Moderní taneční scéna přišla o Pinu Bausch, legendární tanečnici a choreografku

Zemřela německá choreografka a tanečnice Pina Baush. Do povědomí se dostala především jako umělecká ředitelka Tanztheater v německém Wuppertalu.

Osmašedesátiletá německá tanečnice a choreografka zemřela 30. června na rakovinu. Philippine “Pina” Bausch získala věhlas jako umělecká ředitelka a choreografka Tanztheater v německém Wuppertalu. Smrt slavnou německou tanečnici zasáhla nečekaně, pár dní poté, co u ní doktoři diagnostikovali vážnou nemoc. Přitom ještě několik dní předtím vystupovala se svou skupinou ve Wuppertaler Opernhaus.

Pina Bausch se narodila 27. července roku 1940 v německém Solingenu. O tanec se zajímala již od mala. V patnácti letech začala studovat na tanečním oddělení Folkwang Schule v Essenu, kterou tehdy vedl významný choreograf a jeden ze zakladatelů německého expresivního tance Kurt Jooss. Po úspěšném ukončení školy, na přelomu 50. a 60. let, získala stipendium na prestižní americkou taneční školu Juilliard School v New Yorku. Zde její styl ovlivnili význační učitelé jako například Anthony Tudor, José Limón a Paul Taylor. V New Yorku začala vystupovat s taneční skupinou Paula Sanasardo a Donyi Feuer, dále působila v New American Ballet a také v Metropolitan Opera Ballet Company. Po návratu ze Spojených států v roce 1962 se stala členkou a později sólistkou v nově založeném souboru Kurta Joosse Folkwang-Ballett.

Jako choreografka se dostala do povědomí dílem Fragment (1968) na hudbu Bély Bartóka. Od roku 1969 působila v souboru jako umělecká vedoucí, choreografka a tanečnice. V této době spolupracovala především s Kurtem Joossem, Anthony Tudorem a Jeanem Cébronem.

V roce 1972 se stala uměleckou ředitelkou Wuppertal Opera Ballet (později přejmenovaný na Tanztheater Wuppertal Pina Bausch). Pro tento soubor vytvořila desítky choreografií a její choreografický styl se v taneční terminologii začal nazývat jako taneční divadlo.

Choreografie Piny Bausch se vyznačují sledem emocionálních obrazů, v nichž se autorka zabývala vzpomínkami, podvědomými touhami, otázkami identity, zejména složitostí vzájemného porozumění mezi mužem a ženou, propojovala také humor se smutkem.

V devadesátých letech cestovala Pina se souborem po světě. Inspirována atmosférou velkých měst pak čerpala materiál pro velké choreografické fresky. Manželem Piny Bausch byl scénický výtvarník holandského původu Rolf Borzik, který výrazně ovlivnil vizuální styl Tanztheater a podporoval Pinu na počátku její tvorby. Její choreografie se objevily i ve filmu Pedra Almodovara „Mluv s ní“. Roku 1983 si zahrála princeznu Lherimii ve filmu Frederica Felliniho „A loď pluje“.

Mezi její nejznámější díla patří:
BLAUBART (1977), KOMM TANZ MIT MIR (1977), CAFE MÜLLER (1978), NELKEN (1982), TWO CIGARETTES IN THE DARK (1985), PALERMO PALERMO (1989), NUR DU (1997). A také film THE PLAINT OF THE EMPERESS (1990).

 

Taneční magazín

CARLOS ACOSTA & GUEST ARTISTS

CARLOS ACOSTA je největší tanečník své generace. Je sólistou v Covent Garden, Tocororo, to je show o jeho vlastním životě, kterou napsal, vytvořil choreografii a zazářil v ní. Strhnul rekord v Sadler Wells, a na své rodné Kubě je národním hrdinou.

Carlos Acosta & Guest Artists
Coliseum
Londýn
Velká Británie
st, 22. červenec 2009 – so, 25. červenec 2009

Carlos se vrací do Londýnského  Colisea inspirovaný výhrou ceny  Oliver, a předvádí  také nový repertoár v programu, který kombinuje klasický balet vedle soudobých skladeb.
V roce 2006 Carlos Acosta  potěšil publikum  i odborné kritiky s touto show oceněnou cenou Oliver.

Acosta je člověk absolutně na vrcholu své kariéry.

Acosta sám, je  někdy – udivující … nic se nezdá  nemožné, a nemožné je hračka. Večer se odehrává  s pocitem radosti  z jeho obsazení, a on  ji sdílí se svým publikem.

Proslulá kubánská vášeň pro kombinaci s pozoruhodnou technickou virtuozitou – sledovat  tanec Carlose Acosty  je inspirující zážitek. On se připojil k  hostujícím umělcům z královského baletu v programu, který kombinuje klasický balet vedle soudobých skladeb.

Carlos Acosta je největší tanečník své generace. Je sólistou v Covent Garden, Tocororo, to je show o jeho vlastním životě, kterou napsal, vytvořil choreografii a zazářil  v ní. Strhnul rekord v Sadler Wells, a na své rodné Kubě je národním hrdinou. Proslulý kubánskou vášní pro kombinaci s pozoruhodnou technickou virtuozitu a sportovním duchem – dívat se na  tanec Carlose Acosty je  dech beroucí  zážitek, který  si nesmíte nechat ujít. Carlos Acosta si vybral některé z jeho oblíbených  okamžiků v baletu, a   předvedl  je společně v  jeden večer ve velkolepé taneční show.  Tady  čerpá  ze svých kořenů, inspiruje se  Balletem    Nacional de Cuba, díly  jako jsou Tarde en la Fiesta, stejně jako stále populárnější  Diana Acteon a v povznášejícím  finále bude  předvádět  publiku  některé tradiční kubánské  pohyby  ze  závěrečné scény z Tocororo. Kvůli tomuto speciálnímu programu  Carlos nastoupil na scénu s umělci z královského baletu, včetně Mara Galeazzi, Marianela Nuez a Federico Bonelli mezi ostatními.
Adresa
Coliseum
Svatého Martina Lane
Londýn WC2N 4ES

Londýnské Coliseum, které je největším divadlem v Londýně, je bráno  jako vrcholný úspěch architekta Franka Matchama.   Ve své 100-leté historii se zde odehrálo   mnoho druhů zábavy, včetně dostihů, muzikálů, varieté, filmů a od roku 1968 opery.

 

Zahraniční zdroje