Štítek: ŠVESTKOVÝ DVŮR

Podzimní sezona v PONCI vyvrcholí premiérou TEREZY HRADILKOVE

Kdo je dirigentem uvnitř nás? Jsme ti, co následují, nebo máme tendenci druhé vést?

Podzimní sezona v Ponci vrcholí

21.prosince ve  20:00 hodin zakončí PONEC – divadlo pro tanec svou podzimní sezónu novým projektem Terezy Hradilkové. Po mezinárodně úspěšné inscenaci ‚Švihla‘ přichází umělkyně s druhým autorským sólem  nesoucím název Nepřestávej – Don’t Stop. Dílo nachází inspiraci v práci a pohybovém slovníku dirigenta. Hudbu k představení složil multimediální umělec Floex (Tomáš Dvořák).

„Zajímá mě, co všechno role dirigenta obnáší. Kdo řídí celý orchestr, interpretuje danou partituru, nakolik se jí musí držet a kde jsou hranice jeho tvůrčí svobody,“ říká Tereza Hradilková. Prvotním impulzem k tvorbě představení se pro ni stala spolupráce na opeře Arsilda, kde se setkala s dirigentem Václavem Luksem z renomovaného barokního ensemblu Collegium 1704.

Autorka však pracuje s rolí dirigenta v širším kontextu. „Snažila jsem se jít hlouběji v otázce, proč mě zajímá právě toto téma, a zjistila jsem, že mě přitahují i jeho další aspekty, jako je moc, kontrola, a naopak možnost věci pustit a dovolit si být křehký a zranitelný,“ vysvětluje umělkyně.

Tereza Hradilková se ptá, kdy a jak přejímáme roli dirigenta v našich životech, co všechno nás v nich řídí, čím se necháváme ovlivnit a jak moc držíme osud ve svých rukou. Kdo je dirigentem uvnitř nás? Jsme spíš ti, co následují, nebo máme tendenci druhé vést?

„Podzim plný barev zavál do divadla PONEC zajímavý mix našich umělců různých generací. Marta a Michal Vodenkovi se postarali o Opening plný mládí; v sérii repríz úspěšných titulů, z nichž některé přitahují zájem již více než 3 sezóny, rezonovaly i dvě derniéry nesoucí v sobě příslib zajímavých novinek v příštím roce (Dora Sulženko Hoštová, Spitfire Company) a také neuvěřitelná stovka repríz nejúspěšnějšího představení pro děti Báry Látalové (Karneval zvířat),“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, a dodává: „Originálně nás vtáhl do dění k Výročí republiky Michal Záhora a svou vůbec první premiéru v PONCI zažil Viktor Černický (PLI). Festival TANEC PRAHA připomněla rozšířená multimediální výstava   Celebrating Kylián v provozní budově Národního divadla a již nyní jsme rozjeli předprodej na Opening 31. ročníku festivalu s nezapomenutelnou Eun-Me Ahn! Máme se na co těšit.“

 Více info na www.divadloponec.cz

Koprodukce: Tanec Praha z.ú. / PONEC – divadlo pro tanec, Studio Truhlárna, Centre national de la danse Pantin, České centrum Paříž, Švestkový Dvůr

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha, Nadace Život umělce

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Svět z papíru (nejen) dětem na míru

TANEČNÍ MAGAZÍN navštívil festival TANEC PRAHA i mimo Prahu. Tentokrát si vybral nejúspěšnější titul – „Svět z papíru“. A jako cíl cesty prarodiště českého tenisu.

Když píšu v textovém editoru T9 na mobilu jméno města Choceň, nejprve mi tam naskočí slovo „Čína“. A Čína je – jak známo – pravlastí papíru. A právě proto jsem si letos v Chocni vybral interaktivní představení Mirky Eliášové „Svět z papíru“.

Nejúspěšnější titul

„Svět z papíru“ vznikl původně pro festival TANEC PRAHA. Ale již pro jeho ročník 2014. Nebyl původně striktně zamýšlen jako dětské představení. To se z něj však až postupem času vyvinulo. Dokonce je nyní strukturováno pro rozličné věkové skupiny malých, menších, nejmenších, ale i těch větších návštěvníků.

Tato interaktivní inscenace pro čtyři herce, muzikanta a několik kilogramů recyklovatelného papíru je bezesporu velmi úspěšná. Od její premiéry na festivalu TANEC PRAHA 2014 (přesně 18. května) měla již stovky repríz. Konec konců – vždyť se letos hraje již na čtvrtém ročníku tohoto prestižního mezinárodního festivalu. A pouze letos byla uváděna na TANCI PRAHA celkově desetkrát! A konkrétně v Chocni bylo představení provedeno hned třikrát! Dvakrát v dopoledním termínu a jednou odpoledne.

„Svět z papíru“ však není pouze festivalovou doménou. Jako domácí scéna mu slouží pražské divadlo PONEC. Byl však uveden v desítkách divadelních sálů, kulturních domů i škol. A obdobně, jako v Chocni, bývá uveden v jednom místě hned několikrát. Z nejzajímavějších míst, kde se tento titul hrál, namátkou uvedu prestižní scénu v Hradci Králové DIVADLO DRAK, nebo ŠVESTKOVÝ DVŮR či brněnské DIVADLO NA ORLÍ.

V rodišti českého tenisu

Choceň je místem důležité železniční křižovatky Česká Třebová – Litomyšl – Vysoké Mýto – Hradec Králové – Pardubice. Rovněž je dávným prarodištěm českého tenisu. První zápas v historii tohoto sportu probíhal na zámecké zahradě hraběte Kinského v roce 1878. A na nádvoří stejného zámku letos probíhal festival TANEC PRAHA 2018.

„Svět z papíru“ byl letos – obdobně jako loňské tituly TANCE PRAHA 2017 – součástí choceňského SKOROFESTIVALU TANCE A POHYBU. Za domácí se jej účastnily převážně děti z místních základních uměleckých škol a taneční soubor PROZATÍM. Tento místní festival pak vrcholil ve čtvrtek na zámeckém nádvoří. A jeho tečkou bylo v pátek 8. června 2018 další představení TANCE PRAHA – mezinárodní titul ORIGAMI – tentokrát v nedalekém parku jménem Peliny.

Dlužno podotknout, že vlastní zámek (původně Kinských) je nyní i současně sídlem Základní umělecké školy v Chocni.

Pořádně si zařádit

„Svět z papíru“ patří k dalším interaktivním a kreativním titulům PhD. Mirky Eliášové. Její osobitost jistě vytříbila i spolupráce se Ctiborem Turbou, ale i Petrem Zuskou či Janem Kodetem a Petrem Tycem a dalšími osobnostmi nejen divadelní scény, kupříkladu orchestrem Berg.

PhD. Mirka Eliášová

Eliášová si vybrala papír jako výtvarný artefakt, pojem čehosi čistého, ale zároveň JEŠTĚ nepopsaného či nepokresleného. Papír se pro ni stává vodítkem, výrazovým prostředkem, ale i principem představení samotného.

V jeho počátku herci navazují s dětskými diváky kontakt beze slov. Později se i diváci stávají – jak tomu v interaktivních představeních bývá – aktéry děje.

Dalším, trochu nechtěným a improvizačním hráčem se stal – vítr. Jak už tomu v divadlech hraných v exteriérech bývá… Tentokrát se však vichr stával i nositelem „papírového“ děje. Do epicentra dění diváky – kromě herců – vtahuje i podmanivá hudba hráče na pozoun a zobcovou flétnu. Jak je ze starších snímků z představení patrné, dechový nástroj hudebníka zde není podmínkou. Právě na těchto snímcích můžete naleznout – hráče na kontrabas!

Celé představení je dynamické s obrovským prostorem pro improvizaci. Má ohromný tah i temporytmus. Jeho hodina uběhla strašlivě rychle. Měl jsem dojem, že se hrálo necelých dvacet minut!

Na vlastním představení se – kromě hrající autorky Mirky Eliášové – podílela Jana Novorytová, Lucie Charouzová, Radim Klásek a hráč na pozoun a zobcovou flétnu Václav Kalivoda.

Po představení si malí návštěvníci z jiného, tužšího papíru mohli pod odborným vedením seskládat figurku ve stylu origami.

„Svět papíru“ působil v ambitech zámeckého nádvoří v Chocni hravě, dravě i trochu poučně. Tak, jak tomu má v dětských představeních být.

Michal Stein

Foto: archiv PONEC a TANEC PRAHA, autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN