kultura – 20. stránka – Taneční magazín

ROXY a NoD slaví 27 let

Divadlo NoD si pro letošní oslavy připravilo dva projekty, které spojuje společné téma apokalypsy.

Klub ROXY a Experimentální prostor NoD jsou neopomenutelným multikulturním centrem na mapě Prahy. Pravidelné podzimní narozeninové oslavy, letos s názvem BE27, opět na jeden týden spojí oba tyto prostory. Na bohatý narozeninový program se můžete těšit od 21. do 27. října ve všech prostorách ROXY a NoD, který si pro vás připravil jedinečné divadelní představení a výstavní projekty s etablovanými jmény české umělecké scény.

Unikátní projekt „ZAŽIVA!“/ Láďa Karda & kol. jistě potěší všechny fanoušky nemrtvých. Po rozšíření viru mladého experimentátora se ze světa stalo místo, kde se cesta na nákup rovná boji o holý život. 98% populace chodí sem a tam a hledá něco k snědku, a ti zbývající se prostě snaží nebýt sežráni. Dá se světové apokalypse ještě zabránit nebo už je pozdě? Hodinové představení provede diváky zakoutími klubu ROXY. Dostanou se i na místa, kam je běžně vstup zapovězen. Zda se dostanou zpátky na denní světlo, nebo budou sežráni krvelačnými zombie v temných koutech klubu záleží jen na jejich odvaze a touze přežít. Na projektu se podílí herci ze souboru Divadla NoD, dále MASO KRŮTÍ a 20 000 židů pod mořem.

Celkem šest představení, každé pouze pro 20 diváků, zahájí celé narozeniny v pondělí 21. a v úterý Divadlo NoD si pro letošní oslavy připravilo dva projekty, které spojuje společné téma apokalypsy.22. října vždy od 19.00, 20.00 a 21.00.

Do betonové krajiny sídlištních paneláků vás přenese projekt našeho druhého hosta. Bude to neobvyklá výtvarně zvuková inscenace „PREFABY“souborů PlataCompany a mir.theatre, tvůrců oceňované inscenace pro jednoho diváka – MikroSputnik.

Symbol splněného snu o moderním bydlení v zemích bývalého východního bloku je dějištěm křehkých příběhů všednosti tří bezejmenných sousedů. Komorní inscenace trvá 30 minut a je pouze pro sedm diváků.Během narozeninového týdne se odehraje celkem 10x – ve středu 23. a v pátek 25. října vždy od 17.00, 18.00, 19.00, 20.00 a 21.00.

Vzhledem k omezené kapacitě doporučujeme pořídit si lístky na oba tyto netradiční divadelní zážitky co nejdříve. Více informací o programu a předprodej vstupenek najdete na www.nod.roxy.cz

Galerie NoD oslaví 21. října 20 let od své první výstavy. Návštěvníci se mohou těšit na skupinovou výstavu všech dosavadních kurátorů Galerie NoD pod názvem „SEN O VÝSTAVĚ“, ve Video NoD představí své site specific projekce Jozef Mrva ml. a nad křižovatkou Dlouhá-Rybná bude k vidění nová instalace, kterou pro letošní rok vytvoří Julius Reichel.

Volný, organický freestyle projekt „SEN O VÝSTAVĚ“ sdružuje všechny kurátory, kteří vedli směřování Galerie NoD v průběhu dvaceti let její existence. Těmi jsou Krištof Kintera, René Rohan, Tamara Moyzes, Zuzana Blochová, Milan Mikuláštík, Jiří Ptáček, Jiří Machalický a současný kurátor a art director galerie Pavel Kubesa. Společně s přizvanými hosty (Marek Meduna, András Cséfalvaj, Martin Zet, Tomáš Vaněk, Petr Pisařík, Kateřina Olivová, Matěj Smetana, Adéla Součková a Marie Štindlová) vytvoří bohatou mozaiku různých futurologických poselství, komentářů k dnešní společnosti, politice či environmentální krizi a imaginativních obrazů nerealizovaných „snů o výstavách“. Tématem projektu není historie instituce, ale hledání místa a síly hlasu umění ve vizích naši společné budoucnosti. „Sen o výstavě“ bude trvat do 24. listopadu 2019.

Ve Videu NoD představí Jozef Mrva ml. svou site specific video intervenci WORD TURNS ON ITS HINGE, která vznikala po dobu trvání měsíční Video NoD Residency. Jozef Mrva připravuje panoramatickou video esej, která navazuje na jeho aktivní teoretický výzkum proměn vnímání prostoru ve fenomenálních strukturách pozdního kapitalismu jednadvacátého století. Site specific projekce Jozefa Mrvy bude ve Videu NoD k vidění do 24. ledna 2020.

Pro Galerii NoD připravuje svou instalaci ve veřejném prostoru také Julius Reichel. Dílo pod názvem „KŮROVČÍ HNÍZDO: REQUIEM ZA STROM“ je uměleckou intervencí nad křižovatkou ulic Dlouhá a Rybná. Jedná se o v pořadí již osmou intervenci ozvláštňující toto místo. Ve své dřevěné, 3D rozvinuté kresbě tematizuje aktuální krizi „lesů“ v místním i globálním kontextu. Jeho instalace problematizuje vztah metropolitní environmentální slepoty a katastrofické situace odehrávající se za hranicemi města ve stínu všudypřítomné postfaktické politické rétoriky. Reichelova instalace bude bdít nad křižovatkou do 17. října 2020.

Vstup na akce pořádané Galerií NoD je zdarma. Více informací o programu najdete na www.nod.roxy.cz.

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Praha bude opět Zlatá

Výrazné interpretky klasické hudby, Jiří Bělohlávek i Adam Plachetka

Čtyři dny nabité kulturou. Oceňované počiny minulosti i současné umělecké tendence. Vše v prostředí staré Prahy. Ve středu 25. září začíná šestapadesátý ročník festivalu Zlatá Praha, který přinese nejen nevšední divadelní, taneční i filmové zážitky, ale také hudební vystoupení a bohatý doprovodný program pro celou rodinu. Chybět nebude ani tanec se StarDance.

„Do letošního ročníku Zlaté Prahy se přihlásilo na sto snímků z celkem devatenácti zemí a jsem velmi rád, že každý je jiný. Objeví se mezi nimi tradiční portréty jako třeba ten o operní hvězdě Cecilie Bartoli, zajímavé pohledy do historie stepu či na fenomén jódlování. Ale také si zatancujeme v Arktidě, nahlédneme do osudů geniálního italského skladatele a přitom dvojnásobného vraha Carla Gesualda a prožijeme třeba i logistický problém baletního souboru, který si s sebou na každé představení během turné veze několik tun hlíny. Součástí festivalu budou i tři výjimečné projekce portrétů tří výjimečných mužů: Jiřího Bělohlávka, Adama Plachetky a Jiřího Kyliána,“ shrnuje ředitel festivalu Zlatá Praha a výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl.

Nové dokumenty o výrazných mužích české umělecké scény se na festivalu Zlatá Praha představí široké veřejnosti vůbec poprvé. Premiérový snímek Romana Vávry Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ zachycuje citlivou osobnost uznávaného českého dirigenta. „Měl jsem možnost Jiřího Bělohlávka vidět především při práci na zkouškách a jako laika mě překvapilo, v jakém klidu a rychlosti dochází k nazkoušení děl, se kterými se pak jde rovnou před obecenstvo nebo na nahrávání na zvukové nosiče či pro televizní záznam. Musím ale předeslat, že jsem zblízka práci pana Bělohlávka sledoval pouze poslední dva roky jeho života a to byl on i ansámbl, především jeho zásluhou, ve vrcholné kondici. I když byl vážně nemocen. To však na jeho pracovní energii nebylo znát. I tato indispozice měla podle mého vliv na souznění s orchestrem a jakousi nevyslovitelnou křehkost, která se odrážela ve vztahu dirigent – orchestr vlastně jen, lze-li to tak říci, v dobrém. To se pak přenášelo i na posluchače a diváky v hledišti,“ popisuje setkání s umělcem režisér dokumentu Roman Vávra.

Portréty současných výrazných tváří české umělecké scény pak představí dva dokumenty. Do zákulisí příprav špičkové baletní choreografie diváky přenese snímek Jeden rok v životě Jiřího Kyliána, pohled do nejslavnějších operních sálů pak nejen milovníkům klasické hudby zprostředkuje snímek Adam Plachetka, cesta na vrchol. „Adam Plachetka dokáže přitáhnout díky svému charismatu podle mě všechny. Je multižánrový, tudíž plynule přejde z muzikálů do operních melodií prezentovaných po celém světě. On je opravdovou operní hvězdou, která se nebojí jít třeba do muzikálu,“ prozrazuje režisér obou dokumentů Martin Kubala.

Kromě stovky unikátních soutěžních snímků a tří premiérových projekcí pro veřejnost nabídne Zlatá Praha také nevšední doprovodný program. Slavnostního zahajovacího koncertu Ladies Music Night se od 20:20 zhostí uznávané interpretky současné české hudební scény. Zhudebnění Bacha, Mozarta, Vivaldiho se ujmou například harfenistka Kateřina Englichová, sopranistky Martina Janková a Kateřina Kněžíková nebo mimořádně talentovaná devítiletá klavíristka Klára Gibišová a další. Doprovod jim zajistí komorní orchestr Ambroš Ladies Orchestra.

Tradičně se návštěvníci všech věkových kategorií budou moci odreagovat nejen v sobotu na Zlatém dnu Zlaté Prahy, ale například i během pátečního čtyřhodinového programu StarDance plného tance a zajímavých rozhovorů. Společně s moderátorem Janem Onderem se potkají hned s několika tanečníky této úspěšné televizní soutěže. Známé osobnosti budou nejen tančit, ale také již tradičně vyučovat společenské tance. Pomyslným zlatým hřebem programu bude první veřejná autogramiáda všech tanečních párů letošní řady StarDance.

Mezinárodní festival Zlatá Praha vyvrcholí večer 28. září předáním cen, které se uskuteční na Nové scéně Národního divadla. Zatančí například Andrea Kramešová, dlouholetá sólistka Národního divadla i světových baletních scén, členové uměleckého souboru Laterny Magiky i fenomenální desetiletá dvojčata Alex a Maxim Šestákovi. Přímý přenos závěrečného večera moderovaného Petrou Křížkovou a Jiřím Vejvodou nabídne ČT Art od 20.20 hodin.

Zlatá Praha 2019:

100 filmů, z nichž 87 soutěží o tituly Grand Prix Golden Prague, Český křišťál, Cena České televize nebo Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin
155 minuttrvá nejdelší film: Bedřich Smetana: Libuše (Česká republika)
6 minutnejkratší film: Lascia (Švédsko)
6 141 minutje délka všech přihlášených soutěžních filmů
51je počet televizních a filmových produkcí, které přihlásily filmy
Německoje země, ze které bylo přihlášeno nejvíce filmů (21 snímků)
Brazílieje nejvzdálenější země, která přihlásila film
19je počet zemí, které film přihlásily
11snímků reprezentuje Českou televizi

Karolína Blinková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jihočeské divadlo slaví 100 let

Navštivte Kabinet zázraků

Uplynulá sezóna 2018/2019 byla ve znamení oslav 100. výročí vzniku Československé republiky. Sezóna, která právě začíná, bude patřit oslavám 100. výročí Jihočeského divadla.

To připadá na 6. září, ale my si jej připomínáme již od začátku roku 2019. Oslavy jsme zahájili na konci února první divadelní přehlídkou Jihočeského divadla v Praze s názvem Jižní spojka.

Do konce října mohou diváci navštívit jedinečnou interaktivní výstavu 100 let Jihočeského divadla – Kabinet zázraků v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.

13. září se na českobudějovickou náplavku u Dlouhého mostu přesune největší koprodukční projekt v historii českého divadla CAMPQ. Do Budějovic se tak přenese nejen část světové výstavy, kterou mohli diváci vidět v rámci Pražského Quadriennale 2019, ale zejména ojedinělá imerzivní inscenace, kterou si každý divák může prožít zcela po svém.

Neuvěřitelných 70 let existence slaví Malé divadlo profilující se na mladého a dětského diváka. K této příležitosti jsme připravili interaktivní vizuálně-zvukovou instalaci v maringotce po loutkářském rodu Kopeckých. Maringotka Malého divadla prozradí co se stane, když se spojí právě genius loci této maringotky, loutky Malého divadla a zvuková technologie simulující 3D prostor. Díky této technologii se divák přenese do zcela svébytného světa, v němž zažije divadelní vzpomínky doslova na vlastní kůži. Maringotka Malého divadla putovala celé léto po street art festivalech a nyní ji naši diváci budou moci navštívit u Divadelního areálu Bouda na Mariánském náměstí.

Ke 100. jubileu se v současné době dokončuje knižní publikace mapující příběh divadla od samého počátku.

Pilířem oslav bude Divadelní areál Bouda, který v listopadu „vyroste“ na Mariánském náměstí a divákům nabídne čtyři nové inscenace nazkoušené exkluzivně pro toto místo.

„Při pohledu do minulosti Jihočeského divadla zjistíme, že jako červená nit se všemi historickými etapami prolíná snaha vybudovat důstojnou divadelní budovu, která od počátku chybí. Mariánské náměstí je místem, na kterém se již v šedesátých letech minulého století připravovala stavba nového divadla. Při přípravě staveniště došlo dokonce k demolici dvou domů, ale stavba nakonec zahájena nebyla. Mariánské náměstí od té doby neplní dobře svou funkci veřejného prostoru a je pouze nedostavěnou “jizvou” na kráse Českých Budějovic. A proč název Bouda?

Bouda sehrála v historii českého divadla významnou roli. Byla sice provizoriem, ale také se stala silným symbolem naděje pro budoucnost. Předznamenávala nejen vznik Národního divadla, ale české divadelní tradice jako takové. Boudu – jako symbol naděje – si v roce stoletého výročí JD propůjčujeme, abychom mluvili o budoucnosti,”dodává Lukáš Průdek, ředitel Jihočeského divadla.

O slavnostní zahájení se 21. listopadu postará historicko-romantická opera Bedřicha Smetany Dalibor. Hrdinský, tragický příběh o mstě, lásce, přátelství, rytířské cti a vzpouře proti moci uvede podle adaptace legendárního českého režiséra Miloše Formana s novým libretem Pavla Drábka a Tomáše Studeného znovu po 100 letech opera Jihočeského divadla.
Činoherní soubor si připravil politickou komedii Bertolta Brechta Zadržitelný vzestup Artura Uie. Dá se ještě zadržet stále nebezpečnější vzestup všehoschopného člověka, který má již dostatek bohatství a nyní začne toužit po moci? To zjistí diváci od 28. listopadu.
Inscenační poradu si do Boudy nachystal baletní soubor společně s tanečním uskupením Dekkadancers. Taneční show aneb Divadlo o divadle vám ukáže, jaké peripetie jsou spojeny s přípravou představení. V hlavní roli ředitele divadla se diváci mohou těšit na Jiřího Lábuse. O tom, zda se bude jedna t o velkolepý kostýmní balet či lidovou zábavu s dechovkou se mohou diváci přesvědčit od 12. prosince.
Na závěr roku přichystalo Malé divadlo sváteční rodinný zážitek se špetkou sebezpytu Útěk do Egypta přes Království české. Jaký jiný příběh by se k Vánocům hodil víc než ten o Marii a Josefovi s malým Ježíškem? Nečekejte však klasický příběh o cestě do Betléma. V této inscenaci naše trojice z Betléma prchá před zlem přes Království české. Dostihnou je pekelné síly, nebo v pořádku dorazí do vytouženého Egypta? Premiéra 19. prosince 2019.

Náklady spojené se všemi výročními projekty Jihočeského divadla

Výroční rok 2019 se odlišuje množstvím mimořádných projektů a akcí, které jsou popsány výše, a pro jejichž realizaci byl Jihočeskému divadlu v loňském roce schválen rozpočet s příspěvkem od zřizovatele ve výši 119 817 tis. Kč. V posledních měsících však došlo k mnoha okolnostem, které měly na celkovou výši příspěvku od zřizovatele zásadní vliv. Jsou jimi především navýšení mzdových nákladů v souvislosti s nařízením vlády platným od ledna letošního roku, mimořádná dotace Jihočeského kraje ve výši 10 mil. Kč na činnost JD před Otáčivým hledištěm a také významná úspora nákladů spojená s aktualizací příprav všech výročních projektů. V konečném důsledku došlo ke snížení příspěvku zřizovatele o 8 105 tis. Kč na konečných 111 712 tis. Kč. Tato částka je v porovnání s příspěvkem z roku 2018 vyšší jen o 1 702 tis. Kč.

Závěrem je potřeba dodat, že bez zájmu diváků o všechna naše představení a také bez podpory našich partnerů, která je v tomto výročním roce v porovnání s minulými lety zcela mimořádná, bychom výše zmíněné projekty realizovat nemohli.

Všem divákům a podporovatelům Jihočeského divadla děkujeme a těšíme se na setkání v naší mimořádné výroční sezóně.

100. sezóna ve znamení nového vizuálního stylu

Na tvorbě vizuálního stylu divadla pro stou sezónu pracovali studenti Vysoké uměleckoprůmyslové školy v Praze. Jelikož oslavami naší stovky nechceme pouze poukazovat na historii divadla, ale chceme pracovat s myšlenkou a nadějí pro dalších 100 let, rozhodli jsme se oslovit právě UMPRUM, konkrétně ateliér ilustrace pod vedením Michaely Kukovičové a ateliér grafiky pod vedením Petra Krejzka. Na základě zadání vzniklo 11 návrhů od 11 týmů, složených z řad studentů těchto dvou ateliérů.

Nakonec byl vybrán návrh Darjana Hardiho a Davida Šrota, kteří svůj koncept popisují takto:

„Nová podoba vizuální identity Jihočeského divadla vychází z požadavku na typografickou identitu oproštěnou od použití fotografie. Hlavními prvky identity jsou nové písmo v kombinaci s abstraktní ilustrací, nabízející širokou škálu motivů, kterou je možno neustále obměňovat. Zvolené nadpisové písmo (které existuje v různých podobách už od 16. století, ale přesto působí stále velmi současně) je obohacené o negativní proklady, které ještě více umocňují jeho úzkou formu. Základními stavebními prvky divadla jsou jednotlivé soubory: činohra, opera, balet, Malé divadlo a Ateliér 3D,” říká David Šrot

„Každý z těchto souborů má přidělené barvy a série tvarů, které přibližují nebo evokují charakterově typ divadelního souboru. Jsou odlišné, ale zároveň mezi sebou vytvářejí dialog a doplňují se navzájem.

Vizuální prvky činohry jsou postavené na dominantních převážně černých plochách, které vycházejí z charakteru samotných představení. Dynamické linie zvolené pro divadelní balet vycházejí ze samotného pohybu, podobný princip je aplikovaný i na operu, kde jsou kresby otevřené, čistější a uspořádanější. Pro Malé divadlo jsem se rozhodli z celého souboru kreseb použít kresby popisnějšího a hravějšího typu, jež by mohly být bližší mladšímu publiku. A u Ateliéru 3D, který se snaží ve svém programu zakomponovat prvky ze všech divadelních souborů, jsou k jeho identitě použité prvky aplikované na více souborech,“doplňuje Darjan Hardi

Otáčivé hlediště Český Krumlov

Pestrou nabídku chystáme pro diváky i na naší letní scéně – Otáčivém hledišti v Českém Krumlově v létě 2020. Věříme, že i 62. sezóna na Otáčivém hledišti bude stejně tak úspěšná jako ta letošní.

V letošním roce jsme odehráli celkem 96 představení. Z důvodu nepřízně počasí byly zrušeny 2 představení.

Celkem nás na Otáčivém hledišti navštívilo více jak 58 000 diváků. Od roku 1958 navštívilo naší letní scénu 2 400 761 diváků.

Srovnání sezón 2018 a 2019 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov

2018 2019

Prodáno 56 232 ks 58 863 ks

Návštěvnost 96, 41 % 95, 28 %

Tržby 37 710 413- 43 353 368,-

Počet odehraných představení 91 96

Počet zrušených představení 1 2

Počet titulů 8 8

Počet premiér 2 (Dracula, Ztracený svět) 2 (Šípková Růženka, Turandot)

„Jsem velice rád, že jsme v letošním roce na Otáčivém hledišti mohli přivítat rekordní počet domácích i zahraničních hostů. Vážím si našich souborů a děkuji jim za mimořádné výkony. Věřím, že i v příštích letech nás čekají stejně úspěšné sezóny a že s námi budou diváci spokojeni tak jako letos,” okomentoval právě skončenou sezónu ředitel Jihočeského divadla, Lukáš Průdek.

Letos jsme poprvé uváděli s vícejazyčnými titulky všechna představení. Diváci si mohou před představením zapůjčit tablet s titulkovacím softwarem OVERTEKST či si aplikaci stáhnout do svého mobilního zařízení. Aplikaci určenou pro zařízení s OS Android 4.2 a vyšší, stáhlo doposud více než 1000 uživatelů. Díky ní jsou všechna představení zpřístupněna nejen zahraničním divákům, ale také lidem se sluchovým postižením.

Mimořádnou inscenací sezóny 2019 na Otáčivém hledišti byla premiéra opery Giacoma Pucciniho Turandot v režii Tomáše Ondřeje Pilaře, která představovala historicky nejvýpravnější projekt v dějinách tohoto jedinečného fenoménu. V této inscenaci mohli diváci vidět na 180 účinkujících včetně 50 členného orchestru v Bellarii s dirigentem Mariem De Rose.

„Netušila jsem, že z Českých Budějovic ujedu pouhých 22 km a budu sedět v New Yorku v hledišti Metropolitní opery. Kamarádka, příznivkyně plzeňské opery, jejíž umělecký šéf krumlovskou Turandot režíroval, se po skončení představení vyjádřila výstižně: „Na dnešní představení se nedá nikdy zapomenout.“. Gratuluji celému divadlu k realizaci tak zdařilého a zároveň výjimečného představení!,“ napsala divavačka, paní Ertlová

Velký úspěch u našich diváků sklidila i baletní premiéra Šípková Růženka v choreografii a režii Jaroslava Slavického. „Úžasná podívaná nadchla nejen děti, ale i nás dospělé. Klobouk smekáme a skláníme se před skvělými výkony všech tanečníků. Zlou vílou v podání sólisty Zdeňka Mládka jsme byli nadšeni. BRAVO!!,”Kovářovi

Program léto 2020

prodej vstupenek bude zahájen 1. 10. 2019

Premiéry 2020

Da Vinci / činoherní premiéra v režii Petra Zelenky

Nová inscenace v režii Petra Formana

Pes baskervillský / detektivní komedie

Divotvorný hrnec / americký muzikál

Šípková Růženka / baletní pohádka na špičkách

Turandot / orientální pohádka v italské opeře

Příhody lišky Bystroušky / operní podobenství cyklu lidského i zvířecího života

Ztracený svět / dobrodružná podívaná pro celou rodinu

Zahájení jubilejní sezóny bude v Jihočeském divadle opravdu pestré. Diváci se mohou těšit na novinky napříč všemi soubory a žánry.

20.září odvezeme naše diváky již po osmé na utajené místo, kde je bude čekat opět neopakovatelný zážitek.Utajený koncert #8nese podtitul Hrdinové pějí, pijí, umírají… Posluchači našich Utajených koncertů se tak mohou těšit na tři podoby hrdinství v hudbě Bedřicha Smetany, Giuseppe Verdiho a Ludwiga van Beethovena.

Na konci září uvedeme oblíbený muzikál Kronikáři v koncertní úpravě pro dětské školní sbory a to pouze jednou 29. září v DK Metropol. „Koncertní uvedení písní z autorského muzikálu Kronikáři je po všech stránkách unikátní projekt: jeho přípravy trvají více ne rok a půl, podílí se na nich čtyři dětské sbory, které působí při školách v Českých Budějovicích a čítají celkem na 100 žáků a studentů, dále sbor a orchestr opery Jihočeského divadla a několik nezávislých tvůrců a umělců. To vše směřuje k jednomu jedinému veřejnému uvedení, během kterého na jevišti DK Metropol České Budějovice vystoupí 150 lidí. Všichni fanoušci muzikálu Kronikáři by si neměli tuto příležitost nechat ujít. Hity Davida Hlaváče s texty písní Heleny Kebrtové si můžete zanotovat s sebou!,” říká šéfka ateliéru 3D Michala Piskačová

Jubilejní sezóna Jihočeského divadla je plná ojedinělých výročí. Jedním z nich je i výročí Baletní školy pod vedením Sergeje Škalikova, která má v Jihočeském divadle svou tradici již 20 let. Baletní škola je zaměřena na výuku klasického baletu, moderního a lidového tance. Zájem o baletní školu v Českých Budějovicích se rok od roku zvyšuje, v současné době ji navštěvuje 130 žáků od 5 do 25 let. Zápis na novou divadelní sezónu proběhne 11. září od 16.30 v budově Jihočeského divadla.

Seznam premiér sezóny 2019/2020

BALET

Rádio Svobodná Bystrouška / Štěpán Benyovszký a Petr Zuska

Netradiční ztvárnění známého lyrického a humoristického příběhu o nezkrotné, vychytralé lišce.
Příběh vychází ze spojení pohybového divadla a hlasu Karla Högera, který původní příběh Rudolfa Těsnohlídka namluvil. V průběhu rozhlasovo-pohybového vyprávění se Bystrouška pomalu povznáší nad každodenní potřebu přežití, porovnává světy lidí a zvířat a hledá opravdové porozumění koloběhu života, ve kterém každý jednou „zhlópne láskou”.

choreografie: Petr Zuska

premiéra 28. 3. 2020

ČINOHRA
Zabiják Anders / Jonas Jonasson
komedie od autora Stoletého staříka

Zabiják Anders je první den na svobodě a potřebuje práci. Toho využije mladá farářka, která je kvůli svému ateistickému smýšlení na dlažbě, a společně s trochu bezprizorním hotelovým recepčním rozjedou báječný byznys….
režie: Mikoláš Tyc
premiéra 3. 4. 2020

Bačkorové / Miro Gavran
komedie
Co se stane, když se muž propuštěný z vězení vrátí domů, kde na jeho místě už žije někdo jiný? Začíná absurdní soužití bez vyhlídky na změnu. Muži se mohou zabít nebo – skamarádit. A pak se objeví ještě jedna žena…
režie: Jana Kališová
premiéra 25. 10. 2019

Společenstvo vlastníků / Jiří Havelka
satirická komedie
Cenami ověnčená hra odhaluje na půdorysu domovní schůze o naší společnosti mnohem víc, než by nám bylo milé.
režie: Martina Schlegelová
premiéra 20. 2. 2020

Dobrý proti severáku / Daniel Glattauer, Ulrike Zemme
adaptace milostného románu v e-mailech
Vydrží milostné city, které vzplály ve virtuálním světě, realitu? Rakouský román z roku 2006 se stal bestsellerem, neméně úspěšná pak byla i jeho divadelní verze.
režie: Martina Schlegelová
premiéra 18. 10. 2019

Holky a kluci / Dennis Kelly
drama od tvůrců úspěšné inscenace Téměř dokonalá láska
Láska na první pohled. Vášeň, manželství, dítě, dům, problémy v práci….Jaká je cena za to, že potkáte „muže svého života?
režie: Adam Svozil, Kristýna Kosová
premiéra 24. 4. 2020

Nesmír / Dan Kranich, František Hnilička & kolektiv
Staňte se svědky odhalení tak velkých, že je musíme uvádět na malé scéně. Vesmírný muzikál, ve kterém se bourají čtvrté dimenze i čtvrté stěny. Start za 10…9….
režie: Dan Kranich, František Hnilička
premiéra 17. 1. 2020

MALÉ DIVADLO

Nuda! (6+) / Janek Lesák & Natálie Preslová

Úplně nudná show odehrávající se po mnoho let ve školních lavicích

Co bychom rozhodně neměli dělat když se nudíme: Hrát si s ohněm. Skočit z útesu do vody. Sjet kopec na sáňkách hlavou dopředu. Svézt se na řídítkách. Vypít maggi. Vyhloubit díru do zdi a utajit ji před učitelem. Olíznout žábu. Vyrobit si domácí ohňostroj. Strkat různý věci do mikrovlnky a čekat, co se stane. Sestrojit vlastní lítající stroj a zkusit ho. Prozkoumat popelnice. Slepit si vteřiňákem všechny prsty k sobě. Nechat v mrazáku vybouchnout flašku vody. Rozbít okno kamenem. Vyrýt něco (sprostýh o) do lavice kružítkem. Nalepit kamarádovi na záda cedulku…

režie: Janek Lesák
premiéra 2. 11. 2019

INVISIBLE MAN (8+) / Janek Lesák & Natálie Preslová

Neviditelnost existuje. Jsou všude kolem nás. Nevšimnete si jich na ulici, nezavadíte o ně pohledem, ani když sedí přímo naproti vám. Seznamujete se s nimi, ale oni tvrdí, že se přece už dávno znáte. Jejich obličej zapomenete v tu vteřinu, kdy od vás odvrátí zrak…

režie: Janek Lesák
premiéra 29. 2. 2020

OPERA

Nabucco / Giuseppe Verdi

dramatická opera s biblickým námětem

Krále, jenž se prohlásil za boha, pokořila otrokyně. Význam svobody a lidskost doceníme často až tehdy, když se obojího nedostává.

hudební nastudování: Mario De Rose
režie: Veronika Poldauf Riedlbauchová
premiéra 1. 2. 2020

Tajemství / Bedřich Smetana

komická opera

Cituplná komedie o velkých i malých tajemstvích a hledání opravdových pokladů. Přenesená inscenace z NDM Ostrava.

hudební nastudování: Martin Peschík
režie: Tomáš Studený
premiéra 6. 3. 2020

Wintonův vlak / Mario De Rose (příběh starý 80 let, 75 let od konce války)

nová opera o lidskosti a hrdinství v kritických okamžicích

Opera o lidech, kteří našli sílu vystoupit z řady a pomohli tam, kde mnozí jiní ubližovali, nebo měli strach. Inspiruje se životem sira Nicholase Wintona, který v r. 1939 zachránil 699 československých židovských dětí a stal se tak jedním z nositelů světla v časech temnoty.

hudební nastudování: Basil H. E. Coleman
režie: Stefan Tilch
premiéra 6. 5. 2020

ATELIÉR 3D

divadlo-dílna-divák

Zažijte divadlo na vlastní kůži

Interaktivní prohlídky a divadelní dílny pro školy

Divadelní studia pro středoškoláky

Celoroční kurzy pro veřejnost

Letní divadelní dílny pro děti

Kupé Na Půdě / talkshow s divadlem VOSTO5 a hosty

Dny otevřených ateliérů / objevte kouzlo ateliérů v jižních Čechách a zažijte, jak vzniká umění

Noc divadel / (nejen) noc výjimečných zážitků v divadlech po celé Evropě

Rozsviťme demokracii / oslavy výročí 17. listopadu

Noc s Andersenem / noc příběhů, o jakých se dětem ještě nesnilo

Posousedsku / pouliční slavnost

Projekt „ZAVĚŠENÁ VSTUPENKA“

Zavěšená vstupenka je projekt brněnského Divadla Polárka, který odstartoval v roce 2017. Do tohoto projektu se od sezóny 2019/2020 zapojí i Divadlo Lampion, Jihočeské divadlo/Malé divadlo a Divadlo Drak. Projekt je inspirován tradicí tzv. zavěšené kávy či odložené kávy, která vznikla v Itálii za druhé světové války. Bohatší zaplatil za dvě kávy a tu druhou ponechal pro někoho, kdo by si ji dovolit nemohl.

Naši diváci tak mohou koupit o jednu vstupenku navíc. Zavěšená vstupenka se pak dostane prostřednictvím neziskových organizací k sociálně znevýhodněným dětem od 3 do 17 let.

Díky součinnosti odboru sociálních věcí města Českých Budějovic navázalo Jihočeské divadlo spolupráci s neziskovými českobudějovickými organizacemi:

1.OSPOD – oddělení sociálně právní ochrany dětí odboru sociálních věcí českobudějovického magistrátu –http://www.c-budejovice.cz

2.TEMPERI, o.p.s. –www.tempericb.cz

3.THEIA, krizové centrum o.p.s. –www.theia.cz

Podrobné informace o projektu najdete na www.jihoceskedivadlo.cz a www.campq.cz.

Mgr. Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se zpěvákem ADAMEM KUKAČKOU, hvězdou SuperStar z roku 2013

„Snažím se všechno negativní zúročit a změnit v pozitivní!“

Dívky pozor! Adam je příjemný švihák, vůbec není pyšný a mohl by, během našeho rozhovoru se za ním nejedna dívka či žena otočila! Přesto zůstává skromný a svůj. Jak se vyvíjel jeho osud od roku 2013, kdy se probojoval do finále v SuperStar? A co vlastně dělá nyní?

Jak vzpomínáte na soutěž Superstar?

„Rozhodně mám pozitivní i negativní vzpomínky. Ale i ty negativní záležitosti, se kterými se tam člověk potýká, dnes vnímám jako pozitivní, protože to v každém případě byla skvělá škola, která mě toho spoustu naučila. Dobré i špatné jsem zúročil ve svůj prospěch. Já se takhle vlastně snažím v životě dělat úplně všechno. Pokouším se i to zlé, co mě potkává, proměnit spíše v to dobré.“

Co jste považoval za negativní stránku soutěže?

„Především se Vám dostává obrovské pozornosti. Tedy to není samo o sobě určitě negativní, ale člověk se musí naučit se s tím nějak vypořádat. Záleží už potom jen na vás, jestli využijete té příležitosti, že vás najednou tolik lidí zná anebo jestli se na všechno „vykašlete“ a nebudete pokračovat.

Já jsem tam šel primárně s myšlenkou, že chci dělat hudbu a soutěž může být určitá pomoc. Nepočítal jsem samozřejmě s tím, že se mi zadaří a dostanu se takhle daleko. Přece jen mi bylo 16 let a neměl jsem ty věci sám v sobě uspořádané, tak jak bych chtěl. Možná jsem tam šel příliš brzy. Zkušenosti jsem nabyl mnohem dříve, než bych je nabyl během normálního postupu. Dost věcí jsem už věděl. Ale jak opravdu hudební průmysl funguje“, tak to jsem se dozvěděl mnohem dříve než někteří lidé. Ti to zjistí až v průběhu své kariéry. Hudební průmysl je hodně tvrdý a nekompromisní, jsem rád, že jsem to pochopil takhle brzy, teď vím, s čím mohu počítat a vím, do čeho jdu.“

Byli jste coby účastníci SuperStar kamarádi nebo rivalové?

„Nevnímal jsem nás jako rivaly. Takhle jsme to nebrali. Ale je pravda, že čím méně nás bylo, začaly se věci měnit, byla to spíše ‚ponorka‘. Protože jsme spolu bydleli v jedné vile, kde jsme prožívali všechny naše aktivity, tak jsme si už ‚lezli trošku na nervy‘, to je pravda. Ale rozhodně jsme si nijak neškodili. Já jsem určitě v těch ostatních žádné nepřátele neviděl.“

Když jste slyšel verdikt poroty, rozčílilo Vás někdy něco nebo jste byl rád za jejich slova?

„Jejich názor byl vlastně ten hlavní důvod, proč jsem tam šel. Vždyť jsem chtěl znát názor lidí, kteří jsou v hudebním průmyslu. Zajímalo mě, jestli to, jak zpívám, je dobré. Jsem člověk, který ví, že udělá nějakou chybu a plně si to uvědomuje. Pak mě tedy ještě navíc trápí, když mě na to ostatní upozorňují, vždyť já se už dost trápím sám J Ale pokud to byla konstruktivní kritika, ať už od porotců nebo od kohokoliv, tak jsem si to bral k srdci a snažím se chyby neopakovat. I když se stalo, že kritika byla pro mě negativní, já jsem to stejně zúročil i ve svůj prospěch a snažil jsem se už znovu to samé neopakovat. Rad jsem dostal mnoho a hodně mi to celkově pomohlo při vystupování, to musím uznat.“

Pro Vás tedy nebylo zřejmě žádné zklamání, že jste nevyhrál?

„Vůbec ne. Když už jsem se začal probojovávat takhle dopředu, pokud už tedy použiji toto slovo, tak pro mě byla největší meta vystoupit alespoň na jednom živém přenosu. A to se mi nakonec splnilo, těch přenosů bylo možná deset nebo jedenáct a tam už to bylo docela náročné a rozhodně to pro mě nebylo zklamání. Třetí místo přece není zklamání, zvláště jdete-li s cílem poslechnout si něčí názor a ne zrovna vyhrát. I když jsem i před tím zpíval, ambice vyhrát jsem neměl žádné. Chtěl jsem si jen zkusit , jak to chodí.“

Dobře, ale názor někoho si můžete vyslechnout ledaskde, třeba i doma. Ovšem postavit se před národ, to musí být pěkný stres, ne?

„Samozřejmě, je to obrovský stres. To je také možná jeden z těch negativních faktorů. Právě v těch mých 16–ti lech si nesmíte připustit, že se na Vás divá milion lidí. Jakoukoliv chybu uděláte, lidé vidí, slyší a strašně rádi kritizují. Je to opravdu šílený tlak. Ale člověk si musí zejména uvědomovat důvod, proč tam vlastně je. Držel jsem se myšlenky, že hlavní důvod je zpěv. Takže jsem usiloval hlavně o to, aby písničky byly dobré. A ten zbytek, na to jsem se už nesoustředil. Vlastně jsme o tom okolním světě ani tak moc nevěděli. Ani nebyl čas. Až po soutěži jsem si uvědomil všechny ty pikantnosti a zprávy, které o mně vyšly. A bylo nesmírně zajímavé vidět, jak se lidé, kteří mě znali takovou dobu, mění….. Bylo to opravdu „super“, tedy s nadsázkou řečeno, sledovat, jak okolí reagovalo. Já mám pocit, že jsem zůstal pořád stejný, ale lidé kolem mě se na mě najednou dívali jinak. Cokoliv jsem udělal, tak bylo špatně. Nic nebylo nikdy správné! A já jsem byl v té době na ‚gymplu‘, takže vrstevníci a puberta, to šlo ruku v ruce. Názory se prudce měnily, celé to bylo pro mě nesmírně zajímavé!“

Jak jste pokračoval po soutěži? Je snadné poté svou kariéru správně uchopit, je to snazší než pro ostatní zpěváky nebo ne?

„V mém případě toto byl asi ten klíčový faktor. Nebyl jsem v soutěži s tím, asi jako většina zpěváků, že už mají nějakou svou kariéru a soutěž jim pomůže jejich písničky protlačit mezi ostatní nebo mezi profesionály. Já jsem si to bohužel šel jen vyzkoušet a neměl jsem toho tolik nachystaného, ačkoliv jsme svoji kapelu už měli. Ale neměli jsme nic správně podchyceno. To je právě jeden z těch důvodů, proč jsem své šance dostatečně nevyužil. Jedna věc byla i věk, nepočítal jsem s tím, že to dojde takhle daleko. Jsem nesmírně vděčný za to, že je pořád dost těch, které i po takové době zajímá, co dělám, ať už jsou ti lidé ze Slovenska nebo z Česka. Pořád mi to dělá neuvěřitelnou radost a vlastně díky takovým lidem pokračuji dál. Ovšem po soutěži to rozhodně nebylo žádné zlaté období, člověk se jednak musí se vším vypořádat psychicky, což je asi ten největší výkon vůbec a je na něj vyvinutý mnohem větší tlak, než kdyby do soutěže vůbec nešel. Zkrátka lidé od vás hodně očekávají. A to mi způsobovalo v hlavě trošku stres, neměl jsem toho tolik nachystaného… Zkrátka, bylo to každodenní žití s tím, že se třeba zrovna nic neděje a dít by se mělo a vám prostě ujíždí vlak.

A znovu zdůrazňuji – za ty všechny lidi, kteří vydrželi a netrpělivě čekají na to všechno, co vydáme dál, jsem vděčný.“

A co maturita? Myslíte, že Vám soutěž uškodila?

„Nemyslím, ale nedostal jsem nic zadarmo. Ale za to jsem samozřejmě rád, valná většina učitelů byla ‚férových‘. Vše, co jsem zameškal, jsem si musel dohnat. V době Superstar jsem žil v Praze a do Brna jsem se vůbec nedostal, bylo to myslím zrovna ve ‚druháku‘, takže jsem všechno doháněl, abych mohl postoupit dál. A maturitu už jsem zvládl normálně. V tu dobu, kdy jsem se vrátil, což byl zrovna konec školního roku, to opravdu jednoduché nebylo. Ale učitelé byli vstřícní a nesnažili se mě potopit.“

Takže jste se nějakou dobu protloukal, ale dnes už máte pevné základy. Kde Vás tedy posluchači mohou najít? Jsou nějaká CD?

„Tak Cd bohužel ještě nejsou, protože v současné době vydávat nosiče je hodně problematické. Takže vydáváme singly, k těm jsou také videoklipy. Vlastně trošku proti mé vůli se kapela jmenuje po mně, ale řekli jsme si, že jméno Kukačka se docela dobře pamatuje, takže jsme nás pojmenovali jako ‚Adam Kukačka band‘. Děláme vlastní písničky, rozhodli jsme se pro tvorbu v češtině Působím v orchestru , který se jmenuje Red Socks Orchestra, což je skupina muzikantů v mém věku. A tam je také slušně našlápnuto. Působím tam asi rok a půl, je to pro mě úžasná zkušenost. Do této doby jsem se setkával s různými kapelami, potkal jsem dobré i špatné muzikanty, což člověka poučí. Když jsem o tom tak přemýšlel, nabídka přišla zrovna v době, kdy jsem moc rád řekl ‚ano‘ a dnes jsem za to vděčný.“

Proč jste se rozhodli zpívat v češtině a ne v angličtině? A hraje to vůbec nějakou roli?

„Je to vlastně trošku paradox, protože já jsem odjakživa zpíval anglicky a nebudu ani zastírat, že mi angličtina i více vyhovuje. Když jsme se ovšem s kapelou rozhodli dělat autorské písničky, tak jsme se ptali sami sebe, pro jakou cílovou skupinu se zaměřujeme. A čeština je přece jen pořád čeština. Porotce pan Soukup na klasické dilema „Tak písničky v češtině nebo v angličtině?“ odpověděl úplně přesně to, co mi řekli i doma: „Máš zpívat tak, jak ti zobák narostl! “ Takže já jsem se i přes svůj vlastní boj rozhodl pro tvorbu v češtině. Ale teď je zrovna jedna písnička, kterou chystáme, v angličtině. Věděl jsem, že mi to v češtině nezní, tak jsme se rozhodli k anglické verzi. Chtěli jsme to alespoň jednou vyzkoušet.“

Píšete si i v angličtině text sám?

„Autorem textu jsem já a částečně i autorem hudby, s kolegou Mirkem Čiháčkem se podílíme na hudbě. Někdy je to tak, že hudbu i text vymyslím já, ale někdy spolupracujeme. Tady to zrovna zůstalo na mně. Napsat text v angličtině je mnohem jednodušší než v češtině, to říkám naprosto upřímně. V angličtině texty často vůbec nemusí mít tak hluboký obsah jako v češtině, protože slabiky jsou libozvučné, slova lépe zní, když se podíváte na texty známých písní, nijak hluboký text nemají, jen prostě hezky zní. Kdežto v češtině, pokud je to úplný nesmysl, tak to člověk vnímá a jednoznačně si řekne, že je to bezduchá hloupost. Je těžké vymyslet text, aby nebyl úplně hloupý a měl něco v sobě. A je těžké to poté i zazpívat. Mimochodem, pro dnešní interprety zpívat česky je skoro nepředstavitelné. Pro mě to takový problém není, i když jsem se angličtině věnoval více. Ale napsat český text? Kohokoliv z autorů oslovím, tak mi asi dají za pravdu, že je to opravdu náročné.“

Jaká největší úskalí číhají na začínajícího zpěváka v Čechách?

„Zřejmě vůbec to, aby u zpěvu vydržel. Já opravdu nemám rád ‚plýtvání potenciálem‘. Ať už jde o hudbu nebo nějaký jiný talent. Potkal jsem mnoho nadějných, skutečně šikovných zpěváků a zpěvaček, ale nevydrželi u toho. Třeba se báli nebo jen nevěděli, jak dál. V začínající kariéře zpěváka dojde k bodu, kdy neví, jak pokračovat. Pokud vůbec vydrží, tak se začne seznamovat, jak hudební průmysl ‚funguje‘ a to je další nástraha. Nenechat se odradit, pokračovat a skutečně to není žádná legrace. Ale myslím, že pokud má člověk talent, tak by se neměl nechat odradit vůbec ničím.“

Věnujete se jen hudbě nebo ještě něčemu jinému?

„Já jsem vlastně hudbu nikdy nestudoval a teď mám čerstvě po ‚státnicích, bakalářských‘. Studuji jazyky, angličtinu, němčinu a vyučuji jako lektor. Vždycky jsem se bál studovat hudbu, měl jsem strach, že mě to od ní odradí. Bohužel jsem nebyl ten typ, kterého rodiče od 5-ti let tlačili do klavíru, takže jsem vzdělání úplně nedostal, všechny zkušenosti jsem si musel nějak získat sám. Hudba pro mě sice byla vždy ‚číslo jedna‘, ale jazyky mě bavily také. Když jsem přemýšlel, kudy dál, řekl jsem si, že zůstanu u studia jazyků. Druhá věc je, časově ty obory vůbec skloubit.“

Co byla pro Vás největší rána, z toho, co jste se sám o sobě dočetl? Z čeho jste se tak nejvíce „rozsypal?“

„(Úsměv) To byla taková dlouhodobá záležitost, jedna z ‚nejprobíranějších‘ věcí byla moje váha. Určitě. Bylo to zvláštní. A potom samozřejmě můj soukromý život. Já jsem ani jednu z těchto záležitostí na veřejnosti řešit nechtěl, protože jsem člověk, který si vždy hlídal soukromí. Bohužel se mi to úplně nepodařilo. Ale opět – negativní věc se stala pozitivní. I díky ;své váze jsem byl celkem nepřehlédnutelný, takže i toto mělo svá pozitiva! Rozčílilo mě to, ale to jsem čekal. Každý, kdo vstoupí do showbyznysu, se musí trochu obrnit a být připravený na to, že ho lidé budou kritizovat ze všech stran a budou to omílat stále dokola. Snažil jsem se to neřešit, protože jsem na to byl zvyklý. Řešil jsem jen to, kvůli čemu v soutěži doopravdy jsem. Ale úplně příjemné to nebylo. Ale – možná někteří lidé, kteří vypadali jako já – se se mnou ztotožnili a třeba dokázali i zhubnout! A ne všichni byli nepříjemní! Někteří zase, když jsem zhubl, tak jim moje postava chyběla! Já jsem nezhubl přirozenou cestou, musel jsem na sobě makat, změnit hodně věcí, třeba životosprávu. Mě už to samotného začalo dost trápit, nikdy jsem svou váhu neměl rád. Když se člověk nemá rád, je to dost velký problém. I když já jsem takový ‚věčně nespokojený člověk‘, i co se týče hudby. Na jednu stranu může být nespokojenost třeba i pozitivní záležitost, ale na druhou stranu vám to snižuje sebevědomí. Tak jsem si řekl, když jsem se už i fyzicky přestal cítit dobře, že musím něco udělat. No a daří se, takže je to fajn!“

Co nápor fanynek? Příjemná nebo stresující záležitost?

„ I přesto, že jsem vypadal, jak jsem vypadal, byl jsem zavalitější, tak ty fanynky byly! A nemůžu říct, že fanynek nějak přibylo s úbytkem váhy!“ (smích)

Jak prožíváte lásku? Jste ‚stálý nebo přelétavý‘?

„Ačkoliv moje jméno je Kukačka, což je takový přelétavý pták, tak já takový nejsem. Měl jsem dlouhodobý vztah (přes čtyři roky). Ačkoliv možností bylo dost, tolik, až mi ostatní říkali, že jsem hloupý, tak já jsem spíš na tu lásku. Nechci tím říct, že se na někoho upnu, ale potřebuji mít člověka opravdu rád. Pro mě láska bez citů nemá smysl. Samozřejmě všechno potom hodně bolí, když je člověk zamilovaný. Ale já neumím žít bez citů, nejde to. Jsem tak založený. Později jsem měl ještě jeden vztah, který trval delší dobu, no, ale zkrátka – nejsem ‚dívkař‘ (úsměv).

Tedy jednoduché to také nebylo?

„Vůbec ne. Nejen pro mě, ale ani pro tu dotyčnou slečnu. Je bezvadné pro zpěváka mít pozornost. Pokud člověk má rád ženy (a já je rád mám a mám také rád tu pozornost), tak to pro mou slečnu muselo být těžké. (Vždy jsem si rozuměl se staršími ženami a také na mě ty starší i často letěly!) Já jsem si to neuvědomoval, ale když se na vše dívám zpětně, tak to nebylo lehké. Měl jsem vlastně štěstí, mé partnerky byly tolerantní. A já bych samozřejmě měl být taky!“

O co se zajímáte ve svém volném čase?

„Zajímá mě všechno. Kultura, sport. Hodně mého času teď zabírá sport. S úbytkem hmotnosti se musím snažit sportovat. Nejsem typ člověka, který by vydržel třeba běhat pravidelně, to jsem věděl hned od počátku, že nevydržím. Ale vždy jsem rád chodil. Nedávno jsem si koupil kolo, pro mě je kolo takový malý splněný sen, protože než sám sebe k něčemu ‚dokopu‘ a něco si vyberu, tak to strašně dlouho trvá. A samozřejmě jazyky, architektura, umění jako takové, ale zajímá mě v podstatě úplně všechno. Pokud jde o něco, co nevím a nadchne mě to, tak já se určitě nebráním poznávat.“

Děkujeme za rozhovor a ať se daří!

Eva Smolíková

Foto: Archiv Adama Kukačky

Eva Smolíková

Odkazy na autorskou tvorbu:

Adam Kukačka Band:

Vzdálená

Naslouchej

Než přijde den (nejnovější; spolupráce s Peter Bažík a Golden Entertainment (Stano Guláš) )

Red Socks Orchestra:

TANEČNÍ MAGAZÍN