Rozhovor se sólistou baletu Františkem Vlčkem

„Vyjadřovat škálu emocí je odměna sama o sobě“

Sólista baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, držitel Jihočeské Thálie za roli Tristana v baletu Tristan a Isolda, která mu vynesla také širší nominaci na Cenu Thálie. Věnuje se také grafické tvorbě a střihu videí. V roce 2023 si splnil svůj sen a zprodukoval, zrežíroval i sestříhal svůj první taneční short film „catharsis”. Láká jej také choreografie. Tanec je pro Františka Vlčka nádherná umělecká disciplína.


František Vlček jako Tristan (s Mai Imawoto)

 

V dětství jste se věnoval tanci, výtvarnému umění i herectví. Také Vás zajímaly přírodní vědy a výpočetní technika. Nakonec tanec zvítězil. Čím Vás tak uchvátil, že jste mu nakonec podlehl a stal se z Vás baletní tanečník?

„Tanec je zkrátka speciální umělecká disciplína! Baví mě, že se psychosomaticky vyjadřuje, jaký skutečně člověk je – to se zkrátka nedá „okecat”. Byť jsem se nikdy necítil extra pohybově výjimečný, ten pocit vyjadřovat své postoje a emoce mě v pohybu od samého začátku vedl. Oproti všem výše zmiňovaným oborům, jimž se od dětství věnuji, jsem též cítil určitý tlak na to, jak nekompromisní je vývoj lidského těla a jak dlouho ho budu schopný používat ve vrcholné formě. Proto jsem se ve čtrnácti letech ke studiu na gymnáziu rozhodl studovat i tanec.“

 

Současně jste studoval na Arcibiskupském gymnáziu a Taneční konzervatoři hl. m. Praha. Jak se Vám dařilo zvládat studium na dvou středních školách?

„Nebudu lhát a řeknu rovnou, že to byly energicky nejobtížnější čtyři roky mého života. Je ale pravda, že v dospívání toho člověk zvládne „urvat” více než později. Beru to vlastně jako nezbytnou „oběť”, díky níž jsem dnes schopný zvládat všestrannou zátěž. Když na to koukám zpětně, tak to byla vlastně docela sranda – člověk má třeba zkoušku z partneřiny, přejede dvacet minut na gympl a tam zase píše kompozici z chemie. Nejkrásněji se mi ale vzpomíná na oba světy kamarádů, které jsem díky takové studijní situaci měl – řada z těchto lidí mi bude navždy velice blízká.“

Již během studií jste vystupoval v mnoha inscenacích souboru Bohemia balet (Carmina Burana, Bezpředmětná křehkost bytí, Sen horké letní noci, Oliver Twist …), kde jste zahájil svoji profesionální kariéru. Pamatujete si ten pocit, když jste poprvé „baletil“ na scéně?

„Pokud si dobře vzpomínám, tak první inscenace, v níž jsem se během prvního roku studia objevil, byla Carmina Burana paní profesorky Ivanky Kubicové. Oproti choreografiím a variacím z amatérských baletních školiček (Baletní škola Olgy Kyndlové a BcA. Jána Nemce), odkud jsem na konzervatoř přišel (a kde jsem tanec bral spíše jen jako zábavu), jsem pocítil zásadní rozdíl v přípravě na představení i očekáváních, které na interprety byly kladeny. Tehdy jsem cítil velkou poctu a zodpovědnost, zároveň jsem si však představení nesmírně užil. Choreografie byla dynamická, bezmezně zajímavá (nic podobného jsem doposud netančil) a zemitost spojení lidového a moderního tance mi zároveň pomohla rozšířit pohybové obzory. Byl to skutečně zážitek!“

Od sezóny 2023/24 jste sólistou baletního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, jehož jste se stal členem v roce 2020. Od té doby jste své taneční umění předvedl v několika baletních inscenacích jako napřŠípková Růženka, Rádio Svobodná Bystrouška, 3+1, Mefistofeles, Mechanický pomeranč, Popelka, Deník přání, Julie a Romeo. Je Vám bližší klasický tanec nebo spíše současný? Máte vysněnou roli, kterou byste si rád zatančil?

„Řekl bych, že mi je nyní rozhodně bližší současný tanec. Je to možná také tím, že po operaci kotníku, kterou jsem podstoupil před šesti lety, jsem již necítil takovou oporu ve vytočených polohách klasického tance a našel jsem se spíše v pohybově expresivnějším slovníku současných choreografů. Nicméně miloval jsem každý moment, kdy jsem na jevišti Jihočeského divadla mohl vystoupit – ať už šlo o „klasiku” či contemporary. Z výše zmiňovaných choreografií mi k srdci nejvíce přirostl Mechanický pomeranč a Deník přání. Co se týče vysněné role, tak si myslím, že jakákoliv role v inscenaci, která mi přináší hlubší význam, může být vysněnou rolí. U současných choreografií často nejde vyloženě ani o role, jako spíš o kolektivní výkon všech interpretů v rámci konkrétního tématu/myšlenky. Kdybych měl ale něco zmínit, tak bych třeba rád vystupoval v nějaké pohybové adaptaci některé z knih Irvina Welshe.“

Deník přání s Paolem Terranovou

Deník přání (s Barborou Coufalovou)

V roce 2023 jste obdržel cenu Jihočeské Thálie za roli Tristana v baletu Tristan a Isolda. Na tuto cenu jste byl nominován v roce 2021 za roli Pedra v Labyrintu pana Fauna a letos za jevištní výkon v inscenaci Egon Schiele – Autoportrét. Rolí Tristana jste se dostal také do širší nominace na Cenu Thálie. Co to pro Vás znamená?

„Ocenění si neskutečně vážím a stejně tak pro mě moc znamená tyto role vůbec tančit! Být na jevišti a vyjadřovat celou škálu postojů a emocí je odměna sama o sobě. Pedro byla první větší herecká role, kterou jsem v divadle ztvárnil. Egon Schiele na Otáčivém hledišti je projekt, u nějž jsem nejvíce posunul své pohybové limity. Tristan se stal mou nejmilovanější rolí zejména díky komplexnímu vývoji postavy během celého představení – herecké i fyzické přípravě jsem u této inscenace dal naprosto vše a jsem ji jistý, že z této zkušenosti budu navždy čerpat. Mimo jiné byl Tristan speciální také v tom, že to byla první titulní role, která mi byla doposud svěřena – za to jsem choreografce Aleně Peškové do smrti zavázán!“

Tristan (s Mai Imawoto)

Nezůstal jste jen tanečním interpretem a věnujete se také grafické tvorbě a střihu videí. Co Vás baví na grafické tvorbě a co rád natáčíte? A co malování, neláká Vás?

„Vzhledem k tomu, že oba rodiče jsou historici umění, tak je můj vztah k výtvarné sféře umění skutečně blízký. Od mala jsem kreslil a snažil jsem se i malovat, k tomu jsem však nikdy úplně nepřilnul. Grafika mě obzvlášť baví v kontextu dynamiky tvarů a barev s jasnými zákonitostmi, které jsou podporou pro kvalitně zpracované logo/typografii. Co se týče videa a filmu, tak jsem se postupně skrz malé taneční videoprojekty „prokousal” až ke svému snu – minulý rok jsem zprodukoval, zrežíroval i sestříhal svůj první taneční short film „catharsis”. Díla velkých režisérů (např. Wong Kar-wai, Darren Aronofsky) mě vždy ovlivňovala a inspirovala – dlouho jsem tedy usiloval o možnost spojit nonverbál (zejména tanec) s pohybem kamery. Už připravuji další projekt, tak doufám, že vše vyjde alespoň tak dobře, jako u debutového snímku.“

Čím je pro Vás tanec dnes?

„Tanec mě naučil víc, než cokoliv jiného… cítit všechny, s nimiž sdílím jeviště, disciplinovaně přistupovat k choreografii, jež mi byla svěřena, a dokázat se oprostit od světa okolo a existovat jen v daný moment na jevišti… je to nádherná umělecká disciplína!“

Faunovo odpoledne (s Mai Imawoto)

Láká Vás také choreografie?

Určitě! V roce 2022 jsem měl možnost v rámci inscenace Balet Extra v Jihočeském divadle prezentovat svou choreografii „Pastva/Feed”. Taktéž jsem se spoluautorsky podílel na choreografii k výše zmíněnému filmu „catharsis”. Budu doufat, že v budoucnu najdu další možnost vytvořit nějaké nové choreografické dílo.“

 

A co chvíle volna, jak je rád trávíte?

Trávím čas se svou partnerkou, rodinou, svými přáteli, naší kočkou Norinkou, rád sleduji filmy, hraju videohry, poslouchám hudbu, chodím za kulturou, vařím… to vše mě i inspiruje do uměleckého života. Snažím se na život hledět jako na souběh proměn, které se navzájem ovlivňují. Proto cítím, že je můj umělecký život s tím osobním úzce spjatý.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: Jihočeské divadlo, Petr Zikmund a Branislav Jano

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Poslední víkend

Poslední premiéra roku 2022 v Jihočeském divadle

Poslední premiéra roku 2022 bude patřit činohře. Adaptace slavného románu Agathy Christie Poslední víkend v režii Martiny Schlegelové a dramaturgii Olgy Šubrtové nás zavede na malebné anglické panství, kde nechybí vybraná společnost, propletené vztahy, ale ani staré tajemství a samozřejmě vražda. Režisérka se rozhodla inscenaci nastudovat jako dynamickou „filmovou“ koláž, kterou doplní živá hudba Jana Čtvrtníka a zpěv Martiny Novákové. Martina Schlegelová, popisuje svůj pohled na román takto: „Poslední víkend mám obzvlášť ráda. V románu nejde tolik o zločin samotný a o jeho vyšetřování, jako spíš o celé předivo vztahů a skutků, které k tomu zločinu vedly. Ta knížka má nezapomenutelnou atmosféru, je plná zářijové nostalgie, kdy končí léto a v zahradě se občas po ránu válí mlha. Kdy nás opouštějí lásky, my zůstáváme sami a hledáme, jak jít dál.“ V inscenaci Poslední víkend se představí takřka celý soubor činohry Jihočeského divadla.

Premiéra 16. prosince 2022 v Jihočeském divadle.

V listopadu se činohra rozloučila s inscenací Dobrý proti severáku. Naši diváci mají až do 24. prosince jedinečnou možnost prožít tento romantický příběh jako audio seriál na YouTube kanále Jihočeského divadla.

Festival pro Zavěšenou vstupenku spojuje divadla pro děti napříč Českou republikou

Zavěšená vstupenka je projekt, který už pátým rokem funguje v brněnském Divadle Polárka, královéhradeckém Divadle Drak, kladenském Lampionu a v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Na scénách těchto divadel bude po celý kalendářní rok 2023 probíhat Festival pro Zavěšenou vstupenku. V rámci tohoto festivalu odehrají soubory vzájemně na svých scénách celkem dvanáct představení pro rodiny s dětmi.

Zavěšenou vstupenku je možné zakoupit v pokladně Jihočeského a Malého divadla. Na místě ji „zavěsíte“ na nástěnku a  následně ji Jihočeské divadlo prostřednictvím spolupracujících neziskových organizací předá sociálně znevýhodněným dětem, které si návštěvu divadla nemohou dovolit. Cena Zavěšené vstupenky odpovídá ceně vstupenky do Malého divadla na odpolední představení, tedy 150 korun. Více informací naleznete na našich webových stránkách.

Obchodní oddělení si pro naše diváky připravilo další vstupenkové balíčky, které budou v prodeji od 9. prosince. Balíček českých literárních bestsellerů nabízí tři úspěšné divadelní adaptace (Selský baroko, Rybí krev a Ďáblův sluha) od českých autorů Jiřího Hájíčka a Vlastimila Vondrušky.

Balíček s názvem Operní TOP trio! aneb Malé operní předplatné nabízí inscenace Mefistofeles, Così fan tutte a koncertní provedení dvou strhujících kantát Carmina Burana Carla Orffa a Kytice Bohuslava Martinů. Detail balíčků najdete na webových stránkách Jihočeského divadla.

Mgr. et Mgr. Pavla Hornychová 

pro Taneční magazín

V Jihočeském divadle prší premiéry

Za dva měsíce 65 představení, z toho 12 premiér!

Jihočeské divadlo vstupuje do měsíce listopadu se čtyřmi premiérami, ale také s akcemi Ateliéru 3D. Po necelých dvou měsících má za sebou Jihočeské divadlo odehráno 65 představení včetně 12 premiér. Celková návštěvnost divadla je lehce nad 65 %. Doufáme a věříme, že lidé do divadla budou v následujících měsících stále chodit a návštěvnost se bude zvyšovat.


Mefistofeles / Arrigo Boito

Premiéra 5. 11. v 19:00 v DK Metropol

Mefistofeles je jako slavnostní menu toho nejlepšího, co lze v opeře zažít. Opojná hudba, velkolepé sborové a taneční scény, tajemné a symbolické libreto, které pohání děj až filmovou rychlostí a samozřejmě silný příběh o člověku, který prodal svoji duši ďáblu.

Italský skladatel Arrigo Boito napsal tuto vrcholně romantickou operu na vlastní libreto podle slavného Goethova románu Faust. Její partitura klade velké nároky na rozsáhlý provozovací aparát, a tak se v inscenaci JD objeví za jeden večer přes 130 umělců. Titulní role, v níž se vystřídají Jan Hnyk a František Zahradníček, je v operním repertoáru považována za nejnáročnější basovou roli vůbec.

Toto dílo jsme na repertoár zařadili jako symbolické rozloučení s naším generálním hudebním ředitelem Mariem de Rose, který jeho nastudováním završí desetileté působení v čele opery Jihočeského divadla. Za toto období se zasloužil o významný rozvoj operního souboru JD. Zároveň se jedná o první domácí inscenaci jejího (nového) uměleckého šéfa Tomáše Ondřeje Pilaře.

Inscenační pojetí propojuje efektní velkolepost díla, v němž reinterpretujeme estetiku italských 80. let 19. století s hluboce intimním tématem cesty do nitra vlastní duše.

Labyrint pana Fauna Marek Svobodník a Štěpán Pechar

Premiéra 19. 11. v 19.00 v Jihočeském divadle

Jedna premiéra, dvě choreografie a dva poutavé příběhy ze světa snů a fantazie. První část večera s názvem Faunovo odpoledne diváky zavede do světa snů. Obrazy uchovávané v paměti a fantazie se dočasně mísí s událostmi vnější reality. Obsah našich snů je naše vlastní minulost, emoce a skryté touhy. Všichni lidé mají sny, ale pouze někteří jsou schopni si je zapamatovat. Téma, které je pro tanec jako stvořené. Režie a choreografie Marek Svobodník.

Druhá část s názvem Labyrint v režii a choreografii Štěpána Pechara diváky přenese do Španělska roku 1944. Tvrdá a krutá realita válečného období a imaginární svět, který je soustředěný na zarostlý a opuštěný labyrint. Hlavní hrdinka Ofélie v imaginárním světě hledá útočiště a klid před zlem na zemi, kterým je nejen válka, ale i její nevlastní sadistický otec. Jaké bude setkáni s Faunem a co jí přinese?

Mechanický pomeranč Tomáš Rychetský a Ondřej Vinklát

Premiéra 26.11. v 19:00 DK Metropol

Naprosto unikátní taneční večer si pro diváky a milovníky tance připravil baletní soubor. V režii Pavla Šimáka vzniklo historicky první taneční zpracování Mechanického pomeranče podle stejnojmenného románu Anthonyho Burgesse. Na choreografii spolupracoval Tomáš Rychetský společně s Ondřejem Vinklátem, který je trojnásobný držitel ceny Thálie a člen skupiny DEKKADANCERS. Autorskou hudbu pro tuto inscenaci složil Ivan Acher. Diváci se mohu těšit na dekadentně surreální taneční grotesku, která odkryje, co se stane, když se mocní rozhodnou udělat z nás své loutky.

Ateliér 3D v akci

Rozsviťme demokracii 17.11.

Letos si opět připomeneme tento mimořádný den průvodem. Vycházet se bude v 17:11 od Historické budovy Jihočeského divadla. Půjde se ulicí Dr. Stejskala přes náměstí až k radnici, kde společně rozsvítíme svíčky, kterými vytvoříme nápis „Demokracie“. O půl šesté pak zazní z radnice česká hymna v podání malé dechové sekce orchestru opery Jihočeského divadla.

Dobrou noc divadel 20.11.

Naše Noc divadel bude mít tři části „Dobré odpoledne divadel“ „Dobrý podvečer divadel“ a „Dobrou noc divadel“. V první části mezi 15 a 18 hodinou rozžijeme okolí budovy JD. Všechny soubory se představí na zajímavých a netradičních místech. Vše se bude odehrávat na čerstvém vzduchu, což je i letošní celorepublikový podtitul, takže teplé oblečení a něco na zahřátí s sebou. Druhá část, série tři prohlídek historické budovy JD a budovy Malého divadla v Hradební ulici, bude probíhat od 18 hodin. Kapacita prohlídek je max. 15 osob. Třetí část se bude odehrávat na Studiové scéně Na Půdě. Od 19:30 se můžete těšit na představení Nesmír (sci-fi komedii o hledání pravdy a přátelství) a od 22:00 proběhne koncert Dobrou noc (divadel) – koncert po tmě, zhruba půlhodinový set skladeb pro harfu. Ke každé vstupence dostanete masku na spaní, aby Vás nerušilo okolí a mohli jste vnímat sílu a krásu hudby, garantujeme tedy netradiční zážitek!

Kódování s Leonardem – startujeme únikovku

Ateliér 3D připravil pro příznivce únikových her speciální bojovku Kódování s Leonardem. Skupiny 4-6 hráčů si na webových stránkách divadla rezervují datum a čas, zakoupí skupinovou vstupenku v hodnotě 1000 kč a mohou se těšit na dobrodružství spojené s luštěním různých kódů a hádanek v prostorách historické budovy JD. Přihlášené týmy budou soutěžit o nejlepší čas. Hlavní výhrou pro nejrychlejší tým letošní sezóny budou vstupenky na představení Da Vinci před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Skupinové rezervace budou možné on-line přes webové stránky divadla od 8. 11. 2021 nebo na pokladně JD.

Eva Marečková

pro Taneční magazín