Místa, které znáte, přesto jste je možná nikdy neviděli
Nová interaktivní výstava
Skryté vrstvy života panelových domů otevírá nová výstava Město snů, která zahajuje 31. ročník festivalu 4 + 4 dny v pohybu / Místa činu v Kulturní stanici Galaxie na pražských Hájích. Výstava zve návštěvníky, aby vstoupili do světa, který důvěrně znají, a přesto jej možná nikdy neviděli takto, a také vyzývá, aby společně s autory výstavu dotvářeli. Návštěvníci se totiž mohou těšit na interaktivní prostor pro dílny, workshopy a volnou hru.
Výstava trvá od 6. 2. do 26. 4. 2026
Kurátoři: Ondřej Horák (Fuczik), Denisa Václavová
Architekt výstavy: Tomáš Svoboda
Sídliště je prostor, který bývá označován jako betonová džungle i jako město zeleně a krátkých vzdáleností. Místo, kde se potkává anonymita s blízkostí, rutina s překvapením a každodennost s fantazií. A především místo, kde žijí tisíce lidí se svými sny, obavami, radostmi i drobnými zázraky.„Město snů představuje sídliště jako prostor, kde se realita prolíná s imaginací. Současní ilustrátoři a ilustrátorky zde zpracovávají příběhy odehrávající se za okny panelových domů. Příběhy, které obvykle zůstávají skryté, přestože je někdo možná žije jen pár metrů od nás. Sídliště se v naší výstavě stává prostorem snů, do kterého můžete vstoupit,“ představuje výstavu kurátorka Denisa Václavová.
Každý z vystavujících autorů přináší vlastní poetiku
Jakub Bachorík otevírá pohled do budoucnosti, v níž si příroda bere zpět své území. Panelové domy prorůstají rostlinami a houbami, až se stávají součástí nového ekosystému. Petra Herotová vypráví něžný příběh o narození sedmi štěňátek ve třetím patře panelového domu. Jedná se o skutečnou událost, která se proměnila v ilustraci pro děti i dospělé. Undo, italský umělec vystupující pod pseudonymem, sleduje dítě ve výškové budově, které dostane od otce hračku letadla a později se stará o malého ptáčka, dokud se nenaučí létat. A Filip Zatloukal přináší příběh z ptačí perspektivy. Jako by sídliště pozoroval někdo, kdo se vznáší vysoko nad ním.
Společně s nimi vystavují Vendula Chalánková, Kakalík, Nikola Logosová, Marie Urbánková a dvojice Veronika Vlková & Jan Šrámek. Každý z nich otevírá jiné okno, jiný příběh, jiný způsob, jak nahlédnout do života panelových domů.
Výstava, která se mění s každým návštěvníkem
Město snů není klasická výstava. Je to prostor, který žije, dýchá a proměňuje se.
Návštěvníci se mohou aktivně zapojit – přidat vlastní příběh, vytvořit kresbu, zanechat stopu. Instalace tak funguje jako otevřená laboratoř, kde se prolíná umění, hra, vzpomínka i fantazie.
Součástí výstavy je interaktivní prostor pro dílny, workshopy a volnou hru, který otevírá dveře rodinám, školám i všem, kdo chtějí tvořit. Téměř každý paneláček nabízí výtvarné aktivity pro děti. Od kreslení zeleně do sídliště, přes výrobu nových ufonských obyvatel, až po vlastní design umakartu. Fantazii se meze nekladou. V prostoru výstavy je také veliká tabule na kreslení pro děti. Ve spolupráci s projektem Máš umělecké střevo? bude opět pro školy probíhat lektorský program. Ten je zdarma, od pondělí do pátku, stačí si jen zarezervovat termín.
OTEVÍRACÍ DOBA VÝSTAVY
ST–NE | 14.00–19.30 – každý víkend budou probíhat v prostorách výstav workshopy pro děti i dospěláky
O FESTIVALU 4 + 4 DNY V POHYBU / MÍSTA ČINU
Festival se koná od roku 1996 s cílem prezentovat současné inovativní umělecké projekty. Během třiceti let své existence představil veřejnosti více než 300 uměleckých skupin ze 40 zemí světa a podpořil vznik 90 českých premiér. Specifikum festivalu spočívá m.j. v oživování objektů pražské architektury současným uměním a v prezentaci mezinárodních projektů, na nichž se festival produkčně spolupodílí. Od loňského podzimu působí v Kulturní stanici Galaxie na pražských Hájích.
dovolte, abychom Vás pozvali na novou výstavu festivalu 4 + 4 dny v pohybu / Místa činu Město snů.
Tato nová výstava, která zahajuje 31. ročník festivalu 4 + 4 dny v pohybu / Místa činu v Kulturní stanici Galaxie na pražských Hájích, otevírá skryté vrstvy života panelových domů.
Město snů zve návštěvníky, aby vstoupili do světa, který důvěrně znají, a přesto jej možná nikdy neviděli takto, a také vyzývá, aby společně s autory výstavu dotvářeli. Návštěvníci se totiž mohou těšit na interaktivní prostor pro dílny, workshopy a volnou hru.
Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 5. února 2026 od 17.00hod. Více informací naleznete v přiložené pozvánce.
Vystavující: Jakub Bachorík, Petra Herotová, Vendula Chalánková, Kakalík, Nikola Logosová, Undo, Marie Urbánková, Veronika Vlková & Jan Šrámek, Filip Zatloukal
Kurátory výstavy jsou Ondřej Horák (Fuczik) a Denisa Václavová
Festival 4 + 4 dny v pohybu / Místa činu se koná od roku 1996 s cílem prezentovat současné inovativní umělecké projekty. Během třiceti let své existence představil veřejnosti více než 300 uměleckých skupin ze 40 zemí světa a podpořil vznik 90 českých premiér. Specifikum festivalu spočívá m.j. v oživování objektů pražské architektury současným uměním a v prezentaci mezinárodních projektů, na nichž se festival produkčně spolupodílí. Od loňského podzimu působí v Kulturní stanici Galaxie na pražských Hájích.
Svou účast na vernisáži prosím potvrďte odpovědí na tento e-mail, děkujeme.
TANEČNÍ MAGAZÍN připravil téměř v předvečer osmnáctého ročníku úspěšného festivalu Malá inventura rozhovor s člověkem, co se jeho týká jeho programu a náplně, asi nejpovolanějším. Jeho uměleckým ředitelem PETREM POLOU. Přibližme si teď s ním blíž tuto divadelní přehlídku nezávislých souborů:
Blíží se divadelní festival Malá inventura, který organizuje kulturní organizace Nová síť. Tak se nabízí otázka, co bylo dříve: „slepice a nebo vejce“? Nová síť nebo Malá inventura?
„Malá inventura letos slaví osmnáctiny a má tak před Novou sítí zhruba roční náskok. V každém případě festival i neziskovka mají za sebou řadu vývojových fází a domnívám se, že lidé stojící u založení by je dnes úplně nepoznali“
Který výtvarník je autorem nepřehlédnutelného loga a prezentace festivalu s kuřetem?
„Autorem je svérázný výtvarník a grafik, který vystupuje pod uměleckým jménem Kakalík. Jeho žluté kuře je s festivalem už asi sedmým rokem.“
Jak vznikal první ročník festivalu? Na kolika scénách probíhal?
„Historií festivalu znám jen zběžně, nebyl jsem u jeho založení. Původně vznikla Malá inventura z iniciativy spolku Motus, který provozoval (a dodnes provozuje) divadlo Alfred ve dvoře. V prvním ročníku šlo o prezentaci pěti představení, která na této scéně vznikla. A proto i ten název Malá inventura.“
Předpokládám, že se ty scény každým ročníkem rozrůstaly. Jakým způsobem je vybíráte? Pamatuji i třeba udergroundové prostory bývalé tiskárny na Letné…
„Před dvěma lety jsme se rozhodli udělat trochu odvážný krok. Festival se rozrostl do současné podoby, kdy rámcově reprezentuje nezávislou autorskou tvorbu v Praze. Prostory v Praze vznikají a zanikají. Některé scény jsou spojené s festivalem téměř po celou jeho historii. Ty vznikající scény monitorujeme průběžně během roku. V posledních letech se nově přidaly např. Divadlo X10, po svém přesunu do centra města, Petrohradská kolektiv ve Vršovicích nebo Cross Attic v Holešovicích.“
Je složité zvládnout festival paralelně probíhající na několika scénách i logisticky? Máte na to nějaký originální recept?
„Zárukou hladkého průběhu je sehraný tým a dlouholetá spolupráce s většinou festivalových scén. Nepřestává mě překvapovat, s jakou důsledností dokážou členky (máme téměř ženský kolektiv) týmu zpracovávat obrovský objem informací, které se na ně hrnou ze všech stran. Zejména ředitelka festivalu Adriana Světlíková a produkční hlavního programu Tereza Rybová svým výkonem připomínají superženy. Můj obdiv nicméně patří všem kolegyním a kolegům, kteří drží festival na uzdě.“
Jakým způsobem festival, předpokládám postupně, získával renomé u diváků, odborníků i potenciálních účastníků.
„Tak pokud se ptáte tímto způsobem, zřejmě si už určité renomé vybudoval (smích). Těžko ale na tuto otázku odpovědět z mé pozice. V posledních letech se snažíme festival nějak výrazněji strukturovat, dát mu jednotlivé sekce a zvýšit přehlednost prezentovaného programu. Domnívám se, že to je zásadní, protože na rozdíl od jiných festivalů, jeho dramaturgie není například nějak tematicky zaměřená. Rovněž rozsah festivalu se za poslední dva roky zdvojnásobil. Není to však důsledek pro dnešek tak běžného megalomanství. Pouze sledujeme hlavní cíl festivalu, tedy relevantně zrcadlit nezávislou divadelní tvorbu v Praze, která je nesmírně bohatá. Zdá se, že to funguje. Profesionálům z Čech i zahraničí festival slouží jako místo, kde se mohou porozhlédnout po stavu českého nezávislého divadla a vybrat si představení, pro běžného diváka je to pozvánka zažít divadlo jinak, svěže, vytrhnout se ze zaběhlých kolejí.“
Máte nějaký univerzální klíč k výběru inscenací, souborů?
„Obávám se, že žádný klíč není a nemůže být. Pochopitelně bych mohl vyjmenovat nějaká kritéria jako jsou inovativnost, jedinečnost v rámci domácí divadelní tvorby, schopnost zaujmout mezinárodní publikum, ale i jistá přenositelnost z důvodu snahy o další uvádění v ČR i zahraničí. Ve výsledku však do výběru vstupuje více jemnějších odstínů, které není možné shrnout do nějakého univerzálního klíče. Důležitá je například i vyváženost celého programu, tedy jak už jsem zmiňoval, že festival nereprezentuje jednotlivé kusy, ale tvorbu, která vznikla za uplynulý rok a reflektuje nějakou širší situaci.“
A to tedy objíždíte ta předvybraná představení?
„Samozřejmě, jinak by to nešlo. Pochopitelně nelze vše stihnout naživo, takže určitou, menší část inscenací vidíme pouze ze záznamu.“
Nedílnou součástí Malé inventury je i slavnostní předávání cen Česká divadelní DNA. Jak jste k němu dospěli?
„Ceny Česká divadelní DNA vznikly relativně nedávno. Udílí se od roku 2012, vždy jednou za dva roky. Vznikly z potřeby upozornit na nezastupitelnou práci, kterou vykonávají jednotliví tvůrci a aktéři nezávislé scény, projevit jim úctu a veřejně je ocenit. V situaci, kdy jsou umělci, tvořící většinu nezávislé scény, na volné noze a stavěni na periferii i z hlediska celkového kulturního provozu marginalizovaní, tak je to vhodný způsob, jak je povzbudit. Zároveň však i vyslat společnosti jasný signál.“
Kdo laureáty cen DNA vybírá? Jak se případná komise shodne?
„Oceněnévybírá užší vedení Nové sítě ve spolupráci s členy Českého kulturního networku Nová síť, kteří jsou poradním hlasem. Opět je to podobné jako v případě dramaturgie Malé inventury, zde ještě více s ohledem na potřebu vytvářet prostor pro spolupráci v kultuře, což je i hlavním posláním Nové sítě. A jak to už bývá, někdy je výběr snazší, jindy to skřípe…“
Uvažujete, v rámci festivalu, i o nějakých „kulatých stolech“ či besedách pro divadelní odborníky, respektive šéfy souborů?
„Festival má sekci Industry, která nabízí prohlídky scén s jejich dramaturgy, pravidelný sobotní bazar projektů nebo například diskusi o progresivnější formě dramaturgie v různých regionech České republiky. Nezapomínáme ale ani na ostatní diváky, kteří se třeba chtějí po vybraných představeních setkat s tvůrci a podělit se o svou zkušenost.“
Jak vycházíte vstříc divákům? Vzpomínám si, že jste v minulých ročnících i nějak organizovali přejezdy mezi divadelními scénami.
„Můžeme diváky uklidnit, že program sestavujeme tak, aby navazující představení bylo možné stihnout. V několika málo případech, kdy je to opravdu natěsno, nabízíme nějakou formu přepravy.“
Také se festivalu účastní i „Váš“ soubor Anička a letadýlko. Jak se dokážete „rozdvojit“? Nepoukazují někdy jiní, že se sám festivalu aktivně účastníte?
„Divadlo Anička letadýlko je součástí letošního programu. Nicméně uvádělo své představení na festivalu dlouho před tím, než jsem na něm začal spolupracovat. Takže, v tomto necítím nějaké tenze. Nadto, v těchto nemnohých choulostivějších případech se většinou vzdávám posledního slova při výběru do programu.“
Na co speciálně byste Vy, jako aktivní divadelník (nikoli pouze z pozice organizátora), na letošní ročník diváky pozval?
„To je vždy těžká otázka. Jako aktivní divadelník, bych musel zmínit jen jedno. Takže zůstanu spíš u toho organizátora. Řekněme, že z pozice kritického diváka, mě letos nejvíce překvapila ,Maryša (mlčí)´, ,Medúza´, ,Nepřestávej´, ,Aluminiová královna´, ,Virtual Ritual´, ,Šest příběhů o vzniku a zániku´, ,Tumor: Karcinogenní romance´, ,Zmrzačení´ anebo ,Press Paradox´…“
Z tiskové konference MALÉ INVENTURY, po Petrově levici sedí ředitelka festivalu Adriana Světlíková
A který soubor bylo (nejen pro letošní ročník) historicky nejsložitější na festival přemluvit?
„Naštěstí přemlouvat nemusíme a doufám, že to tak zůstane i do budoucna.“
Tak nejen to Vám přejeme jménem čtenářů TANEČNÍHO MAGAZÍNU i do dalších ročníků festivalu!
Závěrem krátce představujeme zmiňovanou NOVOU SÍŤ:
Nová síť již šestnáctým rokem podporuje živé umění a spolupráci v kultuře. Jako otevřená kulturní organizace propojuje regiony ČR s Prahou i zahraničím, posiluje komunikaci mezi veřejnou správou a jednotlivými aktéry kulturního života, usiluje o decentralizaci, rozvoj a kultivaci občanské společnosti v ČR. Hlavními projekty Nové sítě jsou ČESKÝ KULTURNÍ NETWORK NOVÁ SÍŤ, festival nového divadla MALÁ INVENTURA, kulturní platforma mezi Prahou a Berlínem PRALIN a nový projekt na podporu rezidenčních pobytů ART-IN-RES.
V Desfourském paláci právě začíná Festival 4+4 dny v pohybu. Dojde i na izraelský tanec!
Od 4. do 12. října 2019 proběhne v Praze již 24. ročník mezinárodního festivalu současného umění „4+4 dny v pohybu“. Více než 60 současných umělců oživí neorenesanční Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu Místa činu s podtitulem „Nikdo nemá nic“.
Kurátor Milan Mikuláštík zde připravil výstavu s názvem „Nevšechno“, jejíž vernisáž proběhne v pátek 4. 10. v 18.00. Kromě výstavních intervencí festival nabídne také bohatý zahraniční divadelní program čítající celkem devět představení. V sobotu 5. 10. ovládne divadlo Archa provokativní Jeremy Wade a jeho nová performance „The Clearing“. Finsko-egyptská umělkyně Samira Elagoz zde o den později uvede úspěšné představení „Cock, Cock… Who’s There?“. Niv Sheinfeld a Oren Laor, jedni z nejvýznamnějších tvůrců současného izraelského tance, přivezou do divadla Ponec své nejosobnější představení „The Third Dance“, ve kterém reflektují 15 let společného života i tvorby. V Centru současného umění DOX představí íránský non-binární umělec Sorour Darabi svou „ódu na zranitelnost“ s názvem „Savušun“. V neposlední řadě festival nabídne celkem pět českých divadelních premiér od Wariot Ideal, Spitfire Company, Lucie Ferenzové, Terezy Hradilkové a Viktora Černického, přednášky, program pro děti i seniory a řadu dalších doprovodných akcí. Více informací nawww.ctyridny.cz.
Festival bude zahájen 4. října v 18.00 vernisáží výstavy „Nevšechno“, kterou kurátor Milan Mikuláštík připravil pro hlavní výstavní projekt „Místa činu“ v Desfourském paláci na pražské Florenci. „Název výstavy je reakcí na mnohoznačný slogan festivalu – Nikdo nemá nic. Snažili jsme se vytvořit platformu pro setkání autorů různých generací, různých ,scén‘, zemí, osudů. Umění je zde vnímáno jako prostor plurality, respektu, vzájemnosti a spolupráce,“ vysvětluje Milan Mikuláštík, který zároveň návštěvníky výstavou provede, a to ve dvou termínech 5. 10. od 17.00 a 12. 10. od 15.00.
„Nevšechno“ akcentuje tvorbu uměleckých skupin a dvojic. Představí se mimo jiné intermediální kolektivy Black Hole Generation, Duna či dvojice Mitríková–Demjanovič nebo Altman–Krykun. Účastní se však také několik výrazných uměleckých solitérů jako Luboš Plný, mexická sochařka Jimena Mendoza či všestranný nizozemský umělec Roel van der Linden. Letošním specifikem je významný podíl slovenských umělců: účastní se např. Emília Rigová, Aneta Mona Chisa, Marek Kvetán, Radovan Čerevka nebo Martin Kochan. Mezi zahraničními hosty se představí také ve Švédsku žijící thajská umělkyně Nongkran Panmongkol či budapešťské duo Lörinc–Borsos. Norsko-německý autor Bjørn Melhus se kromě výstavy také osobně zúčastní přehlídky svých filmů 8. 10. od 19:30.
„Podtitul výstavní části ,Nikdo nemá nic‘ je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat,“ říká organizátorka festivalu Denisa Václavová.
Historickou budovu dále oživí výstavní intervence Pavly Melkové a Michala Škody nazvaná „Máme jen to“, co je v naší hlavě, kde se autoři zamýšlí nad vnímáním světa skrze jeho obraz v našem vědomí. Instalace Zásahy do umění z dílny uskupení LSJ nabídne příchozím možnost užít si umění z pozice kritického diváka, tvůrce a rovněž účastníka konceptuálního projektu: Návštěvník je střelcem, galerie střelnicí, umění cílem.
Zahraniční divadelní program
Letošní zahraniční divadelní program festivalu „4+4 dny v pohybu“ mapuje tvorbu mimoevropských scénických umělců. Divadelní část festivalu bude v sobotu 5. 10. ve 20.00 zahájena v pražském divadle Archa představením „The Clearing“. Americký performer, kurátor a pedagog působící v Berlíně Jeremy Wade, držitel prestižní New York Bessie Award, tematizuje v novém sólu různé obavy o budoucnost. Ke své „halucinogenní demontáži reality“ využívá charakteristický projev – kombinaci tance, fyzické akce, zpěvu a textového apelu.
Jednotlivé performance se kromě divadla Archa uskuteční ještě v Ponci a Centru současného umění DOX. „Vybrali jsme několik originálních, špičkových performerů a tanečníků, kteří svou radikální a kritickou tvorbou boří zažité stereotypy. Většina z nich představí svou práci českému publiku úplně poprvé,“ říká dramaturg divadelního programu Pavel Štorek.
Elisa Mendes
Premiéru před českým publikem budou mít také performeři Samira Elagoz a Sorour Darabi. Finsko-egyptská umělkyně Samira Elagoz uvede 6. 10. od 20.00 v divadle Archa úspěšné představení „Cock, Cock… Who’s There?“, ve kterém kombinuje performativní postupy s videem, čímž vytváří unikátní styl „docu-fiction“. 12. 10. v 18:00 v Centru současného umění DOX představí íránský non-binární umělec Sorour Darabi svou „ódu na zranitelnost“ s názvem „Savušun“, vycházející ze stejnojmenného šíitského svátku. Darabi osciluje mezi reálnou a symbolickou ztrátou, mezi komfortem a diskomfortem, toxickou maskulinitou a zranitelností vlastní identity.
Návštěvníci „4+4 dnů v pohybu“ se v divadelním programu mohou dále těšit na francouzského hudebníka a performera Géralda Kurdiana, který ve svém stand-upu „Hot Bodies“ představí metamorfózy sexuálních revolucí 20. a 21. století. Niv Sheinfeld a Oren Laor, jedni z nejvýznamnějších tvůrců současného izraelského tance, přivezou do divadla Ponec své nejosobnější představení „The Third Dance“, ve kterém reflektují 15 let společného života i tvorby. Belgický umělec Louis Vanhaverbeke prozkoumá hranice normality v performance „Mikado Remix“. V dokumentárním představení „Mining Stories“, odkazujícímu k tragédii v brazilském těžebním regionu Minas Gerais, rozeberou Silke Huysmans a Hannes Dereere témata jako paměť, politika či náboženství. Americký tanečník a choreograf Trajal Harrell uvede své celovečerní dílo pro tři tanečníky „Judson Church is Ringing in Harlem“, ve kterém spojí dva vzdálené světy –minimalismus postmoderního tance s okázalostí stylu Vogue. Jihoafrická herečka a performerka Ntando Cele se ve svém svérázném stand-upu „Judson Church is Ringing in Harlem“ pustí do ostré kritiky předsudků i přehlížení a nabízí publiku nové způsoby, jak přemýšlet o rasismu.
České divadelní premiéry
V centru festivalu, Desfourském paláci, se uskuteční také několik českých divadelních premiér: Lukáš Bouzek, Tereza Hradilková a Apolena Vanišová ve své performativní instalaci „Landing“ vzdají hold americkému spisovateli Trumanu Capotovi. Soubor Wariot Ideal se do Desfourského paláce po roce vrací, tentokrát s představením „Škůdci“. Další premiérou v Desfourském paláci budou rodinné představení „Podvraťáci“. Pod hlavičkou Spitfire Company uvede autorská dvojice Petr Boháč a Martin Tvrdý komiksový příběh o neobyčejném přátelství hongkongského chlapce se psem a jejich boji proti čínské tajné policii. Ve svém novém projektu „Prime Figures“ otvírá Viktor Černický možnost zúčastnit se performance všem, kteří jinak na divadle najdou zastoupení jen zřídka. Pod režijním vedením Lucie Ferenzové vyprávějí Anežka Hessová a Eva Stará v performanci „Můj Hood“ příběhy o drsné realitě sociální integrace, pro kterou se volně inspirovaly knihou Světlé dny Zsuzsy Bánkové. Zuzana Sceranková a Natálie Rajnišová ve své performanci „Pustý ostrov chrání 15 000 obyvatel“ balancují na hranici představení, přehlídky a výstavy.
Performativní přednáška Viktora Čecha „Bezradný kritik“ uvede 9. 10. v 18.00 slavnostní vyhlášení laureátů šestého ročníku Ceny Věry Jirousové. Tato cena určená začínajícím a již etablovaným kritikům výtvarného umění si dává za cíl zviditelnit tento v českém prostředí dosud málo reflektovaný obor a podpořit začínající autory.
Doprovodný program
Festival každoročně zařazuje také různorodý doprovodný program. 10. 10. v 18.00 se hudební publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch ve své přednášce „Všechny kočky jsou šedé“ zaměří na téma smutku a deprese v současném popu. Otevřené fórum na téma „Voda a budoucnost“ si bude 8. 10. od 17.00 do 19.30 klást otázky po způsobu, jakým nás média varují před nedostatkem vody. Pod názvem „Dobrá praxe“ se skrývá celodenní burza zkušeností vybraných městských a oblastních galerií z celé ČR, které se zaměřují na vystavování současného umění. Pro umělecké profesionály bude opět připravena čtyřdenní „Festivalová škola Arts managementu“.
Pro teenagery je 5. 10. v 18.00 připravena premiéra představení „Paměť“. Žáci a studenti základních i středních škol se mohou těšit na doprovodný program platformy „Máš umělecké střevo?“. Vizuální podoby těchto dílen se znovu ujme výtvarník Kakalík, který s ohledem na podtitul Nikdo nemá nic upře pozornost na nejnepatrnější detaily, schopnost vyjít s málem, umělecký minimalismus a „prázdno“.
Termíny všech akcí a více informací najdete na www.ctyridny.cz.
