Autor: Martina

Královna víl – Jak vypadá láska, když jí stojí v cestě tisíce kilometrů?

Program NoD listopad 2017

3/11 Díra na trhu: Interdimenzionální čočka 19:30/Pá
DIVADLO Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem. 4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? Hrají: B. Jánová, W. Valerián, Š. Pliska. -> 250 Kč / 150 Kč (stud enti, senioři, ZTP)

4/11 Křest CD Diva Baara (debut) 19:30/So
HUDBA Křest autorského sólového alba zpěvačky, textařky a elegantní swingové divy brouzdající vodami elektroswingu. Kdo je Diva Baara? Znáte ji jako Báru Vaculíkovou z Yellow Sisters a Mateřské.com! Její album Debut na pomezí popu, swingu a písničkářství vychází na podzim 2017 u Supraphonu s Tranzistorem. Na křtu, který se ponese ve speciální cirkusové atmosféře vystoupí např. smyčcový kvartet Appolon, Miloš Vacík na perkuse, vibrafonista Radek Krampl, stepařka Carli Jefferson nebo akordeonistka Klára Veselá. CD pokřtí trojice křtitelů: Emil Viklický, Zdenek Merta a Petra Černocká. -> 250 Kč

7/11 And So I Watch You From Afar (IRL, SARGENT HOUSE) // support: ČERVEN (CZ) 19:30/Út
HUDBA Severoirští And So I Watch You From Afar se po dvou letech vrací do Prahy! Opět zahrají v Experimentálním prostoru NoD a nejspíše nás opět seznámí s novým materiálem. Ten kdo už měl s ASIWYFA tu čest určitě nebude chybět. Jejich koncerty totiž patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v současnosti na podiích vidět. -> 350 Kč (v předprodeji) / 400 Kč (na místě)

8/11 Kasha Jandáčková: K smrti šťastní 19:30/St
DIVADLO „Dej si pozor na svá přání – mohou se ti splnit.“ Grimmovská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace. Režie: K. Jandáčková. Hrají: K. Dvořáková, T. Nádvorníková, S. Märcová, K. Vágnerová / L. Valenová, V. Popovičová, T. Hron/J. Roskot, F. Hnilička a D. Kranich / Z. Piškula. -> 150 Kč< /p>

11/11 Maso krůtí: Cirkusvobody 19:30/So
DIVADLO Uvidíte zcela vídané a uslyšíte zcela slýchané v zapomenutelné show k nepopukání! MASO KRŮTÍ zplodilo další autorskou inscenaci. Zaprvé proto, že o svobodě se žvaní líp v manéži než v hospodě. A zadruhé na tenhle typ umění nemají na pracáku kolonku. Režie a dramaturgie: J. Fleglová a kol. Hrají: K. Smržová, E. Soukupová, M. Sobotková. -> 150 Kč

12/11 Linda Dušková a kol.: SANDMAN 19:30/Ne
DIVADLO Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? Režie: L. Dušková. Dramaturgie: N. Preslová. Hrají: K. Dvořáková, P. Neškudla, H. Řezáčová, V. Verdure. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

14/11 PKF Prague Philharmonia: Krása dneška / V rytmu jazzu – Jiří Stivín 19:30/Út
HUDBA S předním českým jazzovým hudebníkem, multiinstrumentalistou a skladatelem Jiřím Stivínem na téma jaké místo zastává jazz a swing v dnešním hudebním průmyslu? Jak se k jazzu staví mladá generace umělců a posluchačů? -> 300 Kč / 200 Kč (senior) / 100 Kč (student)

15/11 James Harries: Křest nového EP // support: Dalibor Hrubeš 19:00/St
HUDBA Osobitý britský písničkář žije České republice již řadu let a těší se zde značné popularitě. Není se čemu divit, že si pro křest nového EP vybral domovskou Prahu. Fanoušci zatím mohli ochutnat novou píseň Lights, která je předzvěstí, na co se můžeme těšit. Nový singl je stejně jako jeho autor značně kosmopolitní. -> 219 Kč (v předprodeji) / 280 Kč (na místě)

Noc divadel 2017:

18/11 20 000 židů pod mořem: Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase THEATERip 17:00/So
DIVADLO Skupina 20 000 židů pod mořem zkoumá vliv prostředí pro vznik samotné performance. Dopředu nemají nic domluvené, využívají techniku improvizace. Vstupují do cizí scénografie a berou tento prostor, jako inspiraci. V NoDu to vyzkouší ve scénografii představení souboru 11:55 – Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase. Hrají: E. Jeřábek, L. Karda, A. Nováková, P. Sedláčková, J. Sůra, T. Yankova a V. Zimmermann. -> FREE

18/11 IDDQD: Goon – Krvavá pomsta! 19:30/So
DIVADLO | STUDIO Krvavá komiksová jízda plná krve, komiksový poetiky a jízdních řádů. Jediný představení, který překousne i tvůj pubertální brácha. Tak bacha! Přijď se přesvědčit, že život není spravedlivej, násilí plodí násilí a alkohol tvý problémy nevyřeší. BANG! Hrají: D. Kranich, A. Týmal, J. Strýček. -> FREE

20/11 FREE MONDAYS: IVAN & THE PARAZOL (HU) // support: Broken.45 20:00/Po
HUDBA Rocková formace z Budapešti nezapře svou inspiraci v hudbě šedesátek a sedmdesátek. Velkou oblibu si získali nejen ve své domovině díky festivalu Sziget, ale třeba i v USA a dalších částech Evropy. Kdo má rád poctivý rock`n`roll ala Rolling Stones, určitě ho Ivan & The Parazil nezklamou. -> FREE

22/11 420PEOPLE: Královna víl/ Fairy Queen 19:30/St
DIVADLO Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Choreografie: V. Kuneš. Hudba: Zabelov Group. Účinkují: Z. Herényiová, S. Groenendijk / Š. Bočková, V. Rak, A. Sojka, A. Volný & Zabelov Group – J. Šikl a R. Zabelov. Kostýmy: O. Křížková. -> 330 Kč / 250 Kč (studenti, senioři, ZTP)

26/11 Srdce na playe aneb Jak se dostal Heardt na Burning man 19:30/Ne
Jaké to je stavět železné srdce uprostřed pouště? Pojďte se seznámit s týmem stojícím za projektem Heardt, který měl svou premiéru na festivalu Burning Man a poté na pražském Signálu. Budeme si povídat o životě na poušti, jaké je plánovat projekt přes oceán a jak se z toho nepo*rat. -> 80 Kč

Vernisáže:

27/11 Tomáš Bárta: Plán sedimentu 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
GALERIE Tomáš Bárta se etabloval jako svébytný malíř, kreslíř a tvůrce prostorových objektů a instalací ve kterých tematizuje různé typy sedimentace zásahů do veřejného prostoru a architektury. Bárta zkoumá a volně dokumentuje různé stopy vědomé či nevědomé lidské činnosti v urbánním prostředí, hledá indexy zacházení s otevřeným prostorem nebo konkrétní historickou či současnou architekturou, které poté reflektuje ve své mediálně různorodé tvorbě. Jednotlivé způsoby zásahů se stávají Bártovi vzorem pro jeho volné uchopování v různých technikách malby a kresby, stejně tak jako vodítkem k používání konkrétních a sp ecifických materiálů, které tvarují charakter proměny městské krajiny. Kurátor: Pavel Kubesa. -> FREE

27/11 František Pecháček: Tekutý národ 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
Video Galerie Památník na Národce byl (pře)sazen, na piazzetě ND tají poslední kousky ledovce odkazu Láska a víra zvítězí laminátového srdce Kurta Gebauera. Varovné signály totalitních režimů straší nejen v médiích. Politici bičují svá ega v křečovitě podbízivé úsměvy. Je to fake, prázdná gesta, cesta do nikam – nebo cesta zpátky? Projekt reflektuje aktuální dění na české politické scéně. Autor v projekci pracuje formou fluidní simulace. Syntéza obrazu založená na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání ; od originální předlohy. Kurátorka: Veronika Zajačiková. -> FREE

27/11 FREE MONDAYS: OVERLAND INN (FR) // support: Spomenik (CZ) 20:00/Po
HUDBA Overland Inn je francouzské elektronické trip-hopové duo, které by nemělo chybět na seznamu žádného fanouška hlasitých beatů, kláves, kytar, zvláštních tonů a sametových hlasů. Support Spomenik, čerstvý sólový projekt Tomáše Havlena z Post-Hudby. -> FREE

29/11 K. May, T. Volánková& kol.: Vinnetou 19:30/St
DIVADLO | STUDIO Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska. Režie: T. Volánková. Hrají: L. Karda, M. Cikán, J. Šurková, N. Mikulová, L. Přichystalová, J. Strýček, D. Migač, K. Císařová, A. Gregorec. -> 200 Kč / 150 Kč

30/11 IDDQD: Goon – Krvavá pomsta! 19:30/Čt
DIVADLO | STUDIO Krvavá komiksová jízda plná krve, komiksový poetiky a jízdních řádů. Jediný představení, který překousne i tvůj pubertální brácha. Tak bacha! Přijď se přesvědčit, že život není spravedlivej, násilí plodí násilí a alkohol tvý problémy nevyřeší. BANG! Hrají: D. Kranich, A. Týmal, J. Strýček. -> 200 Kč / 150 Kč

 

 

Taneční magazín

 

Amazonky? Lovkyně lebek?

Premiéra „Amazonky“ Lenky Vagnerové a její Company proběhla – podle data 1. 11. – ve znamení tří jedniček. Originální představení by si však těch „známkovacích“ jedniček zasloužilo ještě daleko více.

Kult násilí se stále častěji a obnaženěji projevuje v našem běžném životě. A tím nejen v mediálně zpravodajské sféře. Nová původní česká i zahraniční jevištní tvorba stále naléhavěji reflektuje, ba nebojím se napsat často přímo vyzdvihuje fenomén násilí a zloby. Z té importované stačí kupříkladu poukázat na tituly chorvatského protestujícího režiséra Olivera Frliće – viz i zde nedávné recenze na jeho pražská představení „Prokletí“ Pod Palmovkou (TM 30. 10.), a jarní na inscenaci „Černá zem“ na festivalu Bazaar ve Studiu Hrdinů (TM 24. 3.). Avšak nevyhýbají se mu ani čeští tvůrci. Dokonce ani autorky. Tím nejaktuálnějším dokladem byla premiéra „Amazonky“ Lenky Vagnerové & Company 1. 11., v jejich takřka domovské pražské holešovické La Fabrice.

Provokujícím protimluvem se jeví být hned výraz „company“ v domicilu souboru. V našich divadelních vodách jsme tak povětšinou přijímali označení doprovodného sboru, tanečníků v pozadí… Prostě, „křoví“. Soubor Lenky Vagnerové však naopak tvoří, včetně muzikantů, jednolitý team work. „Company“ zde tentokrát chápejme jako jednolitý organismus, kde nikdo není upřednostňovaným sólistou, v němž má každý své přesné místo na slunci divadelních reflektorů.

Pokud jsem začal názvy, tak nyní k samotné podstatě „Amazonek“. V představení se v první řadě v žádném případě nejedná o souboj ženského a mužského světa. Nejsme svědky otevřeného ani jinotajného výkřiku sufražetek! Jsme účastníky živočišného souboje násilí a pokory. Agrese s nečinností. Dynamiky s letargií. Aktivity s netečností. A nebojím se napsat starých pořádků s novými. Pojem „amazonek“ zde tentokrát slouží spíše pouze jako určitý divadelní háv.

 Již nezvykle velká (hlediště La Fabriky teď bylo metrážně zkráceno a tím pádem strmější), scéna Michala Heribana napovídala, že se protentokrát bude jednat o „velkoplošnou projekci“. Kostýmy stejného autora pak svou tmavou jednoduchostí umocňovaly až černobílý šachový soboj dobra se zlem, v němž má černá nepokrytě navrch. Zpravodajská povinnost mi ukládá uvést Michala Heribana rovněž jako autora grafického designu a videa.

 Na rozdíl od představení „Lešanské jesličky“, na nějž jsem psal recenzi takřka přesně před rokem, mají „Amazonky“ daleko strukturovanější výstavbu. (Částečně je to i autorským scénářem, na rozdíl od minulé výchozí inspirace Františkem Hrubínem.) Jejich dějová i motivická linie patřičně graduje. V prvních dvou třetinách postupně, lineárněji, v závěrečné části až dynamickými „filmovými“ střihy.

Velkým kladem je zde zapojení mužů – hudebníků. Jsou nejen protiklady „amazonek“, nejen instrumentálními hráči, ale nenásilně přecházejí v herecké party. Díky choreografii Lenky Vagnerové tam plně zapadají a jejich pohybová kultura konvenuje s tančícími „amazonkami“. Oba nejen hudební interpreti Tomáš Vychytil a Hynek Obst tak dokonale spoluvytvářejí onu, již v úvodu vyzdviženou a vysvětlenou, jednolitou company. Zde nesmím, nikoli závěrem, zapomenout ani na „zvukového inženýra“ u mixážního pultu Andreje Jurkoviče. Dodal veškeré hudbě i zvukům ten potřebný tvar ve správný ; moment.

Vlastní hudba Tomáše Vychytila se jednolitě zapojuje do představení. Má v něm mnoho valérů. Od monotónního, až psychydelicky pulsujícího doprovodu až po provokativní hendrixovská kytarová sóla. Přes konkrétnější samplované reálné zvuky až po klidnější polohy, za něž by se místy nemusel stydět ani legendární blues-rockový mág John Mayall. Živá hudební produkce navíc dokazuje, jak mohou hudebníci aktuálně reagovat na tanečnice a naopak.

Jak z výše uvedeného vyplývá, přerody hudebníků v herce i naopak „amazonek“ v hudebnice si přímo vyžadují dokonalou režii. Té velmi podstatně napomáhá světelný park pod pomyslnou taktovkou Michala Kříže.

Vlastní divadelní tvar ukládá na všechny interprety obří fyzickou interpretační zátěž. Letmé přerody z tance, přes činoherní zkratku po akrobacii. To vše završuje další (a zvláště v českých divadelních intencích) neočekávaný prvek – bojová umění. Zde byl choreografce a scenáristce Lence Vagnerové nejen rádcem, ale defakto spoluchoreografem Radek Mačák.

Na interpretkách Fanny Barrouqére, Markétě Frösslové, Simoně Machovičové, Barboře Rokoszové i výše zmíněných hudebnících Tomáši Vychytilovi a Hynku Obstovi tak ležela nejen ohromná tíha vlastního odstínění jednotlivých postav, jejich přerodů, ilustrace agresivity v kontrastu s poddajností, ale rovněž nesmírná obtížnost fyzického rázu. A před tím opravdu mou baseballovou čepici dolů!

Pokud bych hodlal detailně a motivicko-historicky pitvat představení, tak zde logicky trochu uniká přímá souvislost „amazonek“ s klasickými lovkyněmi lebek. Ale to není na programu této recenze. Já osobně jsem lovkyně lebek chápal spíše v rovině lovkyň duší, mamonu a potažmo i v roli lovkyň mozků.

Velkým kladem „Amazonek“ je – kromě již zmíněné stavby scénáře – ohromný smysl pro nadhled a sebeironii. I vypjatá vraždící scéna je vzápětí shozena „filmovou“ parafrází kašírované krve. A vygraduje „zázračným obživnutím“ zavražděné. Ve vrcholu tak přímo geniálně parodujícím tradiční skupiny historického šermu, kde se téměř všichni povraždí a pak vyskočí a bojují dál.

Závěrem nesmím ponechat stranou zbývající realizační tým a zázemí. Produkcí se zabývala Andrea Vagnerová. V roli repetitorky je v divadelním programu uvedeno jméno: Lenka Krameriusová. Producentem představení byla Lenka Vagnerová & Company. Spoušť fotoaparátu mačkal Michal Hančovský. Představení bylo nastudováno ve Studiu Alta a Taneční škole Hes. Celý projekt podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury České republiky a La Fabrika. Mediálním partnerem byly Taneční aktuality.

„Amazonky“ jistě rozčeří české divadelní vody. Dočkáme se jistě ambivalentních reakcí a ohlasů. A tak tomu má být. Moderní divadlo by totiž mělo mít ve svém popisu práce i přímou provokaci. A pokud je tato provokace – jako u Lenky Vagnerové – podpořena poctivým kumštem, tak jí není (téměř) co vytknout.

 

Foto: Michal Hančovský

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Šílená noc jedné rodiny v Ponci

DOT504 a Anton Lachky, slovenský choreograf žijící v Belgii

PONEC – divadlo pro tanec uvádí světovou premiéru společného díla souboru DOT504 a Antona Lachkého, slovenského choreografa žijícího v Belgii. Inscenace nese název Family Journey a bude uvedena v pátek 3. listopadu od 20:00 hodin. Stejně jako v surreálném projektu Side Effects, s nímž autor vystoupil na loňském festivalu TANEC PRAHA, se dílo pohybuje na rozmezí snu a skutečnosti a čerpá látku z reálného ži vota i ze světa fantazie. Tentokrát ztvárňuje obraz jedné svérázné rodiny, která stráví šílenou noc v historické Praze.

„Představení je o jedné rodině, co nikdy nepoznala otce ani matku,“ vysvětluje Anton Lachky a dále prozrazuje: „Šťastnou shodou okolností ale potkají jednoho podivuhodného muže, který jim řekne: Jste rodina. Držte při sobě a budete ta nejšťastnější rodina. Nejšťastnější na celém světě.‘“

Jedná se už o druhou spolupráci Antona Lachkého a souboru D0T504. Prvním společným počinem byla kreace Heaven is the place (2006), která byla vybrána na prestižní festival Aerowaves v Londýně. „Antona jsme znovu oslovili zejména proto, že nám imponuje jeho neotřelý a specifický pohybový slovník. Zároveň jsme také chtěli vytvořit dílo spjaté těsně s Prahou, a proto padla volba pro celkové výtvarné řešení na Jiřího Votrubu,“ vysvětluje Lenka Ottová, umělecká ředitelka souboru DOT504, a dodává: „Ve spojení těchto dvou umělců vidíme jedine čnou příležitost k překvapivému uměleckému vyjádření, která se v budoucnosti vzhledem k jejich značné vytíženosti již nemusí opakovat.“

Na inscenaci se podílejí čtyři špičkoví zahraniční tanečníci z Jižní Koreje, Řecka, Anglie a Čech. „Pro Antona je typická práce s energií jednotlivých osobností, vybral si proto tanečníky, které zná a jsou na jeho styl zvyklí, dokáží s ním pracovat a dále ho rozvíjet. Ze známých tváří se určitě můžeme těšit na Pavla Maška, ale i Jane, Julia a Robert si vás rychle získají.“, dodává Yvona Kreuzmannová.

 

 

 

Kateřina Kavalírová

Taneční magazín

 

Odešel „guru“ pantomimy PAVEL LINHART

Jak už to, žel, chodí TANEČNÍ MAGAZÍN se dozvěděl s větším zpožděním o skonu veliké osobnosti mladé pantomimy konce dvacátého století Pavla Linharta. Jelikož jde o tak významného člověka, vzdáváme mu hold s omluvou s opožděním. Je velkou škodou, že i jako první z odborných periodik…

Po Borisi Hybnerovi a Janu V. Kratochvílovi nás opustila další velká osobnost klaunského světa. Byl divadelníkem tělem i duší. Dokázal připravit a zorganizovat i zdánlivě nemožné. Stál u prvních krůčků řady mladých mimů a souborů pantomimy, ale i nonkonformních divadel. Doslova z ničeho – v obtížných podmínkách minulého režimu – vybudoval Branické divadlo pantomimy. Dokázal přivézt za tehdejší železnou oponu světové klaunské a mimické špičky. Takový byl Pavel Linhart, se kterým jsme se navždy rozloučili v září.

Za každého mluví to, co dokázal. Proto se TANEČNÍ MAGAZÍN ohlédne alespoň za nejdůležitějšími zlomky práce Pavla Linharta, narozeného sedmého května 1944, který zemřel 19. září letošního roku.

Byl to nejen pro pražský divadelní svět doslova šok! Psal se rok 1980. Nedaleko Vltavy, v pražském předměstském Braníku (do té doby známém spíše stejnojmenným pivním mokem) vzniklo Branické divadlo pantomimy. Ostrůvek mladého a svobodného divadla. Lví podíl na tom měl právě Pavel Linhart. Absolvoval – jak v legendární pohádce o kohoutkovi a slepičce – martyrium nekonečných jednání a přesvědčování tehdejších funkcionářů a „povolovačů“. Pomáhal mu v tom ještě pozdější televizní „zábavní“ dramaturg a duchovní otec divadelních poutí ; Jan V. Kratochvíl, který nás navždy opustil před čtyřmi lety (20. 11. 2013).

Oba za nadšené spolupráce dalších desítek nadšenců (zejména Evy Hoffmanové, Aleny Váchové-Bubnové) dali dohromady starou dříve ochotnickou scénu a vlastně celou budovu. Vybudovali zde malé zázemí, klubík, šatny a srdce divadla – malou provozní kancelář. Tam to doslova žilo. Vznikaly zde nové impulsy, nápady i kličky, jak propašovat současné a pravdivé divadlo mezi pomyslnými brýlemi, lupami a mikroskopy tehdejších cenzorů.

Počin Pavla Linharta byl i záslužný z divadelně historického hlediska. V Praze v té době zanikala (po emigraci tehdejšího ředitele Josefa Máry do Kanady) jediná trochu kloudná (a ještě dělená s recitály zpěváků) scéna mladé pantomimy – divadlo Ateliér. V divadle Na zábradlí se sice pantomima hrála… Ale ta klasicistní, zkostnatělejšího typu v podání tehdejšího národního umělce Ladislava Fialky. A ten žádné hostující, natož mladé, soubory nepřipouštěl.

Pod křídly Pavla Linharta vznikaly v Braníku unikátní projekty. První krůčky na scéně zde vyšlapalo legendární „MIM-TRIO“ (Světlana Nálepková, Michal Nesvadba a Václav „Upír“ Krejčí), budoucí filmový režisér Tomáš Vorel, Eva Holubová, Nina Vangeli (tehdy ještě Hrušková), „bublinový“ Václav Strasser či jihočech Jiří „Bilbo“ Reidinger.

Na prknech Branického divadla se střídali i velikáni tehdejšího klaunského divadla a moderní pantomimy – Boris Hybner, Ctibor Turba a Boleslav Polívka. Hybner zde mimo svých repertoárových titulů „Gagman“ a „Hvězdy“ přivedl na svět i improvizaci na jazzovou hudbu „Mizz“ a také byl laskavým průvodcem velmi populárních „Mim session“, kde uváděl mladé profesionální i amatérské soubory. Na Polívkova „Šaška a královnu“ bylo v Braníku vyprodáno rychleji, než když hrál na Spartě Real Madrid.

Tradicí se staly v Branickém divadle pantomimy každoroční festivaly mladého pohybového divadla. A třešinkami na dortech byly návštěvy špičkových zahraničních souborů. Třeba francouzských „Les Aviateurs“ či ruského divadla Slávy Polunina anebo špičky tehdejší absolutní světové extraligy Mina Tanaku z Japonska či dánského mima-sólistu Gunnara Malmgrada.

Branické divadlo pantomimy uvedlo na scénu 1 515 představení pantomimy, pohybového divadla i něco málo nonkonformních kapel. Pod pomyslnou taktovkou Pavla Linharta to žilo i v zákulisí. V malém, ale útulném klubu jste mohli potkat třeba Petra Hapku, Josefa Dvořáka, scenáristu a spisovatele Pavla Fialu, manažéra (a pozdějšího prezidenta soutěže Miss) Miloše Zapletala, výtvarnice sestry Michálkovy, divadelní teoretiky, sportovce i „pábitelské“ postavy. Jednou z nich byl i nedaleko bydlící rebelující skladatel a textař Ivan Kaplan, kterému za minulého režimu Pavel Linhart v Branickém divadle pantomimy zajistil i práci topiče-údržbáře.

Pavel Linhart později předal pomyslné ředitelské žezlo v Branickém divadle pantomimy své kolegyni Evě Hoffmanové. A začal pracovat ve vedoucí funkci v nedalekém kulturním centru na sídlišti Novodvorská. I zde hýřil nápady. Uspořádal kupříkladu velký ples v retro duchu, ale i mnoho jiných balábile. Ještě před změnou režimu v roce 1989 se mu podařilo na branickou scénu dovést k trvalejší spolupráci ruský avantgardní soubor „Děrevo“.

Pavlův a Kratochvílův odkaz z Braníku se nese dál. Třeba i díky jeho tehdejšímu nástupci v branickém divadle Jiřím Turkovi. Vždyť jeho festival „Letní Letná“ prakticky pokračuje v Kratochvílových a Linhartových šlépějích.

Z psacího stroje Pavla Linharta vznikla i celá řada odborných statí, samizdatových skript a článků do časopisů. Převážně do Amatérské scény, která byla částečnou oázou v moři šedých a cenzurovaných periodik.

Ta periodika (tentokrát již necenzurovaná) se stala později – po kratší pracovní epizodě v manažerské funkci v Městských divadlech pražských – i náplní práce Pavla Linharta. Organizoval jejich optimální sítě distribuce.

Pavel Linhart byl neúnavným a nadšeným organizátorem. Byl by určitě rád, že se na zádušní mši po jeho pohřbu sešlo v kostele Povýšení svatého kříže ve Vinoři zase zdravé jádro Branického divadla pantomimy i mnoho dalších. Jistě se na to s Janem V. Kratochvílem a Borisem Hybnerem dívali shůry!

 

Jak jinak vzpomenout v TANEČNÍM MAGAZÍNU než tancem… Pavel Linhart (zcela vpravo) tančí na retro-bále s Alenou Váchovou, zleva Eva Hoffmanová a Jan V. Kratochvíl.

 

Foto: Roman Vácha

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN