„Perníková chaloupka“ v Rubínu i v LDN

Drama s nadmíru aktuální tematikou. Premiéra již v druhém týdnu nové sezóny!

53. sezóna pražského divadla A studio Rubín s podtitulem „Sezóna velkého úklidu“ odstartuje premiérou inscenace Jiřího Ondry „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“. Autoři textu vykreslující, pomocí svébytného světa na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí, metaforu naší doby a společnosti. Té, která zapomíná a trpí strachem. Vycházejí přitom jak z osobní zkušenosti s rodiči a prarodiči, tak odborných zdrojů. V hlavních rolích se objeví Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl. Inscenace bude uvedena 8. září v 19.30 hodin.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2019 žijí v Česku asi 102 tisíce lidí s demencí, z nichž 62 tisíce lidí má diagnostikovanou přímo Alzheimerovu nemoc. Na 100 000 obyvatel tak připadá 582 osob s tímto onemocněním, což je 0,6 % populace. Touto nemocí a mezigeneračním smířením se zabývá nová inscenace A studia Rubín, která nazírá stáří a Alzheimerovu chorobu z mnoha obrazových perspektiv.

Autoři textu vychází z osobních zkušeností s rodiči a prarodiči, z mnoha inspiračních zdrojů vztahujících se k zapomínání a paměti (nejen osobní, ale i národní) a odborné literatury. Přesto si jako cíl nevytyčili dokument či odborné dílo, naopak, snaží se o svébytný umělecký tvar formálně i obsahově. Alzheimerovu nemoc uchopili jako metaforu naší doby, která zapomíná, zaměňuje, zamlčuje, je násilná a agresivní, ztracená v množství informací a trpí strachem, až děsem.

Žijeme ve společnosti, která stárne a trpí mnoha nemocemi, včetně demence. Chtěli bychom v této inscenaci ohledat mezigenerační vztahy a otevřít debatu o tom, zda a jak je stáří v naší společnosti vnímáno a ceněno. Zatím jsme objevili minimálně to, že se od rodičů nepřestáváme učit celý život. Od stáří se můžeme naučit minimálně to, jaké to je, být starý,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Děj provází dvě paralelní linie. Na příběhu syna, který stojí na prahu rozhodnutí umístit svého otce do domova seniorů či LDN, sledujeme různé projevy choroby a svízele soužití s takto nemocným člověkem. Od humorných situací, přes agresi až po dojetí, se syn vyrovnává s postupným vyprcháváním otcovy svérázné originální osobnosti plné svébytné životní filosofie. Druhou linkou inscenace je paralelní příběh dvou sourozenců, kteří jsou již umístěni v zařízení pro seniory a s jeho fungováním se vypořádávají skrze metaforu lesa a pohádkových motivů z klasické iniciační pohádky „Perníková chaloupka“. Sourozenci propadají dětinským vizím, strachům i touhám, ale stejně tak mají i své charaktery osob zestárnuvších do naší doby. Vzniká tak mnohovrstevnatý děj, kdy se propadáme do vnímání člověka ztrácejícího svou osobnost.

Inscenátoři vytvářejí svébytný svět na hraně mýtické pohádkovosti a brutality reálného prostředí (například LDN). Scéna Andrijany Trpković pracuje se znakem a minimalismem, podněcuje představivost a vyhýbá se realismu; kostýmy jsou charakterotvorné a pracují s obrazivostí jednotlivých situací. Hudba vznikla přímo pro inscenaci a navozuje celkovou atmosféru inscenace; Richard Fiala pracuje s efektovaným ukulele a Václav Hoskovec tvoří pro inscenaci originální elektronické plochy.

Všichni zainteresovaní mají s Alzheimerem dost osobní zkušenosti, takže inscenace vzniká ve společném tvůrčím duchu, což je ovšem v Rubínu dobrým zvykem. Zatím nemám pocit, že bychom zkoušeli nějaké divadlo, a to mě těší. Chtěli bychom, aby ,Perníková chaloupka´ vyzařovala lehkost, nadhled, nostalgii, smutek i palčivost.“ dodává režisér Jiří Ondra.

Premiéra inscenace „Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín v úterý 8. září.

Perníková chaloupka (čekání na lopatu)“

Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Prosím tě, až umřu, řekni mi to.

Bylo nebylo. Jednou večer děti zavedly své rodiče do lesa a nechaly je tam. „Les“ bylo všechno to kolem, co nebylo „doma“. Rodiče měli strach a chtěli domů, ale protože zapomněli, že to kolem nich je „les“, a také zapomněli, jak se dostat „domů“, zůstali v lese sami. Děti rodiče v lese občas navštěvovaly. A divily se, proč chtějí rodiče domů, když se v lese mají skoro tak dobře, jako doma. Nedalo se nic dělat. Nakonec museli všichni vylézt na vysoký strom, aby se rozhlédli, jestli neuvidí v dálce světýlko.

Autoři staví klasickou pohádku naruby a tvoří prostor pro vnímání tragikomičnosti stařecké demence, k čemuž jim jsou inspirací vlastní zkušenosti s prarodiči a především kniha rakouského spisovatele Arno Geigera „Starý král ve vyhnanství“. Inscenace hledá naději ve vztahu dvou generací, cestu hlubokým a neprobádaným alzheimerovským lesem a nabízí očistu skrze komiku. Přináší relativizaci „normálního“ pohledu na svět a jeho civilizační choroby i opětné nalezení společného dialogu a řádu, který se už nepodobá ničemu z toho, co se dá předem naplánovat.

Autor: Jiří Ondra a Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava: Andrijana Trpković

Hudba: Richard Fiala, Václav Hoskovec a Tomáš Alferi

Hrají: Miloslav Mejzlík, Richard Fiala, Alena Štréblová a Jiří Štrébl

Premiéra: 8. září 2020

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Začíná se na lodi i s tancem a DJ

Pražské divadlo A studio Rubín odtajní inscenace 53. sezóny s podtitulem „Velký úklid“

Názvem z podtitulku se pyšní slogan celé 53. sezóny pražského divadla A studio Rubín. Inspirován zkušenostmi se světovou koronavirovou epidemií a krizí, tak divadelní rok naváže dramaturgicky na dvě předchozí tematické sezóny. Ty naopak byly zastřešeny otázkami „S kým žijem´?” a „O čem jsme zapomněli mluvit?“.

Ke generálnímu úklidu vedení divadla přizvalo čtyři režisérky a režiséry, kteří uvedou pět titulů. Dva z nich budou premiérovými inscenacemi, přesunutými z doby, kdy byla divadla kvůli nařízení vlády uzavřena. Novinky nastávající sezóny odhalí na pražské Náplavce na lodi (A)VOID floating gallery umělecká šéfka divadla Lucie Ferenzová, společně s jejich  tvůrci. Konkrétně na události nazvané „A studio Rubín: Vyplouváme do 53. sezóny“. A to již 5. září od 18.00 hod.

Divadelní sezóna 2020/21 je dobou velkého úklidu. Třídění. Zvedání, obracení, ponechání, recyklace. Nebo naopak rozloučení. Během koronavirové krize každý revidoval, bilancoval a inventarizoval. Mnohé hodnoty se převrátily a obnažila se křehkost života. Realita pozbyla statutu pevné kotvy a prošlapaných tras a začal se tvořit nový prostor. Ten divákům pražského A studia Rubín přiblíží režiséři Jiří Ondra, Lucie Ferenzová, Ondřej Štefaňák a Olívia Fantúrová.

Jaká specifická témata si tvůrci v napojení na zkušenosti se světovou epidemií a krizí vybrali? To odkryjí na speciálním zahájení sezóny, kterého se režijně ujal Jan Frič. Moderátorka Markéta Kaňková z Českého rozhlasu tam vyzpovídá nejen současnou uměleckou šéfku divadla Lucii Ferenzovou, ale i zbývající tři režiséry.

Tvůrci společně poodhalí jednotlivé koncepce a promluví detailně o jejich vztahu ke zvoleným tématům. Večer doplní mladí talentovaní hudebníci Aryanne a Hošty, teoretička a urbanistka Anna Beáta Háblová, herci Natálie Řehořová, Anita Krausová, Jana Kozubková, Šimon Krupa a chybět nebude představení nové kolekce A studia Rubín a premiéry videoklipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“.

Jednou z mnoha oblastí veřejného života, která je krizí kolem pandemie zasažena nejvíce, je živá kultura. S tímto faktem pracuje v jedinečném večeru ,rubínovského openingu´ i Jan Frič – večer koncipuje jako moment intimního setkání, sounáležitosti a komunitního sdílení společného zážitku. Jinými slovy: ,Rubín je srdcovka!´ Takže: srdečně zveme i Vás, přijďte s námi oslavit konec léta a začátek nové sezony!“ přibližuje současná umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

Zahájení nové sezony nazvané A studio Rubín: „Vyplouváme do 52. sezóny!“  se uskuteční 5. září od 18.00 hod. na lodi (A)VOID floating gallery a je volně přístupný veřejnosti.

Program:

18.00 Koncert Arianne

19.00 Představení 53. sezóny

19.40 Přednáška Anny Beáty Háblové

20.30 Premiéra klipu k inscenaci „Burnout aneb Vyhoř!“

20.40 Silent disco s Hoštym

 

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ženské drama pro 2 herečky, křesla a lampy (o herci nemluvě)

Detektivka či černo-růžová scénická komedie? █ S bendžem a nožem. █ Tulení s tuleněm (anebo mrožem?). █ Byly z BILLY? █ Vkusné a mnohovýznamové scénické narážky. █ Nápaditá choreografie. █

Ztemnělé jeviště. Jeden stolek uprostřed. Na něm kniha Roberta Musila, nůž a jehelníček. Dvě výrazná netradiční křesla v patchworkovém stylu. A také dvě obstarožní lampičky, tak trochu nasměrované, jako při policejním výslechu. Taková je výchozí scéna inscenace Dagmar Radové „DIY: po tátovi“ v A studiu Rubín.

Hlavním momentem – i středobodem celého večera – je střet dvou dcer (a později se objevivšího syna) v bytě zesnulého otce, bezprostředně po jeho úmrtí. Maně jsem si vzpomněl, jak ve stejné situaci, před lety, bezprostředně zareagovala (tehdy tříletá) dcera mé známé: „Maminko, a to tam budeš s tou mrtvolou?“

Na malém „rubínovském“ pódiu pak nastává herecký koncert Kristýny Frejové a Halky Třešňákové, s vydatným přispěním Pavla Neškudly. Ačkoli je tento titul předem prezentován samotnými tvůrkyněmi jako scénická detektivka, klasifikoval bych jej spíše do žánru černé konverzační komedie. Napomáhá tomu i velký nadhled scénografické a kostýmní práce.

Zleva Pavel Neškudla, Kristýna Frejová a Halka Třešňáková a charakteristické růžové míčky

Celé představení žene dál i vkusně a decentně využívaná hudba (divákům) neznámého autora, skrývajícího se pod pseudonymem „Zabiják Nožem“. Na ni posléze ve stejném duchu a stylu navazuje i jediný mužský herec večera hrou na bendžo.

Scénář samotný balancuje na pomezí psychologie a modernější životní filozofie. V průběhu večera se stále více opírá o větší či menší slovní hříčky a vtípky, které by měly dokreslovat postavy.  Jsou jimi narážky na skleněného tuleně (anebo mrože?), scénické i slovní hrátky s nožem i další spíše situační legrácky. Text povětšinou graduje v dialogu dvou sester. S nástupem „objeveného“ bratra se spíš převažuje do více či méně komediální formy. Poslední třetina představení mně připadá, po stránce scénáře, bezradná a tápající. A závěr představení již připomíná pověstnou nastavovanou kaši. Divák již málem začíná na závěr tleskat, ale je svědkem dalšího a dalšího „přílepku“.

Dvě hlavní protagonistky, dcery slavných otců. Kristýna herce a Halka písničkáře.

Výše uvedené nedostatky zachraňují svými výkony, beze zbytku, všichni tři herečtí aktéři. Ale zejména, jak již jsem předeslal úvodem, výtvarná složka představení. Její součástí jsou i spotřební rekvizity – citrony a pomeranče. Napadlo mne, zda byly z BILLY? Anebo z Kauflandu?

Práce scénografky i kostýmní výtvarnice Petry Vlachynské je v tomto případě bravurní. Nápadité i kontrastně laděné kostýmy. Zvláště ten nadsázkový pro Pavla Neškudlu. Originálně upravená křesla ve stylu patchworku. Zařazení moderních prvků mobilní komunikace. A zejména citlivé narážky na homosexuály, v podobě růžových balónků! Rovněž na sadomasochisty. To zase v závěrečném kostýmu dvou sester! Opravdu, Petra Vlachynská, spolu s režisérkou Ewou Zembok, tuto inscenaci povýšily o několik stupňů výš.

Pochopitelně, hlavními pilíři celého večera jsou herecké výkony. Ale v té poslední třetině představení se již herečky nemohou opřít o životaschopný text. Proto dochází i k choreografickým kreacím v baletních sukénkách, které musíme jako TANEČNÍ MAGAZÍN ohodnotit jedničkou s hvězdičkou! Byly nápadem režisérky? Anebo samotné Halky Třešňákové, jinak známé to performerky?

Takže, shrnuto závěrem. Poněkud méně gradující a vypointovaný text zahraňují herecké výkony, skvělá výtvarná složka, režie a choreografická stránka představení.

(Psáno z druhé reprízy dne 2. 2. 2020.)

»DIY: po tátovi«

Námět: Jan Balabán, román „Zeptej se táty“

Scénář: Dagmar Radová

Režie: Ewa Zembok

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Hrají: Kristýna Frejová, Halka Třešňáková a Pavel Neškudla

Scéna a kostýmy: Petra Vlachynská

Hudba: Zabiják Nožem“

Produkce: Barbora Kunstovná, Johana Kolomazníková

PR: Pavla Umlaufová

Délka: 75 minut

Premiéra: 10. ledna 2020

Nejbližší repríza: pondělí 2. března 2020 v 19.30

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

A studio RUBÍN pořádá autorskou soutěž

Píšete dramata? Autoři divadelních textů, máte šanci. Svá díla přihlašujte do konce ledna.

Pražské divadlo A studio Rubín vypsalo druhý ročník úspěšného projektu Autor v domě, jehož záměrem je iniciovat vznik nových divadelních textů. Vybraní účastníci získají možnost tvořit a psát v tvůrčím dialogu se dvěma výraznými osobnostmi české divadelní scény – Ondřejem Novotným a Simonou Petrů.

Autor v domě vychází z dramaturgie A studia Rubín, která je ve značné míře založena na autorských textech a inscenacích. Vybraní autoři získají možnost psát své texty v tvůrčím dialogu s tutory Ondřejem Novotným a Simonou Petrů. S nimi se budou setkávat formou pravidelných kolokvií, která se uskuteční od února do září šestkrát. Aby vznikl podnětný tvůrčí dialog budou konzultovány nejenom texty účastníků, ale i samotných tutorů, a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Závěrečným výstupem bude scénické čtení, které se uskuteční v A studiu Rubín. Potenciální možností je také inscenování některého textu či textů v A studiu Rubín a jejich zařazení do repertoáru.

Pilotní ročník dal příležitost vytvořit texty čtyřem autorům – Barboře Hančilové, Ondřeji Šulcovi, Bernardetě Babákové a Evě Blechové, a dvěma tutorům – Lucii Ferenzové a René Levinskému. Lucie Ferenzová díky němu vytvořila scénář k inscenaci Jezero (premiéra 30. listopadu 2019), René Levinský napsal hru A osel na něj funěl, která se hrála během Vánoc v Městských divadlech pražských, a umělecká šéfka divadla Dagmar Radová vytvořila scénář pro inscenaci Tumor: karcinogenní romance (premiéra jako site-specific A studia Rubín v pražské Invalidovně 17. září 2019). Výstupy samotných autorů můžete přijít zhlédnout i vy v jejich scénických čteních:

  • 31. ledna – text Barbory Hančilové Čtyři roční období v režii Ondřeje Štefaňáka – čtou Anita Krausová, Jan Bárta.

  • 14. února – text Ondřeje Šulce Apollo 1.1. v režii Jiřího Ondry – čtou Richard Fiala, Václav Hoskovec, Vojta Hrabák, Petr Pochop, Marek Zeman, Jiří Ondra, Lucie Ferenzová, Jana Hauskrechtová.

  • 5. března – text Bernardety Babákové Quit livin‘ on dreams v režii Lucie Ferenzové – čtou Anita Krausová, Jana Kozubková, Markéta Ptáčníková, Jindřiška Křivánková, Vojtěch Hrabák.

  • 7. dubna – text Evy Blechové Bez zpáteční jízdenky v režii Jana Friče – čtou Zdena Hadrbolcová, René Levínský ad.

Více informací o projektu Autor v domě II. je možné najít na oficiálních webových stránkách divadla a profilech sociálních médií.

Příjemný interiér Rubínu

Podmínky:

Autor v domě je otevřen všem autorům a autorkám bez rozdílu věku i zkušeností. Tutoři spolu s uměleckou šéfkou A studia Rubín budou účastníky vybírat na základě těchto zaslaných podkladů:

  • motivační dopis (max. 2 500 znaků),

  • strukturovaný životopis,

  • náčrt synopse budoucího textu (max. 2 500 znaků),

  • jedna až dvě ukázky dosavadní tvorby s krátkým komentářem, proč jste vybrali právě tyto ukázky.

Vše zašlete na e-mailovou adresu astudiorubin@gmail.com a v předmětu uveďte Autor v domě. Přihlášky zasílejte nejpozději do 31. ledna 2020. První kolokvium se bude konat v sobotu 15. února 2020.

Kontakt: astudiorubin@gmail.com

TANEČNÍ MAGAZÍN