Štítek: Vojtěch Pilbauer

Malý princ očima nejmladší generace i Sinfonietta Petra Zusky

Bohemia Balet uvádí Premiéru 24 z dílny pěti choreografů

Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy chystá nový komponovaný program. Večer nese společný název Premiéra 24. Bude totiž velmi různorodý a každá choreografie se ponese v jiném stylu. „Premiéra 24 by se dala charakterizovat, nebo také nazvat Kontrasty II, protože podobně jako podzimní premiéra Kontrasty ve Vinohradském divadle se skládá z kratších tanečních celků, tentokrát dokonce 5 choreografů, z nichž má každý svůj osobitý pohybový ‚rukopis‘. Také žánrově bude večer velmi kontrastní,“ slibuje umělecký ředitel Jaroslav Slavický. Premiéra se koná v sobotu 20. dubna od 19:00 hodin v Divadle Komedie.

Do světa Malého prince zavedou diváky samotní členové souboru Vojtěch Pilbauer a Luisa Brychcínová, kteří se chopili tohoto slavného námětu. Dvě další kompozice budou „ekologického“ ražení: choreografie Potápíme se, kterou charakterizuje paralela se zkázou Titaniku, ale vypovídá především o naší společnosti, je z dílny výborného mladého italského tanečníka a choreografa Sebastiana Mazzii, sólisty baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Druhou je Veteš, o vztahu k „starým“ věcem a jejich hodnotě, v choreografii etablovaného českého tanečníka a choreografa Marka Svobodníka, sólisty Baletu ND. Závěr večera bude tvořit Janáčkova Sinfonietta v choreografii Petra Zusky.

Příležitost pro novou generaci i osvědčení tvůrci

Není to poprvé, co Bohemia Balet dává příležitost mladým tvůrcům z vlastních řad. „S nápadem přišli členové Bohemia Baletu sami. Nedostali jsme finanční podporu pro projekt k Roku české hudby, a tak chtěli využít časový prostor, který vznikl. Velmi mě to těší, vítám iniciativu členů pro choreografickou tvůrčí práci, vždyť v Bohemia Baletu vytvořili své choreografické prvotiny Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, David Lampart a ještě předtím při studiu na škole Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský, David Stránský a další. Jsem rád, že se odvážili i Luisa Brychcínová, Vojtěch Pilbauer a také Jan Šimůnek, který vytvořil k inscenaci hudbu,“ říká Jaroslav Slavický. „Nevybrali si zrovna lehké téma, ale zpracovali ho zajímavě a myslím si, že by mohlo diváky oslovit. Určitě jsem připraven podporovat tvůrčí snahy členů souboru a vidím v tom i pozitivní a velmi důležitý směr jejich dalšího uměleckého vývoje.“ Malého prince bude na premiéře tančit student 3. ročníku Matěj Skočdopole a jsou připraveny i dvě alternace pro případ záskoku, a to hned z 1.ročníku.

Sebastiano Mazzia, který je výraznou tváří baletu Jihočeského divadla, vnáší do programu vážnější téma: „Legenda říká, že když se Titanic potápěl, orchestr hrál dál… A nejsme náhodou my ten stejný orchestr, který dál hraje svůj život, zatímco se naše planeta potápí v katastrofálních důsledcích klimatických změn? Potápíme se a sledujeme, jak se to děje…“

Marek Svobodník spolupracuje s Bohemia Baletem poprvé. „Jsem tomu velmi rád,“ říká Jaroslav Slavický. „Patří totiž k mladé a velmi výrazné vlně českých choreografů, kteří tvoří autorské choreografie a posouvají tím vývoj českého tance. Bohužel v souborech tzv. ‚kamenných divadel‘ až na výjimky, příliš příležitostí nedostávají. Ptáte se mne, zda bude i jeho nová choreografie komická jako mnoho předchozích – když jsem mu položil vaši otázku, odpověděl mi: ‚Chtěl jsem pro Bohemia Balet vytvořit seriózní kousek. Ale tuším, že se mi to zase nepodaří.‘“ Humor tedy ani na Premiéře 24 chybět nebude.

Rok české hudby navzdory

Po podzimní premiéře Kontrastů jakožto večera složeného z děl tří evropských choreografů se nabízela myšlenka, při tolik proklamovaném Roku české hudby, vytvořit jako novou premiéru inscenaci českých choreografů tvořících na českou hudbu. Projekt však nezískal finanční podporu, a tak Bohemia Balet hledal náhradní program.

„Již nastudovaným opusem bylo Potápíme se, choreografie, která vznikala mimo rámec zamýšlené jarní premiéry. Proto jsem také přivítal iniciativu členů BB pokusit se o nastudování Malého prince. Počátkem března však byla Ministerstvem kultury podpořena celoroční kontinuální činnost BB, a tak jsem se rozhodl znovu oslovit původní choreografy pro uskutečnění, alespoň částečné, původního záměru,“ vysvětluje další změny v plánech umělecký ředitel souboru. „Z důvodu velmi krátkého časového limitu a naplněnosti večera nezůstala již z původního projektu zapojena Marika Blahoutová, která měla vytvořit choreografii na hudbu A. Dvořáka. Věřím ale, že ji bude realizovat v následujícím období,“ dodává.

Vzhledem k tomu, že se nejedná ani o večer českých choreografů (Sebastiano Mazzia je Ital), ani o tvorbu výhradně na českou hudbu, je i výběr hudby volnější. Marek Svobodník však do své koláže zahrnul i dílo českého krále swingu R. A. Dvorského. A 170 let od narození Leoše Janáčka si připomeneme jeho slavnou Sinfoniettou, po které sáhl Petr Zuska! Ten již před časem pro Pražský komorní balet vytvořil zcela novou taneční interpretaci Janáčkových Listů důvěrných.

Janáčkova Sinfonietta do třetice

Je jisté, že někteří diváci budou nové choreografické pojetí Sinfonietty porovnávat s verzemi, s nimiž se proslavili Pavel Šmok a Jiří Kylián, ale Jaroslav Slavický pochybnosti nepřipouští: „Sinfonietta je volbou Petra Zusky, a to je také to, co mě velmi zajímá. Obdivuji jeho odvahu a věřím, že na základě svých zkušeností a choreografického umu vytvoří Sinfoniettu, která bude jedinečná, podobně jako se to podařilo Pavlu Šmokovi a následně Jiřímu Kyliánovi. Netvoříme představení pro pamětníky, ale současné diváky, kteří nejsou ‚zatíženi‘ předchozími verzemi, a je důležité, jak oni přijmou toto ztvárnění geniální Janáčkovy hudby. Moc bych přál divákům, tanečníkům i sobě, aby to bylo ‚do třetice všeho dobrého‘!“

O promyšleném, odpovědném a vysoce uměleckém přístupu k realizaci Sinfonietty svědčí i slova Petra Zusky z jeho anotace do programu: „Už jen začáteční a finální fanfáry přinášejí emoci jisté důstojnosti a oslavy. Důstojnosti bez nabubřelosti, oslavy duše této země a jejího národa. Cítím, že právě v aktuálních dobách všeho prostupujícího globalismu a jisté relativizace národních identit a kultur je třeba nechat zmíněnou ‚emoci‘ ve společnosti působit… Zároveň bych tímto chtěl navázat na své o mnoho starší kolegy a snad v mnohém i učitele – Pavla Šmoka a Jiřího Kyliána, kteří tento výjimečný opus zpracovali, každý dle svého, už před mnoha desetiletími a pokusit se neudělat jim, sobě a ani panu Janáčkovi ostudu,“ píše choreograf s pokorou i humorem.

Premiéra Bohemia Baletu přináší nová témata, nové kontrasty a jistě naláká pravidelné diváky baletního umění i nové publikum. Premiéra se uskuteční 20. dubna od 19:00 hodin. Pro velký zájem byl již nasazen do prodeje další termín, a to 12. června v 18:00 hodin. Vstupenky jsou ke koupi na webu Divadla Komedie, studentské vstupenky za 100 Kč jsou k dispozici pouze při fyzickém nákupu na pokladně DK.

Bohemia Balet i novinky z Taneční konzervatoře hl. m. Prahy můžete sledovat průběžně
na sociálních sítích:

FB Bohemia Balet: @bohemiabalet

IG Bohemia Balet: @bohemia.balet

FB TKHMP: @tkpraha

IG TKHMP: @tanecnikonzervatorhlmprahy

Foto: Adéla Amel Veselá

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

36. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance

24.dubna proběhl v divadle na Vinohradech slavnostní Gala  večer,  můžeme směle  říci, byla to  přehlídka toho nejlepšího, co baletní umění  nabízí, a to nejen v České republice, ale byli tu i zahraniční hosté.

Představily se naše nejprestižnější soubory:

Pražský komorní balet – soubor prošel úspěšným vývojem, na jeho  repertoáru byly v minulosti zejména choreografie Pavla Šmoka, dnes je významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, rezidenčním choreografem je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu ND a tvůrce evropského formátu

Taneční konzervatoř hlavního města Prahy –  nejstarší vzdělávací instituce v oboru tanec v České republice, vychovala několik generací tanečních umělců, ať členové, sólisté, baletní mistři choreografové či šéfové baletních souborů i pedagogové, získávají celou řadu ocenění na mezinárodních soutěžích, vystupují na festivalech  doma i v zahraničí

Bohemia balet – soubor tvořený absolventy školy Taneční konzervatoře hl. města Prahy, ambiciózní soubor mladých tanečníků, mnohdy laureátů mezinárodních soutěží, jejich vystoupení přináší na scénu  nejen technickou vyspělost, ale i radost a entuziasmus

Pražská taneční konzervatoř a střední odborná škola – vychovává budoucí tanečníky, herecká výchova, hra na klavír, rozšířená hudební výchova, to vše doplňuje ucelené vzdělání profesionálního tanečníka, choreografa či pedagoga

Taneční centrum Praha, konzervatoř-gymnázium – první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky, které propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla

Balet Praha Junior – komorní soubor složený ze studentů absolventů Tanečního centra Praha (věk 16-21 let) s bohatou historií, pod záštitou Univerzity Karlovy vzniklo umělecké těleso „mladých“

Taneční konzervatoř Brno – připravuje studenty na dráhu profesionálních tanečníků, ti účinkují v mnoha úspěšných projektech, baletních představeních ND Brno a získávají ocenění na mezinárodních baletních soutěžích

The UCSB Dance Company –  studentský soubor, který vystupuje na univerzitě  v centru Santa Barbary, jezdí na turné po Kalifornii a dalších státech USA, po dvou letech, kdy nebyla možnost cestovat,  vyjel soubor konečně do Evropy

36.ročník Mezinárodních týdnů tance, tedy nejstaršího festivalu současného tanečního umění ve střední Evropě,  se nesl symbolicky v duchu pomoci Ukrajině, následoval Gala večer v Divadle na Vinohradech a dále byla volně přístupná taneční show pod širým nebem. Dramaturgie se zaměřuje na špičkové české umělce a projekty konzervatoří či akademií.

20.dubna v Divadle Komedie proběhlo představení Stvoření tance pro Ukrajinu, 24. dubna Gala večer 36.ročníku Mezinárodních týdnů tance a 29. dubna, což je Mezinárodní den tance, se tančilo pod širým nebem.

Vraťme se ale k samotnému Gala večeru. Tento den přináší nejen možnost tanečníkům samotným se setkávat a srovnávat, hodnotit, ale také divákům pomáhá získat přehled o tom, co se právě v tanečním oboru odehrává, co je nového, co je jinak než kdysi.

Domnívám se, že pro diváka to byl nádherně strávený večer.  Technika tanečníků je dokonalá, ohromující a oko i duše diváka se vlastně pouze těší, bez jakékoliv vlastní fyzické  námahy. Na druhou stranu, možná to bylo dáno  situací ve světě, která rozhodně není růžová, téměř všechny soubory volily tmavé barvy svých kostýmů, vlastně tu většinou nebyly žádné rekvizity a scéna působila také tmavě. Dokonce osvětlení jakoby zmizelo a vše se neslo spíše v temných barvách, jako válka  na Ukrajině. V duchu jsem trošku vzpomínala na lepší, tedy světlejší časy, kdy  nás navštívil indický taneční soubor z Bolywoodu. To byl, pane, tanec! Pestrost kostýmů, rozzářené barvy, hluk… Oproti tomu se Gala večer nesl v decentním duchu a možná mi bylo i trošku smutno. Odrážel totiž současnost.

V tomto okamžiku je nutno vyzvednout vystoupení souboru Bohemia Balet s názvem Matka (Ukrajina 22), choreografie David Lampart, hudba Gustav Mahler, tančili Marika Blahoutová a Vojtěch Pilbauer. Dojemné, krásné, dech beroucí, smutek budící.  Velice efektní je okamžik, kdy přímo z publika a ze tmy se vynoří muž, zřejmě milý, v červeno-černém kabátě, symbolizujícím boj, krev a smrt.  Vystoupení to bylo překrásné, ovšem zasáhlo lidskou duši až do morku kostí. Uvnitř mi stékaly  obrovské slzy.

Naštěstí tu byly i veselejší okamžiky,  např. choreografie Růže od Petra Zusky (tančil Pražský komorní balet a Balet Praha Junior). Rozvernost  písně s refrénem „ u Karlova vína“ a rychlost  choreografie vyloudily přece jen úsměv.

Choreografie Maria, (Šimon Kubáň, tančila Pražská taneční konzervatoř a SOŠ) se vyznačovala nepřeberným množstvím tanečních kreací rukou. Zážitek mimořádný.

It´s been Nice souboru UC Santa Barbara Dance Company (choreografie Yusha-Marie Sorzano) přinesla poměrně moderní tanec a trošku show.

Ale k vidění bylo i mnoho dalšího. Co dodat. 36.ročník je za námi. Nezbývá než se těšit na ten další a doufat, že proběhne v lepších „barvách“ a celá situace ve světě už bude úplně jiná.

Foto: Marek Příhoda

Eva Smolíková

Taneční magazín