Alena Mornštajnová v Salónku Lucie Šilhové

Noblesní setkávání v duchu první republiky

Slepá mapa, Hotýlek, Hana, Tiché roky, Listopád… To jsou některé z knih spisovatelky Aleny Mornštajnové, které se staly bestsellery. Cesta to však nebyla nijak jednoduchá: Jaké to je, začít novou kariéru v padesáti letech? Kdo jí v začátcích nejvíce pomohl? S čím se při psaní nejvíc trápí, a co jí naopak dělá radost? To vše a mnohem více se dozvíte ve středu 8. června v Art & Event Gallery, kde si v rámci Salónku Lucie Šilhové budete moci s Alenou Mornštajnovou popovídat i vy.

Dnes je hvězdou první velikosti, ale ještě před pár lety obcházela spisovatelka Alena Mornštajnová se svou prvotinou Hana osobně redakce časopisů, aby se o její knize zmínily. Tak se s ní poprvé setkala i Lucie Šilhová, jež tehdy vedla magazín Ona Dnes. Nejen na to bude publicistka vzpomínat ve svém Salónku, kam oblíbenou spisovatelku pozvala v předvečer zahájení veletrhu Svět knihy.

Noblesní setkávání v duchu první republiky

Komorní večery Salónku Lucie Šilhové se v noblesním prostředí Art & Event Gallery Černá Labuť konají v duchu hodnot první republiky. Hostitelka – spisovatelka a publicistka Lucie Šilhová – vybírá své hosty z významných lidí, kteří dokázali ve své profesi uspět na světové úrovni, a přitom zůstali skromní a pokorní.

Lucie Šilhová je v prvních třiceti minutách představí a vyzpovídá, poté se mohou do rozhovoru zapojit i přítomní diváci. Nejde tak o talk show, kdy diváci sedí odděleně od hostů, naopak: všichni společně na chvíli zabydlí tento příjemný kavárenský prostor…

Za zmínku jistě stojí i interiér Art & Event Gallery v 8. patře Černé Labuti, který je dílem architektky Evy Jiřičné, jež propojila galerii s kavárnou a střešní terasou v jeden společenský prostor s kouzelným výhledem na centrum Prahy.

Termín akce: středa 8. 6. 2022, od 19 hodin
Místo: Art & Event Gallery Černá Labuť, Na Poříčí 25, Praha 1

Více informací: https://www.nnmagazine.cz/salonek

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Vystoupení BATOCU

Hudba a tanec západní Afriky

BA-TO-CU hudba a tanec západní Afriky

Čtvrtek 16.6. / 19:30 / Koncert / KD Mlejn, Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky

 

BA-TO-CU dokázala spojit rytmus, tanec a barvy v jednu radostnou oslavu života.

Tato hudební a taneční skupina, založená Mgr. Monikou Rebcovou v roce 2000, se inspiruje hudbou a tancem západní Afriky. Na jejich koncertě uslyšíte rytmy hrané na západoafrické bubny djembe, dundun, sangban, kenkeni, krin a sabar. Uvidíte české i exotické tanečníky a hudebníky v originálních afrických kostýmech.

Atmosféra vystoupení BA-TO-CU vás přenese do slunné Afriky.

 

KD Mlejn » BA-TO-CU hudba a tanec západní Afriky

 

Monika Rebcová

pro Taneční magazín

DURST

Festival Dvořákova Olomouc

Světová operní premiéra v bytě? Dvořákova Olomouc dokazuje, že to jde!

19. května budou mít návštěvníci Dvořákovy Olomouce příležitost zažít mimořádnou událost, která obsahem, formou i místem konání zcela vybočuje z dramaturgie festivalu. Jde o světovou premiéru experimentální komorní operyDurst. Za dílem, které zkoumá temnější stránky lidské povahy a (ne)schopnost vypořádat se se základními emocemi, stojí mezinárodní kolektiv tvůrců. Stěžejní trojicí je autorka celkového konceptu a režisérka opery Linda Samaraweerová, skladatel Robert Jíša a spisovatelka Elke Laznia, jež je autorkou libreta. Pro uvedení díla zvolil pořadatel – Moravská filharmonie Olomouc – neotřelé prostory Telegraph Loftu, jenž se nachází v budově bývalé továrny na výrobu telegrafů. 

Komorní opera Durst (Žízeň) s podtitulem Eine performative Oper über 6 Frequenzen má, jak už název napovídá, celkem šest částí. Poprvé byla uvedena v lednu tohoto roku ve vídeňském centru pro současnou choreografii a performativní umění Tanzquartier Wien, kvůli koronavirovým restrikcím však pouze online. Návštěvníci festivalu Dvořákova Olomouc tak mají jako první možnost vidět a poslechnout si toto dílo naživo. Tvůrci – včetně Laury Samaraweerové, jež stojí za návrhem videoinstalace a dramaturgií představení, a Violetty Ehnsperg s Karlem Karnerem, kteří navrhli kostýmy –, vytvářejí estetické, transdisciplinární experimentální prostředí, v němž jdou do hlubin lidského nitra s jeho iracionálními pohnutkami.

Durst zpochybňuje normy a současná kulturní tabu, jež tím, že vedou jedince k popírání sebe samých, umožňují, aby nabyla vrchu jejich emocionální stránka – a rozum tak byl nahrazen emocemi. Inspirací pro operu bylo šest světů, tak jak je popisuje tibetský buddhismus. Jde o šest dimenzí bytí, z nichž každá souvisí s jinou ,negativní‘ emocí,“ říká Linda Samaraweerová.

Čechorakušanka Linda Samaraweerová studovala na taneční škole P.A.R.T.S. v Bruselu, známé svým progresivním přístupem. Vytváří choreografie pro divadla, muzea a galerie inspirované sochařstvím, instalacemi, performativním uměním, tancem, divadlem, videoartem a filmem. Spolupracuje s řadou uměleckých institucí a festivalů. S jejími projekty se mohli seznámit lidé v Rakousku, ČR, Francii, Rumunsku, Itálii, na Srí Lance, v Ázerbájdžánu, Gruzii, Německu a Švýcarsku. Opera Durst je její v pořadí už několikátou spoluprací s Robertem Jíšou.

Skladatel Robert Jíša absolvoval prestižní Berklee College of Music v Bostonu. Za svou tvorbu v oblasti filmové hudby získal několik ocenění, mimo jiné za symfonickou skladbu The Illumination Voices. Vedle čistě uměleckých a filmových projektů se věnuje také skládání a natáčení relaxační, meditační a terapeutické hudby, kterou využívají i profesionální psychiatři a psychologové.

Libreto k opeře vytvořila Elke Laznia, spisovatelka žijící v Salcburku, u jejíchž textů kritika dlouhodobě vyzdvihuje zvukovou stránku. Elke Laznia se více než na vyprávění zaměřuje na obrazy, dech a rytmus slov. Za svou práci získala několik knižních ocenění.

Pěveckých partů se zhostí brazilský barytonista André Angenendt, ruská sopranistka Liia Krasilovskaia, britsko-německý kontratenorista Jean-Max Lattemann, ukrajinská sopranistka Maria Mysachenko, německo-turecká mezzosopranistka Denise Seyhan a rakouská mezzosopranistka Johanna Zachhuber. Doprovodí je šestice hudebníků souboru Musica Florea včetně jeho uměleckého vedoucího a současně violoncellisty Marka Štryncla. V taneční improvizaci se divákům představí německá tanečnice Verena Herterich.

„Loft je pojat jako byt milovníka umění – při jeho navrhování architekti hledali inspiraci v bytových salonech minulého století, ve kterých se scházela intelektuální smetánka. Jsme tedy moc rádi, že se zde zhmotní a odehraje opera Durst. Věříme, že díky spojení designu tohoto prostoru, hudebního a performativního umění návštěvníci prožijí krásný a povznášející zážitek,“ dodává k unikátnímu projektu Alžběta Smejkalová z Telegraphu.

Představení začíná v 19.00 hodin. Informace o vstupenkách jsou k dispozici na webových stránkách festivalu www.dvorakovaolomouc.cz

Klára Mars

pro Taneční magazín

Mraky důvěrné Petra Zusky a Jiřího Pokorného

Premiéra PKB

Pražský komorní balet uvádí tuto neděli 22. května 2022 v 19:00 v pražském Divadle na Vinohradech premiéru představení Mraky důvěrné. Komponovaný večer pro soubor připravila dvojice choreografů s velmi zajímavou a bohatou profesní kariérou – Petr Zuska a Jiří Pokorný. Renomovaný choreograf a divadelní režisér Petr Zuska, který dlouhá léta působil coby umělecký šéf Baletu Národního divadla, vytvořil pro tento večer choreografii Listy důvěrné na stejnojmenný smyčcový kvartet Leoše Janáčka, který na premiéře živě provede Zemlinského kvarteto. Druhou částí premiérového večera je choreografie Jiřího Pokorného Černý Mraky Nepláčou, upravená na míru PKB. Pokorný je jedním z nejúspěšnějších českých choreografů mladší generace. Jako jeden z mála Čechů byl dlouholetým členem proslulého „Kyliánova“ Nederlands Dans Theater (NDT), poté několik sezon tančil ve skupině Kidd Pivot kanadské choreografky Crystal Pite. V současnosti je víc tvůrcem než interpretem, spolupracuje s tanečními soubory a tvoří po celém světě.

Smyčcový kvartet Listy důvěrné je hudební dílo Janáčkovy vrcholné tvůrčí periody. Zkomponoval je těsně před svou smrtí v roce 1928, inspirací mu byl vlastní dlouholetý milostný vztah s vdanou, téměř o čtyři dekády mladší ženou. Zuskova interpretace ale Janáčkův příběh nekopíruje. „Rozhodl jsem se jít naprosto svobodnou a ničím předem neovlivněnou cestou, kromě toho nejzásadnějšího – hudby jako takové,“ vysvětluje Petr Zuska. „Tento živý, pulsující a proměnlivý organismus je sám o sobě tématem a příběhem. Neuchopitelnou sítí vztahů, osudů a nitek mezi námi, komplikovaným labyrintem duše uvnitř každého z nás, něčím, co se nedá pojmenovat. Vše je v neustálém pohybu, nic netrvá věčně a nic už se nebude opakovat. Rychle mizející otisk dlaně na skle, prchavý imprint naší přítomnosti v prostoru a čase.“ Svou taneční novinku v hudebním nastudování Zemlinského kvarteta Zuska věnuje in memoriam dlouholetému mecenáši a podporovateli PKB Dr. Ivanu Dunovskému, který by zanedlouho oslavil své sedmdesáté narozeniny.

„S Pražským komorním baletem dělám v průběhu několika posledních let už čtvrtou produkci,“ uvádí Zuska„Je to soubor vysokých profesionálních a uměleckých kvalit a krom toho i fajn lidí. V těchto dnech se jen modlím, aby se žádnému z tanečníků nic nestalo. V minulých týdnech bylo pár úrazů. V rámci omezeného počtu interpretů Pražského komorního baletu neexistují prakticky žádné alternace, takže jakýkoli ‚výpadek‘ jen jednoho tanečníka by mohl znamenat kruciální problém. Věřím však, že tato krize je už za námi.“

„Janáčkovu hudbu hrajeme rádi a často, a tak jsme byli nadšeni, když nás Pražský komorní balet přizval ke spolupráci na choreografii na jedno z nejemotivnějších komorních děl vůbec – jeho druhý smyčcový kvartet Listy důvěrné,“ doplňuje Petr Holmanviolista Zemlinského kvarteta„Zuskova choreografie sama o sobě je postavena na emocích, nikoliv na příběhu, je tedy jistým způsobem abstraktní a pocitová. Připadá nám, že tento přístup se k Janáčkově hudbě velmi hodí, naše spolupráce nám dává nové impulsy a ukazuje nové pohledy na nám velmi dobře známou hudbu.“

Černý Mraky Nepláčou jsou velmi dynamickou choreografií, jejímž ústředním tématem je přetvářka. Vizuálně dílo stojí na specifickém využití detailu výpravy, v tomto případě masky. Prvotní autorův impuls pro choreografii vzešel z kontrastu neživotné životnosti, kterou známe z klasického malířského žánru zátiší. „Utrhneme-li jablko ze stromu, to si sice zachovává nějakou svou tvář, vnější masku, ve stejný moment ale také vlastně umírá. Tuhle myšlenku jsem chtěl přenést do lidské roviny a na jeviště,“ vysvětluje Jiří Pokorný. „My lidé se také schováváme za nějakou masku či fasádu, pod níž se skrývá naše pravá identita. Hrajeme různé role, maskujeme se celou škálou tváří, zatímco pod povrchem se skrývá jen ta jedna jediná. To byla má základní idea. Původní strukturu choreografie, která vznikla už před devíti lety, jsem sice zachoval, určité pasáže jsem ale pozměnil a upravil na míru tanečníkům Pražského komorního baletu. S nimi jsem pracoval otevřeným způsobem tak, aby mohli do choreografie přinést také něco ze sebe.“

Nedělní premiéra se uskuteční pod záštitou senátorky MUDr. Aleny Dernerové a radní pro kulturu Hlavního města Prahy MgA. Hany Třeštíkové.

Obě inscenace byly nastudovány v sídle Pražského komorního baletu – v novém Domě tanečního umění Praha.

ČERNÝ MRAKY NEPLÁČOU

Choreografie: Jiří Pokorný

Hudba: Yukari Sawaki

Scéna a kostýmy: Jan Nečas

Světelný design: Loes Schakenbos

Nastudování: Jaroslava Janečková

Asistent choreografie: Igor Vejsada

Délka: 22 minut

LISTY DŮVĚRNÉ

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: Leoš Janáček, smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“

Scénografie a světelný design: Petr Zuska

Kostýmy: Pavel Knolle

Asistent choreografie: Lenka Šustová Hrabovská

Hudební nastudování: Zemlinského kvarteto

Délka: 25 minut

Vstupenky na představení jsou k dispozici přes rezervační web Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/MRAKY-DUVERNE

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín