Pravidla úklidu

Připravovaná autorská inscenace popíše realitu pracovních podmínek Ukrajinek v Česku

Premiéra se odehraje na festivalu Divadelní Flora, poté bude k vidění na olomouckém i pražském jevišti

Olomoucké Divadlo na cucky ve spolupráci s pražským A studiem Rubín a Kolonií z.s. uvede premiéru autorské inscenace Pravidla úklidu. Dokumentární projekt vychází z příběhů žen z východu, které se vydaly do Česka za lépe placenou prací. Na základě reálných svědectvích vypovídá o práci v domácnostech, práci na černo a péči a rodičovství na dálku v těch nejmizerněji placených profesích. Autorkou a režisérkou je Lucie Ferenzová. Tři ženské hrdinky představují Anita Krausová, Martina Jindrová a Táňa Malíková. Prvního uvedení se inscenace dočká v rámci 25. ročníku festivalu Divadelní Flora 9. května, pražská premiéra pak proběhne v A studiu Rubín 10. června.


Podle Českého statistického úřadu předstihla v roce 2019 ukrajinská menšina svým počtem obyvatel žijících v Česku (zhruba 145 000) historicky nejpočetnější českou menšinu – Slováky. Během koronavirové pandemie sice počty pracujících Ukrajinců v České republice klesly asi o 7 %, ale i tak se jedná o jednu z nejpočetnějších českých menšin. Český statistický úřad navíc pracuje jen s oficiálními daty, proto existuje velký předpoklad, že počet lidí z Ukrajiny živících se v Česku jako levná pracovní síla je mnohem vyšší.

Temně dokumentární Pravidla úklidu vypráví příběhy žen, které se do České republiky vydaly s cílem vybudovat lepší život pro sebe a svou rodinu. „Prvotním impulzem k přípravě inscenace pro mě bylo setkání s knížkou Petry Hůlové, ‚Čechy, země zaslíbená‘, která zachycuje život ukrajinské uklízečky v Čechách,“ popisuje režisérka Lucie Ferenzová a dodává „Dílo je ale z roku 2012 a za tu dobu se toho hodně změnilo, jak ze sociálního, tak politického hlediska. Proto jsem se v minulém roce rozhodla oslovit k rozhovorům ženy z Ukrajiny, které nyní pracují v České republice. Překvapilo mě, že velké procento o své práci nechtělo vůbec mluvit. Nakonec jsme převážně čerpali z vyprávění paní Natálie, která se mi ozvala sama díky blízkému vztahu k divadlu.“

Příběhy Ukrajinek, které doma nechaly své děti vychovávané prarodiči nebo známými, aby v Česku pracovaly jako uklizečky či ošetřovatelky za minimální mzdu, nejsou vůbec ojedinělé. Tyto příběhy bohužel často obsahují i různé typy vykořisťujících systémů ukrajinských zaměstnavatelů či agentur, které minimum minimální mzdy ještě zmenšují. Svou roli hraje i strach v podobě mafiánských praktik v případě, kdy by se někdo z pracujících chtěl vymanit. A tak z jedné strany tyto ženy bojují s černým trhem práce a z druhé strany se státní legislativou (např. v podobě daní, získání víz, trvalého pobytu, nebo pokud chtějí do Česka přivést a vychovávat zde svoje děti). Přesto všechno tady zůstávají a denně vykonávají práci, kterou mnozí chápou jako podřadnou, těžkou a nevděčnou. A my se v naší inscenaci snažíme poukázat na mnohovrstevnost této situace,“ dodává Ferenzová.

Původní záměr dokumentu zkoumat podmínky práce, transnacionální rodičovství a migraci ovlivnila ruská invaze na Ukrajině. „Mnohem více reflektujeme příběh žen v totálním ohrožení při probíhající maskulinní válce. S invazí zároveň vytanulo téma vztahu Čechů k prekarizované práci – jinými slovy, každý si teď mohl dovolit ‚svoji Ukrajinku‘, protože to najednou mělo náboj pomoci a solidarity. Vedle toho se v inscenaci věnujeme komodifikaci práce na Youtube, otázce rolí při práci v domácnosti a péči jako takové. Dojde i na pověstný definitivní úklid Marie Kondo. Pravidla úklidu tak rozhodně nejsou jen prosté existenciální drama o utrpení žen v době ukrajinsko-ruského konfliktu,“ uzavírá Ferenzová.

Herečky Anita Krausová, Martina Jindrová a Táňa Malíková na sebe vrství charaktery různých mluvčí, aby je v další situaci svlékly a vyměnily za jiné. Témata hovoru, podobně jako jevištní akce mají stejného jmenovatele a tím je úklid, péče a prekarizovaná práce. Autorkou jednoduchého a přesto výrazného scénického řešení, ale také kostýmů a videa je dlouhodobá spolupracovnice Kolonie Andrijana Trpković. Podobně jako hudebnice Markéta Ptáčníková, která vytvořila nejen songy, které v inscenaci zazní, ale je také autorkou všech hudebně-zvukových ploch.

Inscenace Pravidla úklidu navazuje na dlouhodobou spolupráci A studia Rubín s divadlem Kolonie z. s., která se věnuje společensky angažovaným tématům cestou autorských inscenací, tentokrát navíc za spoluúčasti olomouckého progresivního Divadla na cucky. Inscenace bude jednou měsíčně uváděna jak v Divadle na cucky, tak v pražském A studiu Rubín.

Olomoucká premiéra se uskuteční v pondělí 9. května od 19 hodin – zahájí tak program 25. ročníku mezinárodního festivalu Divadelní Flora.

Představení je již aktuálně vyprodáno, vstupenky na další reprízy 10. a 11. května lze rezervovat na webu www.divadlonacucky.cz. Pražští diváci si na premiéru Pravidel úklidu počkají do 10. června, předprodej vstupenek naleznou na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová 

pro Taneční magazín

Festival Mezinárodní týdny tance

Open air vystoupení

Šestatřicátý ročník festivalu Mezinárodní týdny tance, který doposud navštívily stovky diváků, nabídl bohatý program – taneční představení pro Ukrajinu, velké gala představení v Divadle na Vinohradech a řadu seminářů a besed. Desetidenní festival vyvrcholí  29. dubna, tedy ve stejný den, kdy se celosvětově slaví Mezinárodní den tance.

Studenti konzervatoře Taneční centrum Praha zítra od 15 hodin zatančí volně přístupnou show pod širým nebem před obchodním centrem Arkády Pankrác, od 18 hodin pak vystoupí na Střeleckém ostrově v rámci Mezinárodního dne tance a přehlídky tanečních konzervatoří. Od 19 hodin tamtéž vystoupí Balet Praha Junior na gala profesionálních souborů. Spolu s ním zatančí i kalifornská UCBS Dance Company, soubor, který byl hlavním hostem letošních Mezinárodních týdnů tance.

„Dlouhé měsíce jsme nemohli pořádat žádná živá představení, a proto jsme nesmírně rádi, že se nám povedlo tradici festivalu Mezinárodní týdny tance udržet. Celý festival probíhá ve skvělé atmosféře a já mám radost, že se nám podařilo dále rozvíjet i spolupráci se zahraničím a také přilákat diváky zpět do divadel. Zájem byl letos opět velký,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha„S velkým úspěchem se setkala například společná vystoupení a semináře s kalifornským souborem UCSB Dance Company nebo představení Stvoření pro Ukrajinu, kterým jsme podpořili válečné uprchlíky v jejich nelehké situaci.“

Představení Stvoření tance, které celý festival 20. dubna zahájilo, moderovala ukrajinská divadelní režisérka Anna Turlo a večera se zúčastnily desítky ukrajinských maminek s dětmi.

Mezinárodní týdny tance je nejstarší český, a zřejmě i středoevropský, festival současného tance, který vznikl z tradice pravidelných seminářů a představení Tanečního centra Univerzity Karlovy se zahraničními umělci a pedagogy v první polovině osmdesátých let. Centrum bylo od roku 1972 prvním pedagogickým a uměleckým pracovištěm u nás, kde se systematicky vyučovaly moderní taneční techniky a jazz, které se následně uplatňovaly v umělecké praxi. Získávalo pro tento účel mnoho důležitých kontaktů ve všech významných evropských zemích a USA. Mezinárodní týdny tance byly vždy jakousi burzou těchto kontaktů a výjimečnou přehlídkou současné taneční tvorby. Cílem festivalu je prezentace a konfrontace výsledků práce v posledních sezonách. Účastníci se vzájemně inspirují, tříbí své názory a navazují pracovní kontakty. Také diváci mohou srovnávat, hodnotit a získat přehled o tom, co se v tanečním oboru děje.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

36. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance

24.dubna proběhl v divadle na Vinohradech slavnostní Gala  večer,  můžeme směle  říci, byla to  přehlídka toho nejlepšího, co baletní umění  nabízí, a to nejen v České republice, ale byli tu i zahraniční hosté.

Představily se naše nejprestižnější soubory:

Pražský komorní balet – soubor prošel úspěšným vývojem, na jeho  repertoáru byly v minulosti zejména choreografie Pavla Šmoka, dnes je významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, rezidenčním choreografem je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu ND a tvůrce evropského formátu

Taneční konzervatoř hlavního města Prahy –  nejstarší vzdělávací instituce v oboru tanec v České republice, vychovala několik generací tanečních umělců, ať členové, sólisté, baletní mistři choreografové či šéfové baletních souborů i pedagogové, získávají celou řadu ocenění na mezinárodních soutěžích, vystupují na festivalech  doma i v zahraničí

Bohemia balet – soubor tvořený absolventy školy Taneční konzervatoře hl. města Prahy, ambiciózní soubor mladých tanečníků, mnohdy laureátů mezinárodních soutěží, jejich vystoupení přináší na scénu  nejen technickou vyspělost, ale i radost a entuziasmus

Pražská taneční konzervatoř a střední odborná škola – vychovává budoucí tanečníky, herecká výchova, hra na klavír, rozšířená hudební výchova, to vše doplňuje ucelené vzdělání profesionálního tanečníka, choreografa či pedagoga

Taneční centrum Praha, konzervatoř-gymnázium – první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky, které propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla

Balet Praha Junior – komorní soubor složený ze studentů absolventů Tanečního centra Praha (věk 16-21 let) s bohatou historií, pod záštitou Univerzity Karlovy vzniklo umělecké těleso „mladých“

Taneční konzervatoř Brno – připravuje studenty na dráhu profesionálních tanečníků, ti účinkují v mnoha úspěšných projektech, baletních představeních ND Brno a získávají ocenění na mezinárodních baletních soutěžích

The UCSB Dance Company –  studentský soubor, který vystupuje na univerzitě  v centru Santa Barbary, jezdí na turné po Kalifornii a dalších státech USA, po dvou letech, kdy nebyla možnost cestovat,  vyjel soubor konečně do Evropy

36.ročník Mezinárodních týdnů tance, tedy nejstaršího festivalu současného tanečního umění ve střední Evropě,  se nesl symbolicky v duchu pomoci Ukrajině, následoval Gala večer v Divadle na Vinohradech a dále byla volně přístupná taneční show pod širým nebem. Dramaturgie se zaměřuje na špičkové české umělce a projekty konzervatoří či akademií.

20.dubna v Divadle Komedie proběhlo představení Stvoření tance pro Ukrajinu, 24. dubna Gala večer 36.ročníku Mezinárodních týdnů tance a 29. dubna, což je Mezinárodní den tance, se tančilo pod širým nebem.

Vraťme se ale k samotnému Gala večeru. Tento den přináší nejen možnost tanečníkům samotným se setkávat a srovnávat, hodnotit, ale také divákům pomáhá získat přehled o tom, co se právě v tanečním oboru odehrává, co je nového, co je jinak než kdysi.

Domnívám se, že pro diváka to byl nádherně strávený večer.  Technika tanečníků je dokonalá, ohromující a oko i duše diváka se vlastně pouze těší, bez jakékoliv vlastní fyzické  námahy. Na druhou stranu, možná to bylo dáno  situací ve světě, která rozhodně není růžová, téměř všechny soubory volily tmavé barvy svých kostýmů, vlastně tu většinou nebyly žádné rekvizity a scéna působila také tmavě. Dokonce osvětlení jakoby zmizelo a vše se neslo spíše v temných barvách, jako válka  na Ukrajině. V duchu jsem trošku vzpomínala na lepší, tedy světlejší časy, kdy  nás navštívil indický taneční soubor z Bolywoodu. To byl, pane, tanec! Pestrost kostýmů, rozzářené barvy, hluk… Oproti tomu se Gala večer nesl v decentním duchu a možná mi bylo i trošku smutno. Odrážel totiž současnost.

V tomto okamžiku je nutno vyzvednout vystoupení souboru Bohemia Balet s názvem Matka (Ukrajina 22), choreografie David Lampart, hudba Gustav Mahler, tančili Marika Blahoutová a Vojtěch Pilbauer. Dojemné, krásné, dech beroucí, smutek budící.  Velice efektní je okamžik, kdy přímo z publika a ze tmy se vynoří muž, zřejmě milý, v červeno-černém kabátě, symbolizujícím boj, krev a smrt.  Vystoupení to bylo překrásné, ovšem zasáhlo lidskou duši až do morku kostí. Uvnitř mi stékaly  obrovské slzy.

Naštěstí tu byly i veselejší okamžiky,  např. choreografie Růže od Petra Zusky (tančil Pražský komorní balet a Balet Praha Junior). Rozvernost  písně s refrénem „ u Karlova vína“ a rychlost  choreografie vyloudily přece jen úsměv.

Choreografie Maria, (Šimon Kubáň, tančila Pražská taneční konzervatoř a SOŠ) se vyznačovala nepřeberným množstvím tanečních kreací rukou. Zážitek mimořádný.

It´s been Nice souboru UC Santa Barbara Dance Company (choreografie Yusha-Marie Sorzano) přinesla poměrně moderní tanec a trošku show.

Ale k vidění bylo i mnoho dalšího. Co dodat. 36.ročník je za námi. Nezbývá než se těšit na ten další a doufat, že proběhne v lepších „barvách“ a celá situace ve světě už bude úplně jiná.

Foto: Marek Příhoda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Festival Česká taneční platforma roztančil jarní Prahu

28. ročník České taneční platformy

28.ročník České taneční platformy, který se uskutečnil v termínu 24. – 26. dubna 2022 na devíti místech Prahy je u konce. Návštěvníci zažili různorodé inscenace v nabitém programu deseti děl za 3 dny

Letošní 28. ročník festivalu Česká taneční platforma představil jako již tradičně výběr nejzajímavějších děl české taneční scény za uplynulý rok. Na festival se registrovalo více než sto profesionálů, většina ze zahraniční, především ředitelé kulturních institucí, festivalů a žurnalisté. V mezinárodní jury bylo pět významných zahraničních osobností, jejichž reflexe i během diskusí opět posouvala myšlení o české taneční scéně.


Platforma každoročně vybízí k intenzivnímu navazování mezinárodních i národních kontaktů a následné spolupráci. Mezi hosty byli například ředitelka Tanzmesse Düsseldorf nebo CODA Dance Festivalu v Oslu, italského Torinodanza, SIDance Soul, partneři evropských sítí jako European Dancehouse Network, Aerowaves a další.


Letos bylo pro diváky nachystáno nespočet akcí v řadě prostor otevřených současné pohybové tvorbě: PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Divadlo Archa, Divadlo X10, La Fabrika, Experimentální prostor NoD, Savarin, ale i Kasárna Karlín či prostor39. Jak hodnotí letošní taneční platformu ředitelka a zakladatelka Tance Praha? „Vynikající atmosféra, skvělé publikum, které ocenila veřejně i mezinárodní porota, která zároveň podtrhla velkou pestrost a evropsky srovnatelnou kvalitu české taneční scény i interprety“ sděluje Yvona Kreuzmannová.

Akce se zúčastnili i zástupci Ministerstva kultury České republiky, magistrátu Hlavního města Prahy, Českých center, IDU, Art District – Praha 7 a dalších institucí podporujících internacionalizaci.

Mezinárodní porota složená ze zahraničních expertů a členů české Dramaturgické rady každoročně reflektuje díla vybraná do hlavního programu České taneční platformy. Letos se rozhodla udělit hned tři ocenění, a to dílům, která nejvíce rezonovala a vyjadřují vysokou kvalitu a diverzitu české taneční scény: dis pla y Jitky Čechové a Terezy Lenerové, Call Alice Terezy Ondrové a Francescy Foscarini a Celestial Odyssey Andrey Miltnerové, Moniky Knoblochové a Jana Komárka.

Cenu Českých center pro výraznou osobnost České taneční platformy získala Lucia Kašiarová, autorka a interpretka představení Mnohodinec. Ta se rozhodla nabídnout svou možnost několikadenního studijního pobytu v jednom z evropských měst ukrajinské umělkyni. Podobně svůj honorář za práci v porotě věnovala Anna Cremonini, během platformy proběhla též online diskuse o možnostech pomoci ukrajinským umělcům.

Special mention – zvláštní ocenění poroty – získala Monika Knoblochová, za její vesmírný koncert pro oči v představení Celestial Odyssey Andrey Miltnerové, Moniky Knoblochové a Jana Komárka.

V neposlední řadě byli všichni diváci platformy vyzváni k hlasování o Ceně diváka a vybrali představení Witness Věry Ondrašíkové a kol.

Na konci května a během měsíce června se mohou fanoušci tance těšit na festival TANEC PRAHA 2022. Letošní již 34. ročník se bude konat v termínu od 28. 5. do 28. 6. 2022 v Praze a řadě dalších měst a obcí ČR. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA je každoročním vrcholem taneční sezóny.

Pořadatel: Tanec Praha z.ú.

Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Art District 7, Institut umění – Divadelní ústav / Perform Czech, Česká centra, Creative Europe / Be SpectACTive

Partneři: EDN – European Dancehouse Network, Taneční aktuality, hotel Clement, Marfis doprava, Institut světelného designu

Foto: Vojtěch Brtnický

Pavlína Procházková 

pro Taneční magazín