Rozhovor se sólistou baletu Františkem Vlčkem

„Vyjadřovat škálu emocí je odměna sama o sobě“

Sólista baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, držitel Jihočeské Thálie za roli Tristana v baletu Tristan a Isolda, která mu vynesla také širší nominaci na Cenu Thálie. Věnuje se také grafické tvorbě a střihu videí. V roce 2023 si splnil svůj sen a zprodukoval, zrežíroval i sestříhal svůj první taneční short film „catharsis”. Láká jej také choreografie. Tanec je pro Františka Vlčka nádherná umělecká disciplína.


František Vlček jako Tristan (s Mai Imawoto)

 

V dětství jste se věnoval tanci, výtvarnému umění i herectví. Také Vás zajímaly přírodní vědy a výpočetní technika. Nakonec tanec zvítězil. Čím Vás tak uchvátil, že jste mu nakonec podlehl a stal se z Vás baletní tanečník?

„Tanec je zkrátka speciální umělecká disciplína! Baví mě, že se psychosomaticky vyjadřuje, jaký skutečně člověk je – to se zkrátka nedá „okecat”. Byť jsem se nikdy necítil extra pohybově výjimečný, ten pocit vyjadřovat své postoje a emoce mě v pohybu od samého začátku vedl. Oproti všem výše zmiňovaným oborům, jimž se od dětství věnuji, jsem též cítil určitý tlak na to, jak nekompromisní je vývoj lidského těla a jak dlouho ho budu schopný používat ve vrcholné formě. Proto jsem se ve čtrnácti letech ke studiu na gymnáziu rozhodl studovat i tanec.“

 

Současně jste studoval na Arcibiskupském gymnáziu a Taneční konzervatoři hl. m. Praha. Jak se Vám dařilo zvládat studium na dvou středních školách?

„Nebudu lhát a řeknu rovnou, že to byly energicky nejobtížnější čtyři roky mého života. Je ale pravda, že v dospívání toho člověk zvládne „urvat” více než později. Beru to vlastně jako nezbytnou „oběť”, díky níž jsem dnes schopný zvládat všestrannou zátěž. Když na to koukám zpětně, tak to byla vlastně docela sranda – člověk má třeba zkoušku z partneřiny, přejede dvacet minut na gympl a tam zase píše kompozici z chemie. Nejkrásněji se mi ale vzpomíná na oba světy kamarádů, které jsem díky takové studijní situaci měl – řada z těchto lidí mi bude navždy velice blízká.“

Již během studií jste vystupoval v mnoha inscenacích souboru Bohemia balet (Carmina Burana, Bezpředmětná křehkost bytí, Sen horké letní noci, Oliver Twist …), kde jste zahájil svoji profesionální kariéru. Pamatujete si ten pocit, když jste poprvé „baletil“ na scéně?

„Pokud si dobře vzpomínám, tak první inscenace, v níž jsem se během prvního roku studia objevil, byla Carmina Burana paní profesorky Ivanky Kubicové. Oproti choreografiím a variacím z amatérských baletních školiček (Baletní škola Olgy Kyndlové a BcA. Jána Nemce), odkud jsem na konzervatoř přišel (a kde jsem tanec bral spíše jen jako zábavu), jsem pocítil zásadní rozdíl v přípravě na představení i očekáváních, které na interprety byly kladeny. Tehdy jsem cítil velkou poctu a zodpovědnost, zároveň jsem si však představení nesmírně užil. Choreografie byla dynamická, bezmezně zajímavá (nic podobného jsem doposud netančil) a zemitost spojení lidového a moderního tance mi zároveň pomohla rozšířit pohybové obzory. Byl to skutečně zážitek!“

Od sezóny 2023/24 jste sólistou baletního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, jehož jste se stal členem v roce 2020. Od té doby jste své taneční umění předvedl v několika baletních inscenacích jako napřŠípková Růženka, Rádio Svobodná Bystrouška, 3+1, Mefistofeles, Mechanický pomeranč, Popelka, Deník přání, Julie a Romeo. Je Vám bližší klasický tanec nebo spíše současný? Máte vysněnou roli, kterou byste si rád zatančil?

„Řekl bych, že mi je nyní rozhodně bližší současný tanec. Je to možná také tím, že po operaci kotníku, kterou jsem podstoupil před šesti lety, jsem již necítil takovou oporu ve vytočených polohách klasického tance a našel jsem se spíše v pohybově expresivnějším slovníku současných choreografů. Nicméně miloval jsem každý moment, kdy jsem na jevišti Jihočeského divadla mohl vystoupit – ať už šlo o „klasiku” či contemporary. Z výše zmiňovaných choreografií mi k srdci nejvíce přirostl Mechanický pomeranč a Deník přání. Co se týče vysněné role, tak si myslím, že jakákoliv role v inscenaci, která mi přináší hlubší význam, může být vysněnou rolí. U současných choreografií často nejde vyloženě ani o role, jako spíš o kolektivní výkon všech interpretů v rámci konkrétního tématu/myšlenky. Kdybych měl ale něco zmínit, tak bych třeba rád vystupoval v nějaké pohybové adaptaci některé z knih Irvina Welshe.“

Deník přání s Paolem Terranovou

Deník přání (s Barborou Coufalovou)

V roce 2023 jste obdržel cenu Jihočeské Thálie za roli Tristana v baletu Tristan a Isolda. Na tuto cenu jste byl nominován v roce 2021 za roli Pedra v Labyrintu pana Fauna a letos za jevištní výkon v inscenaci Egon Schiele – Autoportrét. Rolí Tristana jste se dostal také do širší nominace na Cenu Thálie. Co to pro Vás znamená?

„Ocenění si neskutečně vážím a stejně tak pro mě moc znamená tyto role vůbec tančit! Být na jevišti a vyjadřovat celou škálu postojů a emocí je odměna sama o sobě. Pedro byla první větší herecká role, kterou jsem v divadle ztvárnil. Egon Schiele na Otáčivém hledišti je projekt, u nějž jsem nejvíce posunul své pohybové limity. Tristan se stal mou nejmilovanější rolí zejména díky komplexnímu vývoji postavy během celého představení – herecké i fyzické přípravě jsem u této inscenace dal naprosto vše a jsem ji jistý, že z této zkušenosti budu navždy čerpat. Mimo jiné byl Tristan speciální také v tom, že to byla první titulní role, která mi byla doposud svěřena – za to jsem choreografce Aleně Peškové do smrti zavázán!“

Tristan (s Mai Imawoto)

Nezůstal jste jen tanečním interpretem a věnujete se také grafické tvorbě a střihu videí. Co Vás baví na grafické tvorbě a co rád natáčíte? A co malování, neláká Vás?

„Vzhledem k tomu, že oba rodiče jsou historici umění, tak je můj vztah k výtvarné sféře umění skutečně blízký. Od mala jsem kreslil a snažil jsem se i malovat, k tomu jsem však nikdy úplně nepřilnul. Grafika mě obzvlášť baví v kontextu dynamiky tvarů a barev s jasnými zákonitostmi, které jsou podporou pro kvalitně zpracované logo/typografii. Co se týče videa a filmu, tak jsem se postupně skrz malé taneční videoprojekty „prokousal” až ke svému snu – minulý rok jsem zprodukoval, zrežíroval i sestříhal svůj první taneční short film „catharsis”. Díla velkých režisérů (např. Wong Kar-wai, Darren Aronofsky) mě vždy ovlivňovala a inspirovala – dlouho jsem tedy usiloval o možnost spojit nonverbál (zejména tanec) s pohybem kamery. Už připravuji další projekt, tak doufám, že vše vyjde alespoň tak dobře, jako u debutového snímku.“

Čím je pro Vás tanec dnes?

„Tanec mě naučil víc, než cokoliv jiného… cítit všechny, s nimiž sdílím jeviště, disciplinovaně přistupovat k choreografii, jež mi byla svěřena, a dokázat se oprostit od světa okolo a existovat jen v daný moment na jevišti… je to nádherná umělecká disciplína!“

Faunovo odpoledne (s Mai Imawoto)

Láká Vás také choreografie?

Určitě! V roce 2022 jsem měl možnost v rámci inscenace Balet Extra v Jihočeském divadle prezentovat svou choreografii „Pastva/Feed”. Taktéž jsem se spoluautorsky podílel na choreografii k výše zmíněnému filmu „catharsis”. Budu doufat, že v budoucnu najdu další možnost vytvořit nějaké nové choreografické dílo.“

 

A co chvíle volna, jak je rád trávíte?

Trávím čas se svou partnerkou, rodinou, svými přáteli, naší kočkou Norinkou, rád sleduji filmy, hraju videohry, poslouchám hudbu, chodím za kulturou, vařím… to vše mě i inspiruje do uměleckého života. Snažím se na život hledět jako na souběh proměn, které se navzájem ovlivňují. Proto cítím, že je můj umělecký život s tím osobním úzce spjatý.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: Jihočeské divadlo, Petr Zikmund a Branislav Jano

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Zavíráme BOUDU a otevíráme rok 2020

V Českých Budějovicích udělali pomyslnou tečku za úspěšnou sezónou nového divadelního projektu a také představili novou knihu. V novém prostoru vystupoval i taneční soubor Dekkadancers.

42 dní Divadelního areálu Bouda

Pilířem oslav jubilejní 100. sezóny Jihočeského divadla byl Divadelní areál Bouda na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích. V Boudě odehrálo Jihočeské divadlo celkem 35 představení, o dalších 7 se postarali naši hosté. Po celou dobu provozu Boudy ji navštívili 8173 diváci. První diváci vstoupili do Boudy 13. listopadu 2019. Naším hostem byla DVTV se Sametovým speciálem.

Jihočeské divadlo slavnostně otevřelo Boudu 21. listopadu světovou premiérou unikátního uvedení opery Dalibor v adaptaci českého režiséra Miloše Formana a režii uměleckého šéfa opery Tomáše Studeného s novým libretem Pavla Drábka a Tomáše Studeného. Inscenaci Dalibor jsme odehráli celkem 6krát.

Chtěla bych Vám dát poklonu za projekt Bouda. Navštívili jsme představení Dalibor i s uměleckým lektorem ze Skotska Davidem Newbattem a moc jsme si to užili. Přeji vše dobré.“, napsala divačka Milena Vlčková.

Po opeře ovládla Boudu činohra, která odehrála 10 představení politické satiry v režii umělecké šéfky činohry Martiny Schlegelové. I kontroverzní téma Zadržitelný vzestup Artura Uie se těšil diváckému úspěchu.

Představení Zadržitelný vzestup Artura Uie jsem si moc užila, moc za něj děkuji. Byla jsem 2krát a bylo by super, kdyby bylo převedeno i na scénu JD. Je totiž třeba ukazovat, že je ,cosi shnilého ve státě českém…´ a je dobře, že JD se tohoto úkolu nejen zhostilo, ale ještě na jedničku s hvězdičkou“, napsala Bohdana Majerová

Třetí premiéra v Boudě patřila baletnímu souboru. Taneční show Inscenační poradu z dílny tanečního uskupení Dekkadancers měli diváci možnost navštívit celkem 5krát. V hlavní roli ředitele divadla se představil herec Jiří Lábus.

Jiří Lábus na zkoušce v Boudě

Premiéra Inscenační porady byla skvělá. Miluji zdejší balet. Má skvělou úroveň a nádherná představení. Na představení Klíče odnikud jsem byla třikrát a vždy skvělý profesionální výkon a vysoký umělecký zážitek”, Jana Holická.

Zavíráme Boudu a otevíráme rok 2020.

Cenná kniha mapuje

Divadelní areál Bouda je již pomalu minulostí. Jihočeské divadlo však se svými projekty k výročí 100 let divadla pokračuje. Celou dosavadní historii Jihočeského divadla mapuje kniha Po stopách Jihočeského divadla. Vznikla pod vedením Ateliéru 3D v čele s Michalou Piskačovou.

Naším záměrem bylo zmapovat klíčové momenty historie Jihočeského divadla. Kniha je nejen pro ty, kteří divadlem prošli, pracují v něm nebo jej více či méně pravidelně navštěvují. Chceme potěšit i ty, kteří naše divadlo díky této knize teprve objeví. Obzvláště pro ně je tato nová publikace průvodcem. Vytyčili jsme si, že kniha nemá být pouze uctivou poklonou na křídovém papíře, ale také, a to především, hravou a vizuálně atraktivní publikací,“ komentuje knihu Michala Piskačová, která je její hlavní autorkou.

Knihu lze zakoupit v pokladně Jihočeského divadla a také v knihkupectvích Kanzelsberger.

Foto: Petr Zikmund

Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

České Budějovice pro divadlo i hudbu

Studie na novou budovu pro Jihočeské divadlo a Jihočeskou filharmonii již dostala reálné obrysy! Co k tomu říká ředitel Průdek, Thoma a Šlachta?

Od naší spolupracovnice Lenky Cimlové Ostré jsme dostali velmi žhavé informace z aktuální tiskové konference v pondělí 13. ledna 2020. Tak vám v kostce přinášíme nejdůležitější body.

●    V roce 2017 byl zastupitelstvem města schválen Strategický plán města České Budějovice na období 2017 – 2027, který v prioritní ose C, opatření C.4.1. počítá s výstavbou nové divadelní budovy pro Jihočeské divadlo a Jihočeskou filharmonii.

●    Na základě této skutečnosti bylo v září 2018 zastupitelstvem města schváleno
a následně podepsáno Memorandum mezi Statutárním městem České Budějovice a Nadačním fondem Jihočeského divadla o zadání Studie na novou budovu pro Jihočeské divadlo a Jihočeskou filharmonii.

●    Následně Nadační fond JD objednává Studii na novou budovu pro Jihočeské divadlo a Jihočeskou filharmonii u renomované německé společnosti Bühnenplanung Walter Kottke Ing. GmbH v celkové hodnotě 800 tis. Kč.

●    12. března 2019 proběhlo první setkání pracovní skupiny, která byla vytvořena pro potřeby výše zmíněné Studie. Skupina byla složena ze zástupců Statutárního města České Budějovice, Jihočeského kraje, Nadačního fondu JD, Jihočeského divadla, Jihočeské filharmonie a projektantů společnosti Bühnenplanung Walter Kottke Ing. GmbH, specializující se na divadelní a hudební provozy.

●    Pracovní skupina dokončila svou práci na studii v listopadu 2019.

●    Studie porovnává 2 varianty řešení provozu a definuje stavební program (plán místností) budovy, funkční diagram, objem budovy a prověřuje, zda má řešená plocha Mariánského náměstí dostatečnou velikost.

●    Varianta 1 počítá s ponecháním činoherního souboru v zrekonstruované historické budově Jihočeského divadla. Ostatní soubory Jihočeského divadla a Jihočeské filharmonie by se přesunuly do nové budovy. Varianta 2 přesouvá všechny soubory do nové budovy.

●    Odhad nákladů varianty 1 činí 2,28 miliardy Kč; odhad nákladů varianty 2 činí 2,42 miliardy Kč.

Při práci na Studii k nové budově pro divadlo a filharmonii zastával NFJD roli mecenáše. Naším cílem bylo iniciovat první krok k cíli, kterým je výstavba nové budovy pro divadlo a filharmonii, neboť jsme přesvědčeni, že České Budějovice, jež jsou krajskou metropolí, pro návštěvníky divadelních představení či koncertů novou budovu potřebují. Studii jsme objednali u projekční společnosti, která se na kulturní stavby zaměřuje a má zkušenost s množstvím realizací. Zde byla naše role naplněna, zpracování samotné studie jsme ponechali na odbornících z projekční kanceláře, města, divadla a filharmonie.” říká Milan Šlachta, předseda správní rady Nadačního fondu JD.

Ředitel Jihočeského divadla MgA. Lukáš Průdek

Skupina projednala finální podobu studie se stavebním programem, funkčním diagramem, nákladovým rámcem a časovým harmonogramem. Studie uvažuje o dvou variantách řešení budoucího divadelního a filharmonického provozu,” uvedl první náměstek primátora Juraj Thoma. Jedna varianta předpokládá kompletní přesun všech divadelních souborů do nové budovy a druhá předpokládá ponechání činohry ve stávajících divadelních prostorách a jejich úpravy.

Vlastní urbanisticko-architektonická nebo architektonická soutěž by mohla být vyhlášena v roce 2021. Náklady na její vypsání jsou podle kvalifikovaného odhadu v dnešních cenách osm až deset milionů korun,” dodal Juraj Thoma.

Otakar Svoboda, ředitel Jihočeské filharmonie

Ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek a ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda se shodují na tom, že nová budova pro oba subjekty je potřeba, protože stávající budovy obou institucí jsou nevyhovující a v Českých Budějovicích chybí důstojný kulturní prostor. Mimo to stávající stav neumožňuje plně využít potenciál obou institucí a pro jejich budoucnost je také ekonomicky ohrožující.

Foto: Petr Zikmund

Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN