WE ARE NOT ALONE

Totální zpomalení času. Tma, tvář ozářené světlem obrazovky

18.–19. 2. 2022 (PÁ 17:00 – SO 23:00)

30 hodin, 30 umělkyň, umělců a kolektivů, společná pozornost

Totální zpomalení času. Tma, tvář ozářené světlem obrazovky. Ještě chvíli nic nedělat. Ještě chvíli nic nevymýšlet. Ještě chvíli koukat do prázdna. Lenivost. A co když v tom nejsme sami?

Slow TV je formát, který operuje s vědomým oproštěním se od dějovosti a přiznává videu (televizi) její funkci “živého obrazu”. Audiovizuální formáty nemusí pozornost vždycky přitahovat; při množství obsahu, které denně vzniká, jsou filmy a videa odsouvána do pozadí našich životů. Co se stane na pozadí třicetihodinového promítání v podzemních prostorech Divadla X10?

Maraton uměleckých filmů inspirovaných žánrem slow TV, které byly vytvořeny pro třídílnou online sérii We Are Not Alone I-III během lockdownů v zimě 2020/2021. V divadle bude možné přespat, posnídat, povečeřet; diskutovat s umělci*umělkyněmi o jejich práci a zároveň společně sledovat či pobývat s jejich video-tvorbou, která často přímo reagovala či pracovala s lockdownovou situací. Událost bude možné navštívit kdykoli během jejího trvání, stejně tak jako ji kdykoli opustit.

Totální zpomalení času. Tma, tvář ozářené světlem obrazovky. Ještě chvíli nic nedělat. Ještě chvíli nic nevymýšlet. Ještě chvíli koukat do prázdna. Lenivost. A co když v tom nejsme sami?

UMĚLCI*UMĚLKYNĚ Alma Lily Rayner & Ziv Ben Gal [izr] ▪ Andrea Dudková ▪ Anita Krausová ▪ Denis Baštuga ▪ D’epog ▪ Dominika Hoyle [pol] ▪ Ester Grohová & Valentýna Šatrová ▪ Ewa Zembok ▪ Hollow [hun] ▪ Jakub Gottwald ▪ Jan Matýsek ▪ Janis Povilaitis [rus] ▪ Karolína Srpková ▪ Klárka Ondračková & Tereza Chudáčková & Laura Prieložná ▪ lilky_60200 ▪ Magdaléna Jadwiga Härtlova & RoomFinderWorkingGroup [ger] ▪ Maria Komarova ▪ Martin Dlabaja ▪ Matyáš Dlab ▪ Miřenka Čechová ▪ Mischa Badasyan [ger] ▪ Ogutu Muraya [ken] ▪ Olga Krykun ▪ Ondřej Štefaňák ▪ Petr Racek ▪ Rufina Bazlova ▪ Tereza Silon ▪ Václav Janoščík ▪ & (Barbora Trnková & Tomáš Javůrek)

TEORIE Andrea Průchová Hrůzová
PRODUKCE Zuzana Rambousková
KURÁTOŘI Anna Chrtková & Petr Dlouhý

30hodinový maraton žánru slow TV v Divadle X10

V noci z 18. na 19. února bude v pražském Divadle X10 možnost přespat, povečeřet a společně sledovat 30hodinový maraton filmů v žánru slow TV. Akce Y: We Are Not Alone [Slow TV kino] nabídne 30 hodinových filmů českých i zahraničních umělců, které vznikly v době vzájemného odloučení během lockdownů loňské zimy. Co se však stane letos na pozadí třicetihodinového promítání v podzemních prostorách Divadla X10?

Filmový maraton nabídne neotřelou společenskou událost, kterou jsme zvyklí vnímat spíše z intimního prostředí našich domovů, obýváků a ložnic. Ani v divadle však nebude chybět možnost přespat, společně sledovat živý obraz (televizi), snídat nebo večeřet, či diskutovat spolu s ostatními. Sdílený čas a divadelní prostor dočasného kinosálu se tak stane ryze kontrastním s promítanými snímky, které vznikaly v době vzájemného odloučení, odrážející ovzduší osamocených lockdownů.

„Slow TV kino je pro nás především možností, jak být spolu. Původně streamovaný cyklus nyní přesouváme do fyzického prostoru, kde bude možné přespat, posnídat, povečeřet; diskutovat s umělci*umělkyněmi o jejich práci a zároveň společně sledovat či pobývat s jejich video-tvorbou,” dodávají kurátoři Anna Chrtková a Petr Dlouhý.

Jednotlivé filmy vytvořili jak etablovaní, tak vycházející umělci z oblasti divadla, performance, audiovize a výtvarného umění. Svou práci představí například Miřenka Čechová, herečka Anita Krausová nebo čerstvá držitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého Olga Krykun. Událost trvá od pátečního do sobotního večera a bude ji možné navštívit kdykoli během jejího trvání, stejně tak jako ji kdykoli opustit.

Akce Y: We Are Not Alone [Slow TV kino] proběhne v rámci festivalu Malá inventura 2022

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Malá inventura letos dvacetiletá

Blíží se jubilejní ročník festivalu

Blíží se  jubilejní dvacátý ročník mezinárodního festivalu nového divadla Malá inventura, jenž je retrospektivní přehlídkou těch nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku. V závěru příštího měsíce – od 18. do 26. února 2022 – nabídne festival na tři desítky divadelních událostí na osmnácti scénách po Praze, obsáhlý doprovodný program, networkingová setkání, diskusní večery a také akce pro děti.

Festivalový program představí tvorbu špičkových divadelních souborů a umělců v oblasti nového divadla. Diváci se mohou například těšit třeba na známou performerku Miřenku Čechovou a její inscenaci Baletky (Palác Akropolis, 24. února 2022) nebo Adama Pavlovčina, vítěze letošní pěvecké soutěže SuperStar, který se v rámci Malé inventury představí v inscenaci Ostrov! (Divadlo X10, 22. února 2022).

Festival zahájí slavnostní předávání cen Česká divadelní DNA (La Fabrika, 18. února 2022). Udílení cen probíhá každé dva roky a je projevem úcty osobnostem, jež mimořádným způsobem přispívají k rozvoji nového divadla. Iniciátorem cen je neziskovka Nová síť, která ve spolupráci s členy Českého kulturního networku Nová síť vybírá nominované i laureáty a předává celkem pět cen: tři ceny za výjimečný počin na poli nového divadla, jednu za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla a jednu za mimořádnou podporu a prezentaci české kultury v zahraničí.

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

30hodinový maraton žánru slow TV

Série We Are Not Alone

18.a 19. února proběhne v pražském Divadle X10 maraton uměleckých filmů inspirovaných žánrem slow TV, které byly vytvořeny pro třídílnou online sérii We Are Not Alone I-III během lockdownů v zimě 2020/2021

We Are Not Alone  nabídne 30 hodinových filmů od výrazných i vycházejících osobností české i mezinárodní umělecké scény. Svá díla uvedou například režisérka a performerka Miřenka Čechová, teoretik a kurátor Václav Janoščík, kolektiv D’epog, výtvarná umělkyně Alma Lily Rayner, kameraman Petr Racek nebo přední osobnosti spojené s Divadlem X10: Ondřej Štefaňák, Ewa Zembok, Jakub Gottwald či Anita Krausová. Akce tak nabídne neobvyklé spojení tvůrců a tvůrkyň z oblasti divadla, performance, filmu a výtvarného umění.

“Slow TV kino je pro nás především možností, jak být spolu. Původně streamovaný cyklus nyní přesouváme do fyzického prostoru, kde bude možné přespat, posnídat, povečeřet; diskutovat s umělci*umělkyněmi o jejich práci a zároveň společně sledovat či pobývat s jejich video-tvorbou. Žánr slow TV vnímáme jako živý obraz, který nám umožňuje ponořit se do kontemplací, stejně tak je ale možné se od něj odpoutat a přesměrovat naši pozornost k našemu nejbližšímu okolí nebo si třeba číst knížku v jeho přítomnosti,” dodávají kurátoři Petr Dlouhý a Anna Chrtková.

Událost trvá od pátečního do sobotního večera a bude ji možné navštívit kdykoli během jejího trvání, stejně tak ji kdykoli opustit. Y: We Are Not Alone [Slow TV kino] je součástí festivalu Malá inventura 2022.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu

Spifire Company zkoumá téma rovnoprávnosti

Ve Švandově divadle přistane Spitfire Company. Společná inscenace prozkoumá genderovou rovnoprávnost

Jedinečné spojení kamenného a nezávislého divadla nabídne nový titul Švandova divadla. Pro smíchovskou scénu ho připravuje autorská a režijní dvojice Petr Boháč a Miřenka Čechová, vůdčí osobnosti umělecké skupiny Spitfire Company patřící ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Inscenace s provokativním názvem Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu nabídne osobitý pohled na misogynii (nenávist k ženám) a misandrii (nenávist k mužům). A v dnešní společnosti prozkoumá témata jako šovinismus, předsudky či rovnoprávnost. Premiéra inscenace, jejíž podobu utvořily i názory a zkušenosti účinkujících herců a tanečníků, bude 27. listopadu 2021 ve Studiu Švandova divadla.

Nakolik je společnost doopravdy připravena na rovnoprávnost mužů a žen? Jak jsou na tom v tomto směru lidé s odlišnou sexuální orientací? Jak moc nás ovlivňují předsudky a zažité stereotypy společenských rolí? A co když na tom šovinismu přece jen něco bude? I tato témata otevírá a prověřuje inscenace Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu vznikající v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company.

 

Pátrání v postojích a předsudcích

Výchozím impulsem pro napsání hry byl pro Petra Boháče život a myšlenky Otto Weiningera (1880-1903), mladého filosofa a autora knihy Pohlaví a charakter. Jeho radikální názory týkající se žen, sexu či židovství zaujaly například Henrika Ibsena, Sigmunda Freuda, Egona Schieleho, Ludwiga Wittgensteina i Adolfa Hitlera. Weininger, sužovaný svojí jinakostí – byl Žid a pravděpodobně i homosexuál – proslul mimo jiné zarytou nenávistí k ženám. V pouhých třiadvaceti letech pak spáchal teatrální sebevraždu.

„Naše sexualita nás ovlivňuje více, než si sami dokážeme přiznat. Ovlivňuje naše jednání, pohled na svět i úsudek o druhých lidech. Bojíme si to přiznat, ale sexualita je esenciální hodnotou, která nás utváří. Toto si velmi dobře uvědomoval Otto Weininger, když psal své ikonické dílo. Proto je důležité se k němu vracet, i když s jeho myšlenkami nesouhlasíme,” říká Petr Boháč a Miřenka Čechová ze Spitfire Company.

Rozporuplná Weiningerova osobnost je v inscenaci rozdělená do tří různých složek Weiningerovy osobnosti. Ty ztvárňují Jan GrundmanMarie Štípková a hostující Jiří Böhm. Jejich herecké kreace dotvářejí tanečnice Sabina Bočková a tanečník Lukas Blaha. Ti ztělesňují stěžejní okamžiky ze života mladého filosofa, ale i obecnější principy mužského a ženského těla.

Zcela unikátní dějovou linku tvoří komentáře, které pod vedením Miřenky Čechové přinesli do původního Boháčova textu sami herci. Ti předváděné výjevy doplňují, glosují, rozporují nebo mu naopak přitakávají. „Od začátku jsme počítali s tím, že Jan Grundman, Marie Štípková a Jiří Böhm dostanou v inscenaci prostor pro vlastní vyjádření a vnesou do ní autorský pohled ovlivněný jejich názorem a zkušeností,“ potvrzuje Miřenka Čechová a Petr Boháč ze Spitfire Company.

 „V naší nové inscenaci jde bez nadsázky o hledání a pátrání; nejen ve směřování a náladách společnosti, ale též v nás samotných – v našich postojích, předsudcích i v našich výrocích, které na první pohled mohou vypadat neškodně,“ říká dramaturgyně Martina Kinská.

A dodává, že se v ní důmyslně pracuje s nahotou a nechybí v ní ani lehkost a humor. „Hledání myšlenek se tu děje nejen skrze prozkoumávání vyřčených slov, ale též skrze tělo samotné, jeho dispozice a jeho rozpory. Vznikají tak velmi sugestivní obrazy,“ uvádí Kinská.

Ženský pohled na věc

Weiningerovy výroky postavili tvůrci do kontrastu s dalšími inspiračními zdroji. K nim patří i povídka Žlutá tapeta Charlotte Perkins Gilmanové (1860-1935), socioložky a pozoruhodné autorky, jež se stala vzorem budoucího feministického hnutí. Zčásti autobiografický text napsala Gilmanová po těžkém záchvatu poporodní psychózy, která se však v její době považovala za projev hysterie. Inscenace pracuje také s osobou Valerie Solanas (1936-1988), americké spisovatelky pohrdající muži, proslulé svým radikálním feministickým manifestem SCUM (Society for Cutting Up Men). Žena podobně zarputilá jako její myšlenkový protipól Weininger se později „proslavila“ pokusem o vraždu Andyho Warhola

Výrazný výtvarný koncept Lucie Škandíkové pracuje s bílou plochou jako projekčním plátnem pro imaginaci i hledání sebe sama. Minimalisticky pojatému prostoru vévodí mnohoznačný zlatý předmět provokující divákovu představivost. Výrazným prvkem jsou také paruky v duchu typického warholovského účesu.

Skladatel Jan Kučera vyšel například i z Beethovenových motivů a herci přímo na scéně využijí looper.

„Inscenace je mimo jiné nápaditě provokativní polemikou o šovinistickém uvažování v oblasti sexuality a společenských rolí. Aktuální události i výroky známých osobností ze světa politiky, vědy a kultury nás přesvědčují o tom, že téma rovnoprávnosti, různě aplikované nadřazenosti a konfrontace našich předsudků jsou stále aktuálnějším tématem ke zpracování a diskusi,“ uzavírá Martina Kinská.

Premiéru 27. listopadu ve Studiu Švandova divadla následují již vyprodané reprízy 29. listopadu a 4. a 29. prosince 2021. V roce 2022 bude titul na programu 12. ledna 2022.

Rozhovor s Miřenkou Čechovou a Petrem Boháčem ze Spitfire Company

 

O čem inscenace podle vás je?

Petr Boháč: Pro mě má inscenace mnoho vrstev. Jde o ponor do tragického života Otty Weiningera, který se i přes svůj mladistvý věk dokázal zapsat do dějin. Je otázkou, jestli to nakonec místo jeho díla nezpůsobila jeho okázalá sebevražda. Druhou rovinu tvoří jeho provokativní kniha Pohlaví a charakter, která je inspirativní tím, že s ní bytostně nesouhlasíte. A nelze nevzpomenout na otázky tázající se po tom, co je pohlaví a jaký má vztah k lidskému charakteru. Co ovlivňuje co? Kdo ovlivňuje koho? Existuje jednoznačné vymezení ženského a mužského charakteru? Proč se i v dnešní době tak urputně bráníme mluvit o pohlaví, o tom, že je jedním z rozhodujících atributů lidského života?

Miřenka Čechová: Navíc lze na představení nahlížet také jako na zábavnou performativní přednášku o tom, jak staletími uplatňované rozdělení genderových rolí determinuje naše životy ještě dnes a proč jsou maskulinní hodnoty stále hybnou silou světa. Využíváme komentáře, faktografické poznámky, akční malbu, pohyb, nahrávání a loopování textů, stejně jako originálně zkomponovanou klasickou hudbu a ztvárňování charakterů.

Jak se měnil koncept v průběhu zkoušení inscenace? Přišli jste během něj na něco zajímavého, s čím jste třeba na začátku nepočítali nebo co vás při realizaci překvapilo?

Petr Boháč: Čím více budeme otevřeni k sobě samým, tím více se dozvíme o druhých. V tomto představení to platí dvojnásob. Jsem rád, že se celý tým snaží pochopit Weiningera, i když se jeho názory ve slušné společnosti neříkají nahlas. Identifikovat se s něčím, s čím bytostně nesouhlasíte, je komplikované. Proto obdivuji všechny na jevišti, s jakou otevřeností se vyjadřují k palčivému tématu, jako je pohlaví a jeho role ve tvorbě charakteru.

Miřenka Čechová: My vůbec strašně rozlišujeme lidi na základě biologického pohlaví. Ty jsi muž a očekává se od tebe to a to a ty jsi žena a očekává se něco jiného. Což je podle mě naprosto nefunkční. Během zkoušení jsme vytvářeli jakousi odpověď Weiningerovi, která se týká nás a našich životů a pátrali po tom, jaké předsudky ještě stále panují ve společnosti, v níž žijeme. Je to do jisté míry kolektivní dílo, neboť herci se autorsky podíleli právě na této aktuální odpovědi.

Název hry je provokativní a až bude napsaný na markýze divadla, vzbudí určitě pozornost. Proč má divadlo lidi v této neklidné a nejisté době provokovat?

Petr Boháč: Každá provokace, má-li mít smysl, musí způsobit zastavení a vytvořit prostor pro otázky. Chápu, že věta Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu může způsobit, jak to říct, jemné udivení, protože takto o našich pohlavích asi neuvažujeme. Na druhou stranu je nutné se tázat, proč jsem pobouřen, nebo proč s touto větou nesouhlasím, případně souhlasím. Doufám, že toto představení dokáže provokovat tímto způsobem, to znamená nikoliv bulvárně ale chytře. Protože osobně si myslím, že neexistuje jedinec, který to má se svým pohlavím jednoznačně srovnané. To, že se o něčem nebavíme, ještě neznamená, že to není problém.

V inscenaci se objeví nahota: jak s ní budete pracovat a co má sdělit?

Petr Boháč: Nahota může být různá: krásná, jemná, biologická, perverzní, křehká, tragická. Otto Weininger psal o ženském i mužském pohlaví a nahota k tomu patří. Pro někoho to může být zčásti šokující, ale divadlo si prošlo již mnohými excesy a toto představení rozhodně nechce za každou cenu pobuřovat. Osobně si myslím, že s nahotou na jevišti v současné době není žádný problém. Každý člověk viděl sám sebe nahého, nahou matku nebo otce, nahého partnera nebo partnerku. Lidé uvidí jen to, co už dávno uzřeli.

Proč je důležité, aby lidé tuhle inscenaci viděli?

Petr Boháč: Aby si mohli říct, že s Weiningerem nesouhlasí. Nebo naopak si přiznat, že na jeho myšlenkách něco je. Neexistuje jednoznačně správná cesta. Protože vše, co se týče pohlaví, je labyrint, ve kterém se člověk může lehce ztratit. Řečeno aforismem, které jako figury Weininger hojně používal, není důležité najít východ z labyrintu, podstatné je si uvědomit, že se v něm člověk nachází.

Miřenka Čechová: Třeba proto, aby si uvědomili, že o čem se diskutuje a k čemu se veřejně upíná pozornost, se řídí převážně maskulinními hodnotami.

Víte například, že zatímco v roce 1969 byl poprvé prozkoumán měsíc, teprve v 90. letech to byl klitoris? Já sama jsem se během zkoušení mnohému přiučila.

Foto: Alena Hrbková, Vojtěch Brtnický

 

 Magdalena Bičíková

Taneční magazín