STASI i STB na Das FülmFestu

Zajímavé tituly v podnětné dramaturgii. █ Filmy pro pamětníky vedle premiér. █ Česká stopa nejen v animovaném filmu. █ Otevřená intimní svědectví. █

Od 16. do 25. října proběhl ve třech specializovaných kinech v Praze, ale také v Brně a Jihlavě česko-německo-rakousko-švýcarský filmový festival DAS FŰLMFEST (FilmFest).

TANEČNÍ MAGAZÍN zaujaly mnohé filmy, ale návštěva některých by našim redaktorům kolidovala s jinými kulturními akcemi. Inu, festival koncentrovaný na tak malý časový prostor je prostě náročný…

Před každým promítaným filmem nám remasterovaná hraná znělka z roku 2010 připomněla dobu před třiceti lety. To když Prahu zaplavily východoněmecké Trabanty a jejich osazenstva se hromadně uchýlila do azylu zastupitelského úřadu tehdejší NSR.

Věnujme se teď několika filmům konkrétněji. Abychom žádný neupřednostňovali, zvolíme abecední pořadí, podle českých distribučních názvů.

Film „Běžec“ je drsným příběhem Jonase Widmera. Ten je jedním z nejlepších švýcarských dálkových přespolních běžců. Účastní se specifických běhů v terénu ve vojenské uniformě i obuvi a s funkční puškou. Jeho velkým snem je však absolvovat klasický olympijský maraton. I přes náročné dětství se zdá, že si nalezl vlastní životní cestu – vedle sportování pracuje jako kuchař. Všichni si ho váží za jeho ochotu a brzy se má se svojí přítelkyní Simone stěhovat do společného bytu. Během domácího závodu se mu však nepodaří obhájit titul. Stále častěji ho začínají dohánět vzpomínky na zesnulého bratra. Se svým vnitřním utrpením se nedokáže nikomu svěřit a ve stále rostoucím zoufalství začíná žít dvojí život. Stává se agresorem. Ironií filmu je, že Jonasův sportovní oddíl má stejnou zkratku jako bývalá československá tajná policie – STB.

Běžec

Animovaný film Fany a pesrežisérů Ralfa Kukuly a Matthiase Bruhna přiblížil s kouzelnou dětskou naivitou i upřímností právě události před rokem 1989. Dnešní nejmladší již doby, kdy se muselo „dobrovolně-povinně“ slavit 7. listopad, anebo chodit do školy v pionýrském kroji, berou jako nějakou prehistorii. I proto je dobře, že jim je zde naservírována vtipnou formou. Nesmíme opomenout, že producentsky se na filmu podílel nejen Martin Vadas, ale i další členové českého štábu.

Fany a pes

Švýcarsko-německý film s atraktivním titulem „Vagina“ byl hlubší sondou do života vybraných žen z různých společenských zřízení. Režisérka Barbara Millerová v něm porovnávala život ortodoxní Židovky, Somálky, Němky, Japonky i Američanky. Ženy se důkladně intimně svěřují se svými sexuálními i partnerskými problémy. Společným rysem všech je jejich postavení k zažitému ortodoxnímu stylu života, jenž jim vnucuje jejich náboženství, respektive tamní zažitá kultura. Záměrně si režisérka vybrala představitelky, které se jejich „kulturním“ stereotypům postavily. Tento film byl sdělně nesmírně silný, pouze utrpěl jistou režijní schematičností. Konkrétně třeba tím, že příběhy žen se v něm střídaly vždy v přesném, naprosto stejném, pořadí.

Vagina

Milovníci německých indiánek si nemohli nechat uniknout trojici „vinetouovek“ – „Vinetou“, „Vinetou – rudý gentleman“ a „Stopa vede ke Stříbrnému jezeru“ s nezapomenutelným Pierem Bricem v roli apačského náčelníka. Druhého představitele neohrožených indiánů – jihoslovanského herce Gojko Mitiče uvedl legendární titul „Synové Velké medvědice“. I v tom je navždy vyryta československá stopa v podání herců Jiřího Vršťaly, Milana Jablonského, Jozefa Adamoviče, Jozefa Majerčíka a Martina Ťapáka.

Vinetou rudý gentleman

Starší film „Životy těch druhých“ je výrazným apelem na minulost. Vynikající, již zesnulý, herec Ulrich Mühe zde exceluje v roli příslušníka tajné policie STASI, který se vzepře režimu. Populární představitel soudního lékaře a patologa dr. Roberta Koolmara z (u nás mnohokrát reprízovaného) televizního seriálu „Poslední svědek“, zde zahrál jednu ze svých životních rolí. Není bez zajímavosti, že tento východoněmecký herec byl jedním z organizátorů velkých politických protestů v roce 1989. Skladatelem hudby tohoto filmu je český rodák z Mostu a syn význačného malíře Štěpán Moucha.

Životy těch druhých

Tolik tedy malé ohlédnutí za krátkým, leč mnoha zajímavými filmy nabitým festivalem.

Foto a video: DAS FŰLMFEST

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Roztančené divadlo

Roztančené divadlo Mladá Boleslav IV

Představujeme druhý  soutěžní pár, který reprezentuje Městská divadla pražská spolu s Divadlem Palace – Vanda Hybernová & Martin Šimek.

Vanda a Martin  si na FINÁLOVÉM GALAVEČERU 30. 11. 2019 ve ŠKODA Auto muzeu Mladá Boleslav zatančí tance Slowfox a Sambu.

Tipovat pro tento pár a zároveň zakoupit vstupenky na exklusivní finálový večer je možné prostřednictvím oficiálního webu projektu:

http://roztancenedivadlo.cz/

Foto: Anna Hladká, ve vlastnictví projektu Roztančené divadlo, Taneční kurzy Martina Šimka & Terezy Řípové s. r. o.

 

Taneční kurzy MT,

TANEČNÍ MAGAZÍN

Stále nezapomínáme na GUSTAVA VOBORNÍKA

Jak jinak si připomenout výraznou choreografickou, taneční i pedagogickou osobnost, než tancem? A také milou vzpomínkou na jeho pedagogickou práci.

Letos, dne 15. června 2019 uspořádala Taneční škola Jany Tomanové slavnostní „Taneční gala“ k uctění památky svého kolegy, choreografa, tanečníka a v neposlední řadě také pedagoga Gustava Voborníka (* 23. 3. 1929 – 24 11. 2011). Tato osobnost se výrazně podílela na profesionálním vývoji svých svěřenců právě v Taneční škole Jany Tomanové. A to od těch nejmenších až po adepty tanečních konzervatoří anebo katedry tance na pražské AMU.

Nelze opomenout Voborníkovo profesní působení v roli tanečníka a později choreografa. Roku 1948 se stal členem Souboru písní a tanců. Tam působil jako špičkový tanečník a již souběžně mu zde bylo dopřáno postupně rozvíjet i jeho výrazný choreografický talent. Soubor slavil úspěchy doma i v zahraničí.

V sezóně roku 1959 přechází Gustav Voborník do Národního divadla v Praze. Následuje jeho studium na pražské AMU. Posléze nastupuje na pozici šéfa baletu do divadla v Ústí nad Labem. Zde postupně uvádí na jeviště řadu titulů. Připomeňme namátkou: Podivuhodného mandarina, Viktorku, Petrušku, Popelku… Ale bylo jich mnohem více.

Další Voborníkovou „divadelní zastávkou“ se stalo plzeňské divadlo. Podle režiséra a kritika Mojmíra Weimanna prý tato éra byla „nejkrásnějším obdobím Voborníkova profesního života“. Svědčí o tom jeho zdejší inscenování velmi různorodých titulů tanečního repertoáru. Ať již klasického či charakterního. Ke všem Voborník vždy přistupoval velmi fundovaně. Z jeho tamějších premiérových novinek nemůžeme opomenout Slunečnici. Ale i další tituly – jako Louskáček, Giselle, Marná opatrnost, Popelka, Petruška, Gajané – dokazovaly Voborníkovo mistrovství.

Výrazná byla i Voborníkova práce na televizních tanečních programech. Za všechny si připomeňme, že za choreografii Dvořákových Slovanských tanců získal roku 1975 Cenu Intervize.

Gustav Voborník také externě spolupracoval s divadly v Brně, Teplicích, Ostravě i slovenském Prešově.

Gustav Voborník při práci

Již v polovině devadesátých let minulého století začal Gustav Voborník pedagogicky působit a choreograficky pracovat v Taneční škole Jany Tomanové. Zde předával své bohaté zkušenosti mladým, ale zároveň získával další impulsy do vlastní tvorby. Děti ho milovaly. Voborníkův podíl na úspěších této školy je nesmazatelný. Škola se – i díky jeho zásluze – stávala líhní talentů. Z absolventů se stávali a stávají tanečníci, taneční vědci anebo odborní žurnalisté. Z výrazných žáků jmenujme Jana Váňu, sólistu baletu v Kyjevě, Milana Bednáře a v neposlední řadě Patrika Holečka, sólistu baletu Národního divadla v Praze. Za taneční vědce Broniu Gordon Erikssonovou, Kateřinu V. Carbonnel Syslovou a Petru Dotlačilovou.

V Taneční škole Jany Tomanové uvedl Gustav Voborník variace z klasického repertoáru jako kupříkladu Giselle, Julie, Popelka a děvčátko či variaci víl ze Spící krasavice. Ale rovněž zde připravoval Lašské tance, Slovanské tance, Slepičku z Českých tanců, Čínský tanec, Svatební tanec a také Pletení koberců z baletu Gajané. To jsou jen Voborníkovy nejhlubší stopy v historii Taneční školy Jany Tomanové. Jeho choreografie zde bychom mohli vyjmenovávat ještě poměrně dlouho.

Závěrem musím prohlásit, že spolupráce s Gustavem Voborníkem byla – pro jeho citlivý a lidský přístup – nám všem pedagogům (a mohu-li mluvit i za početný zástup studentů) velkou radostí i štěstím.

Gustav Voborník

Letos, u příležitosti jeho nedožitých devadesátých narozenin, vzdáváme čest jeho památce.

Foto: archiv plzeňského divadla

Jana Tomanová Eriksson

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Soutěžní pár Václav Jílek a Petra Stehnová

Roztančené divadlo Mladá Boleslav IV

Představujeme I. soutěžní pár  Václav Jílek a Petra Stehnová, který reprezentuje Divadlo Studio DVA.

Vašek s Petrou si na FINÁLOVÉM GALAVEČERU 30. 11. 2019 ve ŠKODA Auto muzeu Mladá Boleslav zatančí  standardní tanec QUICKSTEP  a kubánský tanec CHA CHA.

Tipovat pro tento pár a zároveň zakoupit vstupenky na exklusivní finálový večer je možné prostřednictvím oficiálního webu projektu:

http://roztancenedivadlo.cz/

Foto:  Anna Hladká, ve vlastnictví projektu Roztančené divadlo, Taneční kurzy Martina Šimka & Terezy Řípové s. r. o.

 

Roztančené divadlo,

TANEČNÍ MAGAZÍN