Polka vyhrála v Praze na Eurovision

TANEČNÍ MAGAZÍN sledoval tentokrát u televizních obrazovek unikátní mezinárodní taneční soutěž z Prahy.

Česká republika, potažmo Česká televize, za přispění dalších koproducentů, se podruhé v řadě stala pořadatelem prestižní mezinárodní soutěže „Eurovision Young Dancers“. O titul z celoevropské soutěže mladých tanečníků v sobotu 16. prosince v Kongresovém centru v Praze za Českou republiku bojoval se sedmi konkurenty sedmnáctiletý tanečník Michal Vach.

Národní kolo soutěže mladých tanečních performerů bez stálého angažmá ve věku od šestnácti do jednadvaceti let se uskutečnilo na přelomu září a října v rámci televizního festivalu Zlatá Praha na jevišti Nové scény Národního divadla. Odborná porota ve složení tanečnic a choreografek Angeé Svobodové a Aleny Peškové a dále tanečníka, sólisty baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni Martina Šintáka vybrala jako našeho reprezentanta právě Michala Vacha z Tanečního centra Praha konzervatoř – gymnázium.

S čím se představil nám popíše sám Michal Vach: „Choreografie ,Monologue´, na níž jsem participoval se svou profesorkou Lenkou Halašovou, vychází ze stejnojmenné skladby současného německého hudebního skladatele Maxe Richtera, kterou jsem tvořil za účelem přenesení pocitů na diváka skrze tanečníkovo tělo, které hovoří svým vlastním jazykem, přičemž nepočítá s odpovědí, ale přesto vytváří jedinečný vztah mezi jevištěm a hledištěm.“

Eurovizní soutěž mladých tanečníků pořádá Evropská vysílací unie (EBU) jako bienále již od roku 1985. Naposledy se uskutečnila v roce 2015 v Plzni, kdy se hlavním organizátorem této mezinárodní akce stala právě Česká televize. Letošní patnáctý ročník soutěže mladých tanečníků měla původně hostit Malta, která se však pořadatelství vzdala a o pomoc byla akutně požádána Česká televize.

Soutěž Eurovision Young Dancers je specifická především svou základní koncepcí – není rozdělena do žádných kategorií – stylových ani věkových. O vítězství tak nerozhodla pouze technická a interpretační úroveň soutěžního výkonu, ale také celkový umělecký dojem a přesvědčivost jevištního vystupování,“ popisuje kreativní producent České televize pan Vítězslav Sýkora.

Posláním soutěže je podporovat nové taneční talenty v Evropě, pro které je účast v soutěži jedinečnou příležitostí prezentace a někdy i počátkem mezinárodní kariéry. Unikátní formát zahrnuje jak klasický, tak i moderní tanec. Před prestižní mezinárodní porotou – pod vedením české mezinárodní taneční hvězdy a choreografky Darii Klimentové – se utkali soutěžící, kteří zatančili jak svou soutěžní choreografii, tak i společnou choreografii z dílny předního evropského choreografa. A tím pro letošní rok nebyl nikdo jiný než dlouholetý šéf baletu ND, tanečník a choreograf Petr Zuska. Pracoval na hudbu soudobého skladatele Kryštofa Marka.

Toto finálové klání za asistence kamer ČT se uskutečnilo v sobotu 16. prosince v Kongresovém centru Praha (bývalém Paláci kultury). Česká televize distribuovala a komplexně zajišťovala přímý přenos do všech zúčastněných zemí. Kromě hostující České republiky se diváci mohli kochat výkony tanečnic a tanečníků z Malty, Německa, Norska, Polska, Slovinska, Švédska a Portugalska.

V pražském Kongresovém centru se představilo osm soutěžících. Kromě Michala Vacha se na nápadité a moderní scéně ukázala Patricija Crnkovičová ze Slovinska, Danilo Kapustin z Německa, Anna Louise Amundsenová z Norska, Paulina Bidzińská z Polska, Denise Buttidiegová z Malty, Švéd Christoffer Collins a Raquel Fidalgová z Portugalska. Při úvodním vstupu na pódium je představil nejen moderátor, ale také nápadité filmové předtáčky v pražských historických i novodobých scenériích. Objevil se tu Karlův most, Staroměstský orloj, Kampa, ale i Tančící dům. Mně osobně trochu vadilo, že jsme zde viděli choreografie autorské, spoluautorské, což bych bral, ale také od externích choreografů. Do dvoučlenného finále se závěrem probojovaly dvě zástupkyně někdejšího východního bloku. Polka a Jihoslovanka. Tedy Slovinka. Společné finále – za asistence zbývajících šesti finalistů současně na pódiu – bylo vrcholem večera. Nakonec si pomyslné vavříny, obrovskou plaketu a setsakra konkrétní šek na 7 000 Euro odnesla Paulina Bidzińská z Polska. Na v pořadí druhou Patriciji Crnkovičovou čekala plaketa menší a šek na 3 000 Euro.

Moderátorem pořadu byl Libor Bouček. Bezprostřední flash-interview hned po tanečním výkonu prováděla se soutěžícími Angeé Klára Svobodová. A režisérem celého živě vysílaného programu byl Michael Čech.

Myslím, že sobotní televizní přenos na ČT Art umožnil širší divácké vrstvě poznat moderní současné taneční trendy. A pochopit, že špičkový tanec se nemusí tančit pouze na špičkách.

Foto: Eurovision Young Dancers

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Netradičně v Alfredu ve dvoře

Pražské letenské divadlo ALFRED VE DVOŘE hostí ve čtvrtek 16. 11. – nikoli ve dvoře, ale v divadelním sále – unikátní projekt, který vznikl díky centru choreografického rozvoje SE.S.TA.

Ve čtvrtek 16. 11. proběhne od 20.00 hodin specifický a unikátní projekt v divadle ALFRED VE DVOŘE (Praha 7, Františka Křížka 36). Bude to netradiční přednáška v pohybu – historie člověka v kostech, v kůži, v tkáních. To vše pod křídly organizace SE.S.TA.
Specifický koncept přenesený z Francie (conférence dansée), v němž se mísí zaujatý výklad konferenciéra s živými vstupy tanečníků a projekcí. Umělci reagují na podněty z publika a odhalují anatomii pohybu v její funkční kráse i v různých historických obrazech. Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA uvádí přednášku v pohybu s cílem otevírat tanec novému publiku, rozvíjet interdisciplinaritu a vzdělávat. Inspirací je projekt „Une Leçon d’Anatomie Humaine“ režiséra, choreografa a pedagoga Carla Locatelliho, který ukazuje tělo jakožto nástroj každodenního života a skrze jeho anatomii hledá lidskou podstatu a identitu.


Anatomie těla v tanci se zaobírá myšlenkou, jak využít znalost těla, tedy anatomie, k poznání sebe sama. Během večera tak máte možnost se zamýšlet nad základními otázkami jako: Co je pro vás tělo? Jedná se skutečně jenom a pouze o tělo? Ale o jaké tělo se vlastně jedná?


Nejen pomyslnou kostru tvoří výklad konferenciéra, živé vstupy tanečníků a projekce. Umělci vyzývají publikum ke společnému získání smyslové zkušenosti, k nakreslení jejich vlastní kostry. Diváci se tak stávají součástí inscenace i jejími spolutvůrci.

Délka představení: 60 minut

Konferenciér: Zdenka Svíteková (SK)

Interpretace: Jana Novorytová (CZ), Florent Golfier (FR)

Koncept, režie: Carlo Locatelli (IT) a SE.S.TA

Hudba: George Cremaschi (USA / CZ)

Světla: Lukáš Benda

Produkce: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Spolupráce: Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře

Premiéra: 1. 3. 2014

Podpořili/ poděkování: Městská část Praha 7, Alfred ve dvoře / Motus z. s.


Carlo Locatelli (1965) je choreograf, tanečník, pedagog. Narodil se v Miláně, od roku 1992 žije ve Francii. Začínal s bojovými sporty, skrze zájem o anatomii těla se dostal k józe a následně k tanci. Po přesunu do Francie mimo jiné spolupracoval s Paco Decinou na choreografii „Ciro Espotio“. V roce 1999 založil v Paříži asociaci „Aventure di vita“ a vytvořil vzdělávací a multidisciplinární umělecký projekt Lekce anatomie člověka, který byl uveden kromě Francie i v Itálii a ve Švýcarsku. Vedle kariéry uznávaného interpreta a choreografa se intenzivně věnuje pedagogické činnosti, ve které propojuje znalosti z fyzioterapie, studia anatomie a různých somatických technik.


Zdenka Brungot Svíteková je tanečnice, performerka, choreografka a pedagožka. Absolvovala obor Pedagogika tance na VŠMU v Bratislavě, studovala také na CND Paris, danceWeb ve Vídni, či na SITI Co. v Saratoga Springs (USA). Své vzdělání si rozšiřuje a prohlubuje na četných projektech a workshopech současné pohybové techniky, improvizace, kompozice, somatických přístupů, hlasu a analýzy pohybu. Věnuje se vlastní autorské tvorbě. Pravidelně spolupracuje s umělci doma i v zahraničí. Je jednou ze zakladatelek a organizátorek festivalu ImproEvents Prague zaměřeného na jevištní improvizaci. Píše do tanečních periodik (Vlna, Taneční zóna, Salto a další).


Jana Novorytová je tanečnice a pedagožka. Vystudovala nejprve bakalářský obor teorie a dějiny divadla na MU v Brně, poté studovala současný tanec a pohybové divadlo na Duncan centre. Působila mimo jiné v improvizační taneční skupině NAU nebo v projektu Jeden prostor – místo proměny. Často působí v pozici produkční v rámci různých projektů v oblasti filmu, divadla a tance. Pravidelně vede taneční hodiny pro dospělé i pro děti.


Florent Golfier (1990) je francouzský performer a tanečník. Vystudoval brněnskou JAMU a ve své tvorbě se pohybuje na hraně fyzického divadla, současného tance a nového cirkusu.

Jako interpret se představil mimo jiné v představeních: „Pisum Sativum” (Karine Ponties, 2012), „Mimo provoz” (Vít Nezval, 2015) a „12” (Kitt Johnson, 2015). Spolu s Lukášem Karáskem je autorem a interpretem představení „Tešlon a Frkl”, „Les Fantômes” a „Pierer“ která jsou od roku 2013 uváděna na českých scénách, třeba v Alfredu ve dvoře.

Foto: SE.S.TA

Michaela Nováková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Nejkrásnější muž Ghany se účastnil festivalu Tanec Praha

Clifford Selorm Ametefe je nejen výborný tanečník, ale i model, který získal již řadu ocenění, mimo jiné také cenu Top Male Award. Nyní jste měli možnost potkat ho v Praze, kde reprezentoval svou rodnou zemi

Festival Tanec Praha  letos  pozval do Čech  čtyři členy Ghana Dance Ensemble, dva bubeníky, jednoho tanečníka a jednu tanečnici.
Ghana Dance Ensemble se účastnil projektu současného tance s názvem „Ghana Sunrise“ spolu s českými tanečníky Lindou Fernandez Saez, Jakubem Sedláčkem a bubeníky Tomášem Kerle a Monikou Rebcovou.
Choreografii a koncept projektu vytvořila Monika Rebcová ve spolupráci se jmenovanými umělci.  (Během roku přinášíme čtenářům Tanečního magazínu informace o vystoupeních a seminářích Moniky Rebcové.

Clifford Selorm Ametefe  je nejen  výborný tanečník, ale i model, který  má na svém kontě už řadu ocenění, možná nejvíce ho těší Top Male Award, což znamená, že se  stal nejkrásnějším mužem v Ghaně.  Během festivalu reprezentoval svou rodnou zemi v Praze, poprvé jsme se s ním setkali na tiskové konferenci, kde se už zdálky neslo bubnování a africké rytmy. Musím říct, že Clifford je nejen  urostlý, krásný muž,  je to také  milý a skromný člověk,  krásný uvnitř.

A jak vnímá Českou republiku?

Zeptali jsme se…..

Clifford Selorm Ametefe

Co si myslíte o české kultuře?

„Přiznám se, že o ní moc  nevím.  Ale působí to tu na mě, že Čechy jsou
krásná zem s impozantními městy a zrovna tak jsou zde i milí lidé.
Těším se z každého kousku země, z každé minutky, kterou zde
prožívám. Opravdu moc se mi tady líbí.“

Jak se vám spolupracuje s Monikou Rebcovou, která představuje naše
ztělesnění afrického tance? 

„Je to opravdu krásná zkušenost, neočekával jsem to, co následovalo,
když jsem se s ní poprvé setkal. Čas, který jsem s ní strávil, vnímám
jako krásně prožitý čas. Dává ze sebe všechno a všechno dává i do
svého tance. Přinesla určitě pokrok i do našeho afrického umění.“

Kde a jak jste se vlastně setkali? 

„Jednalo se o výměnný program organizovaný v Ghaně.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka  festivalu TANEC PRAHA a česká ambasáda v Accře nám pomohli uskutečnit tento projekt.  A dále jsme už spolupracovali s Monikou Rebcovou z HAMU, se kterou jsme dělali dvoutýdenní workshop současného tance v Ghanském tanečním sboru (Ghana Dance Ensemble). Jsem skutečně šťastný, že mohu  reprezentovat svou zemi na festivalu TANEC PRAHA společně  s tanečnicí Ruhiou Sadik a hudebníky Danielem Brownem a Christopherem Kalipo Ametefem.

Děkujeme a přejeme hodně úspěchů

Yvona Kreuzmannová a Monika Rebcová

Zeptali jsme se…..

Monika Rebcová, tanečnice a choreografka

Proč jste si vybrala právě Clifforda a jeho skupinu?

„Byla jsem vyslána do Ghany festivalem Tanec Praha za přispění MK ČR a
nemalé podpory od české Ambasády v Akkře. Ghana Dance Ensemble není
Cliffordova skupina. Je to profesionální soubor tradiční ghanské hudby a
tance, který má 35 členů a jeho současný vedoucí se jmenuje Benjamin
Ayettey. Soubor sídlí v Akkře a náplň jeho tradičního vystoupení sestává
z tanců 10 regionů celé Ghany.“

Co je na Ghaně zajímavého? 

Křesťanská komunita je zastoupena přibližně ve stejném počtu jako
islámská komunita. Afričané křesťané jsou velmi příjemní spoluobčané, kteří respektují ženy, mají příjemné vystupování, nejsou hluční a mají smysl pro humor. Bylo velmi příjemné s nimi spolupracovat. Členové Ghana Dance Ensemble jsou vysoce profesionální hudebníci a tanečníci s otevřenou myslí a chutí učit se něco nového a pro ně zcela neznámého. Bylo velmi příjemné s nimi spolupracovat a byla to pro mě krásná zkušenost.

V čem je umění v Ghaně typické? Liší se něčím od ostatních částí
afrického kontinentu?
„Tance a rytmy Ghany jsou velmi složité a velmi působivé. Každý tanec má přesné kroky, příslušný kostým, přesný rytmus a zpěv.“

Co přinesla spolupráce s ghanskými tanečníky Vám? Poznala jste jejich
kulturu? 

„Poznání, že studium jejich rytmů a tanců by mi mohlo zabrat zbytek
života a stejně bych vše nepochopila.“

Děkujeme a přejeme další krásné zážitky nejen z Afriky

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Min Tanaka premiérově v Arše

Slavný japonský performer a tanečník se představil kdysi v Branickém divadle pantomimy. Od té doby je v Čechách častým hostem. Nyní je v Praze ve dnech 19. 22. a 23. června premiéra jeho nového projektu v divadle Archa. A navíc vystavuje i ve Veletržním paláci v Praze.

V představení A Body figuruje bezejmenné tělo jako nástroj komunikace, jako znak přináležitosti k lidskému druhu“, říká letos dvaasedmdesátiletý Tanaka. On sám se na scéně objeví společně s osmi performerkami. Mezinárodní obsazení vzešlo z konkurzu, který se odehrál v prosinci loňského roku v Praze. Ženskou převahu označuje Tanaka spíše za náhodu, která přinesla silné téma.

Stále žijeme ve společnosti, která je řízena muži. Kdysi existovala společenství, kde tomu bylo naopak. Díváme se zpět a ptáme se, co se to stalo s našimi těly? Ve válkách byly a jsou ženy vždy obětmi. Vojáci jsou většinou muži a plní rozkazy velitelů. Ženy zůstávají doma a musí existenční situaci řešit samy. Muži – vojáci jsou posíláni na smrt, ženy musí projevit svou trpělivost. Jsou zodpovědné za přežití, za zachování rodu. Naše historie je založena na podřizování si lidských těl, zabíjení, nenávisti. Naše existence je vždy s pojena s tělem. Tělo je život. Je pravdou samo o sobě“, řekl na úvod zkoušek Tanaka.

TIP
Při zakoupení vstupenky v pokladně Divadla Archa získáte jako bonus volný vstup do Veletržního paláce na výstavu FOTOSYNTÉZA 1978–1980. Ta zachycuje Mina Tanaku objektivem fotografa Keiichi Tahary. Nabídka platí pouze při osobním nákupu v pokladně Divadla Archa pro prvních 50 zakoupených vstupenek.

Koncept, scénografie a režie: Min Tanaka


Dramaturgie:
Ondřej Hrab

Hudba a zvuková instalace: Nao Nishihara and Jan Burian


Světelný design: Pavel Kotlík

Vytvořili a tančí: Ana Leonor Ladas (Portugalsko), Grete Smitaite (Litva), Katarina Kadijevic (Česká republika), Nella Turkki (Finsko), Rin Ishihara (Japonsko), Tereza Krejčová (Česká republika), Věra Ondrašíková (Česká republika), Zuzana Pitterová (Česká republika) a Min Tanaka (Japonsko).

Premiérová představení 19., 22. a 23. června 2017 v Divadle Archa, Praha

Foto: divadlo ARCHA

Taneční magazín