DOX – 8. stránka – Taneční magazín

„Útočistě“ na farmě anebo v jeskyni?

Festival TANEC PRAHA 2018 hned ve svém úvodu útočí na diváky. Synovec Michala Dočolomanského vůdčí silou světové premiéry „Útočiště“! To vše pod producentskou taktovkou Yvony Kreuzmannové.

Viliam Dočolomanský, obdobně jako další slovenští umělci (kupříkladu Richard Müller) dokazuje, že pouze neparazituje na slavném jménu a rodinné tradici. Naopak, dodává divadelnímu rodu další barvy a rozměry.

Synovec Michala Dočolomanského, Viliam, už od počátků svého vstupu na prkna znamenající svět přeludů, obrazotvornosti a divadelních vjemů, prokazoval osobitost, kreativitu i vzácný čich na spolupracovníky. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti porotce jednoho z jeho prvních divadelních představení – ještě v minulém století – na festivalu v moravském Vyškově. Od té doby však už Viliam uběhl velký kus své divadelní cesty. Jeho současným středobodem směřování a doslova srdeční záležitostí je soubor FARMA V JESKYNI, který se formuje a krystalizuje již od roku 2001.

Zhasněte amplióny, já chci vidět tmu

Seskupení FARMA V JESKYNI dokáže zaujmout i šokovat. Nejinak tomu bylo i v první červnové pondělí roku 2018 v pražském DOXu. Problematika emigrace, imigrace a asimilace utečenců v novém prostředí není lídru FARMY V JESKYNI Viliamu Dočolomanskému nikterak vzdálená. Již jeho druhá inscenace s tímto souborem totiž nesla titul – „Emigrantova píseň“.

Vlastní světová premiéra „Útočiště“ se odehrávala v menším (přízemním) sále areálu výtvarného i divadelního umění DOX v Praze 7 – Holešovicích. Multifunkční prostorný sál ve vyšším patře tohoto stánku umění, k němuž vede namísto schodů nakloněná rovina, by sice skýtal větší (a zřejmě i komfortnější) divácký i jevištní prostor. Z druhé strany však onen prostornější prostor nedisponuje takovým technicko-divadelním zázemím jako tento stávající přízemní.

„Útočiště“ se nesnaží prvoplánově šokovat. Věrno svému názvu však již od dynamického nástupu herců i živé doprovodné kapely útočí na divácký klid a bohorovnost v sedačkách hlediště.

Viliam Dočolomanský svou hudbou a hudební dramaturgií ostatních autorů hudebních kompozic nechtěně vyzrazuje své muzikantské začátky. Měl naposloucháno množství hodin širokého spektra hudby. Od klasiky po jazz a okrajové žánry. Chtěl zprvu studovat hudební kompozici… A právě to nyní úročí ve svých autorských představeních. V pasáži věnované muzice nesmím opomenout pěvecké kvality Hany Varadzinové.

Jako TANEČNÍ MAGAZÍN bychom měli věnovat samozřejmě prostor i choreografii. Vlastní choreografická práce nese osobitou a nesmazatelnou pečeť Dočolomanského rukopisu. Exotičtí vystupující Rin Kin a Minh – Hieu Nguyen dodali tanečním kreacím jistou rigidní akurátnost. To však neznamená, že by jejich vystoupení postrádala náboj… Naopak! Jejich chladnější až technokratický projev kontrastoval s tanečním projevem ostatních. A právě onen kontrast dvou kultur, dvojího myšlení, různého projevu dodává „Útočišti“ potřebný kontrapunkt. Z celé choreografie je cítit vliv silné Dočolomanského osobnosti, ale zároveň představení – při soustředění se na detail a drobnokresbu pohybového vedení interpretů – prozradí kolektivní spolupráci ostatních na výsledném tvaru.

Vše pak korunuje „choreografická“ práce s amplióny. Obří tlampače zde symbolizují dosah a ozvěnu médií. Zvláště jejich nasvěcování, které z nich doslova vytváří onu „hlásnou troubu“, je vynikající.

Ani východ ani západ

Kdysi jsem na budově zastupitelství jednoho z nejmenovaných arabských států viděl zajímavou vlajku. Byla bílá. A na ní nápis: „Ani východ, ani západ.“

Při inscenaci „Útočiště“ jsem si na toto výstižné motto nemohl nevzpomenout. Viliam Dočolomanský a jeho kolegové, kteří nejsou sice přímými aktéry „imigračního boomu“, se pro toto představení inspirovali v Londýně a rumunském městě Sibiu, kde probíhaly rezidenční zkoušky i konfrontace s diváky.

Kde tedy hledat své vlastní, soukromé útočiště? Anebo obranný azyl? Určitě v žádném případě ani na východě a ani v západním světě. Ale naopak uvnitř sebe. Ve vlastní víře. A toto roz(h)řešení nám přináší i Viliam Dočolomanský, jeho FARMA V JESKYNI a zejména tento nový titul „Útočiště“.

Kdo stojí za „Útočištěm“?

Autorský tým: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh – Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Viliam Dočolomanský

Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský

Dramaturgie: Jana Pilátová

Producent: Yvona Kreuzmannová

Výkonný producent: Tanec Praha z. ú

Asistenti režie a choreografie: Andrej Petrovič, Hana Varadzinová

Hudba: Viliam Dočolomanský a Marcel Bárta, Hana Varadzinová, Vít Halška, Štěpán Janoušek

Hudební konzultace: Jan Rösner

Účinkují: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh – Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Marcel Bárta, Štěpán Janoušek, Vít Halška

Výprava a kostýmy: Lucia Škandíková, Tereza Kopecká

Světelný design: František Fabián

Zvukový design: Eva Hamouzová

Technická realizace: Pavel Kotlík, Hynek Petrželka, Tomáš Vondráček

Inspicient: Juraj Augustín

Produkce: Václav Hodonický, Zuzana Bednarčíková (Tanec Praha); Barbara Tůmová, Miroslava Kobrtková (Farma v jeskyni); Lucie Špačková (DOX)

Výzkum: Kate Saunders, Jindra Bromová, Viliam Dočolomanský, Jana Pilátová, Hana Varadzinová

Zvláštní poděkování: Zuzana Daňková

Představení podpořili: Státní fond kultury MK ČR, ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Fond na podporu umenia u Slovenské republiky a Václav Dejčmar.

Foto: TANEC PRAHA, DOX

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Šestnáctá „Malá inventura“

Poslední únorový týden budou progresívní a taneční divadelní prostory v Praze žít festivalem „Malá inventura“. Na podzim se s ním setkáte i na jiných místech Čech a Moravy.

Festival nového divadla „Malá inventura“, který proběhne od 21. do 28. února 2018, si za šest desítek let své existence vybudoval nezastupitelné místo na české divadelní scéně. Jeho hlavním smyslem je upevňování postavení nového divadla před laickou i odbornou veřejností a platforma pro profesionály z Čech i ze zahraničí. Je rovněž příležitostí během jediného týdne shlédnout výběr nejvýraznějších představení nového divadla za uplynulý rok. A to pro profesionály divadelního světa i profesionály mediální. Festival se již tradičně koná koncem února tak bývá a bude symbolickým uzavřením předchozího divadelního roku a zároveň vykročením do toho nového.

Přehlídka nejaktuálnějších premiér, která domácím i zahraničním profesionálům slouží jako orientační bod ve světě nového divadla. Zároveň nastavuje zrcadlo tvůrcům a reflektuje vývoj a tendence nového divadla v České republice. Dramaturgický výběr festivalu vychází z nominací festivalových scén, které navrhují své kandidáty do programu. Tato představení rezidentních souborů jednotlivých scén doplňují projekty nezávislých v sekci „Tažní ptáci“ a začínajících umělců v sekci „Nová krev na scéně“.

Domovskými scénami „Malé inventury“ v Praze jsou divadelní prostory: Alta, Alfred ve dvoře, Archa, Dox, La Fabrika, Studio Hrdinů a Venuše ve Švehlovce. Jako pohostinské scény se představí další divadelní sály: Letohradská 10, MeetFactory a Werichova vila.

„Malá inventura“ proběhne – jak se tomu stává v posledních ročnících tradicí – i mimo Prahu. Konkrétně v Českých Budějovicích, Jičíně, Jihlavě a Opavě. Tam se shodně odehraje v říjnu 2018. Její detailní místa představení, dramaturgie a programy budou upřesněny. Ale bude vycházet z únorové pražské nabídky, obohacené díly regionálních umělců. TANEČNÍ MAGAZÍN vás o nich bude včas informovat.

Malá inventura zve obvykle na dva či tři projekty ze zahraničí. V letošním „imaginárním“ roce 2018 však upře pozornost zejména na výročí, které sebou tento letopočet přináší. V produkci pořadatele „Nové sítě“ vzniká pětidílný projekt „Horizont 8“, který sleduje rysy a zvyky naší přítomnosti související s událostmi minulého století, s lety končícími právě číslem „8“ (1918, 1968 a podobně).

Každoročně tento festival navštíví na šest desítek zahraničních hostů a kolem třiceti domácích profesionál (ředitelů, dramaturgů, producentů, respektive novinářů). „Malá inventura“ se tak na týden stává centrem živého networkingu organizací, uměleckých skupin i jednotlivých umělců. Vzájemné setkávání přináší navázání nových spoluprací , umožňuje sdílení nákladů při společném plánování programu či hostování umělců na dalších domácích festivalech i těch zahraničích. Součástí festivalu je tradičně burza projektů „Sbal ho!“, prezentace či diskuze a workshopy. „Malá inventura“ tak je příležitostí potkat se a navázat různorodou spolupráci.

Festival „Malá inventura“ se věnuje mimořádnou pozornost i dětskému diváku, ve spolupráci s lektorským oddělení Národní galerie v Praze nabízí neotřelé divadelní, výtvarné a multimediální workshopy. Součástí programu jsou rovněž představení pro děti.

TANEČNÍ MAGAZÍN se již těší, jak svým čtenářům koncem února a počátkem března přiblíží ty nejzajímavější tituly a momenty „Malé inventury“.

Foto: Malá inventura

TANEČNÍ MAGAZÍN

Kavárna co hledá jméno jako galerie i pro Michala Škapu

V netradiční a dnes již věhlasné smíchovské Kavárně co hledá jméno je od 3. listopadu k vidění výběr děl Michala Škapy, legendy pražské streetartové scény, jehož tvorba si posledních letech našla pevné místo i ve světě prestižních galerií

Kavárna co hledá jméno

Kavárna co hledá jméno se již během své krátké existence stala výrazným bodem pražské kulturní scény. Její duši vnesla do prostor bývalých truhláren skupina mladých nadšenců, kteří se nebáli pustit se do nekonvenčních projektů revitalizace opuštěných budov. Hlavními iniciátory jsou Lukáš Ždárský, Jakub Zajíc a Kateřina Šandová, jejich tým se však rychle rozrůstá. Z původní zaprášené ruiny vlastními silami vytvořili syrový prostor, jehož součástí je také přednáškový sál a výstavní místnost. Samotný interiér se pak nese v duchu berlínského industriálu. Starý nábytek, květiny či velké mřížové okno vnáší do prostoru magickou atmosféru, které neodolal ani Michal Škapa, významná postava české výtvarné scény. Výběr z jeho rozsáhlé tvorby s názvem „Fotky z novin“ je od 3. listopadu do konce roku k vidění v hlavním prostoru kavárny.

Michal Škapa, známý též pod svým uměleckým jménem TRON, spadá do generace prvních pražských writerů. Do bohaté historie zdejší graffiti scény se významně zapsal širokou škálou své tvorby – od boření konvencí na rozsáhlých muralech až po propojování pouličního umění s tradičními přístupy. Jeho výtvarná tvorba se opírá o charakteristický rukopis vycházející z techniky airbrush a writerského tagu. Díla Michala Škapy byla prezentována například na EXPO 2010 v Šanghaji, v galeriích Trafačka, Mán es, DOX či The Chemistry Gallery. Kromě toho patří k předním českým grafikům, je autorem vlastní typografie a celé řady plakátů, je také spolu s Vladimirem 518 a Jakubem Stýblem zakladatelem sítotiskové tiskárny Analog!Bros.

Vernisáž Michala Škapy proběhne 8. listopadu v 18h. Výstava bude prodejní.

Za kávou i za uměním

Kavárna co hledá jméno se nejen touto výstavou řadí mezi zajímavá místa pro konzum kvalitního umění současné scény i přes to, že je „hlavně“ kavárnou. Samotné výstavní prostory kavárny jsou rozděleny na dvě části. Hlavní místnost je určena pro prezentaci etablovaných umělců současné scény. Zatím zde proběhla výstava obrazů Daniely Kožmínové, která studuje pražskou Akademii výtvarných umění pod vedením Vladimíra Skrepla, Jiřího Kovandy a Jana Šerýcha. Dále zde byla vystavena také díla Matěje Olmera, pražské graffiti legendy. Matěj se věnuje převážně expresivní gestické malbě, kterou akčním způsobem vrství přes sebe a volně kombinuje nejčastěji s principy koláže. Jeho nástupce pak byl Matyáš Maláč, který patří k nové generaci umělců a ve své tvorbě se věnuje abstrakci převážně se zájmem o rostlinné motivy. I přes mladý věk si již plně vytvořil svůj jasný a rozpoznatelný styl. Součástí prostoru je pak i malá galerie, jež slouží jako experimentální prostor, v jehož rámci jsou každé 2 – 3 týdny prezentovány menší projekty jak z řad výrazných osobností české umělecké scény, tak i neprofesionálních umělců, a to s důrazem na neotřelost a originalitu obsahu i formy instalace. Galerie tak dává příležitost i novým talentům, které hledají prostor k sebeprezentaci před zraky tisíců lidí, kteří tento prostor měsíčně navštěvují.

Štítek: DOX