Štítek: švandovo divadlo

Taneční Romeo a Julie s Oskarem Hesem

Oskar Hes a Aneta Kalertová v premiéře ve Švanďáku

Švandovo divadlo uvede romeo a julie

s Oskarem Hesem a Anetou Kalertovou. Novinka promlouvá k divákům všech generací 

Romea a Julii, nejslavnější lovestory všech dob z pera Williama Shakespeara, chystá jako svou první premiéru roku 2026 Švandovo divadlo v Praze. V úloze Romea se představí Oskar Hes, Julii ztvární vycházející herecká hvězda Aneta Kalertová, režisérem je umělecký šéf divadla Martin Františák. Moderní překlad Jiřího Joska zachovává poetičnost původní předlohy a David Košťák s dramaturgem Norbertem Závodským text upravili tak, aby byl pro současné publikum srozumitelný a živý. Valentýnská premiéra je 14. února 2026 ve Velkém sále Švandova divadla.

 „Na hře Romeo a Julie se mi líbí její ryzí divadelnost spočívající zejména v síle slov, gest a situací,“ říká režisér Martin Františák. „První velká láska tu oběma milencům i jejich okolí převrátí život naruby. Ryzí milostný cit je tu navíc spojen s ještě dětskou nevinností. Důležitý je osobní prožitek, který tu společně s herci může naplno prožít i publikum,“ dodává režisér.

Novinka Švandova divadla, v níž se lehkost prolíná s naléhavostí, hravost s dojetím a kde láska mladičkého páru z italské Verony směřuje k nevyhnutelnému finále, má podle Martina Františáka potenciál zaujmout diváky všech generací – od teenagerů až po jejich prarodiče.

Tanec, prostor, světlo, pohyb

Složení tvůrčího týmu naznačuje, že ve Švandově divadle hodlají předvést slavný Shakespearův kus v plném lesku. Svižnou podívanou s původní hudbou skladatele Ivana Achera dotváří nápaditě pojatá scéna a noblesní kostýmy Marka Cpina. Inscenace nabízí také stylizované taneční kreace v choreografii Tomáše Rychetského. O pohybovou spolupráci se stará další „superstar“ ve svém oboru – Rostislav Novák ml., průkopník nového cirkusu.

Na hře dramaturgicky spolupracuje Martina Kinská, cenné odborné rady poskytuje teatrolog a specialista na Shakespearovo dílo Pavel Drábek. Light design vytváří Karel Šimek, hlasovou spolupráci zajišťuje Regina Szymiková.

Takový pěkný pár: Hes a Kalertová

Romea, mladíka z rodiny Monteků zamilovaného do dívky z nepřátelského rodu Capuletů, hraje Oskar Hes. Tuto roli považuje za svůj dosud největší divadelní úkol. A přistupuje k ní s patřičným respektem: absolvoval několikaměsíční hlasovou přípravu zaměřenou na blankvers – pětistopý jambický verš, v němž je hra napsána. „Několik měsíců předem jsem oslovil hlasovou poradkyni Evu Spoustovou, abych se s tímto veršem seznámil. Na zkouškách pak byla další specialistka Regina Szymiková a i ona nám byla skvělou oporou,“ vysvětluje Hes. Až do konce sezóny také omezil své další aktivity ve filmu a televizi, aby se na hraní Romea mohl soustředit. „Tak jako se kdysi James Dean potkal s Rebelem bez příčiny, tak se i Oskar Hes potkává s Romeem,“ s nadsázkou glosuje obsazení hlavního mužského hrdiny režisér Františák.

„Mladý herec může nabýt pocitu, že ho velikost a sláva shakespearovských postav může převyšovat. Osobně se na to ale snažím dívat jako na další velkou příležitost a výzvu. Velmi se těším, co nám Shakespeare ukáže a co nás  – i o nás samotných – naučí. Ne nadarmo se říká, že Shakespeare je svátek divadla,“ je přesvědčen Oskar Hes, který vždy vynikal i v pohybové složce hereckého projevu. „Velmi se těším na šermířské a bojové workshopy s Rosťou Novákem mladším a s Tomášem Rychetským, kteří se starají o pohybovou stránku inscenace,“ uvádí představitel Romea.

Julii ztvárňuje Aneta Kalertová, studentka DAMU. „Oskar s Anetou tvoří krásnou mladou dvojici a výborně spolu fungují i herecky. Oba jsou nadaní, vnímaví, spontánní a pracovití,“ uvádí dramaturg Norbert Závodský, spoluautor inscenační úpravy.

„Aneta Kalertová je nesmírně talentovaná herečka a zpěvačka. Jsem rád, že můžu spolupracovat právě s ní,“ chválí svou hereckou partnerku Oskar Hes. „Je pro mě nesmírně důležité, abych si v páru s hereckým kolegou nebo kolegyní rozuměl i po lidské stránce, a to se nám daří. Věřím, že ji čeká velká kariéra,“ zaprorokoval Hes na adresu Kalertové. A ta jejich soulad potvrzuje. „S Oskarem jsme si díkybohu naprosto sedli. Ke zkoušení přistupuje vážně svědomitě, má skvělou energii, a hlavně je to parťák, což je opravdu největší štěstí.“ 

„Přála bych si, aby moje Julie byla hravá, nikoliv příliš dětská, jak bývá někdy zobrazována,“ uvažuje o své postavě Kalertová. „Bylo by krásné, kdyby se mi podařilo Julii oživit tak, že se nám podaří splynout, a myslím tím hlavně to, co tato postava říká. Snažím se jít co nejvíce po významu, do kterého vkládám své vlastní představy,“ doplňuje.

Jednadvacetiletá herečka také výborně zpívá. Na plese, kde se oba milenci poprvé spatří, tak její Julie uchvátí Romea i svým hlasem. „Vypadá to, že v jedné skladbě budu rapovat v italštině. Vzhledem k tomu, že neumím ani rapovat, a už vůbec ne italsky, tak doufám, že tím Julie Romea skutečně okouzlí,“ dodává s úsměvem Kalertová.

Romeo, Julie a ti druzí 

V úloze Juliiných rodičů, manželů Capuletových, se objeví Tomáš Petřík s Anežkou Šťastnou. Montekovi, rodiče Romea, ztvární David Punčochář s Marií Štípkovou. Vévodu hraje Jacob Erftemeijer, Tybalta Jakub Tvrdík, Benvolia Radek Lajfr, Mercuzia Jan Grundman a Parise Jan Mansfeld.

Juliinu Chůvu a kněze Lorenza – postavy nabízející mladým milencům přijetí, bezpečí a příslib pomoci, které u vlastních rodičů tolik postrádají – ztělesní Andrea Buršová a Luboš Veselý.

V dalších úlohách se představí Marek Frňka (sluha Petr) a Miroslav Hruška (Lékárník). V alternacích se představí Kristian Černík s Vladimírem Pokorným (Gregory, Bratr Jan), Filip Týc s Jánem Madarasem (Samson).

Láska a střet generací

Podle Martina Františáka byl Shakespeare velmi inteligentním dramatikem. Ve svých textech si hrál s ostrými kontrasty i s jemností vyjádření. „V příběhu milenců z italské Verony je řada dráždivých témat, která jsou stále živá,“ uvádí režisér. „Například odpor mladých vůči tomu, v čem vyrůstají. Rodiče bez špetky pochopení pro přání svých potomků. Dvě předčasně dospělé děti poprvé prožívající cit, který je přesahuje a který za pár dní rozvrátí zaběhnuté pořádky,“ říká Františák, pod jehož uměleckým vedením Švandovo divadlo uvádí už několikátou inscenaci s tématem generačního střetu.

Podle shakespearologa Pavla Drábka právě generační konflikt patří k ústředním bodům napětí slavné tragédie. „Názorové a zejména hodnotové neshody mezi mladou generací a generací jejich rodičů panovaly už v době Shakespeara,“ upozorňuje Drábek. „Jen se jim říkalo jinak – nebo se o nich vůbec nemluvilo. Generační střet byl tehdy nedílnou, nepsanou a nevyřčenou skutečností života,“ uvádí Drábek a odkazuje na slavnou Juliinu repliku, že na samotném pojmenování tohoto fenoménu vlastně nesejde: „Takzvaná růže – nazvaná jinak –  bude vonět stejně.“

 „V Romeovi a Julii se generace míjejí,“ dodává dramaturg Norbert Závodský. „Mladí mluví jazykem citu, okamžiku a risku, zatímco dospělí jedou podle konvencí, cti a rodové hrdosti. Nikdo se vlastně neposlouchá, každý jen opakuje to své. Výsledkem je ticho tam, kde měl být rozhovor, a tragédie, která nevzniká ze zla, ale z neochoty pochopit svět druhých. Právě v tom je hra až bolestně živá: ukazuje, jak snadno se generace minou, i když stojí jen pár kroků od sebe.“

Dramaturg dále připomíná, že romance mladých milenců ze dvou znepřátelených rodů se seběhne velmi rychle: vše se odehraje během zhruba pěti dnů. Tomu odpovídá i úprava textu hry, kterou Závodský s Davidem Košťákem pojali tak, aby zdůraznili sevřenost a tah příběhu. Inscenace také zdůrazňuje svěžest a čerstvost příběhu, který William Shakespeare napsal v letech 1595-1596. „Díky Shakespearově genialitě a překladu Jiřího Joska však znějí Romeo a Julie jako dnešní teenageři. Shakespeare byl v tomhle směru průkopník: místo moralizujících typů plných neřesti dal mladým vlastní hlas, jazyk i osobnost,“ uzavírá Norbert Závodský.

Po premiéře 14. února 2026 ve Velkém sále následují již zcela vyprodané reprízy. V tuto chvíli je možné zakoupit vstupenky až na reprízu 9. května 2026.

Víte, že …

… titul Romeo a Julie se na programu Švandova divadla naposledy objevil před téměř třiceti lety?

V režii Karla Kříže tu měla inscenace premiéru v roce 1997, kdy se divadlo ještě jmenovalo Labyrint. Romea hrál tehdy Tomáš Petřík, jehož nyní uvidíme jako Capuleta. „Postavu Juliina otce vidím jako prototyp některých současných politiků. Capulet je ve veřejných záležitostech razantní a sebejistý. Rozkazuje, nenávidí své nepřátele a vůči své dospívající dceři zůstává slepý a hluchý,“ říká Martin Františák. „Capuletová, jeho manželka, porodila Julii jako velmi mladá. Ve hře je zmínka, že jí bylo teprve 13 let, byla tedy ve stejném věku, kdy se její dcera zamiluje do Romea. Co si asi myslí a co cítí žena, která je zvyklá stát vedle manžela jako poslušná trofej?,“ říká režisér současné inscenace, která naznačuje skrytý vnitřní život ženských postav. Těmi jsou vedle Capuletové v podání Anežky Šťastné také paní Monteková (Marie Štípková) a Chůva (Andrea Buršová).

… podle Martina Františáka má každá generace diváků „svého“ Romea a „svou“ Julii?

Legendární inscenací byla Romeo a Julie z roku 1963 v ND Praha v režii Otomara Krejči s Janem Třískou a Marií Tomášovou. O více než dekádu později hru uvedlo Divadlo na Vinohradech s Oldřichem Kaiserem a Lenkou Skopalovou (režie František Štěpánek), počátkem 90. let pak ještě s Ivanem Trojanem a Vendulkou Křížovou (režie Jan Burian). Ke slavným nastudováním patřilo i to, které v roce 1994 vytvořil režisér Tomáš Töpfer s Terezou Brodskou a Radkem Holubem pro Letní shakespearovské slavnosti. V Městských divadlech pražských, konkrétně v divadle Rokoko, měla v roce 1997 premiéru inscenace režiséra Zdeňka Potužila s Lucií Vondráčkovou a Adamem Novákem. Dočkala se pak více než dvou set repríz.

…. William Shakespeare při psaní rád pracoval s kontrasty a do svých textů vkládal nejrůznější hříčky a finesy, takže v nich tvůrci i herci mají stále co objevovat?

Mladí lidé včetně obou milenců se vyjadřují stylizovaně, poeticky a někdy vyhýbavě, když rodičům lžou o svých pravých pocitech a záměrech. Úplně jinak mluví ti starší, Capuletovi, Montekové a Vévoda: přímočaře, nesmlouvavě, s důrazem na normy a autoritu. Důmyslně rozčleněný je i prostor hry: zatímco zahrada patří milencům, kteří tu hledají bezpečí a intimitu, vnitřek domu ovládají dospělí. A je tu i veřejný, společenský prostor. Zde jsou lidé nebezpečně vystavení pohledům i zbraním druhých.

… inscenační výprava Marka Cpina efektně pracuje i se světlem?

„Vytvořit scénu a kostýmy k Shakespearovým hrám není jednoduchý úkol, protože jeho texty se scénou nepočítají – scénografií jsou tu slova,“ vysvětluje Marek Cpin. „I proto se mi zatím vždy osvědčila nadčasovost a divadelnost. U Romea a Julie jsem vytvořil univerzální prostor, který se bude měnit hlavně světlem a minimem přestaveb. Jen pár detailů mu dává spojitost právě s tímto textem, jinak by se v něm daly v podstatě odehrát všechny Shakespearovy hry… U kostýmů bude z barev dominovat černá, bílá, přírodní tóny a šedá. A nejdůležitějším prvkem bude opět světlo. Ať už z reálných zdrojů – lustrů, nebo divadelních reflektorů či projekce,“ prozrazuje Cpin.

… balkón známý z proslulé „balkónové scény“, v níž se Julie vyznává ze své lásky k Romeovi, není v Shakespearově textu zmíněn?

Na absenci balkónu upozornil tvůrce a odborný spolupracovník inscenace Pavel Drábek, teatrolog, anglista, překladatel, libretista a znalec Shakespearových her. V předloze je uvedeno pouze „okno“, a to se také v inscenaci Švandova divadla objeví.

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková, Richard Moučka 

pro Taneční magazín 

Romeo a Julie s Oskarem Hesem a Anetou Kalertovou

Nejslavnější lovestroy ve Švanďáku

Švandovo divadlo uvede Romea a Julii s Oskarem Hesem a Anetou Kalertovou. Novinka promlouvá k divákům všech generací 

Romea a Julii, nejslavnější lovestory všech dob z pera Williama Shakespeara, chystá jako svou první premiéru roku 2026 Švandovo divadlo v Praze. V úloze Romea se představí Oskar Hes, Julii ztvární vycházející herecká hvězda Aneta Kalertová, režisérem je umělecký šéf divadla Martin Františák. Moderní překlad Jiřího Joska zachovává poetičnost původní předlohy a David Košťák s dramaturgem Norbertem Závodským text upravili tak, aby byl pro současné publikum čitelný a živý. Valentýnská premiéra je 14. února 2026 ve Velkém sále Švandova divadla. Zhruba od poloviny ledna se na digitálních obrazovkách divadelní budovy objeví QR kód, který kolemjdoucí vyzve k zapojení do „láskyplné“ soutěže.


 „Na hře Romeo a Julie se mi líbí její ryzí divadelnost spočívající zejména v síle slov, gest a situací,“ říká režisér Martin Františák. „První velká láska tu oběma milencům i jejich okolí převrátí život naruby. Ryzí milostný cit je tu navíc spojen s ještě dětskou nevinností. Důležitý je osobní prožitek, který tu společně s herci může naplno prožít i publikum,“ dodává režisér.

Novinka Švandova divadla, v níž se lehkost prolíná s naléhavostí, hravost s dojetím a kde láska mladičkého páru z italské Verony směřuje k nevyhnutelnému finále, má podle Martina Františáka potenciál zaujmout diváky všech generací – od teenagerů až po jejich prarodiče.

Tanec, prostor, světlo, pohyb

Složení tvůrčího týmu naznačuje, že ve Švandově divadle hodlají předvést slavný Shakespearův kus v plném lesku. Svižnou podívanou s původní hudbou skladatele Ivana Achera dotváří nápaditě pojatá scéna a noblesní kostýmy Marka Cpina. Inscenace nabízí i stylizované taneční kreace v choreografii Tomáše Rychetského. O pohybovou spolupráci se stará další „superstar“ ve svém oboru – Rostislav Novák ml., průkopník nového cirkusu.

Na hře dramaturgicky spolupracuje Martina Kinská, cenné odborné rady poskytuje teatrolog a specialista na Shakespearovo dílo Pavel Drábek. Light design vytváří Karel Šimek, hlasovou spolupráci zajišťuje Regina Szymiková.

Takový pěkný pár: Hes a Kalertová

Romea, mladíka z rodiny Monteků zamilovaného do dívky z nepřátelského rodu Capuletů, hraje Oskar Hes. Tuto roli považuje za svůj dosud největší divadelní úkol. A přistupuje k ní s patřičným respektem: absolvoval několikaměsíční hlasovou přípravu zaměřenou na blankvers – pětistopý jambický verš, v němž je hra napsána. „Několik měsíců předem jsem oslovil hlasovou poradkyni Evu Spoustovou, abych se s tímto veršem seznámil. Na zkouškách pak byla další specialistka Regina Szymiková a i ona nám byla skvělou oporou,“ vysvětluje Hes. Až do konce sezóny také omezil své další aktivity ve filmu a televizi, aby se na hraní Romea mohl soustředit. „Tak jako se kdysi James Dean potkal s Rebelem bez příčiny, tak se i Oskar Hes potkává s Romeem,“ s nadsázkou glosuje obsazení hlavního mužského hrdiny režisér Františák.

„Mladý herec může nabýt pocitu, že ho velikost a sláva shakespearovských postav může převyšovat. Osobně se na to ale snažím dívat jako na další velkou příležitost a výzvu. Velmi se těším, co nám Shakespeare ukáže a co nás  – i o nás samotných – naučí. Ne nadarmo se říká, že Shakespeare je svátek divadla,“ je přesvědčen Oskar Hes, který vždy vynikal i v pohybové složce hereckého projevu. „Velmi se těším také na šermířské a bojové workshopy s Rosťou Novákem mladším a s Tomášem Rychetským, kteří se starají o pohybovou stránku inscenace,“ uvádí představitel Romea.

Julii ztvárňuje Aneta Kalertová, studentka DAMU. „Oskar s Anetou tvoří krásnou mladou dvojici a výborně spolu fungují i herecky. Oba jsou nadaní, vnímaví, spontánní a pracovití,“ uvádí dramaturg Norbert Závodský, spoluautor inscenační úpravy.

„Aneta Kalertová je nesmírně talentovaná herečka a zpěvačka. Jsem rád, že můžu spolupracovat právě s ní,“ chválí svou hereckou partnerku Oskar Hes. „Je pro mě nesmírně důležité, abych si v páru s hereckým kolegou nebo kolegyní rozuměl i po lidské stránce, a to se nám daří. Věřím, že ji čeká velká kariéra,“ zaprorokoval Hes na adresu Kalertové. A ta jejich soulad potvrzuje. „S Oskarem jsme si díkybohu naprosto sedli. Ke zkoušení přistupuje vážně svědomitě, má skvělou energii, a hlavně je to parťák, což je opravdu největší štěstí.“

„Přála bych si, aby moje Julie byla hravá, nikoliv příliš dětská, jak bývá někdy zobrazována,“ uvažuje o své postavě Kalertová. „Bylo by krásné, kdyby se mi podařilo Julii oživit tak, že se nám podaří splynout, a myslím to hlavně v tom, co tato postava říká. Snažím se jít co nejvíce po významu, do kterého vkládám své vlastní představy,“ doplňuje.

Jednadvacetiletá herečka také výborně zpívá. Na plese, kde se oba milenci poprvé spatří, tak její Julie uchvátí Romea i svým hlasem. „Vypadá to, že v jedné skladbě budu rapovat v italštině. Vzhledem k tomu, že neumím ani rapovat, a už vůbec ne italsky, tak doufám, že tím Julie Romea skutečně okouzlí,“ podotýká s úsměvem Kalertová.

Romeo, Julie a ti druzí 

V úloze Juliiných rodičů, manželů Capuletových, se objeví Tomáš Petřík s Anežkou Šťastnou. Montekovi, rodiče Romea, ztvární David Punčochář s Marií Štípkovou. Vévodu hraje Jacob Erftemeijer, Tybalta Jakub Tvrdík, Benvolia Radek Lajfr, Mercuzia Jan Grundman a Parise Jan Mansfeld.

Juliinu Chůvu a kněze Lorenza – postavy nabízející mladým milencům přijetí, bezpečí a příslib pomoci, které u vlastních rodičů tolik postrádají – ztělesní Andrea Buršová a Luboš Veselý.

V dalších úlohách se představí Marek Frňka (sluha Petr) a Miroslav Hruška (Lékárník). V alternacích se představí Kristian Černý s Vladimírem Pokorným (Gregory, Bratr Jan), Filip Týc s Jánem Madarasem (Samson).

Láska a střet generací

Podle Martina Františáka byl Shakespeare velmi inteligentním dramatikem. Ve svých textech si hrál s ostrými kontrasty i s jemností vyjádření. „V příběhu milenců z italské Verony je řada dráždivých témat, která jsou stále živá,“ uvádí režisér. „Například odpor mladých vůči tomu, v čem vyrůstají. Rodiče bez špetky pochopení pro přání svých potomků. Dvě předčasně dospělé děti poprvé prožívající cit, který je přesahuje a který za pár dní rozvrátí zaběhnuté pořádky,“ říká Františák, pod jehož uměleckým vedením Švandovo divadlo uvádí už několikátou inscenaci s tématem generačního střetu.

„V Romeovi a Julii se generace míjejí,“ dodává dramaturg Norbert Závodský. „Mladí mluví jazykem citu, okamžiku a risku, zatímco dospělí jedou podle konvencí, cti a rodové hrdosti. Nikdo se vlastně neposlouchá, každý jen opakuje to své. Výsledkem je ticho tam, kde měl být rozhovor, a tragédie, která nevzniká ze zla, ale z neochoty pochopit svět druhých. Právě v tom je hra až bolestně živá: ukazuje, jak snadno se generace minou, i když stojí jen pár kroků od sebe.“

Jak dramaturg dále upozorňuje, romance mladých milenců ze dvou znepřátelených rodů se seběhne velmi rychle: vše se odehraje během zhruba pěti dnů. Tomu odpovídá i úprava textu hry, kterou Závodský s Davidem Košťákem pojali tak, aby zdůraznili sevřenost a tah příběhu. Inscenace také zdůrazňuje svěžest a čerstvost příběhu, který William Shakespeare napsal v letech 1595-1596. „Díky Shakespearově genialitě a překladu Jiřího Joska však znějí Romeo a Julie jako dnešní teenageři. Shakespeare byl v tomhle směru průkopník: místo moralizujících typů plných neřesti dal mladým vlastní hlas, jazyk i osobnost,“ uzavírá Norbert Závodský.

Víte, že….

… titul Romeo a Julie se na programu Švandova divadla naposledy objevil před téměř třiceti lety?

V režii Karla Kříže tu měla inscenace premiéru v roce 1997, kdy se divadlo ještě jmenovalo Labyrint. Romea hrál tehdy Tomáš Petřík, jehož nyní uvidíme jako Capuleta. „Postavu Juliina otce vidím jako prototyp některých současných politiků. Capulet je ve veřejných záležitostech razantní a sebejistý. Rozkazuje, nenávidí své nepřátele a vůči své dospívající dceři zůstává slepý a hluchý,“ říká Martin Františák. „Capuletová, jeho manželka, porodila Julii jako velmi mladá. Ve hře je zmínka, že jí bylo teprve 13 let, byla tedy ve stejném věku, kdy se její dcera zamiluje do Romea. Co si asi myslí a co cítí žena, která je zvyklá stát vedle manžela jako poslušná trofej?,“ říká režisér současné inscenace, která naznačuje skrytý vnitřní život ženských postav. Těmi jsou vedle Capuletové v podání Anežky Šťastné také paní Monteková (Marie Štípková) a Chůva (Andrea Buršová).

… podle Martina Františáka má každá generace diváků „svého“ Romea a „svou“ Julii?

Legendární inscenací byla Romeo a Julie z roku 1963 v ND Praha v režii Otomara Krejči s Janem Třískou a Marií Tomášovou. O více než dekádu později hru uvedlo Divadlo na Vinohradech s Oldřichem Kaiserem a Lenkou Skopalovou (režie František Štěpánek), počátkem 90. let pak ještě s Ivanem Trojanem a Vendulkou Křížovou (režie Jan Burian). Ke slavným nastudováním patřilo i to, které v roce 1994 vytvořil režisér Tomáš Töpfer s Terezou Brodskou a Radkem Holubem pro Letní shakespearovské slavnosti. V Městských divadlech pražských, konkrétně v divadle Rokoko, měla v roce 1997 premiéru inscenace režiséra Zdeňka Potužila s Lucií Vondráčkovou a Adamem Novákem. Dočkala se pak více než dvou set repríz.

…. William Shakespeare při psaní rád pracoval s kontrasty a do svých textů vkládal nejrůznější hříčky a finesy, takže v nich tvůrci i herci mají stále co objevovat?

V Romeovi a Julii je to například obhroublý začátek v podání Samsona a Gregoryho, který je prologem k jedné z nejlyričtějších a nejcudnějších tragédií lásky. Mladí lidé včetně obou milenců se vyjadřují stylizovaně, poeticky a někdy vyhýbavě, když rodičům lžou o svých pravých pocitech a záměrech. Úplně jinak mluví ti starší, Capuletovi, Montekové a Vévoda: přímočaře, nesmlouvavě, s důrazem na normy a autoritu. Důmyslně rozčleněný je i prostor hry: zatímco zahrada patří milencům, kteří tu hledají bezpečí a intimitu, vnitřek domu ovládají dospělí. A je tu i veřejný, společenský prostor. Zde jsou lidé nebezpečně vystavení pohledům i zbraním druhých.

 

… inscenační výprava Marka Cpina efektně pracuje i se světlem?

„Vytvořit scénu a kostýmy k Shakespearovým hrám není jednoduchý úkol, protože jeho texty se scénou nepočítají – scénografií jsou tu slova,“ vysvětluje Marek Cpin. „I proto se mi zatím vždy osvědčila nadčasovost a divadelnost. U Romea a Julie jsem vytvořil univerzální prostor, který se bude měnit hlavně světlem a minimem přestaveb. Jen pár detailů mu dává spojitost právě s tímto textem, jinak by se v něm daly v podstatě odehrát všechny Shakespearovy hry… U kostýmů bude z barev dominovat černá, bílá, přírodní tóny a šedá. A nejdůležitějším prvkem bude opět světlo. Ať už z reálných zdrojů – lustrů, nebo divadelních reflektorů či projekce,“ prozrazuje Cpin.

… balkón známý z proslulé „balkónové scény“, v níž se Julie vyznává ze své lásky k Romeovi, není v Shakespearově textu zmíněn?

Na absenci balkónu upozornil tvůrce a odborný spolupracovník inscenace Pavel Drábek, teatrolog, anglista, překladatel, libretista a znalec Shakespearových her. V předloze je uvedeno pouze „okno“, a to se také v inscenaci Švandova divadla objeví.

Po premiéře 14. února 2026 ve Velkém sále následují v únoru i březnu již zcela vyprodané reprízy. V tuto chvíli je možné zakoupit vstupenky na reprízu 30. dubna 2026.

Foto: Archiv divadla

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro Taneční magazín

Švandovo divadlo je ve skvělé kondici

V sezóně 2025/2026 nabídne čtyři novinky o rodinných vztazích, chystá i výjezdy do zahraničí

Celkem čtyři premiéry a nový projekt tří scénických čtení chystá v sezóně 2025/2026 Švandovo divadlo v Praze na Smíchově. „Všechny nové tituly spojuje téma rodiny nahlížené z různých perspektiv i s různým žánrovým vymezením,“ říká Martin Františák, umělecký šéf divadla. „Společným jmenovatelem je také střet jedince se společností a s jejím nastavením, řádem,“ dodává Františák, který u Švandů úspěšně působí už 6. divadelní sezónu. Divadlo čeká řada hostování v zahraničí: v příští sezóně plánuje navštívit Toronto, Chicago, New York, Los Angeles i Expo 2025 v japonské Ósace.

 

„Švandovo divadlo je teď v nejlepší kondici za poslední dvě dekády,“ uvádí jeho ředitel Daniel Hrbek. „V posledních letech kontinuálně prokazuje vynikající výsledky. Potvrzují to výjimečné inscenace, účast na festivalech, nominace, ceny, plné hlediště i pozvání do zahraničí… Divadlo je téměř neustále vyprodané, panuje zde harmonická spolupráce obchodních, uměleckých a provozních složek. Jde o soubor profesionálů a výrazných individualit schopných pracovat v týmu, přičemž každý má na svou práci i práci kolegů vysoké nároky. A teď nemluvím jen o herečkách a hercích, ale i o zaměstnancích, kteří divadlo obsluhují a spolubudují. Všímám si také sílící loajality ke značce Švandovo divadlo, potřebu se s ní identifikovat,“ připomíná Hrbek.

„Všem titulům, které máme na repertoáru, dominuje herecká individualita a precizuje se herecký styl,“ pokračuje ředitel Švandova divadla. „Vynikající herectví je ostatně diváky i kritiky nejčastěji pozitivně hodnocenou složkou našich inscenací. Je to i tím, že se uměleckému šéfovi Martinu Františákovi daří zvát do Švandova divadla nejzajímavější osobnosti české divadelní režie všech generací,“ říká Hrbek, který vyzdvihuje i výtvarnou složku smíchovských inscenací. „Myslím, že je vidět čím dál lepší herecká souhra ve společném stylu a chápání žánru. A to diváky zajímá, i za tím na Smíchov čím dál častěji chodí a vracejí se. Můžeme si tak dovolit i odvážnější umělecké projekty, což letos ocenila i kritická obec nominací na Cenu divadelní kritiky v kategorii Divadlo roku,“ míní Hrbek.

Martin Františák k tomu říká: „Povedlo se to nejdůležitější, a to zapojit do života souboru novou nastupující generaci herců, ale i progresivních osobností české režie. Vyzařování kvality souboru je pozitivně reflektováno jak diváky, tak i odbornou veřejností. Do další sezóny tak soubor vstoupí plný prokazatelně silných hereckých osobností.“

 

Export české činohry

Kvalitu repertoáru Švandova divadla a jeho schopnost obstát s ní i v mezinárodním měřítku potvrzují plánované výjezdy do zahraničí.

„V září 2025 podnikneme větší tour do Toronta, Chicaga, Los Angeles a New Yorku. V Torontu a Chicagu uvedeme pod Záštitou Hlavního města Prahy autorskou inscenaci Dívenka na trampolíně, která u nás měla premiéru začátkem roku 2025. Za pozvání do Los Angeles může tak trochu naše inscenace AI: Když robot píše hru. Jsme tam pozváni mimo jiné jako účastníci panelové diskuze na konferenci EaglCon o spekulativní sci-fi, kterou pořádá Kalifornská státní univerzita. Byli jsme požádáni o příspěvek o Karlu Čapkovi a R.U.R. v současném kontextu vývoje AI. Proběhne tu i scénické čtení nové adaptace R.U.R. od Talene Monahon, na jejímž vzniku jsme se rovněž podíleli. Pak se přesouváme do New Yorku, kde proběhne druhá fáze realizace projektu R.U.R., na níž spolupracujeme s The Shakespeare Centre of Los Angeles. Do New Yorku na jaře 2026 odvezeme i Dívenku na trampolíně, kde by se tu měla stát součástí programu festivalu Rehearsal for Truth organizované Vaclav Havel Center. V září 2025 bude naše inscenace AI: Když robot píše hru součástí doprovodného programu světové výstavy Expo 2025, naše inscenace totiž zaujala tamní akademiky z Univerzity v Ósace.“ vypočítává Daniel Hrbek.

„Z plánovaného hostování v Kanadě a Spojených státech mám velkou radost,“ říká Martin Františák. „Inscenaci Dívenka na trampolíně by měla v Torontu zhlédnout i paní Zdena Salivarová. Tato inscenace totiž hovoří o jejím osudu a také o soužití s Josefem Škvoreckým. Považuji to za historický krok, v němž české divadlo přelétá přes oceán nejen fyzicky, ale i hodnotově a lidsky,“ dodává Františák.

Švandovo divadlo také koprodukčně zajišťuje rezidenci Ductus Deferens v Českém centru v Paříži první červencový týden. Představení Cabaret Babel vzniklé během rezidence bude uvedeno v sobotu 5. července 2026 od 19 hodin v Bibliotéatru Českého centra.

V příští sezóně by divadlo rádo realizovalo zájezd do partnerských divadel v Jeruzalémě a Tel Avivu, kde mělo letos v červnu hostovat, ale s ohledem na bezpečnostní situaci zájezd prozatím odložilo.

První novinkou ve Velkém sále bude 8. listopadu 2025 Nirvana, hra napsaná Martinem Františákem v režii Thomase Zielinského. „Příběh kapely Nirvana a jejího frontmana Kurta Cobaina je pro mne srdeční záležitostí. Jsem moc rád, že se jeho režie ujme právě Thomas Zielinski, který u nás úspěšně realizoval „špiónské“ drama Příliš drahý jed a poté i výborně přijatou černou komedii Chlast,“ říká Františák. Podle něj Nirvana vypráví „o poslední rockové rebelii“, která se uskutečnila na přelomu 80. a 90. let ve Spojených státech, zemi poznamenané mimo jiné rozpadem funkční rodiny. Název inscenace odkazuje také k prožitku absolutního štěstí, které ovšem nikdy netrvá věčně.

 

„Hnutí grunge oslavuje ztroskotance, rebely a outsidery, oběti destruktivního systému, jedince, kteří nezapadají do většinové společnosti. Mám dojem, že dnešní mladý člověk se může s myšlenkami tohoto hnutí v mnohém ztotožnit,“ říká o Nirvaně dramaturgyně Johana Součková Němcová.

Počátkem roku 2026 se scéna Velkého sálu promění v prosluněnou italskou Veronu, v níž to vře nenávistí dvou vážených rodin. Romeo a Julie, nejznámější love story všech dob, zde bude mít premiéru 14. února 2026. „Hra Williama Shakespeara rozšíří dramaturgickou linku, v níž usilujeme o osobitou interpretaci kanonických textů světové dramatiky či literatury,“ vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská. „I tentokrát půjde o výrazné ztvárnění a tematickou rezonanci díla s dnešní dobou. Romeem a Julií tak Martin Františák navazuje mimo jiné na tituly Hamlet či Gazda a roba, nebo v jeho vlastních režiích na tituly Anna Karenina a Divoká kachna,“ upřesňuje Kinská.

V souvislosti s novým titulem bude ve foyer Švandova divadla odhalena i nová Výtvarná zeď, jejímž autorem bude akademický malíř Martin Velíšek. „Velkoformátové malby na zdi o rozměrech 3,5 krát 5 metrů vždy inspiruje divadelní prostředí, jeho atmosféra či konkrétní představení,“ vysvětluje Tereza Marková, vedoucí obchodního oddělení. „Autoři, které pro tento projekt oslovujeme, od nás mají jinak volnou ruku. Pracují však s vědomím, že jejich výtvor nejpozději za 24 měsíců překryje malba jiného umělce či umělkyně. Podobně jako divadelní představení, i naše Výtvarná zeď chce nabídnout výjimečný zážitek – a ten spočívá mimo jiné v jeho konečnosti, a tedy neopakovatelnosti,“ říká Marková. Námětem malby Martina Velíška bude právě hra Romeo a Julie.

 

Třetí premiérou uvedenou na hlavní smíchovské scéně bude černá komedie režiséra Eliáše Gaydečky. Připravovaný titul tu bude poprvé k vidění 25. dubna 2026.

 

Čtvrtou premiéru sezóny 2025/2026 uvidí publikum 6. června 2026 ve Studiu Švandova divadla. Hru se zatím pracovním názvem Neboj! napsala Dagmar Fričová, režírovat ji bude Lucie Ferenzová. Vyprávět bude o třech stand-upových komicích, kteří se sejdou v nočním baru, aby publikum pobavili improvizací na téma „rodina“. „Rodinné vazby řeší například i Gazda a roba nebo Divoká kachna, které jsou u nás na repertoáru. Zatímco v obou zmíněných titulech dítě nemá téměř žádnou možnost se vyjádřit nebo se dokonce bránit, v autorské inscenaci Neboj! tyto možnosti dostane vrchovatě,“ naznačuje dramaturgyně Johana Součková Němcová.

 

Příslibem osobitého zpracování je i silný tvůrčí tandem scenáristky a režisérky. „Lucie Ferenzová už u nás ve Studiu inscenovala monodrama Na první pohled, které zaujalo mimo jiné výborným výkonem Marie Štípkové, za níž tato herečka získala nominaci na Cenu Thálie,“ připomíná Martin Františák.

 

Svítání, projekt scénických čtení

Na programu Švandova divadla se v sezóně 2025/2026 objeví také nový projekt scénických čtení s názvem Svítání. Své texty vytvořené přímo pro herecký soubor Švandova divadla postupně představí tři současné autorské osobnosti – básník Petr Borkovec, spisovatelka Petra Hůlová a Dora Kaprálová, v Berlíně žijící prozaička, dramatička a autorka rozhlasových dokumentů. „Vznik nových českých her od těchto výrazných autorů naší domoviny je důležitým krokem nejen v kontextu českého divadla,“ míní Martin Františák. „Věřím, že se nám podaří tyto tvůrce představit nejen v kontextu domácím, ale i zahraničním,“ dodává.

 

„Projekt Svítání je dalším z řady titulů, jimiž se Švandovo divadlo snaží podpořit vznik a uvádění českých autorských divadelních textů, což je jeden ze směrů, jemuž se naše divadlo dlouhodobě věnuje,“ uzavírá dramaturgyně Martina Kinská.

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Víte, že…

… se Švandovým divadlem je spojen tvůrčí prostor Peškovka sídlící v nedaleké smíchovské ulici Elišky Peškové?

Rezidenci zde získal soubor Ductus Deferens, který zde ve spolupráci se studenty DAMU zajišťuje pravidelný večerní divadelní program. Je tak možné tu vidět tvorbu mladých talentů ještě dřív, než vstoupí na profesionální trh. „Prestižní profesionální scéna, jakou je Švandovo divadlo, nabízí v Peškovce platformu pro studenty, absolventy, mladé profesionály, kde vzniká specifická dramaturgie a poetika mladých,“ vysvětluje Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla. Peškovka se soustřeďuje také na podporu sousedských vztahů a vyvíjí edukativní a kreativní činnost pro veřejnost. „Fungují zde tři amatérské divadelní soubory, kam se lze každoročně přes konkurz hlásit, probíhají tu různé druhy workshopů, kam může kdokoliv přijít. Také zde probíhají mezinárodní rezidence. Letos v Peškovce pracovali umělci z Francie a USA,“ připomíná Hrbek.

… díky iniciativě Švandova divadla a podpoře Hlavního města Prahy vzniká v Preslově ulici na Smíchově i nové kreativní centrum Preslovka?

„Peškovka tak získá mladší, ale větší „sestru“. I zde bude smyslem kreativní proces, impuls, inspirace a networking,“ říká Daniel Hrbek. „Spolužití Švandova divadla a těchto dvou, umělecky odlišně zaměřených kreativních center, zásadně promění kulturní tvář centrálního Smíchova. Budou zde zkoušet nezávislá divadla, budou zde k vidění různé žánry, soubory, mezinárodní rezidence s veřejnými prezentacemi – kulturní nabídka bude velmi pestrá a věřím, že se sem za ní bude jezdit,“ věří Hrbek.

 

 

Anotace chystaných inscenací v sezóně 2025/2026

 

Martin Františák

NIRVANA

režie: Thomas Zielinski

premiéra: 8. listopadu 2025 – Velký sál

 

Žili ve vyfantazírovaným světě,

takže to prostě museli nějak pokazit.

A nechápali, co jejich děti potřebujou.

Přelom 80. a 90. let v USA: hospodářská nestabilita, sociální nejistota, změna prostředků komunikace, výrazný nástup korporátních společností i do menších regionů, nalomení zbytků tradičních hodnot a fatální krize funkční rodiny. Vzniklý neklid se zrcadlí i na hudební scéně, zejména v mladé generaci. Vzniká fenomén „grunge“, který brzy přes západní pobřeží a Velkou Británii zachvátí celý svět. Nejde jen o hudební styl, ale o výrazný umělecký a myšlenkový koncept. Jde o razantní reakci mladé generace na podobu současného světa, o poslední rockovou rebelii.

Mediálně nejvýraznější, jako jistou špičkou ledovce, můžeme vidět kapelu Nirvana. Její leadr Kurt Cobain svým dílem neilustruje, ale syrovým způsobem zaznamenává životní postoje a dramatické situace, kterými ve svém krátkém, ale o to intenzivnějším životě prošel. Jeho příběh neustále prostupuje výrazný pokus o svobodnou a tvůrčí existenci ve světě, který stále víc a víc zaprodává své hodnoty mamonu a kapitálu. Osud kapely Nirvana je osudem malé komunity, jež se ze zapadlého městečka Aberdeen tvrdě vypracuje na přední místo hudební mapy západního pobřeží USA a Seattlu. Nirvanu však ze všech kapel nejvíce nakonec polapí světový showbyznys, trh, masová média, bulvarizace a světská sláva. Křehká osobnost Kurta Cobaina však narůstající tlak snáší těžce; vypomáhá si útěkem do světa drog. O to víc je v zoomu médií. Nakonec se rozhodne spáchat sebevraždu.

Individuální příběh Kurta Cobaina se tak stává velkým dramatickým příběhem s jasným tématem udržení si osobní identity, tvůrčí svobody a existenční jistoty člověka ve světě, s nímž se v mnohém míjí, nebo je s ním přímo v konfliktu.

Nirvana je dalším původním divadelním textem, který bude mít svoji premiéru na prknech smíchovské scény. Otevírá sezónu, která se ve všech svých titulech zaobírá jednak tématem rodiny (z různých perspektiv i s různým žánrovým vymezením) a také jednou z archetypálních situací dramatu vůbec (a zřejmě i lidské existence) – střetu jedince se společností, s jejím nastavením, řádem. Režisérem inscenace je Thomas Zielinski; bude se jednat o jeho třetí spolupráci se Švandovým divadlem (Příliš drahý jed, Chlast).

 

William Shakespeare

ROMEO A JULIE

režie: Martin Františák

premiéra: 14. února 2026 – Velký sál

 

Nic neříkej, vím své. Oni se vraždí

z nenávisti a já se vraždím z lásky.

Prosluněné letní dny v italské Veroně. Ale je tu přílišné horko, dusno, napětí, které je ve vzduchu, způsobené nenávistí dvou rodů. Občas vypuknou střety v ulicích, které musí mírnit stráže. Šermuje se i slovy, nezávazné slovní přestřelky, vznosné a snad trochu sebestředné vzývání lásky. A jen domněnky, jaká vlastně je. Hraje se slovy stejně jako s výkřiky o umírání z nešťastné lásky. Všechno tak plyne, trochu unaveně, snad tím horkem. Dokud nevypukne další střet a je vydán přísný zákaz jakékoli další potyčky. Dokud se dva, téměř ještě děti, ze znepřátelených rodin do sebe osudově nezamilují na večerní slavnosti. Je jedno, kdo je ten druhý. Či jinak – ten druhý je náhle všechno. Dosavadní svět přestane existovat. I dosavadní perspektiva a čas. Vše je najednou jiné. A vše se začne dít neuvěřitelně rychle, překotně. Skoro to připomíná komedii, kdyby se nestalo pár osudových chyb a nedorozumění a vše nezačalo neodvratně spět ktragédii.

Romeo a Julie mají na svoji lásku skutečně jen pár dní, na vzájemnou, fyzickou blízkost dokonce jen pár hodin. Zažívají ji v oné plné podobě oba poprvé, jakkoli pro ně rodiny měly nachystanou jinou cestu. Jde tu o vzbouření se nejen emocí a hormonů, ale také o povstání proti dosavadnímu nastavení světa, který je obklopuje, proti generaci, která nastolila jiný řád. Jde také o cestu poznání, co skutečně může být láska, jaké podoby může mít. A kdo jsem já, jehož identita se ještě utváří, a jejíž neoddělitelnou součástí se náhle stane někdo jiný? Vše je tak intenzivní, horečnaté. Je to bouře. Mírná slova sonetů už nestačí. Slova, která se dříve říkala tak snadno, jsou náhle těžká, když se mají naplnit.

Jeden z nejznámějších milostných příběhů všech dob. Milenci, kteří zemřou kvůli své lásce. Má mnoho podob v různých dobách i kulturách, ale zpracování Williama Shakespeara z konce 16. století je beze sporu výjimečné. Nabízí vedle velkého romantického příběhu totiž pestrost tematickou i žánrovou a provokuje právě také svojí intenzitou.

Umělecký šéf Martin Františák inscenací Romea a Julie rozšíří sérii inscenací, v níž Švandovo divadlo usiluje o interpretaci kanonických textů světové dramatiky i literatury, která akcentuje výraznou interpretaci a upřednostňuje tematickou rezonanci jednotlivých děl s dnešní dobou (nikoli jen jejich „kulturně-dějinný význam‟). Navazuje tak mimo jiné na tituly: Hamlet či Gazda a roba, či ve svých vlastních režiích na tituly Anna Karenina a Divoká kachna.

 

TITUL BUDE UPŘESNĚN

režie: Eliáš Gaydečka

premiéra: 25. dubna 2026 – Velký sál

Připravovaný titul by měl být v žánru černé komedie. Momentálně je v procesu jednání stran získání autorských práv a licence k provozování.

Jako režisér (hledání titulu probíhá v dialogu s ním) byl osloven Eliáš Gaydečka (nar. 2002), představitel nejmladší generace divadelních tvůrců, který na sebe upozornil např. absolventskou inscenací hry Ropa v DISKU.

Dagmar Fričová

NEBOJ! (pracovní název)

režie: Lucie Ferenzová

premiéra: 6. 6. 2026 – Studio

 

Činoherní stand-up o rodině. Vyhraje ten nejvtipnější. Aneb budoucnost je teď.

Tři stand-upoví komici ve večerním baru. Tématem improvizace je „rodina“. Utkají se vítěz minulého kola, talentovaná komička s hodně suchým humorem a jeden netalentovaný náhodný přítomný, který by rád byl komikem. Čeká se na hlavní hvězdu večera. Show jde do finále. Postupně se ale ukazuje, že to, kdo dnes vyhraje, nebude to nejpodstatnější. Skrze jednotlivá stand-upová čísla se začíná odvíjet úplně jiný a zásadnější příběh. Tři různé rodinné modely. Tři poznamenaná dětství. Tři příběhy, o kterých se zjistí, že tvoří jeden. Jeden jediný příběh z různých perspektiv. Jedna vztahová síť. Žánr stand-up se přelévá do divadla.

Rodinný model ve složení: máma, táta a dítě přestává být v dnešní době tzv. tradiční. Stále častější formou je neúplná rodina, střídavá péče či tzv. patchworková rodina nebo dokonce rodiny paralelní…  Ale jaký dopad to má na děti a na vývoj společnosti? Na lidskou důvěru v druhého? Či v sebe samého? A jakou pak založí rodinu ony? Pokud ji vůbec založí?

A podobně jako se mění formy rodiny, mění se i běh světa. Pro oba světy, jak pro ten malý rodinný, tak pro ten velký svět ale zůstává klíčové, jestli je možné věřit, důvěřovat a cítit bezpečí. Malé rodinné příběhy zrcadlí velká světová témata. Naše inscenace je rámována strukturou stand-upové komedie, zároveň předkládá tři konkrétní osobní příběhy, které pojí citlivé téma – vztahy mezi rodiči a dětmi, otci a dcerami, otci a syny. Podstata stand-upu je vyjádřit vtipně i kriticky svůj pohled na svět; i my se budeme snažit nahlédnout tyto citlivé a mnohdy nelehké příběhy s humorem.

Hra tematicky navazuje na dramaturgickou linku Švandova divadla, která započala již v předešlých inscenacích Gazda a roba a Divoká kachna a řeší téma rodiny. Zatímco v obou zmíněných hrách prakticky dítě žádnou možnost vyjádřit se či se bránit nemá, v autorské inscenaci Neboj! tuto možnost dostane vrchovatě. Režisérka Lucie Ferenzová nespolupracuje se Švandovým divadlem poprvé (Na první pohled). Velmi často tvoří autorský tandem právě s dramatičkou Dagmar Fričovou.

 

PROJEKT SCÉNICKÉHO ČTENÍ

 

Petr Borkovec, Petra Hůlová, Dora Kaprálová

SVÍTÁNÍ

 

            Projekt Svítání je dalším v řadě titulů, jimiž se Švandovo divadlo snaží podpořit vznik a uvádění českých divadelních textů, což je jeden ze směrů, jimž se naše divadlo věnuje dlouhodobě a má ho ve svém základním profilu.

            Tentokrát jsme oslovili tři současné výrazné autorské osobnosti, jejichž těžiště tvorby spočívá spíše v beletrii či poezii, ale i tak jsou v nějakém kontaktu s divadlem – ať již skrze adaptace, překlady či vlastní tvorbu. Zadání pro ně bylo tematicky volné, stejně tak si mohou zvolit, zda jejich text je směřován na Velký sál či do studiové scény. Jediným „omezením‟ je požadavek, aby text byl psán pro soubor smíchovské scény.

            První verze textů mají být hotové v létě, finální podoba poté k 30. listopadu 2025. V průběhu roku 2026 poté dojde k prezentaci textů formou scénického čtení.

 

Foto: Archiv Švandova divadla

Ve spolupráci s Martinem Františákem, Danielem Hrbkem a dramaturgyněmi Martinou Kinskou a Johanou Součkovou Němcovou napsala Magdalena Bičíková

pro Taneční magzazín

 

Švandovo divadlo jede do světa

Kanada, Izrael a USA…. Marta Dancingerová v Tel Avivu

Od 8. do 13. června zavítá Švandovo divadlo do Jeruzaléma a Tel Avivu s dramatem Šoa, které zde uvede v češtině s hebrejskými titulky. Koncem září pojede do Toronta a Chicaga s nejnovější inscenací Dívenka na trampolíně inspirovanou životem Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. „Smíchovská scéna uzavřela také dlouhodobé partnerství s The Shakespeare Center of Los Angeles,“ oznámil Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla. „V letech 2025-2028 spolu chceme vytvořit hned několik projektů.  Prvním bude R.U.R., nová verze hry Karla Čapka. Premiéru plánujeme v roce 2026 v Los Angeles, pak hru uvedeme v New Yorku a samozřejmě ji představíme i v Česku,“ prozradil Daniel Hrbek, který je garantem projektu za Českou republiku.

„Divadelníci z Los Angeles k nám začátkem tohoto roku přijeli na rezidenci, aby tu lépe poznali Čapkův život a dílo. O další prezentaci nové verze R.U.R. ve fázi work in progress teď jednáme v New Yorku a ve Washingtonu, kam bychom měli odletět v září 2025. Na programu bude scénické čtení hry a další doprovodný program,“ uvedl Daniel Hrbek. V průběhu let 2025-2026 mají podle Čapkových her a románů vzniknout také rozhlasové hry. I na nich se budou podílet umělci ze Švandova divadla.

Smíchovská scéna chystá také rezidence, kdy zve zahraniční divadelníky do Prahy: koncem března 2025 přijedou do Peškovky, kreativního centra Švandova divadla, dvě herečky z pařížského Dumbstruck Theatre Company. Spolu s Ductus Deferens, rezidenčním souborem Peškovky, a se studenty DAMU tu budou pracovat na inscenaci La Surface de La Lune – zkouška otevřená veřejnosti zde se uskuteční 28. března od 19 hodin.

Šoa v Izraeli, Dívenka na trampolíně v Kanadě a Spojených státech

Švandovo divadlo čeká letos také několik zahraničních zájezdů: 10. června bude hostovat v Khan Theater v Jeruzalémě s dramatem Šoa, které pak 12. června uvede i v Malenky Theatre v Tel Avivu. V inscenaci uvedené v češtině s hebrejskými titulky vystoupí Marta Dancingerová s Miroslavem Hruškou, režisérem je Daniel Hrbek. Hostování se koná v koprodukci s Českým centrem Tel Aviv vedeném Janem Šternem.

Od 15. do 25. září čeká smíchovské divadelníky cesta do Toronta a Chicaga s inscenací Dívenka na trampolíně v režii Martina Františáka, uměleckého šéfa Švanďáku. „Hostování bude součástí širší prezentace české autorské tvorby pod názvem Josef Škvorecký: The Swell Season/Prima sezóna. Americkému a kanadskému publiku přiblíží život a dílo spisovatelů a manželů Škvoreckých, zakladatelů exilového nakladatelství 68´ Publishers,“ říká Hrbek.

Vedle divadelních představení v Maja Prentice Theatre v Torontu a Chopin Theatre v Chicagu připravuje Švandovo divadlo také tvůrčí workshopy pro studenty tamních universit: V Kanadě jde o The University of Toronto, Centre For Drama and Performance Studies, v USA je to Northwestern University v Chicagu. „V obou zemích jde o důstojnou a výjimečnou možnost představit tamějším divákům kvalitní českou činohru. Podstatná je i kontinuita rozvíjení dosavadních kontaktů a navazování nových partnerství,“ míní Daniel Hrbek.

V této souvislosti připomíná úspěšnou spolupráci Švandova divadla s Georgetown University ve Washingtonu, The New School v New Yorku a University of Chicago. Ta proběhla ještě v předcovidových letech a současné hostování na ni nepřímo navazuje.  Do New Yorku a Washingtonu se ostatně i letos umělci z tohoto divadla vypraví. V rámci přípravy nové verze Čapkovy hry R.U.R. tam odletí koncem září.

„Naším dalším úspěchem je i pozvání na mezinárodní festival Rehearsal for Truth. V květnu 2026 zde uvedeme Dívenku na trampolíně, o níž už tamější pořadatelé projevili zájem,“ uzavírá Daniel Hrbek.

Švandovo divadlo bylo letos nominováno na Divadlo roku v rámci Cen divadelní kritiky 2024.  Anketu pořádá časopis Svět a divadlo.

Foto: Švandovo divadlo

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro  Taneční magazín