Koncert pod křídly múzy MELPOMENÉ

Přijměte pozvání. Zúčastněte se i Vy koncertu! Vstupenka pro dva návštěvníky v příloze!

Vážení hudební přátelé, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

dovolujeme si Vás pozvat na koncert z cyklu Pražské múzy, který se koná ve středu 18. září 2019 od 19.30 v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici v Praze na Malé Straně

Koncert je věnován múze Melpomené, která byla múzou tragédie a ochránkyní veškerého druhu zpěvu.

Na koncertě vystoupí vynikající česká violistka Jitka Hosprová, italský houslista a pedagog Maurizio Sciarretta a zakladatelka cyklu, mezzosopranistka Eva Garajová.

Jako host vystoupí hudební mecenáš Geoff Piper z Lucemburska. 

Budeme velice rádi, pokud naše pozvání přijmete a na koncertě se budeme moci setkat. V příloze tohoto článku naleznete pozvánku, která slouží jako vstupenka pro 2 osoby. Vzhledem k omezené kapacitě sálu bychom chtěli požádat o potvrzení Vaší účasti na tento email: info@prazskemuzy.cz.

Budeme se těšit na setkání

S pozdravem

Pražské múzy

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ISOLE

CIRK LA PUTYKA překračuje hranice mezi koncertem, divadlem a novým cirkusem

CIRK LA PUTYKA V BŘEZNU POPRVÉ NA JATKÁCH78 UVEDE INSCENACI ISOLE

Cirk La Putyka od 17. do 19. března uvede poprvé v Praze novou inscenaci Isole, ve které kmenoví hudebníci souboru s lehkostí, vtipem a virtuozitou překračují hranice mezi koncertem, divadlem a novým cirkusem. Režie se ujal Maksim Komaro, umělecký šéf finského Circo Aereo, který s Cirkem La Putyka v minulosti vytvořil již tři úspěšná představení. Tentokrát do hlavní role postavil ty, kteří doprovází projekty souboru od samého počátku, ale obvykle stoj&iacut e; v pozadí – hudebníky Jana Balcara, Andreje Rádyho, Davida Hlaváče / Adama Novotného, Veroniku Linhartovou, Valentina Verdure, Zbyňka Šporce a Annu Schmidtmajerovou. Maksim Komaro s nimi v úzké spolupráci vytvořil hravé představení plné humorných, nápaditých gagů, poetických obrazů a virtuózní původní hudby a zpěvu. Inscenace Isole měla premiéru 11. února v trutnovském polyfunkčním divadle UFFO, do prostoru Jatek78 se vrátí také v květnu.

“Co Cirk La Putyka v posledních deseti letech nevyužil na maximum? Muzikanti v inscenacích většinou nejsou jen hudebníky, jsou mnohdy součástí pohybových choreografií a hereckých scén. Proto bylo smysluplné jim dát prostor a vytvořit projekt, jehož hlavní složkou bude právě hudba. Isole je takový zvukový nový cirkus,” vysvětluje principál souboru Rostislav Novák ml. “Během inscenace máte mít pocit, že sledujete akrobaty létající vzduchem, přitom se ale díváte na muzikanty, kteří překračují hranice mezi koncertem, divadlem a cirkusem. V Isole se střídají jak sólová vystoupení, tak společné skladby a choreografie,” líčí.

Název Isole vychází z italského termínu pro ostrovy, ale v širší rovině v sobě nese i odkaz na báseň No Man Is an Island od Johna Donnea, jež se stala režiséru Maksimu Komarovi volnou inspirací. “Tento verš se dotýká mnoha věcí, které jsou přítomné v dnešním světě: individualismus, strach z odlišného a nedostatek společné zodpovědnosti. V Isole vlastně nevystupuje kapela, ani nějaký stálý soubor. Spíše zde máme souhrn jednotlivců, kteří spolu strávili hodně času s cílem spojit své dovednosti a vlastní osobnosti,” říká režisér. Při vzniku představení se s hudebníky zaměřil na pohyby, které provází hra na hudební nástroje. “Tímto postupem vznikl y nové nápady. Některé věci, které jsme našli, jsou zábavné, některé pak poetické,” doplňuje. “Isole bude k dívání i poslouchání. Isole je divadelně-hudební představení se silnými odkazy na postupy nového cirkusu,” uzavírá.

ROZHOVOR S REŽISÉREM MAKSIMEM KOMAREM:

V jakém smyslu se stala báseň No Man Is an Island inspirací pro představení?

„Tento verš ze slavné básně Johna Donnea se dotýká mnoha věcí, které jsou přítomné v dnešním světě: individualismus, strach z odlišného a nedostatek společné zodpovědnosti. V Isole vlastně nevystupuje kapela, ani nějaký stálý soubor. Spíše zde máme souhrn jednotlivců, kteří spolu strávili hodně času s cílem spojit své dovednosti a vlastní osobnosti.“

Jak se liší práce s herci, akrobaty a na druhé straně u tohoto představení s hudebníky. Musíte nějak upravit režijní postupy?

„Ve své práci s cirkusovým uměním vždy hledám jiné úrovně výrazu a komunikace mimo samotnou fyzickou cirkusovou akci. V průběhu zkoušení se dívám na akrobacii v té nejsyrovější podobě znovu a znovu. Zkouším najít momenty, kdy by se mohlo objevit něco nového, nečekaného. Podobně jsme se podívali na pohyby, které provází hraní na hudební nástroje. Tímto postupem vznikly nové nápady. Některé věci, které jsme našli, jsou zábavné, některé pak poetické.“

Co mohou diváci očekávat během představení? Jaký druh zážitku? Pohybové divadlo, koncert, nový cirkus?

„Isole je souhrn stylů a nápadů, souhrn individuálních osobností, které spolu tvoří na scéně. Isole je něco k dívání i poslouchání. Isole je divadelně-hudební představení se silnými odkazy na postupy nového cirkusu.“

Jak byste představení popsal?

„ööööööö…ööööööö…öööööööööö… je to donut?“

Existuje pro vás nějaká analogie mezi novým cirkusem a živou hudbou?

„Všechny scény a nápady v Isole s sebou nesou určitý fyzický i vizuální výraz spolu s hudbou. Některé části představení odkazují nebo připomínají cirkus, některé jsou více divadelní. Snažil jsem se zůstat bez vnitřních omezení a neprosadit do tohoto představení jeden žánr, ale spíše jsem se zaměřil na sestavení toku obrazů a akcí, které se liší svým stylem. A to stejné platí pro hudbu v Isole, která sahá od elektronické po klasickou, od popu po jazz.“

Isole / tvůrci a obsazení

Režie: Maksim Komaro

Obsazení: Jan Balcar, Andrej Rády, David Hlaváč / Adam Novotný, Veronika Linhartová, Valentin Verdure, Zbyněk Šporc, Anna Schmidtmajerová

Hudba: Jan Balcar, Andrej Rády, David Hlaváč / Adam Novotný, Veronika Linhartová, Valentin Verdure, Zbyněk Šporc, Anna Schmidtmajerová 

Scénografie: Pavla Kamanová

Světelný design: Juho Rahijärvi

Zvukový design: Jan Středa

Kostýmy & make-up: Kristina Záveská

Vizuál: Martin Sršeň, Jakub Jelen

Produkce: David Ostružár

Délka: 65 minut

Jazyk: Bez jazykové bariéry

Více informací: http://www.jatka78.cz/cs/inscenace/isole

Vstupenky na březnová i květnová uvedení Isole jsou k dostání na www.jatka78.cz.

Jiří Sedlák, Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Na VIVALDIHO!

Unikátní koncertní galavečer s divadelními prvky

Jaroslav Svěcený a Zdeňka Žádníková Volencová

zvou Na VIVALDIHO!

 

 

„NA VIVALDIHO!“ je nový, unikátní koncertní galavečer s divadelními prvky, ve kterém přední čeští virtuosové hrají nejen původní hudební party, ale představují i scény z osobního života geniálního skladatele. Pražská premiéra představení „Na VIVALDIHO!“  se uskuteční 28. května v novorenesančním Paláci Žofín v Praze 1. (zač.19:00)

Následovat budou koncerty po České republice a v roce 2019 se v německé a anglické mutaci přidají i evropské destinace.

Jste srdečně zváni!

TANEČNÍ MAGAZÍN

Stepoval vůbec někdy?

Herec Jan Vlasák září v životní roli na prknech pražského divadla Rokoko v inscenaci německého dramatika Floriana Zellera „Otec“.

Pražské divadlo Rokoko uvádí hru německého dramatika Floriana Zellera „Otec“. Na rozdíl od historického Jiráskova stejnojmenného titulu se zabývá velice aktuálním tématem – Alzheimerovou chorobou. Shodou okolností se se stejným námětem objevuje současně na českých jevištích titul „Zatmění“ (divadlo Broadway) a také „Starci na sněhu“ (divadlo Au!). V Rokoku se však jedná o ojedinělé představení s úžasnými hereckými výkony.

Spor o název choroby

Alzheimerova choroba by se asi správně měla nazývat Alzheimer-Fischerova nemoc. Popisy diagnóz a obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, totiž publikoval židovský rodák ze Slaného Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy ale byly plně doceněny až o desítky let později.

O mládí Oskara Fischera se toho ví jen málo, Narodil se v německy mluvící rodině správce na statku a maturoval na gymnáziu ve Slaném. Absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Lékařskou praxi posléze vykonával v české metropoli. Zde patřil mezi početnou německy mluvící menšinu židovského původu. Právě z toho důvodu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína, kde 28. února 1942, tedy před více než 75 lety, zemřel.

Ani Aloysius Alzheimer to ale s popisem nově objevené choroby neměl snadné. Podle dobových dokumentů tehdy na setkání psychiatrů v Tübingenu z roku 1906 žádný z kolegů nepoložil Alzheimerovi doplňující otázku, rychle se přešlo k jinému tématu a také regionální list „Tübinger Chronik Ma“ věnoval objevu v obsáhlé zprávě z kongresu jednu krátkou větu. Alzheimer se zklamán vrátil na psychiatrickou kliniku do Mnichova.

Tehdy dvaačtyřicetiletý německý psychiatr líčil případ své pacientky Auguste Deterové, která předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk. „Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.

Herecký koncert

Německý mladý dramatik Florian Zeller (narozen 1979) se se svými tituly už zabydlel na českých jevištích. Nejen v Chebu na prknech Západočeského divadla, ale také ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nebo na Kladně.

Scénář „Otec“ patří k Zellerovým špičkovým dílům. Nejen svou aktuální tematikou, ale rovněž velmi citlivým uchopením zdánlivě velmi atraktivní problematiky.

V Rokoku se – pod režijní taktovkou Petra Svojtky – jedná v pravém smyslu slova o herecký koncert Jana Vlasáka v titulní roli. Dokázal vpravdě geniálně odstínit jemné i silnější nuance jednání a valéry vnitřních pocitů člověka propadajícího stařecké demenci. Není divu, že si na závěr – spolu s dalšími kolegy na jevišti – zasloužil od zaplněného hlediště ovace ve stoje. Jen pro zajímavost a korelaci s tematikou TANEČNÍHO MAGAZÍNU uvedu jeden z vrcholů představení, kde otec vzpomíná, jak tančil a stepoval. Samozřejmě, že se jedná o jeho fikci a blouznění.

Rovněž Veronika Gajerová a Aleš Procházka v tomto dramatu nacházejí skvělé příležitosti. Lze dokonce říci, že Aleš Procházka se v Zellerově dramatu doslova herecky nalezl. Více než zdatně jim však sekundují Lenka Zbranková a Zdeněk Vencl (pozor, zde si jej nepleťte s jeho jmenovcem, moravským hercem i dramatikem Romanem Venclem!).

Do hry jsou epizodněji do jisté míry začleněni i členové jevištního technického personálu pod vedením jevištního mistra Karla Jarošíka. Jmenovitě Luděk Blažek, Josef Kratochvíl, Antonín Šebesta, Jan Marhoul, Ondřej Mestek a zdejší novic Radek Štěpán z Kroměříže.

Hudba burcuje, ale…

Výraznou složkou představení je autorská hudba Vladimíra Nejedlého. Nepostrádá nápady, jak v melodické lince, tak v instrumentaci. Její výchozí a hlavní téma je však pohříchu spíše někde mimo. Hudba burcuje, pulzuje, avšak nevystihuje plně téma představení. Spíše jsem si připadal, jako by se zde řešila hyperaktivita? Tedy syndrom ADHD a nikoli Alzheimerova choroba.

Naopak s tématem i polohou inscenace plně konvenují střídmé, ale účinné kostýmy Zuzany Ježkové a scéna Ondřeje Nekvasila a Zuzany Ježkové. Jednoduché, až funkcionalisticky chladné aranžmá jeviště, s nápaditými zadními projekcemi na slogany charakterizující vypjaté dialogy vše výrazně umocňují.

Výraznou složkou představení je i kreativní práce se světelným parkem v podání Marka Suchardy a Filipa Jukla.

Stranou nesmí zůstat ani výtečný překlad Michala Zahálky i dramaturgie Jiřího Janků.

Představení „Otec“ na prknech divadla Rokoko patří k tomu nejlepšímu, co pražská divadelní scéna na počátku sezóny 2017/2018 nabízí. Určitě stojí za shlédnutí. Nebo i za porovnání s dalšími inscenacemi s totožnou tematikou jmenovanými hned v úvodu této recenze.

Foto: MDP, Michael Tomeš

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN