Mezinárodní festival nového divadla zahájí předávání cen Česká divadelní DNA
18. ročník desetidenní divadelní přehlídky Malá inventura začíná již tento čtvrtek. Odstartuje v holešovickém Studiu Hrdinů, kde budou slavnostně předány ceny Česká divadelní DNA za mimořádný přínos v oblasti nového divadla. Ocenění získá například časopis Svět a divadlo – dvouměsíčník, který letos slaví třicet let své existence, či zakladatelka a ředitelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová.
V pořadí již páté udílení bienálních cen Česká divadelní DNA je projevem úcty osobnostem, jež mimořádným způsobem přispívají k rozvoji nového divadla. Ve třech kategoriích bude oceněno celkem pět osobností či počinů. Večerem, ve kterém předají ceny významné osobnosti, ale i představitelé státní správy, diváky provedou Sára Arnstein a Jiří Šimek ze souboru Ufftenživot. Iniciátorem předávání cen je kulturní organizace Nová síť.
„Lepší otvírák festivalu jsme si nemohli přát. Kromě předávání cen si totiž uděláme inventuru toho, jak se nám vede. A to se nestává často,“ říká Adriana Světlíková, ředitelka festivalu Malá inventura. „Je dobré nastavit si zrcadlo, ale také do něj nechat nahlédnout ostatní. I to bude letos cílem tvůrců večera (Ufftenživot) za přítomnosti, troufám si říct, skvělého publika i předávajících cen.“
Ředitelka festivalu Adriana Světlíková (úplně vpravo) představuje keramické ceny DNA
Nominace a laureáti cen DNA 2020
Na tři ceny za mimořádný počin na poli nového divadla jsou nominováni:
· Nela Kornetová/T.I.T.S.
· Asociace nezávislých divadel ČR
· Cooltour Ostrava
· Jakub Čermák/Depresivní děti touží po penězích
· JEDL
· Petra Tejnorová
· Libor Kasík/UFFO
· Ufftenživot
· Wariot Ideal
· Divadlo X10
Cenu za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla získá:
· časopis Svět a divadlo
Cenu za mimořádnou podporu a prezentaci české kultury v zahraničí obdrží:
Vyzývají Jiří Šimek a Sára Arnstein z uskupení Ufftenživot za přispění Petra Šavela a Marie Gourdain. Připojte se i vy!!! Máte šanci, stačí zde v článku kliknout na odkaz.
Obecným důvodem, proč dnes potřebujeme divadlo, tanec a živé umění, je to, že odolávají a vždy budou odolávat digitalizaci, protože bez živých lidí a jejich setkání nemůžou existovat. Divadelníci, tanečníci, performeři a umělci, zabývající se sdíleným okamžikem, jsou odborníky na komunikaci a sdílení tady a teď. A právě proto dnes divadlo získává historicky důležitou roli.
Díky našemu neustálému připojení je naše společnost čím dál víc fragmentována, ztrácíme společný základ, ať už ideový, vizuální, nebo jazykový… Divadlo je veřejná služba, nástroj pro balancování, společný zážitek, setkání, rituál, reflexe, katarze, místo, kde odkládáme „chytré” telefony a sdílíme spolu, jsme spolu, cítíme spolu. Právě společně prožité sdílené okamžiky jsou nevyhnutelným předpokladem k tomu, abychom jako jedno lidstvo dokázali čelit moderním výzvám, jakou je globální ekologická krize. V tomto divadelním rámci zastávají speciální postavení umělci nezávislí, tvůrci nepodléhající institucím, protože jsou těmi nejsvobodnějšími, nejnepoplatnějšími, ale zároveň také nejzranitelnějšími a nejohroženějšími. V nezávislých podmínkách mohou vznikat myšlenky, ideje a zážitky, které si až do jejich vzniku nedovede nikdo představit.
Studio ALTA je v celé ČR jedno z ojedinělých míst, které systematicky podporuje právě takové tvůrce a živé umění. Na základě otevřené soutěže jim poskytuje náhradní domov pro realizaci jejich děl. Zároveň jde o pomyslnou bránu pro zahraniční nezávislé tvůrce z celého světa. Toto místo, tato instituce, je pomyslný kotel, ve kterém se setkávají nezávislí umělci z celé ČR a z celého světa, děti a matky z dětských kroužků, zástupci neziskových organizací – pořádající v prostorách „Obýváku” konference a různorodé prezentace, návštěvníci kavárny – pracující, popíjející, oddychující, výtvarníci se svými výstavami, nebo lidé z coworkingu, kteří zde mají svoje kanceláře. Všichni tito lidé nalézají ve Studiu ALTA dočasný domov. Toto všechno vzniká a funguje jen kvůli tomu, že po tom byla, je a bude poptávka, která je uspokojována pro hodnoty jako je reflexe, tvorba, kreativita a sdílení. Ne pro vydělávání peněz. Dohromady toto místo generuje nevídané podhoubí, z něhož vzkvétají nové myšlenky, inscenace, soubory, a především silná komunita, která stojí na skutečných, nikoliv digitálních vztazích. Tato jedinečná komunita existuje díky nasazení týmu Studia ALTA, který pracuje déle než dekádu za podmínek, které nejsou, vzhledem k jejich společenskému přínosu, důstojné. Nyní, mávnutím kouzelného proutku, má vše přijít vniveč. Ano, Studio ALTA se přesune do prostoru v Invalidovně, ale opět do nedůstojného prostředí, jehož úprava do provozuschopnosti ( to znamená funkční divadelní sál, vyhřáté zkušebny s kvalitní podlahou, sprchy, záchody, kanceláře, místo k setkání a tak podobně) vytvoří ještě enormnější nároky na tým Studia ALTA než doposud, což může vést k tomu nejhoršímu, k většímu vyčerpání, ke konci i k rozpadu celého týmu – a tak ke ztrátě tolik důležitého ekosystému, mezinárodního uzlu, komunity, divadla, zkušebny a prostoru pro setkání, který nemá obdoby.
Tuto výzvu iniciovali (zleva) Sára Arnstein s Jiřím Šimkem z populární skupiny Ufftenživot
Pokud jako zvolení reprezentanti české společnosti dbáte o zdraví jednotlivců a společnosti jako celku, pokud věříte, že zdravá společnost je ta, která šlechtí představivost, a to proto, aby byla schopna sebereflexe a sebekorekce, apelujeme na vás jako nezávislí divadelníci – Pomozte týmu Studia ALTA najít místo, které bude důstojné a umožní mu navázat na doposud vynikající práci, mnohokrát v minulosti potvrzenou, ať už cenou české divadelní DNA, nebo neustálou grantovou podporou MK ČR, MHMP a mnohých dalších organizací. My, nezávislí umělci, jsme ze své podstaty jen potenciál toho, co můžeme být, poskytovat nebo sdílet, pokud nebude prostor a místo pro náš společný rozvoj, kterým pro nás Studio ALTA je. Pokud se otočíte zády k ALTĚ, otočíte se zády k nám všem, a poté už nebude téměř žádného místa, kde najdeme zastání.
Autoři: Jiří Šimek a Sára Arnstein z uskupení Ufftenživot z. s.
Za přispění Petra Šavela a Marie Gourdain.
Všichni níže podepsaní souhlasí s tímto dopisem a tento souhlas stvrzují svým podpisem.
V poslední době – po vzoru vraždícího invalidního jihoafrického sprintera Oscara Pistoria – neočekáváme od lidí postižených ztrátou dolní končetiny zrovna kladný vztah ke společnosti i svému okolí.Jednou ze světlých výjimek je Markéta Stránská, hlavní a jediná protagonistka večera „LeŤ“ ve studiu ALTA.
Odjakživa řeším dilema. Co jsou berle a co naopak takzvané „švédské hole“? Již od dětství jsem za berli považoval hůl vyšší než člověk, nahoře zakroucenou do spirály, jako ji nosil svatý Mikuláš (i jiní církevní hodnostáři).
Patrně jsou – ze zdravotního pohledu – jako „klasické“ berle vnímány vyšší hole, které se používají zapřené pod rameny. Za „švédské hole“ jsou považovány zdravotní hole, o něž se opíráme pomocí předloktí a loktů. Z tohoto hlediska vystupovala Markéta Stránská se švédskými holemi.
Zcela upřímně řečeno, nevěděl jsem, co od vystoupení interpretky o jedné noze očekávat. Tak trochu jsem se obával laciné senzace. Něčeho „barnumského“ ve stylu dávných cirkusových liliputánů či sloních mužů.
Samotný výsledek však předčil ta má nejoptimističtější očekávání. Byl jsem svědkem výkonu, který by snesl ta nejpřísnější hodnotící kritéria. Ba, předváděné umění Markéty Stránské by sneslo i ta nejvyšší sportovní měřítka. Ať již z hlediska fyzické připravenosti, ale i choreografické kreativity. Občas jsem si v hledišti připadal jako na volných jízdách, respektive exhibicích krasobruslařek či uměleckých gymnastek.
One woman show byla opravdu nezapomenutelná. Šlo o nepřetržitý tok choreografických nápadů, trysk drobných gagů i smysluplného začlenění do prostoru. Markéta Stránská ukázala, že má srdce s velkým „S“. A na rozdíl od většiny obdobně postižených působila lidsky, nenuceně a nezakomplexovaně. Možná tím, že je i sama terapeutkou?
Markéta Stránská i na jedné noze s pomocí dvou švédských holí dokázala to, co valná část populace nedokáže ani klasicky s oporou obou nohou! Děkujeme jí.
LeŤ
Interpretace, choreografie: Markéta Stránská
Hudba: Jan Kratochvíl
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmy, scéna: Monika Urbášková
Poradci tvůrčího procesu: Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties
Dne 25. září uvede pražské Studio ALTA sólový taneční debut choreografky, performerky a fyzioterapeutky Markéty Stránské s názvem „LeŤ“, který je inspirován její osobní pohybovou zkušeností se životem s jednou nohou, protetickou pomůckou a dvěma francouzskými holemi.
Cestou uměleckého ztvárnění poukazuje Markéta Stránská na fakt, že handicap neznamená omezení, nýbrž v sobě nese nové, obohacující možnosti a jedinečné příležitosti, a to jak tělesné, tak i duševní.
„Už několik let mě zajímalo, jak nejlépe a co nejtrefněji sdělit a sdílet svou jedinečnou pohybovou zkušenost s každodenním fungováním s jednou nohou, nebo protézou a francouzskými holemi. Od doby, kdy žiju „pouze“ s jednou nohou se dostávám do různých komunikačních situací na toto téma, a postupně jsem dospěla k závěru, že kde slova nestačí, tam přichází tanec. Profesí jsem fyzioterapeutka a aktivně tančím odmalička. Tanec a pohyb jsou mojí absolutní přirozeností a nejvěrnějším způsobem vyjádření. V rozhodování, zda vytvořit sólový projekt hrálo důležitou roli zjištění, že má osobní zkušenost je slovy tak nesdělitelná a nepředatelná, že mi nezbývá než ji uchopit jako samostatný tvůrce,“ vysvětluje performerka své inspirace.
Projekt chce dokázat, že jakákoli fyzická odlišnost je ve skutečnosti bohatou inspirací, a že kontakt s životní překážkou může být jedinečnou příležitostí k probuzení naší fantazie a tvořivosti.
Jak moc ovlivní naši fyzickou i psychickou stabilitu změna či „zúžení opěrné báze“ a kontakt s určitým limitem? Jak se postavíme k novým možnostem? K samotnému hledání, objevování a prozkoumávání jiné, neobvyklé, ale možné cesty, ke změně našich zažitých stereotypů?
Jako choreografka i performerka si Markéta Stránská klade otázku, jak transformovat, choreograficky uchopit a dále komunikovat tuto zkušenost pro ostatní.
