Štítek: Jatka78

Tanečně výstavní premiéra SOBOTKY v Olomouci hned nadvakrát!

Umělecký fotograf Jakub Sobotka vystaví v Olomouci netradiční portréty současných tanečníků netradičně.

V olomoucké kavárně divadelního klubu Moravského divadla na Horním náměstí bude od 30. května do 29. června 2018 ke zhlédnutí cyklus fotografií Jakuba Sobotky „Performers“. Přijďte si i vy prohlédnout netradiční civilní portréty tanečníků, předních českých i zahraničních souborů současného tance, ideálně hned dvakrát. Po dvou týdnech budou totiž vystavené fotografie vyměněny za další z rozsáhlého cyklu portrétů více než čtyřiceti umělců.

„Jde mi o člověka, chci, aby se portrétovaní před objektivem otevřel, odložil masku, byl sám sebou. Na druhou stranu respektuji osobnost umělce, který je výjimečný. Vše ostatní je upozaděno, aby neodvádělo divákovu pozornost,“ dodává Sobotka ke svému cyklu černobílých fotografií. Zašovský fotograf totiž stál u zrodu festivalu současného tance TANECVALMEZ ve Valašském Meziříčí, který má letos za sebou již 11. ročník.

Vlastní taneční portréty Jakuba Sobotky začaly vznikat v roce 2015, což byl pro TANECVALMEZ přelomový rok. Tehdy na festivalu vystoupil norský soubor Jo Strømgren Kompani s kultovní „Taneční poctou fotbalovému umění“, a soubor 420PEOPLE s českou premiérou obdobně sportovního tématu „Taneční pocta ping-pongu“, rovněž z dílny Jo Strømgrena. Při nácviku této choreografie začaly vznikat první Sobotkovy portréty.

Z instalace výstavy Jakuba Sobotky „Performers“, která proběhla počátkem roku 2018 v předsálí pražské scény moderního tance JATKA78

K tanečníkům z Jo Strømgren Kompani a 420PEOPLE postupně přibývali další špičkoví umělci – DEKKADANCERS, Burki&Com, polští Witamina T či francouzští tanečníci kolem choreografů Kadera Attou a Andrew Skeelse. Všechny spojuje to, že vystoupili na festivalu TANECVALMEZ. A samozřejmě, že všichni pózovali Jakubu Sobotkovi.

„Pro komorní galerii v prostorách divadelní kavárny jsem vybral portréty nejznámějších tanečníků z domácí i zahraniční scény. Každý zde bude zastoupen pouze jednou fotografií, a navíc po dvou týdnech výstavu kompletně obměním. Jsem zvědav, jak v tomto stísněném prostoru návštěvníci přijmou až fyzický kontakt s vystavenými obrazy, které jsou v mírně nadživotní velikosti,“ popisuje Sobotka.

Samotná výstava bude zahájena 30. května v 17:00 hod., úvodní slovo pronese David Kresta a průvodní slovo MgA. Milada Borovičková, ředitelka festivalu TANECVALMEZ. Expozici si můžete prohlédnout do 29. června 2018.

 

Foto: Jakub Sobotka

Bára Sobotková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Konec člověka. Doba z druhé ruky

Premiéra souboru Spitfire Company, který oslavil 10 let své existence

V úterý 12. září oslavil divadelní soubor Spitfire Company 10 své existence. V prostoru Jatka78 proběhla premiéra adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, za kterou autorka získala v roce 2015 Nobelovu cenu za literaturu. Na scéně se setkalo deset performerů a tanečníků, čtyři hudebníci v čele se skladatelem Janem Kučerou. Zvukový soundscape vytvořil Martin Tvrdý. Inscenaci rozdělenou do deseti kapitol spojilo hlavní téma: společenské změny po roce 1989.

„ 90. léta jsme prošvihli – tato idea se objevuje napříč celou knihou Světlany Alexijevičové. Jsou v ní obsaženy frustrace, sentiment i nejasné tragično. 90. léta nás stále velmi silně ovlivňují, je to dědictví, kterého se nedá zbavit,“ říká k adaptaci režisér Petr Boháč.

Představení bylo uvedeno už pouze jednou – 13. září od 19.30 v pražském prostoru Jatka78.  

 

 

 

Eliška Míkovcová

Foto: Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Doba z druhé ruky

Spitfire Company připravuje unikátní projekt – světovou premiéru adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, divadelní symfonie na pomezí vizuálního, činoherního a tanečního divadla vzniká z nahraných fragmentů knihy a živé hudby

Divadelní soubor Spitfire Company připravuje u příležitosti deseti let své existence unikátní projekt – světovou premiéru adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky, za kterou autorka získala v roce 2015 Nobelovu cenu za literaturu. Divadelní symfonie na pomezí vizuálního, činoherního a tanečního divadla vzniká z nahraných fragmentů knihy a živé hudby. Na scéně se setká deset performer  a tanečníků, čtyři hudebníci v čele se skladatelem Janem Kučerou. Neodmyslitelnou zvukovou stopu tvoří čtené úryvky z knihy a zvukový soundscape Martina Tvrdého. „Spitfire Company chce inscenací připomenout reálie, které se odehrály i s českou společností, a pochopit skutečnost, ve které žijeme tady a teď. Kniha Alexijevičové je neuvěřitelně propracované zrcadlo, v němž lze zahlédnout materiál, z něhož vězí současné frustrace a společenské nálady,“ dodává umělecký ředitel souboru Petr Boháč.

Představení bude uvedeno pouze dvakrát 12. a 13. září od 19.30 v pražském prostoru Jatka78.

 Vstupenky jsou k zakoupení v předprodeji GoOut za 390 Kč. Více na www.spitfirecompany.cz a www.jatka78.cz. 

Jeden z nejvýznamnějších českých divadelních souborů Spitfire Company oslaví v září deset let své existence světovou premiérou adaptace knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky. Inscenace bude rozdělena do deseti kapitol, které spojuje hlavní téma: společenské změny v 90. letech, kumulovaná frustrace i uvolněná svoboda.

Stejnou formou, jakou je psaný samotný román, tedy metodou nahrávek a přepisů rozhovorů s pamětníky, přistupuje také Spitfire Company k připravovanému představení. Diváky provedou inscenací autentické nahrávky z knihy Doba z druhé ruky, které vznikly během zkoušek. Úryvky z knihy budou předčítat přátelé, spolupracovníci a také podporovatelé skupiny Spitfire Company – Roman Černík, šéf prostoru Moving Station v Plzni, Břetislav Rychlík, spisovatel a režisér, Tomáš Suchánek, šéf festivalu Dream Factory, zpěváci Martin Kyšperský a Lenka Dusilová, dramatik René Levínský, taneční teoretička Nina Vangeli a mnoho dalších.

Knihy Světlany Alexijevičové jsou mnohohlasé romány, které mají reálná prostředí a skutečné příběhy. Doba z druhé ruky pojednává o společenské změně, která se udála v Rusku v 90. letech. Spitfire Company přistupuje k této knize jako k zrcadlu, které zobrazuje naši společnost.

„Svět během desetiletého působení skupiny Spitfire se mnohonásobně změnil. Je mnohem nebezpečnější a lidé jsou mnohem frustrovanější, než tomu bylo před deseti lety, kdy jsme s Miřenkou Čechovou a Ludmilou Vackovou skupinu zakládali. Umění, aby bylo stále uměním a nikoliv pouhou zábavou, musí reagovat na tyto změny. Vždy jsem se zajímal o člověka, který se ocitl v mezní situaci, o člověka, u něhož lze zaslechnout tepající lidství ohrožené strachem. A kniha Doba z druhé ruky je utkána z zpovědí lidí, kteří se často ocitli na dně svých možnosti. Proto jsem šťastný, že jsme jako první české divadlo dostali práva na tuto knihu a že budeme moci i díky ní znovu obháj it existenci skupiny, kterou jsme pojmenovali bojovně a anglicky Spitfire Company“ vysvětluje umělecký ředitel souboru Petr Boháč. „Spitfire Company chce inscenací připomenout reálie, které se odehrály i s českou společností, a pochopit skutečnost, ve které žijeme tady a teď. Kniha Alexijevičové je neuvěřitelně propracované zrcadlo, v němž lze zahlédnout materiál, z něhož vězí současné frustrace a společenské nálady,“ dodává Petr Boháč.

Spitfire Company je jedním z nejprogresivnějších českých divadelních uskupení. Obdržel několik tuzemských i zahraničních ocenění – opakovaně Cenu Divadelních novin, The Herald Angel Award, cenu DNA, cenu Skupovy Plzně, nominaci na Cenu divadelní kritiky a další. Soubor Spitfire Company na konci srpna ukončuje své angažmá na největším festivalu světa Fringe Edinburgh, kde s představením Vypravěč obdržel nominaci na cenu Total Theatre Awards, jež byla vybírána z více než 600 divadelních a tanečních projektů. Úspěch podpořily nadšené pěti hvězdičkové kritiky, mezi nimiž vyniká stoprocentní hodnocení od divadelní kritičky ze skotského deníku The Herald.

10 let Spitfire Company – Konec — člověka. Doba z druhé ruky 12. a 13. září 2017 od 19.30, Jatka 78 390 Kč/ 200 Kč

Předprodej: https://goout.net/cs/listky/konec-cloveka-doba-z-druhe-ruky/kngb/

Více informací najdete na: www.spitfirecompany.cz a www.jatka78.cz.

 

Eliška Míkovcová 

Taneční magazín

 

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

 

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

„Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

 

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN