O čem se nemluví – Mámy a tátové v tanci a cirkuse na LETNÍ LETNÉ

Striktní volba mezi kariérou a rodinou

Věk, zranění, mateřství. Tři nejčastější důvody přerušení či definitivního ukončení profesionální kariéry tanečnic, performerek a artistek nového cirkusu. Anebo striktní volba mezi kariérou a rodinou a oddalování těhotenství do doby, kdy už je pozdě. To je jedno z několika témat, o kterých se na veřejnosti nemluví. Přitom jde o běžnou součást umělecké profese, pro níž je hlavním pracovním nástrojem tělo a která existenčně závisí n a vzhledu, fyzické kondici a specifickém uměleckém výrazu. Nadační fond pro taneční kariéru pořádá ve spolupráci s Mezinárodním festivalem nového cirkusu LETNÍ LETNÁ na toto téma diskusi Mámy a tátové v tanci a cirkuse (29.8.2019, v 17.00, stan číslo 1, areál Letní Letné) s cílem prolomit tabu a sdílet praxi napříč obory klasického i současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu.

Narození potomka je obecně vnímáno jako přirozená životní událost. Ta s sebou do života přináší kromě radosti i zásadní změny. S těmi se zejména ženy potýkají již během těhotenství. Emoční, ale především fyzické proměny výrazně více doléhají na profese, u nichž je hlavním pracovním nástrojem tělo, které se během těhotenství, porodu a následné péče o miminko nečekaně a zásadně proměňuje. Pro tanečnice, performerky a artistky, které jsou na své kondici a vzhledu existenčně závislé jde o složité období, mnohdy znemožňující plný výkon jejich profese: “V oblasti nového cirkusu víme například o souboru, který založili dva umělecké páry. Když jedna z artistek otěhotněla, postupně se jí natolik změnilo těžiště, že již nestačilo jen vypustit některé náročné akrobatické prvky, ale s show, na které byly závislé dvě domácnosti, museli úplně skončit,” popisuje jeden z řady případů Anna Vondráčková z organizačního týmu festivalu LETNÍ LETNÁ.

Po porodu se tanečnice, performerky a artistky často snaží vrátit do praxe co nejdříve. Nejen z finančních důvodů, ale i kvůli konkurenci, která v oborech performing arts existuje – především pak v baletu, a také s ohledem na omezenou délku aktivní kariéry, kdy “ztratit” jeden rok představuje kriticky dlouhou dobu. Zásadní je potom time-management i podpora, které se umělkyni dostává především od rodiny. Kolotoč tréninků, cestování a večerních vystoupení vyžaduje nesmírné množství energie: „Člověk najednou musí dělit svůj zájem mezi dvě lásky a zkrátka neví, co dříve,“ přibližuje svou zkušenost Alexey Yurakov, tanečník libereckého baletu, táta na rodičovské a jeden z hostů, který vystoupí na akci Mámy a tátové v tanci a cirkuse. Současně vysvětluje, proč se rozhodl jít na rodičovskou dovolenou, zatímco jeho manželka – baletka Maria Gormalová – pokračovala v kariéře: „Bylo to hlavně z praktických důvodů. Zatímco moje žena se vrátila k pravidelné práci v souboru asi půl roku po porodu, já mohl být doma se synem a spolupracovat s divadlem na dohodu.“

“Když se mi narodil syn, vrátila jsem se hned k práci, protože jsem si nedovedla představit, že bych byla třeba rok bez pohybu a po takové době se dostávala do potřebné fyzické formy. Momentálně je pro mě nejnáročnější organizace hlídání, bez kterého se to nedá dělat. Když nemůže babička, tak se to docela prodraží. Někteří moji kolegové se dokonce rozhodli nemít děti vůbec,” přibližuje realitu akrobatka Eliška Brtnická, která je dalším hostem diskuze Mámy a tátové v tanci a cirkuse, kterou moderuje Kristína Kloubková, bývalá tanečnice, která má zkušenosti nejen jako maminka a partnerka tanečníka, ale také jako dítě vyrůstající v umělecké rodině tanečnice a choreografa. Změnu zaznamenala i Miřenka Čechová, kterou na delší turné po zahraničí nově doprovází několikaměsíční syn.

Mateřství, respektive rodičovství, však nemusí vždy přinést pouze komplikace a omezení. “Existuje mnoho příkladů, kdy mateřství prohloubilo umělecký výkon a zintenzivnilo umělecký výraz. Fyzické i emoční změny mohou tedy tanečnici či performerce pomoci najít vlastní výraz a schopnost autorsky tvořit,” poukazuje na pozitiva z praxe Jana Návratová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu pro taneční kariéru. Rodičovská dovolená může znamenat odstup od profese a období přehodnocování priorit: „Mně bylo 37 let, už jsem měl zdravotní problémy a na jevišti jsem se necítil komfortně. Manželka byla o čtyři roky mladší a mohla ještě tancovat vysvětluje rozhodnutí zůstat na rodičovské Vladimír Vašků, bývalý tanečník Národního divadla Moravskoslezského. A dodává: “Rodičovství je skvělá doba pro urovnání myšlenek. Máte čas si promyslet, jak pevnou vazbu si chcete uchovat na balet nebo divadlo. Měl jsem pocit, že už jsem přetancovaný, ale divadlo mi chybělo.

Více o zkušenostech tanečnic, tanečníků, artistek a artistů se dozvíte na diskuzi Mámy a tátové v tanci a cirkuse, která se uskuteční ve čtvrtek 29. srpna 2019 v 17:00 ve stanu číslo 1 (Projet.PDF stan) na LETNÍ LETNÉ 2019 v Letenských sadech.

Událost Mámy a tátové v tanci a cirkuse (více na http://bit.ly/mamy-a-tatove) je volně přístupná bez pozvánky a zdarma. Má formát sdílené praxe, který tvoří moderovaná diskuze s pozvanými hosty (moderátorka: Kristína Kloubková; hosté: performerka a režisérka Miřenka Čechová, akrobatka a tanečnice Eliška Brtnická, herečka a choreografka Halka Třešňáková, tanečník Alexey Yurakov a akrobatky projektu Portés de femmes) a diskuze s publikem, které má příležitost se ptát i sdílet vlastní zkušenosti. Událost pořádá Nadační fond pro taneční kariéru za technické podpory Mezinárodního festivalu nového cirkusu LETNÍ LETNÁ 2019.

 

Petra Jansa

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vytvořte i vy sounáležitost s kulturou na facebooku!

Můžete vyhrát zajímavé ceny! Vyhlášení výsledků bude 28. října v Jihlavě.

Kultura tvoří Evropu! Vy jste její součástí. Zapojte se do naší kampaně.

Vyfoťe se s tím, co pro Vás představuje kultura. S rozečtenou knihou, při sledování filmu, na pivu s přáteli nebo na svém oblíbeném místě, uprostřed velkoměsta nebo přírodní rezervace.

Fotky s námi sdílejte pod hashtagem #kulturatvorievropu na sociálních sítích, kde nás najdete jako @kreativnievropa.cz.

Kampaň Kultura tvoří Evropu poběží patnáct týdnů a uzavřeme ji 28. října 2019 debatou o české kultuře v evropských kontextech na festivalu dokumentárních filmů »Ji.hlava«.

Ze všech označených fotografií s hashtagem vybereme na konci října pět nejkreativnějších, jejichž autoři od nás dostanou vstupenky a poukázky od našich partnerských organizací.

Stojíme si za tím, že kultura tvoří Evropu. Pokud to máte stejně, označte si profilovou fotku na Facebooku rámečkem s heslem kampaně!

Program Kreativní Evropa navazuje na programy MEDIA a Kultura, které vznikly již v 90. letech a každoročně investují stovky milionů eur do podpory filmu, divadla, tance, hudby, literatury, designu nebo architektury. Česká republika se zapojila do těchto programů Evropské unie už zkraje nového tisíciletí, ještě před tím, než jsme byli přijati do EU.

Letos je to právě patnáct let, kdy využíváme všech výhod, které členství v EU přináší. Týká se to nejen finanční podpory, kterou z programu Kreativní Evropa čerpáme více než úspěšně, ale třeba i toho, že díky volnému pohybu osob, zboží a služeb je spolupráce, působící přes hranice jednotlivých států, v kulturních projektech daleko jednodušší, než kdy dřív – ať už se jedná o uspořádání knižního veletrhu nebo filmovou koprodukci.

Součástí kampaně Kultura tvoří Evropu je také vydání publikace STORIES – představujeme Vám dvanáct příběhů vybraných z desítek projektů, které se v České republice mohly uskutečnit mimo jiné díky podpoře programu Evropské unie Kreativní Evropa.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí a herečkou EVOU ASTEROVOU – ČIHAŘOVOU, sestřenicí Jitky Asterové

„Divadlo není koníček, ale kůň, je to vášeň a droga“

Tanec a divadlo ji okouzlily v dětském věku, kdy se objevila v představeních ND Dalibora a Rusalky. A je jim věrná neustále. Eva Asterová – Čihařová, která je již tři desítky let uměleckou vědoucí, tanečnicí, choreografkou a autorkou představení rodinného Divadla Image si zahrála také před kamerou.

Pocházíte z Prahy a jste nejstarší ze tří umělecky nadaných sester (Dana je také tanečnicí a herečkou a Monika je výtvarnicí a architektkou). Jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Myslím, že jsme byly jak v ráji, maminka se nám plně věnovala. Narodily jsme se v Podolí, kousek od Kavčích hor, kde jsme také s rodiči bydleli ve vilce se zahradou. Já jsem se mamince narodila v jejích 19 letech, Dana o dva a půl roku později a Monika hned za rok a půl po Daně. Všechno oblečení na nás pletla a šila. S tatínkem jsme často chodily na Kavčí hory, kde nás trénoval k vytrvalosti a zdatnosti a také  jsme pozorovaly krásné ještěrky a učily se poznávat různé brouky a květiny. Hodně jsme si spolu vyhrály.“

Kdo Vás přivedl k tanci, kterému se věnujete od pěti let a čím Vás tak okouzlil, že jste jej vystudovala na pražské taneční konzervatoři?

Naše tetička byla sólistkou baletu Národního divadla a také vyučovala tanec malé děti. V pěti letech jsem k ní začala chodit na hodiny baletu i já, Dana a Monika později také. Jako šestiletá jsem byla přijata do baletní přípravky Národního divadla k prof. Nadě Sobotkové, která vychovala mnoho dětí, které účinkovaly v představeních v dětských rolích. Mnozí z nich pak vystudovali Taneční konzervatoř a stali se profesionálními tanečníky. Já jsem také hrála jako dítě například v představeních Dalibor a Rusalka. Ta nádherná atmosféra jeviště mě tak učarovala, že jsem pak už nechtěla dělat nic jiného. Vystudovala jsem Taneční konzervatoř v Praze a pak ještě Akademii múzických umění, obor taneční pedagogika a zároveň jsem byla přijata jako sólistka Pražského komorního baletu Pavla Šmoka. Byla to pro mne veliká škola a krásné roky na jevišti. Hráli jsme v Rokoku a Divadle ABC, ale i po světě, například v Holandsku, Švýcarsku i v Austrálii.“

Profesionálně jste začínala jako sólistka v Pražském komorním baletu, prošla jste také Černým divadlem Jiřího Srnce a divadlem Imaginativ než jste v roce 1989 spolu s manželem hudebníkem Alexandrem Čihařem, založili vlastní Divadlo Image. Co Vás k tomu vedlo?

Když mi bylo pětadvacet let, narodila se mi dcera Linda a pak syn Marek. Musela jsem tedy z Pražského komorního baletu odejít kvůli mateřským povinnostem. V divadle Jiřího Srnce jsem zaskakovala za sestru Danu, když také čekala dítě. V té době manžel hrál v Bacilech Václava Neckáře a chtěl, abychom byli více spolu, jelikož hodně koncertovali mimo Prahu, a tak jsme se rozhodli zkusit založit vlastní divadlo IMAGE. Bylo to těsně po revoluci a vůbec to nebylo jednoduché. Naše odhodlání však bylo veliké a tak jsme nakonec přes všechny překážky zakotvili v divadelním sále v Pařížské ulici, kde jsme denně hráli 24 let, než jsme se přestěhovali v roce 2016 do námi zrekonstruovaného sálu bývalého kina na Národní třídě 25. Vzniklo tady nové krásné divadlo, ze kterého máme velikou radost, i když to byl opravdu bobřík odvahy pustit se do takové stavby.“

V Divadle Image jste uměleckou vedoucí, tanečnicí a choreografkou a autorkou všech představení (Jazzmime Stories, Fancy!, Night Flight, Cabinet kuriosit a zázraků profesora Pražáka, Clonarium, Fiction, Black Box, Afrikania, Galaxia….). Co Vás ve své různorodé práci baví nejvíce? 

Před lety jsem si řekla, že bych chtěla lidem přiblížit moderní tanec trochu jinak, ozvláštnit taneční představení něčím, co nikdo nedělá. Chtěla jsem, aby představení bavilo i lidi, kteří baletu moc nerozumí. Vznikl tedy koncept propojení tance s možnostmi kouzel v černém kabinetu a pantomimických komediálních scének. Toto spojení se velice osvědčilo a tak jsou na tomto principu vytvořena všechna naše představení. Moc mě baví vymýšlet nové triky, choreografie i kostýmy. Je to magie, kdy vše spolu souvisí, jedno by bez druhého nemohlo být. Každé nové představení je vlastně takové nové miminko, o které se musím starat.  Podstatný je také skvělý soubor.“

Divadlo Image je známé i v zahraničí a na svém kontě máte přes 100 zájezdů po celém světě. Díky tomu, že hrajete beze slov, můžete vystupovat všude. Jak reagují diváci na Vaše představení?

Mimoto, že prakticky denně hrajeme v Praze, absolvovali jsme s divadlem mnoho zahraničních zájezdů všude po světě. Mám z toho velikou radost. Nejprve jsme se báli, zda třeba v Koreji, nebo Hongkongu budou diváci rozumět našemu humoru, ale ukázalo se, že ano a například v Izraeli jsme byli už na sedmi turné, naposledy jsme hráli 17 představení za 14 dní a přišlo na nás přes neuvěřitelných 16 tisíc diváků. Když vidím ta vyprodaná divadla, nechce se mi věřit, že je to možné.“

Vy jste vystudovala také taneční pedagogiku na AMU a před kamerou jste debutovala v seriálu Pan Tau a zahrála si ve filmech – Signum laudis, Co je vám, doktore?, Cena medu, Smrt krásných srnců nebo Anděl svádí ďábla. Na který z nich nejraději vzpomínáte?

Herectví jsem nestudovala, ale moc jsem si vážila toho, když jsem tyto herecké příležitosti dostala. Nemohu říci, co mě bavilo nejvíce, každý film byl jiný. Role Žanety Hazardové ve filmu Anděl svádí ďábla, byla obzvláště těžká, jelikož jsem jí musela hrát ve francouzštině. Byla zde i scéna, kde na mne vrhali nože, bylo to naživo, žádný trik, a to jsem měla opravu strach, jestli vydržím stát bez hnutí před nožem letícím na mě a neuhnout. Ve filmu Co je vám doktore? jsem hrála Veroniku, která byla charakterem úplně jiná, než jsem já a tak jsem byla zvědavá, jestli to zvládnu.“

Spolupracovala jste s řadou osobností, je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil?

Vliv na nás má v životě každý prožitý den, ale moc jsem si vážila  Pavla Šmoka, který v člověku rozvíjel jeho vlastní nadání. Také velmi obdivuji choreografa Jiřího Kyliána.“

Jak jsem zjistila ve Vaší rodině je ještě více umělců – sestřenice herečka Jitka Asterová, její dcera herečka Anna Linhartová, neteře – baletky – sestry Adéla a Anna Srncovy, zpěvačka Tereza Aster Vágnerová. Spolupracovaly jste někdy spolu nebo rýsuje se nějaká spolupráce?

Zatím jsme žádný společný projekt nevymyslely, ale co není, může být…“

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda odpočíváte?

Divadlo je vášeň a droga, není to koníček, ale kůň. Odpočívám při práci na zahradě a ráda jezdím na výlety na kole po české krajině. Mám kocourka a psa, se kterým jsem začala trénovat dog dancing (tanec se psem). Moje lásky jsou má vnoučátka. Snažím se s nimi být každý svůj volný čas.“

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Evy Asterové – Čihařové

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR

Konference pod taktovkou tajemnice katedry tance HAMU, asistentky režie Opery ND, redaktorky a členky rady Tanečního sdružení a dramaturgické rady ČTP – Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m.

V pondělí 3. června 2019 se v galerii Hudební a taneční fakulty AMU uskuteční konference a debata s názvem „Tanec v kulturní politice ČR“. Smyslem akce má být pojmenování klíčové problematiky oboru v aktuálním stavu a zjištění možnosti konsensu odborníků v zásadních bodech, které by pak bylo možné tlumočit odborům pro tvorbu strategie kulturní politiky.

V současné době probíhají přípravné práce pro novou koncepci strategií v kulturní politice, sběr statistických údajů a analýz potřeb oboru, zní hlasy volající po inovaci a aktualizaci dotačního systému umění, zvažujeme potřebu a roli profesních organizací. Proto považuji za důležité dát prostor zástupcům tanečního oboru pro definování hlavních kroků, které by měly být pilíři těchto koncepcí,“ vysvětluje organizátorka akce Lucie Hayashi.

Dopolední část programu utvoří tři panely krátkých prezentací, které se budou zabývat tématy: celostátní versus regionální kulturní politika pro tanec, inovace dotačního systému kulturních subjektů a strategické postupy pro lepší postavení tance v kulturní politice ČR. V současné chvíli potvrdili svůj výstup Jana Adamcová, Jana Bohutínská, Libor Kasík, Petr Kiška, Yvona Kreuzmannová, Jana Návratová, Antonín Schneider, Adriana Světlíková a Roman Vašek.

V odpoledních hodinách proběhne debata u kulatého stolu, kde bude prostor pro diskuzi nad klíčovými otázkami, které vzejdou z dopolední konference. Role moderátora celé akce se ujme Jakub Deml, který nedávno moderoval například také diskuzi o budoucnosti profesní organizace „Vize tance“.

Doufám, že pomůže legendárně nejednotnému tanečnímu oboru ke konstruktivní shodě na strategii postupu v boji za rovnoprávnější postavení tance a jeho respektu mezi ostatními uměleckými žánry v kulturní politice ČR,“ slibuje si od celé události Lucie Hayashi, tajemnice katedry tance HAMU a redaktorka Tanečních aktualit, které akci spolupořádají. Tvrdí, že právě názorová roztříštěnost a neschopnost shody na zásadních prioritách je možná pomyslnou brzdou v prosazení důležitých bodů programu kýžené kulturní politiky směrem k tanci. Vzájemné vyslechnutí a následná debata by tak mohla mít efektivní dopad.

Přesný program i anotace příspěvků, bude uveřejněn na: https://www.facebook.com/events/460889631318586/

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m

O AUTORCE:

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m – vystudovala taneční vědu na HAMU a japonská studia na FF UK. Je zakladatelkou a redaktorkou Tanečních aktualit. Pracuje jako asistentka režie Opery ND v Praze a tajemnice katedry tance HAMU, kde vyučuje také základy tanečního managementu a produkce. Je členkou rady Tanečního sdružení ČR, dramaturgické rady ČTP a členkou grantové komise MKČR pro profesionální tanec a nonverbální divadlo, festivaly a odbor zahraniční spolupráce. Kromě taneční publicistiky, PR a produkce se věnuje antropologickému výzkumu japonského tance, pravidelně přednáší na mezinárodních konferencích a publikuje odborné studie.

Foto: archiv autorky

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D. m,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN