Rozhovor s choreografkou a držitelkou ceny Thálie Martinou Hajdylou Lacovou

„Dlouho jsem se choreografické tvorbě bránila“

Tanečnice, choreografka, performerka, pedagožka, to vše je držitelka Ceny Thálie za svůj výkon v unikátním představení Bodies in Progress Martina Hajdyla Lacová, která jako tanečnice spolupracovala s různými soubory a vystupovala často v zahraničí a je spoluzakladatelkou taneční skupiny ME-SA.

K tanci Vás přivedli rodiče, když Vás v šesti letech přihlásili na soukromou ZUŠ, kde jste se učila jak současný, tak lidový tanec jako i klasický balet a k tomu také hudební přípravu. Tanec Vás tak zaujal, že jste u něj zůstala. A co další zájmy, co Vás ještě bavilo?

„Běhat po sídlišti:) S nejlepší kamarádkou jsme vydávaly třídní časopis a každý pátek jsme hlásily aktuální zprávy ze života školy ve školním rozhlase. Dokud jsem nezačala studovat na konzervatoři, tak jsem o sobotách navštěvovala plavecký kurz. V zimě ráda lyžovala a každé prázdniny trávila na letních táborech.“

Ve čtrnácti letech jste zkusila štěstí na Konzervatoři J. L. Bellu v Banské Bystrici, kde jste tanec studovala a pak Vaše cesta vedla do Prahy, kde jste na HAMU studovala pedagogiku tance. Jak vzpomínáte na svůj půlroční studijní pobyt v Belgii a na spolupráci s přední choreografkou Ann van den Broek? Jaká to byla pro Vás zkušenost?

„S Ann jsem spolupracovala na dvou projektech. Jeden byl veřejným výstupem divadelního workshopu, v tvorbě druhého projektu jsme vycházely z pohybového materiálu úspěšného představení Co(te)lette. Ann je energická temperamentní osobnost, jejíž choreografický slovník charakterizují pohybová gesta inspirovaná emočními stavy člověka, která komponuje do velmi přesné struktury, rytmické nepředvídatelnosti až matematického příkladu. Člověku se z toho vaří hlava i tělo. Byla to pro mě velká výzva, s něčím podobným jsem se do té doby nesetkala.“

Spolupracovala jste také s norskou choreografkou Karen Foss, která si Vás vybrala ještě coby studentku HAMU do své inscenace -Gracerunners-. Za důležitou zkušenost pokládáte šestiletou spolupráci se švýcarskou taneční skupinou DA MOTUS!. Jako tanečnice jste spolupracovala s různými soubory a vystupovala hodně v zahraničí. Jak Vás tyto pracovní pobyty v zahraničí jako tanečnici obohatily, co Vám daly?

„Ovlivnily způsob, jak se svým tělem pracuji, jak o pohybu přemýšlím, jaká témata zpracovávám. Spolupráce s DA MOTUS! byla krásná zkušenost po více stránkách. Manželé a zároveň choreografický tandem – Antonio Bühler a Brigitte Meuwly – přistupují k osobnímu životu, tak k tvorbě celostně. I když jsem byla ve Švýcarsku cizinkou a ještě k tomu všemu z východní strany Evropy, neměnilo to nic na tom, abych byla finančně ohodnocena stejně jako moji švýcarští kolegové. Navíc díky Brigitte jsem mohla na denní bázi zažívat, jak Alexandrova technika ovlivňuje nejen mé pohybové kvality, tak i vzorce myšlení. Tuto zásadní uměleckou spolupráci a osobní zkušenost s Alexandrovou technikou v procesu tvorby reflektuji v rámci svého doktorského studia na HAMU.

Projekty s norskou choreografkou Karen Foss mě zase vytrénovaly v synchronních pohybově nepředvídatelných choreografiích, které po určitou dobu charakterizovaly její choreografický jazyk. Karen je velmi bystrá žena a neúnavná umělkyně se širokým sociálně – politickým rozhledem. Rozhovory s ní na témata aktuálních událostí se zrcadlily v choreografické struktuře a výsledném estetickém tvaru.“

Vaše taneční umění Vám vyneslo Cenu Tanečnice roku za výkon v inscenaci SuperNaturals. O Cenu Thálie jste se ucházela svým tanečním výkonem v představení L/One of the Seven a v roce 2024 jste Cenu Thálie získala za unikátní představení Bodies in Progress, v němž otevřeně sdílíte své těhotenství a mapujete proměny svého těla po mentální i fyzické stránce v období mezi 23. a 38. týdnem těhotenství. Co to pro Vás znamená, že právě toto představení Vám vyneslo Cenu Thálie?

„Pozornost, jakou performance Bodies in Progress na sebe přitáhla, jsem popravdě nečekala. Těhotenství nebylo plánováno a několik měsíců mi trvalo novou situaci přijmout. Sžití s novou bytostí ve mně nebylo samozřejmé, hlavně v situaci, když synové povyrostli a já měla o něco volnější ruce, před sebou zajímavé pracovní výzvy a rozběhnuté studium. Najednou se to mělo všechno zastavit, posunout nebo úplně zrušit. Tvorba na  Bodies in Progress byla příležitost celou situaci zpracovat. Přijmout mé rozpínající se já a napojit se na rostoucí bytost ve mě. Projekt jsme v Česku a na Slovensku uvedli osm krát, každé vystoupení byl silný zážitek a byl umocněn tím, že se konalo v jiném prostoru, kontextu a se stále větším a těžším tělem. Úspěch v podobě Ceny Thálie vnímám jako uznání odvahy tělesně reflektovat změny svého já v tak zranitelném období života. „

Co vedlo k tomu, že jste spolu s Karolínou Hejnovou v roce 2008 založily taneční soubor ME-SA?

„Ptáte se na první desetiletí ME-SA, které se dělo díky velkému produkčnímu úsilí Karolíny Hejnové. V době, kdy ME-SA vznikla, jsme byly obě studentkami AMU, Karolína na filmové a já na taneční fakultě. Setkávaly jsme se na tanečních workshopech a trénincích. Spolu s Karolínou a další spolužačkou Hanou Kalouskovou jsme byly oslovené choreografkou Ji-Eun Lee tančit v její inscenaci Objects and Particles. Toto lidské a umělecké spojení nám přišlo smysluplné a měly jsme chuť v něm pokračovat. Založily jsme spolek, abychom na realizaci našich nápadů mohly žádat granty. První produkce byly hlavně v režii Ji-Eun Lee, ale po tom, co odešla do Anglie, jsme oslovovaly choreografické osobnosti, se kterými jsme toužily tvořit originální taneční produkce. Když se Karolína před šesti lety rozhodla přesunout do Německa, produkci platformy ME-SA převzal můj manžel, režisér a aktuálně umělecký šéf Divadla Polárka, Jiří Hajdyla. Začala se tak nová umělecká etapa platformy, ve které si znovu a znovu klademe otázky: Jaký podnět nyní probouzí tvořivou energii? Co nám v této životní etapě dává smysl?“

Nezůstala jste jen u interpretace, ale věnujete se také choreografii. První choreografii jste si vyzkoušela již během svého studijního pobytu v Belgii, když jste vytvořila šesti minutové dílo. Jako choreografka jste podepsaná např. pod inscenace Ke zdi nebo SoloS/Part III. Co Vás baví na choreografické práci?

„Dlouho jsem se choreografické tvorbě bránila. Vždy jsem se více vnímala jako interpretka nebo pedagožka, která si ráda hraje s pohybem, zkouší nové pohybové přístupy, ráda nabízí nápady, improvizuje, tvoří. Z role choreografky jsem měla respekt, vnímala jsem velkou zodpovědnost za rozhodnutí. Obecně rozhodování se není moje silná stránka. Postupně ve mně ale rostla zvědavost po autorském vyjádření se. Při tvorbě ale potřebuji být v dialogu s dalšími umělci a umělkyněmi, u kterých si mohu dovolit být autentická a přiznávat, že prostě nevím.“

Jste tanečnice, choreografka, také jste zkusila režii (Voyerky, Ke zdi) a věnujete se také pedagogické práci a jak jste jednou řekla, učit tanec Vás baví, ale máte málo času. Pořádáte taneční workshopy?

„Workshopový formát je to, co mi momentálně vyhovuje a lze jej skloubit s rodinou, s prací v nezávislém uměleckém sektoru a častým cestováním. Aktuálně se ve svém doktorském studiu zabývám zkoumáním principů Alexandrovy techniky v tanci a plánuji uskutečnit workshopy v různých kontextech tanečního vzdělávání. Po letech nezávislého fungování, ať už v tvorbě, tancování nebo vedení workshopů, mě kontinuální pedagogická práce láká čím dál tím více.“

 A v soukromí jste maminkou tří dětí. Jak to všechno stíháte? Skloubit náročné povolání s neméně náročným posláním maminky?

„Nestíhám:-) Učím se tomu pletenci tužeb a potřeb dávat volný průběh a netlačit na sebe. Mám samozřejmě asi jako mnoho pracujících matek konstantně pocit, že ani jedné oblasti nedávám dostatečnou pozornost, jakou by si zasloužila. Jsem ale vděčná za svoji rodinu, za zdraví dětí, za respektujícího životního partnera, který nemá problém se spolupodílet na výchově dětí a chodu domácnosti. Za mé rodiče a speciálně mámu, která nám je velkou oporou v obdobích, kdy se to na nás z každé strany valí.“

 

Čím je pro Vás tanec dnes? Jak ráda trávíte volný čas?

„Tanec je dnes pro mě luxus, příležitost být sama se sebou tady a teď. V pohybu jsem zvědavá, co ještě moje tělo dokáže, kam mě vede. Téměř všechen „volný“ čas momentálně věnuji studiu a výzkumu. Když mě Jiří vystřídá u dětí, zdrhám ven – zaběhat si (někdy se spícím dítětem v kočárku), přitom si poslechnu podcast na zajímavé téma. Při přesunech s kočárkem po městě se ráda zastavím na dobrou kávu a pozoruji život v ulicích, zavolám si s kamarádkou nebo jen tak jsem.“

Děkujeme za rozhovor

Martina Hajdyla Lacová:

Pochází ze Slovenska.

Tanec vystudovala na Konzervatoři J. L. Bellu v Banské Bystrici a pedagogiku klasického tance na HAMU v Praze (2004 – 2010). V roce 2008 absolvovala půlroční studijní pobyt v Hoger Instituut voor Dans v Antverpách, kde spolupracovala s významnou belgickou choreografkou Ann van den Broek.

V roce 2008 s tanečnicí a producentkou Karolínou Hejnovou spoluzaložila taneční skupinu ME-SA.

Jejím manželem je divadelní režisér Jiří Hajdyla.

Foto: Terezie Foitová, Vojtěch Brtnický, Lea Lovišková, Michal Hančovský 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

 

Ponec spolupracuje s umělci oceněnými letošními Cenami Thálie

Divadlo PONEC zve na Open call pro umělce

Prestižní Ceny Thálie 2024 jsou rozdány. V letošním 31. ročníku rezonovalo také jméno divadla PONEC jako místa, které poskytuje prostor pro tvorbu a prezentaci osobnostem současné taneční scény. Na zdejším jevišti můžete vidět laureátku Ceny Thálie v kategorii Alternativní divadlo Martinu Hajdylu Lacovou, a to v inscenaci Soft Spot. Josef Kotěšovský, oceněný za celoživotní mistrovství, stále účinkuje v úspěšném výtvarně-tanečním díle Guide. A do třetice – mezi nominovanými v kategorii Alternativní divadlo byla i Tereza Ondrová za svůj výkon v inscenaci GEO přímo spjaté s divadlem PONEC.

Všem oceněným umělcům gratulujeme a máme radost, že jsme se stali součástí jejich profesních příběhů,“ reaguje za divadlo PONEC jeho zakladatelka Yvona Kreuzmannová a dodává: „Uzavírají s námi letos jednu zásadní kapitolu a jsou vždy zváni se na scénu Ponce vrátit. Jsme svědky generační výměny, kterou nejvíce pocítíme v příštím roce a je stále na co se těšit.”

Martina Hajdyla Lacová společně s další oceňovanou performerkou Soňou Ferienčíkovou a renomovanou maďarskou choreografkou Adrienn Hód v divadle PONEC vytvořila experimentální fyzické představení Soft Spot, které mělo premiéru v březnu 2022. Jeho derniéru v divadle PONEC můžete zažít 7. prosince 2024. Cenu Thálie však Martina získala za svůj výkon v autorském projektu Bodies in Progress, v němž mapuje proměny svého těla po mentální i fyzické stránce v období mezi 23. a 38. týdnem těhotenství.

Jméno Josefa Kotěšovského je spojeno především s Laternou magikou, v rámci svých četných dalších aktivit však přijal nabídku Věry Ondrašíkové, která ho obsadila do inscenace Guide.   Doma i v zahraniční oceňovanou audiovizuální inscenaci, kde tehdy je zároveň teď, uvádí divadlo PONEC 7. a 8. listopadu, 3. a 4. prosince. Co kdybychom se jednou mohli ohlédnout za svým životem – udělali bychom něco jinak? Dokázali bychom se vyvarovat vlastních chyb? A kdyby bylo koho se zeptat, měli bychom nějakou otázku?

Tereza Ondrová byla na letošní Cenu Thálie nominována za inscenaci GEO, v níž ze sebe učinila objekt výzkumu, spolu s geologickým podložím divadla PONEC. Symbolicky se tak vrátila na místo, kam sahají kořeny její taneční kariéry. Tereza zde své první sólo uvedla před 25 lety.

Všichni tito umělci slavili úspěchy na České taneční platformě, např. Guide na ní získal ocenění již roku 2016 (Cena diváka, světelný design). Přípravy 31. ročníku platformy jsou v plném proudu, uskuteční se 27. – 29. dubna 2025 a je možné se již registrovat pomocí formuláře ZDE. Kompletní program bude zveřejněn na přelomu ledna a února.

Také je spuštěn Open Call pro umělce. Přihlásit lze díla českých umělců tvořících doma nebo v zahraničí, ale také díla zahraničních umělců, která vznikla na území České republiky. Svá díla přihlašujte prostřednictvím formuláře ZDE nejpozději do 6. 12. 2024.

Foto: Vojtěch Brtnický 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

WHOMAN

Ufftenživot & Studio ALTA

NENECHTE SI UJÍT

PRVNÍ PREMIÉRU V PIVOVARU
Otevíráme brány nové sezóny dokořán. Vstupte dál. V květnu pomalu rozkvétá první sezóna Studia ALTA v Libni. A Ufftenživot má premiéru.

Jsem muž? Co smím? Co nesmím? Co musím? Kdo mi to řekne?

Nová inscenace souboru Ufftenživot a Studia ALTA zkoumá stereotypy, normy a očekávání, které jsme se naučili, které jsme si nechali vnutit, které jsme si vytvořili, které jsme si zautomatizovali a snažíme se je odlupovat. O tom, o čem se často mlčí, protože je to považováno za trapné. O křehkosti, na niž mají právo i muži.

● ●●
90 min. bez přestávky

PERFORMEŘI: Jiří Šimek, Peter Šavel
DRAMATURGICKÁ A KREATIVNÍ SPOLUPRÁCE: Marta Ljubková
TECHNICKÁ PODPORA a LIGHTDESIGN: Štěpán Hejzlar, Zuzana Režná
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE: Martina Hajdyla Lacová
PRODUKCE: Tereza Tomášová, Ludmila Vacková & Jiří Šimek
PRODUCENTI: Studio ALTA (ALT@RT, z. ú.), Ufftenživot
KOPRODUCENT: Moving Station (Johan, z. ú.)
REZIDENČNÍ POBYTY (chronologicky): Velvarská kostka, Rezi.dance v lese, Sprang Scene (Norsko / Norway), Baerum Kulturhus (Sandvika – Norsko / Norway), Studio ALTA, Moving Station
PODPOŘILI MHMP a MKČR

Inscenace Whoman je součástí projektu „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Baerum Kulturhus a Black Box Teater“, který je podpořen z finančních mechanismů EHP (EEA grants). Příjemcem dotace je ALT@RT z.ú.

Tatiana Brederová

pro Taneční magazín

Studio ALTA zahajuje svou první sezónu v nových prostorách v Libni

15. sezóna, počátek nové etapy

Po měsících stěhování z karlínské Invalidovny zahájí Studio ALTA svou patnáctou sezónu. V roce 2023 čeká kulturní centrum počátek nové etapy v prostoru bývalého Panského pivovaru v Libni. Otevření libeňské sezóny proběhne 3. května 2023 od 11 do 23 hodin v rámci celodenního programu Studio ALTA ~~~ Neustále v pohybu / Studio ALTA v Libeňském pivovaru.

Bývalý Pivovar v Libni se stal novým sídlem Studia ALTA již na začátku roku 2023. S přesunem probíhá také crowdfundingová kampaň na rozsáhlou rekonstrukci prostor a bývalý Pivovar se tak začíná pomalu, ale jistě, proměňovat před očima na nové kulturní centrum. Studio ALTA je ale na začátku dlouhé cesty k vybaveným a funkčním prostorům. Květnové otevření proto vnímá spíše jako zahájení první sezóny v Libni než dosažení vysněného cíle.

Čeká nás ještě mnoho práce, připravit prostor, který bude plně zrekonstruovaný a připravený otevřít všechny své dveře pro umělce a veřejnost. Nicméně postupujeme a nabízíme i divákům možnost zažít zajímavý program a nahlédnout do procesu příprav.” poznamenává výkonná ředitelka Studia ALTA Lída Vacková. Naše patnáctá sezóna se bude odehrávat v Libni, v nových prostorách a okolí, ale také u našich partnerských organizací v Praze a regionech. Pokračovat budeme i v prezentaci českého nezávislého umění v zahraničí.”

V rámci otevíracího programu 3. května se mohou návštěvníci a návštěvnice těšit na hravé a kreativní programy pro děti, performance, divadelní představení, a nakonec i speciální večerní událost. Vrcholem zahajovacího programu je party performance ALTALICIOUS (participující umělci: David Králík, Jaro Viňarský, Helena Arenbergerová, Jitka Čechová, Zdenka Brungot Sviteková, Tomáš Janypka, Martina Hajdyla Lacová, Johana Pocková, Sabina Bočková, Eva Priečková a Jana Maroušková), která bude třpytivou taneční událostí. Studio ALTA rozvibruje a rozzáří v obklopení známých jmen taneční a divadelní scény, která jsou Studiu ALTA dlouhodobě blízká. Vstupné na celou akci je zdarma.

Květnová akce zahájí programově pestrou sezónu, která bude postupně oživovat prostor bývalého Pivovaru a jeho okolí. V programu sezóny 2023 navazuje Studio ALTA na úspěšný program, který realizovalo v Invalidovně. V květnu například uvede v pražské premiéře novou inscenaci WHOMAN souboru Ufftenživot a Studia ALTA, audiovizuální performance BADMAN od Nely H. Kornetové, čerstvě oceněné performerky divadelní cenou Thálie či performance Vnorená slovenské formace Odivo, ve které se vystřídají tři různé osobnosti české taneční scény.

Pomozte nám vaším příspěvkem vybudovat nový kulturní prostor v Libni.

Přispět můžete na www.donio.cz/studio-alta. Děkujeme!

Valentýna Šatrová

pro Taneční magazín