Michal – 269. stránka – Taneční magazín

PLAMÍNEK opět zářil

TANEČNÍ MAGAZÍN nemohl chybět na velkolepé show tanečních souborů pod vedením neúnavné Lenky Krenkové. Opět dvakrát vyprodaly kulturní dům MLEJN.

Rok se s rokem sešel a v kulturním domě MLEJN, v Praze ve Stodůlkách se opět – prostřednictvím absolventského vystoupení – představil soubor Modern Dance Plamínek. A všechny jeho dílčí skupiny. Dokonce, včetně tancujících maminek a přítelkyň souboru.

Málokdy je divák svědkem tak profesionálně připravené show. A zejména v případě, že nejde o ryze profesionální soubor. Vše, od kostýmů, přes zvuk, osvětlení a skvělou moderaci režisérky a scenáristky večera Lenky Krenkové.

Tančily zde děti ze Žižkova z Prahy 3, z kurzů v Nové trojce, ze Základní školy Lupáčova, ze stejného pražského obvodu, ale i ty ze Základní školy Plamínkové (podle níž se soubor jmenuje), pro změnu z Prahy 4.

Tanečnice na jevišti vylákaly ty z prvních řad až přímo pod samotné pódium

Zakladatelka a vedoucí souboru Lenka Krenková se v roli moderátorky skvěle realizovala. Její průvodní slovo mělo švih, vtip a nejmladší vystupující dokázala i nenásilně povzbudit.

Na všech na pódiu, ať již šlo o ty nejlepší, reprezentující Modern Dance Plamínek na řadě vystoupení, až po nejmladší „benjamínky“, kteří zde absolvovali zřejmě první krůčky na veřejném jevišti, byla cítit ohromná energie i zápal. Koneckonců, vždyť se jedná – o Plamínek.

Velký potlesk sklidily i tančící maminky a přítelkyně souboru

Samostatnou kapitolkou jsou (již úvodem pochvalně zmíněné) kostýmy. Je vidět, že do jejich výroby se zapojují maminky, babičky i známé. Ale pozor, nejedná se o nějaké „samo-domo zplichtěné pokusy o rádoby kreace“. Kostýmy mají plně profesionální punc. A strčily by do kapsy leckteré fundusy a kostýmérny profesionálních divadel.

Maminky tu prostě táhnou za jeden provaz

TANEČNÍ MAGAZÍN děkuje všem vystupujícím za mimořádný zážitek a čtenářům posílá několik fotografií.

Foto: archiv Lenky Krenkové

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Balet v Liberci povede MARIKA HANOUSKOVÁ

Na severu do nové divadelní sezóny pod taktovkou nové šéfky

Novou ředitelkou baletní scény v divadle F. X. Šaldy v Liberci bude od srpna 2019 její dosavadní členka, režisérka a choreografka Marika Hanousková. Nahradí Alenu Peškovou, která na vlastní žádost po devíti letech požádala o uvolnění z této pracovní pozice. Pešková však bude nadále pokračovat v práci s divadlem v Liberci a povede tamní podzimní premiéru baletu „Sluha dvou pánů“.

Výběrová komise měla na „hlavu libereckého baletu“ tři kandidáty. Doporučila Hanouskovou, která je od roku 2008 členkou Divadla F. X. Šaldy v Liberci. „Marika Hanousková je velmi talentovaná, pracovitá a komunikativní.Silně se váže k Liberci, je to místní vlastenec, který zná společnost a diváky v Liberci, což je velkou výhodou,“ řekla Jarmila Levko, ředitelka divadla s několika soubory.

Hanousková inscenovala v Liberci některá ze zajímavých představení – horor „Jekyll a Hyde“, drama „Dům Bernardy Alby“ nebo „Café Reichenberg“. „Jako choreografka pracovala také v Plzni, Ústí nad Labem a v Japonsku. Také z důvodů, aby mohla porovnávat,“ dodala divadelní ředitelka. Severočeské divadlo v Ústí nad Labem již uvedlo Hanouskové balet inspirovaný Andersenovým titulem „The Snow Queen“ a taneční komedii „Zkrocení zlé ženy“. Zajímavá byla taktéž její režie romantického příběhu „Malá mořská víla“ v Divadle J. K. Tyla v Plzni.

Marika Hanousková hodlá podle svých slov pokračovat v práci Aleny Peškové a chce představit atraktivní a originální repertoár pro diváky v Liberci. „Přesto se chci více zaměřit na děti a mít inscenace s živým orchestrem,“ řekla nová šéfka po jmenování.

TANEČNÍ MAGAZÍN nové šéfce libereckého baletu blahopřeje a těší se na nová představení, pod jejím vedením.

Foto: archiv divadla F. Šaldy

TANEČNÍ MAGAZÍN

»El Ritmo de Ma Vie« – střet anebo střed kultur?

Již tuto sobotu! Hudba, tanec, rytmus. Africký temperament v Praze, na Žižkově!

V projektu „El Ritmo de Ma Vie” je taneční, hudební a vizuální zpodobnění různých kultur. Svým pohybovým slovníkem znázorňuje prolínání a potkávání tanečních stylů současné Evropy s tradičním tancem Senegalu.

To vše s důrazem na rytmus tance a hudby, který výrazně ovlivňuje pohyb tanečníků.

Součástí představení je workshop afrického tance pro diváky, který povede tanečník a choreograf Issa Sadio Diatta spolu s doprovodem hudebníků Faly Faye (Senegal) a dalšími.

Co má Evropa společného s Afrikou a v čem se naopak liší?

Kde a kdy? V sobotu 29.6.2019 ve 20 hodin, Divadlo Ponec – Divadlo pro tanec, Praha 3, Husitská 24A.

Přijďte to zjistit!

Monika Rebcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Co je tanec? A co performance?

Určité „slovo do pranice“. Vyvoláme diskusi? Nebo kulatý stůl?

Kde je hranice tance. Kde se již jedná o performanci? Kdy jde o taneční umění? Kdy již nějaký výkon sólisty či kolektivu překračuje obor tance? Takové jsou časté dotazy čtenářů a zejména čtenářek TANEČNÍHO MAGAZÍNU. O tom všem vedeme v redakci sáhodlouhé a dalekosáhlé diskuse. Někdy, pravda, i trochu „sáhlé“… A blízko. 🙂

I takto může vypadat provokativní performance

Například u jiných oborů již dávno přesahují jejich náplně dávno uznávanou a používanou kategorizaci. Filmy točí studenti nejen na FAMU a dalších filmových školách. Studentská filmová dílka se natáčí i na školách výtvarných a kreativních. Nakonec, také tanec se stává již pomalu běžně (nejen v rámci vernisáží) součástí výstav výtvarných. O tom se snaží i TANEČNÍ MAGAZÍN pravidelně informovat. Má však TANEČNÍ MAGAZÍN právo i něco „vyřadit“ z tanečních oborů? Anebo tam naopak cosi přidat?

Při festivalu TANEC PRAHA se mně, ještě umocněna přírodou, v karlínském Přístavu18600 tato otázka opět vloudila do hlavy. Entrée polonahého „tarzana“, který se nehybně čtvrt hodiny svíjel v křoví a pak na dvě minutky vyběhl ven, aby hned zmizel v šatně, ani nemohlo jinak. Ano, byla to performance. Ale jde o taneční vystoupení, skeč, black-aut či něco úplně jiného? Myslím, že TANEČNÍMU MAGAZÍNU nepřísluší přímo kategorizovat. Naším cílem by mělo být vyvolat diskusi mezi odborníky.

Výše popisovaná performance na TANCI PRAHA 2019

Myslím, že nějaká kritéria by měla být dána. Obdobně jako u spisovatele je základem znalost jazyka, u malíře zvládnutí portrétu, abecedy malby, základů kresby… Ale musí dnes spisovatel vlastně vůbec ovládat gramatiku? Vždyť mu nakonec „základního“ korektora supluje počítačový program. A obří malířská plátna prodávají „takyumělci“, kteří ani nevědí, co je siena pálená, valér anebo perspektiva (kromě té jejich perspektivy finanční)?

Kontroverzní brněnská performerka Simona Assione zvládá velice dobře i základy klasického tance a baletu. Dá se však totéž říci i o všech ostatních performerech?

O co se nám jedná? Vyvolat diskusi o hranicích „volného umění“, kategorizaci tance jako takového. Tance, jako košaté, mnohovrstevné, všestranné disciplíny. Ale zároveň tance jako umění se vším, co k tomu patří. A třeba nám k tomu napomůže i centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, které má s kulatými diskusními stoly již letité praktické zkušenosti?

Michal Stein

Foto: autor a archiv Simony Asionne

TANEČNÍ MAGAZÍN