divadlo na vinohradech – 6. stránka

PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET v předvečer státního svátku

Pražský komorní balet poprvé uvede 27. října komponovaný večer Petra Zusky s názvem „Carmina Vetera“. Kde? V Praze, v Divadle na Vinohradech.

Pražský komorní balet představí v neděli 27. října 2019 od 19.00 hodin v Divadle na Vinohradech nový komponovaný program „Carmina Vetera“ („Staré písně“). Soubor zatančí čtyři choreografie Petra Zusky, pro které se jejich autor inspiroval motivy lidových písní. Tři Zuskovy starší kusy „Ej Lásko“, „Lyrická“ a „Růže“ vznikly mezi lety 2008 a 2010 pro různé soubory a příležitosti, dívčí sólo s názvem „Fo(u)r One“ bude uvedeno premiérově.

„Malá hříčka v anglickém názvu ‚Fo(u)r One‘ evokuje dva základní významy: ‚čtyři´ a zároveň ‚pro jednu´. Jedná se totiž o čtyři písně ze čtyř různých koutů světa, do značné míry reprezentující esence čtyř hlavních, starých, ale dosud existujících a živoucích kultur lidstva – to vše v postavě jedné ženy,“ říká k novince její autor Petr Zuska. „Ač to možná může znít poněkud nadneseně z hlediska výše zmíněného, je toto nové sólo věnováno velké Matce Zemi. A rovněž vodě, která je její krví. Je to jakási zpověď o křehkosti a síle ženství v paralele se silou a křehkostí existence lidstva. ‚Ej Lásko‘, ‚Lyrická‘ a ‚Růže‘ jsou tři dílka, která jsem v rozmezí tří let, tedy 2008–2010, nezávisle na sobě vytvořil pro různé příležitosti, soubory a tanečníky. Z dramaturgického hlediska je však spojuje právě výše zmíněný žánr hudební. Musím přiznat, že ze zhruba padesáti choreografií, které mám doposud na svém kontě, tvoří ty, které se opírají o lidovou píseň či v širším slova smyslu etnickou hudbu, asi patnáct až dvacet procent. Čas od času se vždy k tomuto žánru vracím a zřejmě i nadále budu. Cítím v něm omamnou a drásající vůni našich kořenů, radost a lásku jdoucí ruku v ruce s bolestí a smrtí, osudovou návaznost na něco ryzího a archetypálního uvnitř nás, co díky bohu často ani po staletích nemizí,“ doplňuje Zuska, který je od nové sezóny rezidenčním choreografem Pražského komorního baletu.

V novém představení diváci uvidí tančit sólistu souboru Dominika Vodičku, jenž je čerstvým držitelem Ceny Thálie za nejlepší mužský výkon v oboru Tanec a pohybové divadlo. Prestižní ocenění získal za ztvárnění role Muže v úspěšné inscenaci Kytice, kterou pro Pražský komorní balet vytvořil Petr Zuska na jaře tohoto roku.

Vstupenky na první premiéru představení Carmina Vetera, která se koná 27. října, jsou k zakoupení online na webové stránce Divadla na Vinohradech (http://www.divadlonavinohradech.com/), vstupenky na druhou premiéru, jež proběhne 3. listopadu, pak na webové stránce Městského divadla v Mostě (http://www.divadlo-most.cz/).

„Ej lásko“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: Jiří Pavlica & Hradišťan (výběr písní z alba „Ozvěny duše“), scéna: Petr Zuska, kostýmy: Roman Šolc, světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska, nastudování: Aleksandre Katsapov, tančí: 5 tanečníků, délka: 20 minut

„Lyrická“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: Vyšívanka Lada (ukrajinské a východoslovenské balady), scéna: Petr Zuska, kostýmy: Roman Šolc, světelný design: Petr Zuska, video: Tomáš Stibor, nastudování: Aleksandre Katsapov, tančí: 2 tanečníci, délka: 8 minut

„Fo(u)r One“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: indické, irské, arabské a židovské balady, scéna a kostýmy: Pavel Knolle, světelný design: Petr Zuska, tančí: 1 tanečnice, délka: 13 minut

„Růže“

Choreografie: Petr Zuska, hudba: Jiří Tichota & Spirituál kvintet (výběr písní z alba „Písničky z roku raz dva“), kostýmy: Roman Šolc, světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska, nastudování: Linda Svidró, tančí: 8 tanečníků, délka: 25 minut

Foto: PKB

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

BABY BALET PRAHA uvádí premiéru »Letem světem«

Celovečerní rodinné taneční divadlo „Letem světem“

Nový projekt BBP navazuje na předchozí představení: Vítej na světě. Zatímco v předchozím choreografickém pásmu byl ústředním tématem člověk, jeho narození a zrání do dospělosti, v novém projektu je ústřední téma: lidé na celém světě.

Svět nás provází od rána do večera, od dětství do stáří – je protějškem našeho bdělého vědomí, nikdy se ho nemůžeme zbavit. Jan Patočka si všiml, že český pojem „svět“ souvisí se slovem světlo, pro Řeky byl svět: kosmos, tedy krása a řád, latinské mundus znamená čistý, anglické world znamená lidský věk, pokolení.

„Na svět nepřicházíme do samoty, ale mezi jiné lidi a jejich přičiněním. Chci-li s někým mluvit, musím překlenout propast a rozdíl mezi mým a jeho světem.“ (Jan Sokol)

V současné době jsou příležitosti pro dělání věcí „od srdce“ velmi redukovány. Náš večer by měl diváky přesvědčit, že ještě stále stojí za to hlouběji poznat a pochopit jaký svět nás to vlastně obklopuje, že přes rozdílnosti je tu společný základ.

„Kdo miluje doopravdy, ve své lásce k určité osobě miluje celý svět.“ (Erich Fromm)

Realizovat takový projekt se studenty, kteří se tanečnímu řemeslu teprve učí, vyžaduje spolupráci, trpělivost a kreativitu od všech zúčastněných: nejen od studentů, ale především od přizvaných profesionálů a v neposlední řadě od všech dospělých, kteří s realizací pomáhali.

Děkujeme za spolupráci.

Za autorský tým

Vlasta Schneiderová

V zájmu zvýšení povědomosti o tanci mám několik intimní produkčních informací pro „fajnšmekry“: celková délka programu: 100 minut, počet účinkujících: cca 25, stavba scény: 6 hodin, bourání: 2 hodiny, rozpočet: 1,2 mil. Kč, plánovaný počet repríz: 85, v sezónách 2019 – 2022.

Antonín Schneider, manager, dramaturg.

Neděle 10. listopadu 2019 od 19.00 hodin

Divadlo na Vinohradech, nám. Míru 7, Praha 2

Prodej vstupenek: divadlonavinohradech.cz

https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Letem-svetem

TCP,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražský komorní balet pokračuje v činnosti!!!

Nakonec vstupuje do divadelní sezóny 2019 – 2020. Celkově již jeho pětapadesáté. A v té se můžete těšit i na světovou premiéru!

Pražský komorní balet, největší české nezávislé taneční těleso s více než padesátiletou historií, jde dál! Díky mimořádné dotaci Ministerstva kultury České republiky nezanikne, jak bylo v červnu jeho vedením avizováno. Po jednáních, která probíhala v uplynulých měsících, podpořilo Ministerstvo kultury ČR soubor v celoroční činnosti v roce 2019. Takže, díky přidělené dotaci Pražský komorní balet pokračuje i v nadcházející divadelní sezóně.

„Přes veškeré peripetie a politické turbulence, neznalost a nezájem politiků o taneční prostředí Pražský komorní balet nezaniká, ale naopak vstupuje do své již pětapadesáté divadelní sezóny,“ říká JUDr. Ivan Dunovský, zakladatel a intendant společnosti Balet Praha, o.p.s. „Po mnoha měsících jednání vedení souboru s exministrem kultury Antonínem Staňkem jsme ukončili veřejnou petici na záchranu souboru s více než pěti tisíci podpisy. Dodatečně děkujeme všem, kteří nás svým podpisem podpořili. Na sociálních sítích jsme zaznamenali překvapivě masivní podporu mladých lidí. Na rozhodování o budoucnosti Pražského komorního baletu měla vliv i vyjádření devatenácti divadelních odborníků a tanečních autorit, kteří poslali ministrovi kultury své dopisy. V červnu nakonec předložil ministr kultury problematiku Pražského komorního baletu na jednání vlády, která rozhodla soubor podpořit v celoroční činnosti v roce 2019. Díky přidělené dotaci Ministerstva kultury ČR může Pražský komorní balet pokračovat v práci i v sezóně 2019/20.“

„Byť jsme se rozhodnutí ministerstva dozvěděli až v průběhu léta, okamžitě jsme zahájili přípravy nové sezóny. To samozřejmě s obrovským časovým zpožděním,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. V nejbližší době tedy čeká soubor velká premiéra choreografa Petra Zusky s názvem ,Carmina Vetera´. Jedná se o komponovaný večer na motivy starých lidových písní, jenž bude mít premiéru 27. října v Divadle na Vinohradech v Praze.

Na jarní tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.) a Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, umělecká vedoucí souboru

„Lidová píseň a poezie a vlastně etnická hudba všeobecně je jakousi červenou nití, která se vine mou tvorbou od samotných začátků. Je pro mne obrovskou inspirací a zřejmě se k ní budu vždy znovu vracet,“ říká Petr Zuska. A pokračuje: „Večer s názvem ,Carmina Vetera´, tedy ,Staré písně´, představuje jen část oné mé ‚červené niti‘. Konkrétně choreografie ‚Ej Lásko‘, ‚Lyrická‘ a ‚Růže‘ byly vytvořeny mezi lety 2008 – 2010 pro různé soubory a příležitosti. Zbrusu nové dívčí sólo ‚FO(U)R ONE‘ bude mít naopak svou světovou premiéru.“

Po představení „Kytice“. V horní řadě druhý zprava Petr Zuska a první zleva Igor Vejsada.

Petr Zuska, který je od nové sezóny rezidenčním choreografem Pražského komorního baletu, pro soubor letos vytvořil úspěšnou inscenaci „Kytice“. Tu bude Pražský komorní balet do konce kalendářního roku reprízovat hned pětkrát.

Uměleckou vedoucí souboru byla od sezóny 2019/2020 jmenována Linda Svidró, stávající baletní mistryně a asistentka choreografů, která s Pražským komorním baletem úzce spolupracuje již od roku 2017. „Vážím si odborné taneční veřejnosti, jež soubor podporovala do poslední chvíle a jsem ráda, že můžeme hrdě vstoupit do nové sezóny,“ říká Linda Svidró. „Velmi si také vážím samotných spolupracovníků, kteří zůstali loajální i v kritických obdobích: předně vedení Pražského komorního baletu, členů souboru – tedy tanečníků a konzervatoře Taneční centrum Praha. Všichni se už těšíme nejen na reprízy představení ,Kytice´ režiséra a choreografa Petra Zusky, ale i na celou novou říjnovou premiéru.“

„To, že může Pražský komorní balet v činnosti pokračovat, nás těší o to víc, že si právě v letošním roce připomínáme pětapadesáté výročí vzniku Studia Balet Praha. To znamená přímého předchůdce Pražského komorního baletu. Toto těleso v roce 1964 založila dnes již legendární trojice umělců: Pavel Šmok, Vladimír Vašut a Luboš Ogoun,“ doplňuje ředitelka Jandová. „Z letošní mimořádné podpory Ministerstva kultury máme, přes veškeré strasti a dlouhé čekání, samozřejmě obrovskou radost. Avšak nad budoucností Pražského komorního baletu i nadále visí otazník. Jaká bude veřejná podpora Pražského komorního baletu v sezóně 2020 – 2021, natož v následujících letech? Takovou informaci, bohužel, neznáme. Finanční nejistota nám tak stále komplikuje každodenní situaci a rozhodování ve všech sférách činnosti. Přičemž v oblasti dramaturgie je dlouhodobé plánování základním kamenem úspěchu. Přála bych si, abychom se jednou dostali do situace, kdy se budeme moci plně věnovat odborné a profesionální práci a nebudeme muset takřka denně bojovat o holou existenci!“

Foto:Sergej Gherciu a Eva Smolíková

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

KAPITOLKY Z HISTORIE: Zajímavé jméno evropského tance

Pojďte se s námi ponořit do historie tance. Budeme se vám snažit přiblížit různé osobnosti i zajímavosti, které v průběhu let okořenily tanec a společnost kolem něj.

Když se procházím vilovou oázou zeleně poblíž žižkovské Ohrady, vždy se s úctou pozastavím před jistou rohovou vilou. Zde žil i měl své taneční studio velký tanečník a choreograf první poloviny dvacátého století – Remislav Remislavský.

Kdo byl dnes již polozapomenutý muž s téměř zrcadlově obdobným jménem? Narodil se v polské metropoli Varšavě 14. května 1897 jako Remislav Szymborski. Zemřel pak 22. dubna 1973 v Praze již jako Remislav Remislavský. Mezitím však naplnil až dramaticky zajímavý a umělecky plodný život

Remislav Remislavský je v odborné literatuře též uváděn jako Remislavskij, vzácně i pod (již prozrazeným) vlastním jménem Szymborski.

Jak se vyvíjela Remislavského umělecká dráha? Od sezóny, respektive školního roku, 1906 – 1907 byl žákem carské baletní školy ve Varšavě. Mezi jeho učitele patřili třeba J. Hillert anebo J. Walczak. Po absolutoriu v roce 1913 nastoupil – tehdy ještě Szymborski – své první profesionální angažmá ve Varšavě. Hned následující sezónu (1914/1915) se však orientuje směrem na východ – do Ruska. Byl totiž velkým obdivovatelem tamní taneční školy. Začíná v divadle v Kyjevě. Ale hned vzápětí následuje Tbilisi. Remislavský byl v roce 1915 rovněž krátce sólistou tanečního souboru italské opery v Petrohradě.

Roku 1916 Remislavský podnikl koncertní turné s moskevskou balerínou Tamarou Gamsarkudijou. Mezi roky 1917-1922 pak působil jako sólista a baletní mistr Státního divadla A. V. Lunačarského v Oděse.

Do pražského Národního divadla (kam přišel současně se svou žákyní Jelizavetou Nikolskou) byl Remislavský angažován jako sólový tanečník, ale i baletní mistr a choreograf. A měl zde angažmá od září 1923 do června 1927.

Z pozice šéfa baletu Národního divadla v Praze rozšířil tamní soubor na šest desítek tanečníků. Zavedl pravidelné tréninky a jako pedagog prosadil – oproti tehdy forsírované italské metodice – daleko progresivnější ruský styl. Od roku 1922 měl v Praze na Žižkově spolu s manželkou vlastní baletní školu a učil i v baletní škole Národního divadla.

Po ukončení angažmá ve „Zlaté kapličce“ šéfoval Remislav Remislavský v sezóně 1928/1929 baletnímu souboru v tehdejším divadle Varieté.

Následující sezónu 1929/1930 byl zaměstnán v Teatro Colón v Buenos Aires.

Od roku 1930, po návratu do Prahy, pracoval Remislavský pohostinsky jako choreograf ve Velké operetě a v Divadle na Vinohradech.

Nesmíme opomenout také pedagogickou práci. Remislav Remislavský vychoval řadu tanečníků a tanečnic. Zajímavostí je, že jeho žačkou byla i pozdější šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková.

Na Remislavském nebyl dramatický pouze kariérní život. Odvážně vystupoval a aktivně pracoval v odboji v období německé okupace v průběhu druhé světové války. Rovněž jeho rodinné zázemí si zaslouží alespoň krátkou zmínku. První chotí mu byla (v Brně velmi populární) Aleksandra Čvanová (později, po rozvodu znovu provdaná Šarěvičová). S ní i emigroval roku 1923 z Polska do tehdejšího Československa. Po té byl manželem tanečnice Irmy Stomeové.