a postupně navštívilo Berlín, Sao Paolo v Brazílii, Johannesburg v Jižní Africe, Paříž, New York City, Tokio, Moskvu, Rio de Janeiro a jihokorejský Soul.

Podívej se na 10 let Red Bull BC One ve 127 vteřinách

http://www.redbull.com/cz/cs/stories/1331605699127/red-bull-bc-one-10-let-v-127-vte%C5%99in%C3%A1ch

Jak bude CZ/SK Cypher probíhat?

Program Red Bull BC ONE Cypheru je rozdělený do dvou dnů. V pátek 23. května proběhne kvalifikace do sobotního česko-slovenského finále, z níž vzejde osmička, která se v sobotu postaví proti osmi předvybraným tanečníkům – 4 z Česka a 4 ze Slovenska. Sobotní finále i páteční kvalifikace se uskuteční v prostoru Rock Opery v holešovické tržnici.

Na koho se můžeš těšit?

Lokální bboys bude hodnotit porota ve složení Lil G (Venezuela), Kleju (Polskee Flavour) a Robin (Top 9, Rusko). Při battlech zahraje špičkový DJ Smirnoff z Ruska a večerem provede dvojice ostřílených speakrů Pablo a Osťo ze Slovenska. Proslýchá se, že afterparty zahraje legendární DJ Skeme Richards z USA. Nechte se překvapit.

Co je ve hře?

Vítěz Red Bull BC ONE CZ/SK Cypher bude bývalou federaci reprezentovat na východo-evropském finále. Tam bude mít šanci bojovat o postup do světového finále, které se letos uskuteční na konci listopadu v Paříži.

Kde sehnat lístek?

Lístky jsou k dostání v síti předprodeje Ticketportal: http://www.ticketportal.cz/event.aspx?id=132509

PrintAd_10x10_01cmyk

 

Taneční magazín