Štítek: divadlo

Pražská premiéra na Letní Letné!

Čtrnáctý ročník festivalu LETNÍ LETNÁ měl svůj český vrchol v pražské premiéře akrobaticko-divadelního představení „Hrdinky“. Výkony dvou mladých tmavovlasých protagonistek na Letné doslova zvedal diváky ze sedadel.

Dvě mladé dívky. Herečky, akrobatky. Bývalé studentky. Jedna bohemistiky a druhá zemědělství. Říkají si „TeTy“. Přičemž to „Te“ reprezentuje Katka Klusáková. A „Ty“ je druhá ze dvojice Pavla Rožníčková. Jejich akrobatické balábilé „Hrdinky“ bylo impozantní. Při pražské premiéře v úterý 22. srpna mu tleskal v rámci festivalu LETNÍ LETNÁ do posledního místečka natřísknutý „český“ cirkusový stan.


Diváci „Hrdinek“ se vskutku nenudili. Čekala je více než hodina pantomimy, akrobacie i drobných, ale výrazných hereckých akcí. To vše pouze v provedení výše charakterizovaného dua Klusáková – Rožníčková.

Jak představení charakterizují tvůrci a aktérky? „Všichni jsme hrdiny, všichni máme své dobrodružství, všichni ukrýváme tajemství… A ,Hrdinky´ jedno veliké, do kterého vás nechají nahlédnout… Pomocí neobvyklé formy visuté akrobacie společně s prvky fyzického divadla a pantomimy. Inspirováno komiksovými hrdiny všedního dne.“

 

Na celém svébytném divadelním programu je vidět režijní a supervizní práce Radima Vizváryho. (Pokračuje tak ve spolupráci načaté inscenací „Husí krky“.) To on dodal akrobatickým entrée další rozměry a hereckými vstupy, které nebyly v žádném případě pouhými pověstnými oslími můstky, povýšil „Hrdinky“ na vskutku životaschopný divadelní tvar.

 

Jedinou slabinou celého představení byla hudba. Respektive její velmi nekvalitní reprodukce. Autor Matěj Kroupa se snažil dodat celému divadelnímu tvaru onen neopakovatelný pel cirkusového prostředí. Potud dobře. Chápu i nástiny disharmonických prvků, které k tomuto žánru zcela jistě patří. Ovšem její trvalá špatná reprodukce již po deseti minutách spíše diváka tahala za uši. Je pochopitelné, že v novém prostředí letenského cirkusového stanu bylo třeba málo času na zkoušky, ale i tak je to škoda…


Akrobatická supervize Stéphanie N‘Duhirahe byla velmi kreativní, jiskřila neotřelými prvky a byla nosnou částí celého večera.

 

Rovněž světelný design Karla Šimka byl jedním z výrazných prvků „Hrdinek“. Zbytečně neexhiboval a v pravý čas dokázal umocnit režijní práci a zejména herecké výkony obou samojediných protagonistek.

Slova chvály lze adresovat i na jednoduché, ale skvěle „napadnuté“ kostýmy Petry Vlachymské. A do výčtu kladů musím zařadit i produkční práci Jany Ady Kubíčkově. Málokdo totiž tuší, kolik mravenčí námahy stojí zkoordinovat a vlastně takové celé představení postavit na nohy!

„Hrdinky“ i přes malý nedostatek v reprodukci muziky diváky nadchly. Bezesporu patřily k vrcholům druhého týdne čtrnáctého ročníku festivalu LETNÍ LETNÁ.

 

FOTO: Studio TeTy – Tristan Ben Mahjoub

Michal STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor o tom, jak jde život MARKA HRSTKY po Stardance?

Život Marka Hrstky se po soutěži Stardance vrátil do normálních kolejí …

Během soutěže Stardance 2016 si ženská část publika nemohla nevšimnout hezkého a přitažlivého tanečníka Marka Hrstky, který tančil s Annou K. Ačkoliv nevyhráli, nějakou dobu těšili diváky svými kreacemi. A vyhrát přece může jen jeden….

A protože dívky se ptají, co právě dělá  Marek Hrstka, přinášíme krátký rozhovor 

Zeptali jsme se….

Jak jde  život po Stardance? 

„Vrátil jsem se do starých kolejí, společně s mojí partnerkou pracujeme, trénujeme a chystáme se na další školní rok, také chystáme taneční pro mládež v Praze a v Mělníku …“

Jak byste zhodnotil svou účast ve Stardance?
„Určitě pozitivně. Získal jsem mnoho nových zkušeností, kterých si vážím.“

Měl jste rád zájem médií  a světla reflektorů?
„Bral jsem je jako součást celé show, nevadilo mi to.“

Tančil  jste  ještě někde po skončení Stardance  s Annou K.?
„Ano, ještě jsme měli pár tanečních show.“

Stardance bylo plné napětí, snad adrenalinu. Nenudíte se teď?

„Ne, vůbec ne. Mám rád domácí pohodu, své taneční tréninky a výuku tance. Stále je na čem pracovat.“

Doslechli jsme se také o Vašem projektu, který má proběhnout tuto neděli, tedy 18. června. Co se přesně děje?

„Už třetí rok  probíhá můj projekt „Hýbeme dětmi“ v Divadle Za plotem. Většinou je tu velká účast, třikrát bylo divadlo úplně vyprodané. Vystupují zde všechny školy, ve kterých učím. Rodiče se každoročně přichází podívat na úspěchy svých dětí.“

Co dále plánujete?

,,Výhledově bych rád se svojí partnerkou měl své taneční studio.“

Jak byste si představoval své nové taneční prostory? Kterou firmu byste
oslovil?

„Já bych se obrátil na firmu „BigMat – Stavebniny Líbeznice“. Bydlím
blízko, jednou jsem jel kolem, vstoupil jsem do prodejny a oslovilo mě
jejich milé jednání. Vyhověli všem mým osobním požadavkům, nechovají se stroze nebo chladně k zákazníkovi. V „BigMatu“ mi dokázali navrhnout něco konkrétního i z mých nekonkrétních představ a hlavně z toho, co se mi líbilo. Také jsem navštívil vzorkovnu plovoucích podlah a interiérových dveří v areálu stavebnin „BigMat/DK Gips“.

V dané chvíli jsem se zajímal podlahu, protože je pro mou činnost klíčová. V příjemném prostředí jsem se seznámil s veškerými možnostmi. Například produkty firmy Quick step (www.quick-step.cz), ověřené léty provozu v tanečních studiích, nabízí perfektní řešení pro mé potřeby. Na podlaze QS proběhl Světový pohár 2014 a další akce na této podlaze bude v roce 2018.

https://www.youtube.com/watch?v=p2cT4CBTUH4

Můžete tedy tuto firmu doporučit i ostatním školám? Je cenově dostupná?

„Ano, je dostupná. Při nákupu určitého množství a sortimentu se dá konečná částka doladit.“

Vybral jste si už něco konkrétního?

„V rámci široké nabídky druhů a designů se k finální variantě teprve
dostanu. Rád bych se obrátil i na naše čtenáře, kteří by mi mohli pomoci
vybrat svého favorita.“

Rádi pomůžeme. Přejeme Vám, ať se daří a  děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Marka Hrstky

Eva Smolíková

Taneční magazín

14. ročník Pražského Quadriennale oficiálně vyhlášen

Největší přehlídka scénografie a divadelního prostoru slaví 50 let od svého vzniku

 

Čtrnáctý ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se odehraje od 6. do 16. června 2019.

Jedna z nejvýznamnějších událostí české kultury, která již od roku 1967
mapuje a představuje nejnovější trendy scénografie i architektonické práce
s divadelním prostorem, bude slavnostně zahájena 5. června 2019.

Tematické okruhy PQ 2019: Imaginace, proměny a reflexe

Součástí PQ 2019 budou tři soutěžní výstavy: Výstava zemí a regionů, Výstava divadelní architektury a prostoru – Naše divadlo světa a Studentská výstava. Podobu české expozice určí výběrové řízení, které bylo vyhlášeno Ministerstvem kultury ČR.

Termín pro podávání přihlášek do výběrového řízení na projekty české expozice je stanoven na 31. října 2017.

Náměstkyně ministra kultury JUDr. Kateřina Kalistová vyjádřila radost nad tím, že může vyhlásit  Pražské Quadriennale,  které je jedinečné a patří k nejvýznamnějším událostem české kultury.  Koná se již od roku 1967 a jeho největším přínosem je vytvoření prostoru pro setkávání významných zahraničních  i tuzemských umělců, studentů i laické veřejnosti, které spojuje zájem o divadlo, uvedla JUDr. Kateřina Kalistová.

Organizační tým Pražského Quadriennale kromě oficiální výzvy k podávání přihlášek pro všechny účastnické země také představil uměleckou koncepci nadcházejícího ročníku. Je volně inspirována sousoším Zlaté trigy, tedy  hlavní cenou, která je na PQ tradičně udělována za nejlepší expozici. „Triga je pro nás metaforou propojení tří různých sil v jednu společnou, vedoucí ke společnému cíli, a poukazuje na důležitost úzké spolupráce, která díky spojení různých schopností a talentů vede k výsledkům, jichž by jedinec je n těžko dosáhl sám. Tři koně trigy jsou také metaforou tří fází života: divokosti mládí, dospělosti obohacené zkušenostmi a moudrosti stáří. Toto budou naše tři hlavní směry pohledu, kterými budeme zkoumat tři různé a cyklicky se opakující fáze kreativního procesu: Imaginace, Proměny a Reflexe,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ 2019 Markéta Fantová.

Okruh Imaginace bude zahrnovat Studentskou výstavu – Výstavu prací studentů, mladých scénografů a nových scénografických ateliérů, Site specific festival, Studentský program a Ateliér škol a rodinný program.

Okruh Proměny bude zahrnovat Výstavu zemí a regionů, Výstavu divadelní architektury a prostoru – Naše divadlo světa, projekt Formace, 36Q° a PQ Talks

Okruh Reflexe bude zahrnovat výstavu Fragmenty.

Jako kurátoři pro jednotlivé projekty byli pozváni D. Chase Angier (kurátorka projektu Formace), Serge Von Arx (kurátor projektu Formace), Pavel Drábek (kurátor PQ Talks), Sophie Jump (kurátorka Site specific festivalu), Barbora Příhodová (kurátorka PQ Talks), Andrew Todd (kurátor Výstavy divadelní architektury a  prostoru − Naše divadlo světa), Patrick Du Wors (kurátor Studentského programu) a Klára Zieglerová (kurátorka výstavy Fragmenty).

Sympozium Porézní hranice

Přestože do PQ 2019 zbývají dva roky, již na podzim letošního roku Pražské Quadriennale uspořádá sympozium Porézní hranice, které proběhne v termínu od 12. do 14. října 2017 v prostoru Federálního shromáždění. „Žijeme v neustále se měnícím světě, kde jsou nejen na& scaron;e životní přístupy ovlivněny tématem „hranic“. V mnohých částech světa dochází ke zvýšenému napětí mezi lokálním a globálním vývojem, které v nás vzbuzuje spousty otázek týkající se identity nás samotných a společnosti jako celku. S otázkami hranic, se neustále potýkáme i v samotné scénografické tvorbě, kde rozhraní mezi skutečností a imaginací ztrácí ostrost, a vytváření nových zážitků daleko za hranicí denní reality jsou hlavní náplní této profese,“ vysvětluje téma sympozia Markéta Fantová. Sympoziem vyvrcholí také oslavy padesátiletého výročí Pražského Quadriennale. Kromě ohlédnutí za posledními 5ti dekádami PQ budou budoucí kurátoři zemí a regionů, profesionálové z oblasti performativních umění, pedagogové a teoretici informováni o koncepci a prostorech Pražského Quadriennale 2019.

Jaká bude podoba české expozice na Pražském Quadriennale 2019?

Vyhlášení výběrového řízení na českou účast na PQ 2019

Čtrnáctý ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se odehraje od 6. do 16. června 2019. O české účasti a podobě expozic rozhodne výběrové řízení, které bylo vyhlášeno Ministerstvem kultury ČR. Tematické okruhy, kterými by se umělci měli inspirovat, jsou Imaginace, Proměny a Reflexe. Součástí PQ 2019 budou tři soutěžní výstavy: Výstava zemí a regionů, Výstava divadelní architektury a prostoru a Studentská výstava. Z&a acute;jemci mohou přihlásit projekt zahrnující všechny tři výstavy, anebo připravit návrh pouze pro jednu či dvě z nich. Termín pro podávání přihlášek do výběrového řízení je 31. října 2017. Více informací na www.pq.cz

Ministerstvo kultury ČR ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem vyhlásilo výběrové řízení na projekt a realizaci české prezentace v rámci 14. ročníku Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru (6. – 16. června 2019). Součástí PQ 2019 budou tři výstavy – Výstava zemí a regionů, Výstava divadelní architektury a prostoru a Studentská výstava.

„Jednou za čtyři roky během 11 dnů Pražského Quadriennale představí národní expozice aktuální scénografické trendy svých zemí. A čeští umělci rozhodně nezůstávají v pozadí – velkého úspěchu d osáhla například v roce 1999 expozice Šimona Cabana a Simony Rybákové, která si odnesla hlavní cenu PQ Zlatou Trigu. Zastoupení České republiky na PQ 2015 zajistily dva jedinečné projekty: SWEET SWEET SWEET Nebeský festival scénografky Jany Prekové a imerzivní videoinstalace GOLEM Cube navazující na úspěšné divadelní představení Ivo Kristiána Kubáka. Umělci, kteří budou přihlašovat projekty pro další ročník PQ, by měli především inovativním způsobem zapracovat do svých projektů  témata Imaginace, Proměny a Reflexe,“ vysvětluje umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová.

Po umělcích nebo týmech je požadována podrobná kurátorská koncepce, včetně tématu a instalačního pojetí. Projekty by měly představit inovativní přístupy, umělce a odborníky v celé šíři současné scénografie, a to v kontextu současných trendů v divadle, tanci a opeře, ale i v dalších výtvarných a kulturních oborech pracujících se scénickou akcí v širším významu.

Soutěžící nejsou nijak omezeni ve zvolených technologiích, ani dalších parametrech. Pouze velikost expozice je určena v rozsahu 20–25 m2 a rozpočet realizace by neměl překročit 700 000 Kč ve Výstavě zemí a regionů, 100 000 Kč ve Výstavě divadelní architektury a prostoru a 200 000 Kč ve Studentské výstavě. Pokud bude návrh počítat s vyššími náklady, musejí soutěžící doložit finanční krytí z dalších zdrojů.

Na internetových stránkách Pražského Quadriennale www.pq.cz jsou k dispozici potřebné informace včetně podmínek výběrového řízení a povinných příloh přihlášky projektu.

Ředitelka festivalu Tanec Praha paní Yvona Kreuzmannová  se zúčastnila tiskové konference, kde byl 14. ročník Pražského Quadriennale oficiálně vyhlášen

 

Zeptali jsme se…..

V kterém roce byla spolupráce festivalu Tanec Praha  s PQ nejširší?

Yvona Kreuzmannová:

 

„Nejširší spolupráce proběhla  v roce 2015, kdy řada  účastníků PQ navštěvovala festival Tanec Praha  a opravdu využívala  nabídky PQ,  která byla výrazně spjatá  se zajímavou scénografií. Podpořili jsme představení, která PQ doporučovalo svým návštěvníkům, takže díky tomu návštěvnost na těchto představeních značně  stoupla.

Jakou spolupráci  plánujete v 14.  Ročníku PQ?

„Určitě bude zájmem  obou stran propojit  síly a najít nějaké krásné řešení. Nová umělecká ředitelka Markéta Fantová  je pro nás velkou výzvou, máme velmi dobré vztahy a jsem přesvědčená, že  najdeme momenty synergie“.

Děkujeme

Foto: Pražské Quadriennale, Eva Smolíková

 

Taneční magazín

 

Snad, snad….

Snem téměř každé ženy je vdát se. Ale jak na to?

 

24.května uvedlo divadlo LaFabrika v rámci festivalu Prague Nonverbal inscenaci Perhaps, perhaps …. Quizás mexické umělkyně Gabriely Munoz. A protože festival Prague Nonverbal přináší kvalitní tvorbu, diváci se opravdu potěšili.  Hra Perhaps, perhaps… Quizás měla premiéru v New Yorku v roce 2010 a hrála se po celém světě na klaunských a divadelních festivalech v Brazílii, Kolumbii, Gruzii, Francii, Španělsku, Velké Británii a Švédsku.

 

Příběh začíná krátkou videoprojekcí, ze které vyrozumíme, že jistá žena se zamilovala, anebo si to alespoň moc a moc přeje. Jenže láska nepřeje jí. Naše hrdinka se tedy musí spokojit s tím, že si představuje svatbu a všechno co k ní patří.

Inscenace je stále na hranici tragédie  a komedie, všechny okamžiky jsou ale tak výstižné. Žena, která čeká na pana Pravého, se cpe svatebními sladkostmi, ale vzápětí intenzivně cvičí, např. obíhá stůl a počítá si kolečka. Není to mnohým z nás tak trochu povědomé?

Zoufalá touha po spřízněné duši a po svatbě je ztvárněna opakujícím se zpěvem svatebního pochodu. Z toaletního papíru je svatební koberec a jde se k ženichovi, kterého představuje pouze sako. Nevadí. Naše hrdinka si vyměňuje prstýnky se sakem, zatančí si s ním a jde na pohovku…. Dojemná scéna lásky. Smutek a touha dýchají z každičkého pohybu, upřímný zoufalý obličej naší hrdinky odráží duševní utrpení, kter é jí způsobuje samota. Přesto právě jejímu zoufalství se diváci nejvíce smějí. Gabriela Munoz  mistrně rozehrává v divácích ty nejzákladnější pocity – touhu nebýt sám. Proč se ale divák tak intenzivně chechtá, až se téměř popadá za břicho, když se naší hrdince ne a ne a nechce  podařit  potkat v životě toho pravého?  Už postava samotné umělkyně budí sympatie, její výraz a samozřejmě svatební šaty budí soucit a současně smích. To vše doladěné do detailu propracovanými scénami roztomilého neúspěchu tvoří neopakovatelnou podívanou, která daleko přesahuje běžné klaunérie. Právě proto, že každý tak trošku poznává sám sebe, člověk se rád odlehčeně zasměje svému marnému úsilí.

V druhé části má naše hrdinka už dost pouhých představ a tanců se sakem a vydává se do publika hledat manžela. Z jejího výrazu usuzujeme, že se jí nikdo moc nelíbíme, nadšením tedy  zrovna neoplývá. Ale přece jen někoho zahlédla… jednoho případného partnera rozzlobeně vrátí zpět na sedadlo, ale snad se  našel vhodný kandidát na manžela. Sledujeme její radostné hodování u stolu, její svatbu, pochopitelně, že nesmí chybět pád ženicha a nevěsty, když ji ženich chce vzít do náruče, samozřejmě  i jejich společný romantický tanec vyvolává v divácích salvy smíchu. Jenže co to? Na scéně se ocitá jiná žena a sebevíc ji naše hrdinka zahání, nakonec si ženicha odvádí. Umělkyně vyjádří vše mávnutím ruky. A jde se pro dalšího manžela. Ale sebevíc se zoufalá žena snaží, svádění nepomáhá, vztah neklape… a zase celý koloběh od začátku. Znovu svatební šaty a znovu sny…. a takhle mnohým z nás vlastně života pomalu či rychle ubíhá, doufání, sny, představy, neúspěchy, kratičké chvilky štěstí. Perhaps, perhaps… Quizás je mistrným dílem, propracovaným do detailu, baví diváka od první minutky až do konce a zanechává  v nás  posmutnělý  úsměv. Diváci ocenili Gabrielu Munoz nekonečným aplausem ve stoje, který si tato sympatická  umělkyně za své (tolika lidem blízké) utrpení plně zasloužila.

Eva Smolíková

Foto: Markéta Šedivá

Taneční magazín