Štítek: Hana Zagorová

Petr Kotvald vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Cítil jsem velký obdiv a úctu“

Zpráva o věčném odchodu Hanky Vás určitě zasáhla,  co Vám projelo hlavou, jak na ni  vzpomínáte?

„Každý odchod blízkého člověka je vždycky bolestivým překvapením. Lidé nás opouští, to je zkrátka světaběh.  A kdyby nám to bylo jedno, nebylo by s námi něco v pořádku. Já  jsem s  Hankou prožil jen to hezké. Spolupracovali jsme spolu přes pět let, pro mě to byl splněný sen. Hanka byla skutečně velice laskavá a příjemná,  my jsme se nesmírně bavili. Vnímal jsem ty roky, kdy  jsme spolu  strávili opravdu hodně času, to bylo v letech 1981 – 1985, jako jednu  velkou šarádu, velkou jízdu. Bylo to  vážně   bezvadné. Později  jsme se potkali už jen občas. Jedno z posledních setkání proběhlo  asi před rokem, přetočili jsme znovu ‚Sanitku‘ a úplně  naposledy  jsem byl  hostem jejího rande na jejím  Instagramu.“

Nastoupili jste se Standou Hložkem  k ní do kapely coby mladí kluci, jaké jste měli pocity?  Jaká byla k Vám?

„Tak všichni, kteří s Hankou spolupracovali, do ní byli „zamilovaní“. Bylo úplně jedno, jestli to byli její ‚souputníci‘, nebo byli o něco mladší. To vám potvrdí, všichni, kteří ji znali. Mezi námi byl rozdíl přes 12 let  a cítil jsem totéž, co ostatní.  A navíc velký obdiv a úctu.

Když  jsem do kapely  nastoupil já, Hanka byla v tu dobu velikou hvězdou a najít si své místo v už ‚rychle jedoucím vlaku‘  vyžadovalo notnou dávku učení. Tohle není také ten správný výraz, zkrátka  musel jsem se ‚najít‘. Ona sama nás  brala automaticky,  byli jsme nejen členové její  kapely, byli jsme také součástí její komunity, lidmi v jejím  tvůrčím týmu, který jí byl vždy poblíž.

My jsme spolu opravdu strávili hodně času a navíc jsem s ní tvořil i společnou posádku auta.  Takže jsem všechny cesty na koncerty a z koncertů absolvoval s ní. Cestou tam řídil Karel Vágner a já jsem seděl vzadu.  Na cesty zpět  jsem si s Karlem vyměnil místo. Oba spali a já jsem se snažil dovézt je bezpečně domů. A v autě je řečeno a řešeno hodně věcí! To je  přesně ten okamžik,  kdy je  vztah mezi lidmi sice pracovní, ale nesmírně blízký, strávíte  s tím člověkem hodiny a dny společně, takže to znamená   také  obrovskou  důvěru.  Tehdy jsme probírali  věci, které bych si nikdy nedovolil vynést nikam ven,  bylo to jen mezi námi. Tohle člověk nesmí nikdy pustit za hranice. Byla to doslova  moje  rodina, rodina jinak.

Těch pár let s ní byl pro mě  nádherný čas, zažili jsme  spolu krásné momenty,  pláže, cesty, velké  show, párty, bylo to všechno bezvadné. A tohle mi po ní zůstává, ten společně strávený čas.

 

Děkujeme

 

Foto: Archiv Petra Kotvalda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Vlastimil Harapes vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Hanka měla k lidem krásný vztah“

Co Vám zůstává nejhlouběji vryto v srdci, když si vzpomenete na Hanku?

„Hanka byla neobyčejná v tom, že měla vždy k lidem krásný a pozitivní vztah. Já jsem ji za celá léta neslyšel o žádném člověku  říct  špatné slovo.  Nikdy neřekla o nikom  dobře známou větu: „Ježíši, podívej se,  jak vypadá!“  Tak tohle u ní vůbec neexistovalo.  Ona byla skutečně tak velkorysá a  nesnižovala se k tomu, aby kritizovala nebo nějakým jiným způsobem  shazovala druhé lidi.“

Vzpomínáte na nějakou konkrétní příhodu z doby, kdy jste žili spolu?

„Nemám na mysli vyloženě nějaké konkrétní příhody, ale spíše je to celá ta  doba, co jsme byli spolu. Byly  to hezké roky a Hanka je nazvala tak, že náš vztah „prošuměl v bublinkách (v šampaňském).“

Děkujeme a přejeme hodně sil

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Petr Novotný, Lubomír Brabec i Daniela Kolářová

Nadace Život umělce předá ocenění Senior Prix

  1. listopadu proběhne od 14.00 v Divadle Na Fidlovačce předávání cen Nadace Život umělce Senior Prix

Poděkování za celoživotní uměleckou činnost. To je ocenění Senior Prix, které každoročně předává Nadace Život umělce hercům, tanečníkům, operním, populárním i sborovým zpěvákům a orchestrálním i sólovým umělcům. Jinak tomu nebude ani letos.

Slavnostní předávání cen Senior Prix proběhne v neděli 20. listopadu v Divadle Na Fidlovačce. „Po covidových letech, které nám nedovolily předat ocenění během jednoho dne všem nominovaným umělcům, se vracíme k původnímu konceptu, kdy se všichni ocenění sejdou v jeden den na jednom místě a společně budou moci zavzpomínat na svou hvězdnou kariéru,“ říká Oldřich Smola, předseda správní rady Nadace Život umělce.

„Letos jsme pro oceněné připravili skutečně důstojné předávání, během kterého vystoupí i swingová kapela Blue Star vedena Václavem Markem. Je skvělé, že se na jednom místě sejdou umělci napříč celým uměleckým spektrem. Od herců a tanečníků přes zpěváky až po hudebníky,“ dodává výkonná ředitelka nadace Svatava Barančicová.

Mezi oceněnými jsou bavič Petr Novotný, kytarový virtuóz Lubomír Brabec nebo herečka Daniela Kolářová. Další jména budou zveřejněna až během slavnostního předávání. V minulých letech si ocenění převzali třeba Libuše Švormová, Stella Zázvorková, Josef Abrhám, Lubomír Lipský, Hana Zagorová nebo Waldemar Matuška.

Mezi základní pilíře činnosti Nadace Život umělce patří spolu s aktivní podporovou mladých umělců, zajímavých kulturních projektů a péče o pietní místa také starost o výkonné umělce v seniorním věku. Senior Prix je již od roku 1993 klíčovou událostí, prostřednictvím které nadace oceněným děkuje za jejich celoživotní uměleckou práci.

Barbora Fialová 

pro Taneční magazín

Petr Kotvald, jak ho neznáme

Recitál na Maninách proběhl v poklidnějším duchu, i když hity ani vtipy nechyběly

Dlouho očekávaný koncert Petra Kotvalda s názvem Recitál proběhl 6. října v divadle na Maninách. (Původně byl  koncert plánován  již na léto).

Na koncertě nechyběly vtipné momenty ani největší hity, ale první polovina probíhala spíše v poklidném duchu.

Na začátku za velkého potlesku spustila kapela  Petrův nesmrtelný hit Milujem se čím dál víc, jenže v ten moment začala jedna z divaček vyrušovat, že si nemá kam sednout. Petr Kotvald se lehce rozzlobil, nechal zastavit hudbu a začal řešit, co se to děje. Ženě prý zasedli místo, a tak by si ráda někam sedla, „třeba na klín nějakému hezkému pánovi“.  Diváci jí nabízeli místa, která byla ještě vzadu volná, ale to se ženě nelíbilo. Prý jí ujela tramvaj, v práci se pohádala se šéfem a navíc tam nechala nabíječku. Těšila se na koncert a nemá místo, protože jí je někdo zasedl. Petr Kotvald ztrácel trpělivost. „To tady není nějaká ochranka, někdo, kdo by to vyřešil? Já tady řeším tento problém a přitom mám problém daleko větší“ (mezitím mu odešla totiž kapela z jeviště). „No, to se nám ještě nestalo!“, zlobil se Petr. Využil ale této zoufalé situace k tomu, aby vysvětlil, co je to vlastně Recitál. Totiž koncert jednoho sólisty.

Petr Kotvald s bratrem Bohumilem a rodinou

A to už divákům docházelo, že tento výstup byl předem domluvený, nejde o žádnou nevychovanou drzou osobu a koncert začal trošku netradičně. (Drzou vyrušitelku sehrála Lucie Sinková, moderátorkaJ. )

Kapela se vrátila, Petr konečně všechny problémy vyřešil sám, divačka se usadila  a Milujem se čím dál víc se rozjelo na plné pecky.

První polovinu  (možná i dvě třetiny koncertu) tu byl Petr Kotvald, jak ho neznáme. Místo krále diskotékových hitů   to  byl spíše romantický chlapec, zněly balady, pomalé písně např. Stevieho Wondera, ale i českých autorů. Např. známou skladbu „Tyrkys v očích mám“ složil  Martin Kumžák a otextoval Pavel Cmíral.

Ve druhé části koncertu už zněly novější hity  jako Brejle, Je mi šedesát a koncert završil populární Mumuland, diváci již zpívali a tančili a nechtěli Petra pustit domů.  Mumuland pro Petra složil Jindřich Parma a otextoval Pavel Cmíral, oba jsou autory většiny Petrových hitů.

Během koncertu Petr také bavil obecenstvo různými vtipy, či příhodami a zavzpomínal na své začátky. Diváky pobavila vzpomínka, jak došlo k jeho první profesionální nahrávce – Včerejší sběrač míčků. V roce 1980 volala na vysokoškolskou kolej maminka studenta Kotvalda. „Přišel  Ti telegram. Mohu to otevřít?“, ptala se. Petr souhlasil a v telegramu stálo, že ho dramaturg Vítězslav Hádl zve na soutěž Děčínská kotva. A Petr Kotvald získal druhé místo.

Petr Kotvald se svou kapelou 

Kariéra Petra Kotvalda začala v 80. letech, při písničce Holky z naší školky (z roku 1982), kterou nazpíval se Stanislavem Hložkem, jásalo téměř každé dívčí srdce. Jednalo se o nejprodávanější píseň té doby. Dlouhodobě spolupracoval s Hankou Zagorovou a Karlem Vágnerem.

V současné době Petr Kotvald pracuje na dalším albu. Zatím se přesně neví, zda vyrazí s Recitálem na turné po České republice. A pokud ano, nenechte si ho ujít, stojí za to!!!

Foto, video, text: Eva Smolíková

Taneční magazín