Osmašedesátiletá německá tanečnice a choreografka zemřela 30. června na rakovinu. Philippine “Pina” Bausch získala věhlas jako umělecká ředitelka a choreografka Tanztheater v německém Wuppertalu. Smrt slavnou německou tanečnici zasáhla nečekaně, pár dní poté, co u ní doktoři diagnostikovali vážnou nemoc. Přitom ještě několik dní předtím vystupovala se svou skupinou ve Wuppertaler Opernhaus.
Pina Bausch se narodila 27. července roku 1940 v německém Solingenu. O tanec se zajímala již od mala. V patnácti letech začala studovat na tanečním oddělení Folkwang Schule v Essenu, kterou tehdy vedl významný choreograf a jeden ze zakladatelů německého expresivního tance Kurt Jooss. Po úspěšném ukončení školy, na přelomu 50. a 60. let, získala stipendium na prestižní americkou taneční školu Juilliard School v New Yorku. Zde její styl ovlivnili význační učitelé jako například Anthony Tudor, José Limón a Paul Taylor. V New Yorku začala vystupovat s taneční skupinou Paula Sanasardo a Donyi Feuer, dále působila v New American Ballet a také v Metropolitan Opera Ballet Company. Po návratu ze Spojených států v roce 1962 se stala členkou a později sólistkou v nově založeném souboru Kurta Joosse Folkwang-Ballett.
Jako choreografka se dostala do povědomí dílem Fragment (1968) na hudbu Bély Bartóka. Od roku 1969 působila v souboru jako umělecká vedoucí, choreografka a tanečnice. V této době spolupracovala především s Kurtem Joossem, Anthony Tudorem a Jeanem Cébronem.
V roce 1972 se stala uměleckou ředitelkou Wuppertal Opera Ballet (později přejmenovaný na Tanztheater Wuppertal Pina Bausch). Pro tento soubor vytvořila desítky choreografií a její choreografický styl se v taneční terminologii začal nazývat jako taneční divadlo.
Choreografie Piny Bausch se vyznačují sledem emocionálních obrazů, v nichž se autorka zabývala vzpomínkami, podvědomými touhami, otázkami identity, zejména složitostí vzájemného porozumění mezi mužem a ženou, propojovala také humor se smutkem.
V devadesátých letech cestovala Pina se souborem po světě. Inspirována atmosférou velkých měst pak čerpala materiál pro velké choreografické fresky. Manželem Piny Bausch byl scénický výtvarník holandského původu Rolf Borzik, který výrazně ovlivnil vizuální styl Tanztheater a podporoval Pinu na počátku její tvorby. Její choreografie se objevily i ve filmu Pedra Almodovara „Mluv s ní“. Roku 1983 si zahrála princeznu Lherimii ve filmu Frederica Felliniho „A loď pluje“.
Mezi její nejznámější díla patří:
BLAUBART (1977), KOMM TANZ MIT MIR (1977), CAFE MÜLLER (1978), NELKEN (1982), TWO CIGARETTES IN THE DARK (1985), PALERMO PALERMO (1989), NUR DU (1997). A také film THE PLAINT OF THE EMPERESS (1990).