Výuka Fit-Brasil:
Výuka Capoeira děti:
Capoeira II. Roční páskování:
1. Pocházíte z Brazílie (Salvador Bahía – severovýchod). Proč jste se rozhodl učit tanec právě v ČR? Co Vás přitahovalo?
Láska. Zamiloval jsem se do slečny (Veroniky). Ne do ČR. 🙂
Ale na druhou stranu – viděl jsem ČR jako nový, otevřený trh. Přišel jsem před pěti lety, ČR je otevřená novým možnostem.
2. Vrátil byste se zpět do rodné země, nebo je ČR volba napořád?
Zatím jsem se nesžil s prostředím – jiný jazyk, jiné klima. Teď tu sice jsem, ale navěky jistě ne. Ideálně si to představuji tak, že 6 měsíců budu v Brazílii a 6 měsíců v ČR. Jsem vyloženě letní typ, v zimě trochu trpím.
3. Vy učíte sambu, mambo, salsu a capoeiru. Představte capoeiru. Je to spíše sebeobrana, je to tanec?
Capoeira je především kultura, v rámci toho existuje tanec, bojové umění, terapie. Jednoduše je to životní styl.
4. Ubránil by se člověk capoeirou při přepadení?
Capoeira byla využívána v dávných dobách jako sebeobrana. Byl to tanec, kterým se otroci bránili otrokářům, bránili svá území. Od pradávna to byla sebeobrana, rozhodně se člověk ubrání. Každý ji využívá po svém, někdo pro boj, pro sebeobranu, někdo jako tanec.
5. Co zranění při tanci? Stává se to?
To ano, zranit se dá lehce.
6. Jaký je zájem mezi Čechy? V ČR přece jen není žádná tradice v takových tancích.
Čechům tohle jde dobře, jsou sportovně nadaní a pohybliví, věnují se sportům letním i zimním. Za komunistického režimu zde byly spartakiády – takže lidé mají pohyb v sobě. Když se člověk nebo tedy Čech pro něco nadchne, dokáže se naučit cokoliv, i kulturu naprosto cizí. Od té doby, co se otevřely hranice i jiným kulturám, Češi mají zájem zkusit i něco netradičního.
Pro Čechy není těžké naučit se pohyb, ale problém je, že při učení chybí spojení hudby se sportovním pohybem. Capoeira je určitá filozofie – vyžaduje i porozumění kultury. A to je pro zdejší lidi těžké, ale capoeira bez hudby není možná.
7. Chodí hodně dívek? Je to spíše bojový tanec, je vůbec vhodný pro křehké dívky?
Je převaha žen, které se zajímají o capoeiru – ženy, ale i muži hledají své místo ve společnosti. Toto je klub bojového umění, ale je tu vysoké procento žen.
Dříve bylo každé bojové umění převážně pro muže. Ale novým pohledem na společnost a změnou sociopolitické situace ženy chtějí svá práva a snaží se je využívat. Navíc capoeira má v sobě umělecký prvek, což je pro ženy zajímavé mnohem více než třeba karate.
Jediná obava lidí – a ta je daná komerčními médii – to jsou bitky a akrobacie. To, co je vidět na internetu nebo v televizi, je normálnímu člověku nemožné. Ale capoeira je především hudba, filozofie, tanec, je to mnohem víc než akrobacie a boj.
Jednoduše se dá říct – capoeira má mnoho tváří, když mi tedy nejde akrobacie, mohu se věnovat hudbě, hře na nástroje.V capoeiře se zkrátka najde kdokoliv.
8. Kolik let tréninku je třeba, než člověk zvládne akrobatické prvky, které capoeira obsahuje?
To se nedá jednoznačně říct. Záleží na každém člověku, na jeho schopnostech. A není důležité, jak dlouho tančí, ale jak často.
Každý přijde do kurzu s jinou „výbavou“. Běžný člověk z ulice, který chodí 1x týdně do posilovny je na tom jinak, než Brazilec, který cvičí 3x týdně. Pak za tři měsíce obdrží svůj první pásek (po první zkoušce).
9. Vaši tanečníci mají vytrénované postavy. Jsou třeba postavy, které se na capoeiru nehodí? Řeknete někomu, že se pro tento tanec nehodí ?
V capoeiře není tato diskriminace. V životě jsou výzvy, tady také. Pokud člověk chce, tak všechno dokáže. Tančí i handicapovaní. Dokáže to každý, je jedno, že je hubený, tlustý…
10. Je právě doba karnevalu ve Vaší rodné zemi. Jezdíte na karneval do Brazílie? Není Vám líto, že tam teď nejste?
Samozřejmě, že tam jezdím. Je mi to líto, že tam teď nejsem.
Navíc v mém rodném Salvador Bahía je jiný karneval, náš vlastní. V Riu de Janeiro lidé sedí a dívají se na masky, kostýmy. Ale v Salvador Bahía je to jiné, lidé jsou součástí karnevalu, tančí, je to jedna velká párty, trvající několik dnů.
11. Jste profesionál. Kolik hodin denně musíte věnovat tanci, nebo kolik chcete věnovat tanci?
Pohyb je moje práce, musím se věnovat pohybu. Denně 4 hodiny učím a sobě se věnuji 1,5 hodiny ve fitnes klubu.
12. Cvičíte nebo tančíte někdy jen sám pro sebe, pro svou vlastní radost?
Veronika: Carlos zpívá a tančí pořád. Vstává z postele a už tančí!!
Dělám to, co mě baví. Tančím na hodině, tančím na různých workshopech, na tanečních akcích, které mě obohacují. Ve svém volném čase také vyhledávám tanec.
13. Děláte si všechny choreografie sám?
Ano, rozhodně sám.
14. Kde berete inspiraci?
V Brazílii, doprovázím svým tancem akce, které jsou aktuální. Např. jakmile je stanoven hit karnevalu, hned začnu připravovat novou choreografii. I žáci mě inspirují. Ptám se jich, co by chtěli tančit…
15. Stalo se Vám někdy, že jste neměl energii, byl jste vyloženě unavený a nechtělo se Vám tančit a učit? Co potom?
Jsem jako každý, také cítím únavu. Zvlášť v zimě. V zimě se mi skoro nechce vycházet ven, nejraději bych hodiny nedával vůbec. 🙂
Snažím se dobíjet energii tancem. V každé skupině ale probíhá výměna energií. Když přijdu na hodinu unavený a jsou tam lidé, kteří chtějí tančit, tak mě dobíjí energií. Když tam jsou „lajdáci“, tak samozřejmě ne.
16. Čeho ještě chcete dosáhnout v tanci? Vlastně všechno máte, zdá se.
Přál bych si ve své práci pokračovat. Vytvářet skupiny, které se zajímají o capoeiru, chtěl bych cestovat a vidět své žáky, kteří pokračují v tanci. Jsem nositelem této filozofie. Trénoval jsem žáky v Japonsku, také v Brazílii mám svou školu a nechci zanedbávat své žáky.
Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková
