Mim Session

Divadlo BRAVO! vzdá čest velikánovi české pantomimy Borisi Hybnerovi

Radim Vizváry a Vanda Hybnerová u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin připravují legendární Mim Session

Český mim a herec Boris Hybner byl v 80. letech neodmyslitelně spjatý s Branickým divadlem. Pořádal zde Mim Session, divácky oblíbené komponované večery, během kterých oslovení umělci vystupovali na zadané téma. V letošním roce by Boris Hybner oslavil osmdesátiny. Dcera umělce Vanda Hybnerová a český mim a performer Radim Vizváry toto výroční připomenou návratem legendární Mim Session na pódium divadla v Braníku, které dnes funguje pod novým vedením s názvem Divadlo BRAVO!. Jedinečné představení se odehraje 10. 12. od 19 hodin. Vstupenky jsou již nyní k dostání na GoOut.

Boris Hybner byl neodmyslitelnou součástí Mim Session. Bystře a pohotově uváděl častokrát první projevy mladých amatérů s notnou dávkou pochopení a komentoval pel-mel výstupů bez ohledu na styl, ve kterém nováčci vystupovali. „Pořádat Mim Session bez táty by nebylo ono, proto jsme se rozhodli udělat z jeho osobnosti téma celého večera,” vysvětluje dcera slavného mima a herečka Vanda Hybnerová.

Na jevišti Divadla BRAVO! vystoupí tři generace umělců. „Na pódiu zahrají mimové, klauni, herci a performeři, kteří byli jeho žáci a kolegové, anebo ti, kteří s ním úzce spolupracovali. Na konci večera proběhne krátká projekce s vybranými ukázkami z Hybnerovy tvorby,” popisuje Radim Vizváry.

Dárkem pro Borise bude improvizace známé etudy „kabát”, kterou proslavil jeho kamarád a kolega Slava Polunin v oblíbeném představení Snow Show, a kterou Hybner často používal jako inspiraci při výchově svých žáků.

Pro tátu bylo důležité, aby pantomima jako obor nezmizela. Svět beze slov někdy řekne víc než slova, která v poslední době často ztrácejí smysl. To, co táta okoukal a co se naučil od geniálních Mistrů němé grotesky a slavných mimů, jsem od něho okoukala já a principy pantomimy, grotesky a komedie využívám ve své tvorbě,” popisuje Vanda Hybnerová.

Účinkující: Anna Polívková, Adéla Stodolová Laštovková, Vojta Švejda, Števo Capko, Vojta Svoboda, Jiří Reidinger & Sylvie Krobová, Martin Sochor, Antonie Rašilovová, Dáša Zázvůrková, Losers Cirque Company a další

Slavnostní večer Mim Session aneb Pocta Borisi Hybnerovi proběhne 10. 12. 2021 od 19.00.

Současným provozovatelem divadla v Braníku je spolek United Arts & Co. z.s., který je zároveň provozovatelem divadelní skupiny Losers Cirque Company. Ta dosud svou domovskou scénu neměla. Spolek vyhrál řádné výběrové řízení na nového nájemce Branického divadla a předání od zástupců městské části proběhlo 13. září 2020. Slavnostní znovuotevření bylo přístupné široké veřejnosti a zúčastnilo se ho asi 400 lidí. Na programu byla veřejná debata o směřování divadla se zástupci Prahy 4, zakladateli Losers a firmou A69 – Architekti. První řádná divadelní sezóna odstartovala v září 2021.

Losers Cirque Company prkna své domácí scény sdílí s hvězdným českým mimem Radimem Vizvárym, současným Uměleckým šéfem Laterny magiky a držitelem prestižní Ceny Thálie. Ten se skupinou spolupracuje již řadu let. Společně s akrobaty ho můžete vidět například v akrobaticko-pantomimickém představení HEROES nebo v představení pro děti MiMJOVÉ.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Losers a „MiMjové“

Trošku humoru, trošku hororu, trošku pohádky, trošku tajemna a vzniká unikátní koktejl  s pantomimou a akrobacií pro nejmladší

Právě se začátkem školního roku, tedy 1. září,  se opět otevřelo Branické divadlo, které dnes nese název „Divadlo Bravo!“. Stalo se novým domovem pro novocirkusovou skupinu  Losers Cirque Company, kterou čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě představovat nemusíme.

Na stěnách visí plakáty s „loserovskými projekty“, které mohou návštěvníci  také v divadle zhlédnout (The Loser(s)“, „Wall(s) & Handbags“, „Beach Boys“, „Kolaps“, „Vzduchem“, „EGO“ a „Heroes“). Pokud tedy někomu něco z toho ušlo, má šanci ještě to vidět.

Žhavou novinkou jsou „MiMjové“, premiéra proběha 25. září. Jde o úplně první představení Loserů, které je zacíleno na děti. Spoluúčinkuje v něm mim Radim Vizváry, který také režíruje a hraje Mimstra Toriho. Ten bravurně ovládá bojové umění, samozřejmě. Není to první spolupráce Vizváryho a Loserů. Nutno uznat, že Vizváry rozhodně akrobatům stačí, i když při  první spolupráci s nimi  měl prý i on sám jisté obavy. Nebyly však oprávněné.

Zápletka je celkem jasná: zlá panovnice s nadpřirozenými schopnostmi si bere, co se jí zachce a ovládá zemi. Ale Mimja, zkušený bojovník, se jí postaví. Ale zvládne to sám? Asi ne. Přijímá proto tři podivné výrostky (ve zvláštních kostýmech!), které učí bojovým technikám. Zde je prostor pro vtip a silovou akrobacii, na což diváci samozřejmě dychtivě čekají. A také je zde pantomima.  Dohromady báječná kombinace.

V roli panovnice můžeme například vidět  Annu Polívkovou či Vandu  Hybnerovou (v alternaci s Irenou Kristekovou),  zřejmě to není náhoda. Jejich otcové totiž v Branickém divadle také kdysi působili. 

Někteří rodiče se vyjádřili, že inscenace MiMjové“ je taková „horor pohádka“. Je v ní totiž motiv vydloubaných očí, kterými se podivná zlá královna živí. Ale podaný je vtipně, užity jsou gumové míče, takže o žádný krvák se nejedná.

Okamžiky tajemna až dechberoucího překvapení přináší scéna, kdy jsou MiMjové propojeni s kreslenými figurkami z plakátu. Člověk opravdu jen potichoučku zírá, cože to před ním ožívá za obrovité postavy a nestačí žasnout.  

Celé představení je provázeno hlasitými a zvláštními zvuky či skřeky, možná nemusí být dospělým divákům příjemné, možná  dětem ano, protože zesilují celkový dojem.  A všeobecně  vzato, děti milují decibely.

Vlastně jsem poprvé trošku na rozpacích, jak toto představení hodnotit, protože nejsem dítě a můj pohled na celý příběh může být asi poněkud odlišný od dětských očí. Nicméně, představení je unikátní. Dá se říci, že něco  obdobného na české scéně  jen stěží najdeme, takže celkový výsledek je velice dobrý. A co na to děti? Inu, budeme se muset zeptat přímo jich. 🙂 

»MiMjové«

Reprízy: 4. října 2020  od 15 hodin, 1. listopadu  2020 od 18 hodin,  20. prosince  2020 od  15 hodin

 Režie: Radim Vizváry
Scénář: Matěj Randár, Radim Vizváry, Petr Horníček
Dramaturgie: Matěj Randár
Hudba: Ivo Sedláček
Kostýmní výtvarník: Marek Cpin
Design zvířat: Tomáš Martin
Výroba zvířat: Jiří Enoch
Scénografie: Petr Horníček
Light design: Michael Bláha
Zvuk: Karel Mařík
Produkce: United Arts

Účinkují:
Královna: Vanda Hybnerová, Anna Polívková, Irena Kristeková
Mimstr: Radim Vizváry
Mimjové: Jindřich Panský, Matyáš Ramba, Mates Petrák

 

Foto: František Ortman a Divadlo Bravo!

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Špičková pantomima

Švandovo divadlo přivítá špičkovou pantomimu. Přehlídka Mime Mission bude mluvit beze slov 

Současnou pantomimu v nejlepší formě a kvalitě představí od 17. do 19. října přehlídka Mime Mission v pražském Švandově divadle. Její program sestavil Radim Vizváry, jeden z nejvýraznějších představitelů současného evropského i světového mimického divadla. Ten ve Švandově divadle nejen sám vystoupí, ale pozval sem hned několik zajímavých domácích a zahraničních hostů. Patří k nim například Jannis Eggelsmann, objev německé pantomimy, nebo světoznámé australské duo Umbilical Brothers, považované za jednu z nejlepších komických dvojic.  Výjimečnou podívanou nabídne také představení Mime Collection, kde vystoupí deset mimů a performerů, propojujících pantomimu s fyzickým divadlem a novým cirkusem: v celkem osmi různých výstupech tak předvedou divákům současné mimické a nonverbální divadlo v celé jeho šíři a kráse.

„Diváci by si určitě neměli nechat ujít Umbilical Brothers a jejich vystoupení Nejlepší z nejhorších z nejlepších, protože patří k nejlepším současným komikům na světě. V Evropě hrají jen zřídka a do Čech se vrací po zhruba sedmi letech. Ale i Jannis Eggelsmann, jehož představení Dr. Till – Don´t Escape přehlídku Mime Mission zahajuje, je skvělý umělec a jeho pojetí rozhodně stojí za vidění.  Nevšední bude také večer nazvaný Mime Collection, který ukáže nejrůznější přístupy, jimiž se současná pantomima ubírá: vidět pohromadě tolik výborných mimů vystupujících v jediném večeru v Praze bude ojedinělý zážitek,“ uvádí Radim Vizváry. Ten jako stálý host Švandova divadla přispěje pod hlavičkou souboru Mime Prague do programu přehlídky hned třemi tituly.

V představení Sólo, za které Radim Vizváry získal před dvěma lety Cenu Thálie, se coby jeho autor, režisér a současně i hlavní interpret dostane od klasické pantomimy až k butó a od fyzické komedie opíše oblouk až k současnému mimickému divadlu. Vizváryho pantomima je tu moderní, čistá a aktuální a jeho pohybová virtuozita se prolíná s herectvím.  V titulu VIP, tragikomickém příběhu o slávě a samotě, pak Vizváry nabízí vlastní, originální formu moderní pantomimy, korunovanou silným kouzlem jeho osobnosti.  A v hravém Pejprbójovi při bližuje pantomimu dětem a během napínavého putování papírového panáčka vtáhne publikum přímo na scénu.

Podle Daniela Hrbka, ředitele Švandova divadla, navazuje přehlídka Mime Mission na dlouhou a slavnou tradici, kterou u nás pantomima má. „Není náhoda, že přehlídku pořádáme právě v našem divadle, které je jedinou pražskou scénou, kde Radim Vizváry, umělec opravdu světových parametrů, pravidelně hostuje,“ připomíná Daniel Hrbek

Nejvýznamnějším mimem ve Francii koncem 18. století, který pantomimu (neboli němohru) široce zpopularizoval, byl Jean-Baptiste Gaspard Deburau, rodák z českého Kolína. Mnohem později šířil věhlas pantomimy také vynikající český mim Ladislav Fialka (1931-1991), zakladatel československé školy klasické a moderní pantomimy.

K významným mimům se počítají také Boris Hybner, Bolek Polívka, Ctibor Turba nebo právě Radim Vizváry, který dnes své umění předává žákům na workshopech po celém světě.

www.svandovodivadlo.cz

I díky němu pantomima v České republice zažívá novou vlnu obrození. Vizváry stojí nejen za přehlídkou Mime Mission ve Švandově divadle, ale i za mezinárodním festivalem mimického divadla Mime Fest, který se koná od roku 2012 v Poličce. Jako výrazný představitel „nové“ generace mimů, www.svandovodivadlo.czpropojujících klasické prvky s alternativním a fyzickým divadlem, tak pantomimu provozuje jako dechberoucí podívanou pro nejširší publikum.

Více na: www.svandovodivadlo.cz

 Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešel „guru“ pantomimy PAVEL LINHART

Jak už to, žel, chodí TANEČNÍ MAGAZÍN se dozvěděl s větším zpožděním o skonu veliké osobnosti mladé pantomimy konce dvacátého století Pavla Linharta. Jelikož jde o tak významného člověka, vzdáváme mu hold s omluvou s opožděním. Je velkou škodou, že i jako první z odborných periodik…

Po Borisi Hybnerovi a Janu V. Kratochvílovi nás opustila další velká osobnost klaunského světa. Byl divadelníkem tělem i duší. Dokázal připravit a zorganizovat i zdánlivě nemožné. Stál u prvních krůčků řady mladých mimů a souborů pantomimy, ale i nonkonformních divadel. Doslova z ničeho – v obtížných podmínkách minulého režimu – vybudoval Branické divadlo pantomimy. Dokázal přivézt za tehdejší železnou oponu světové klaunské a mimické špičky. Takový byl Pavel Linhart, se kterým jsme se navždy rozloučili v září.

Za každého mluví to, co dokázal. Proto se TANEČNÍ MAGAZÍN ohlédne alespoň za nejdůležitějšími zlomky práce Pavla Linharta, narozeného sedmého května 1944, který zemřel 19. září letošního roku.

Byl to nejen pro pražský divadelní svět doslova šok! Psal se rok 1980. Nedaleko Vltavy, v pražském předměstském Braníku (do té doby známém spíše stejnojmenným pivním mokem) vzniklo Branické divadlo pantomimy. Ostrůvek mladého a svobodného divadla. Lví podíl na tom měl právě Pavel Linhart. Absolvoval – jak v legendární pohádce o kohoutkovi a slepičce – martyrium nekonečných jednání a přesvědčování tehdejších funkcionářů a „povolovačů“. Pomáhal mu v tom ještě pozdější televizní „zábavní“ dramaturg a duchovní otec divadelních poutí ; Jan V. Kratochvíl, který nás navždy opustil před čtyřmi lety (20. 11. 2013).

Oba za nadšené spolupráce dalších desítek nadšenců (zejména Evy Hoffmanové, Aleny Váchové-Bubnové) dali dohromady starou dříve ochotnickou scénu a vlastně celou budovu. Vybudovali zde malé zázemí, klubík, šatny a srdce divadla – malou provozní kancelář. Tam to doslova žilo. Vznikaly zde nové impulsy, nápady i kličky, jak propašovat současné a pravdivé divadlo mezi pomyslnými brýlemi, lupami a mikroskopy tehdejších cenzorů.

Počin Pavla Linharta byl i záslužný z divadelně historického hlediska. V Praze v té době zanikala (po emigraci tehdejšího ředitele Josefa Máry do Kanady) jediná trochu kloudná (a ještě dělená s recitály zpěváků) scéna mladé pantomimy – divadlo Ateliér. V divadle Na zábradlí se sice pantomima hrála… Ale ta klasicistní, zkostnatělejšího typu v podání tehdejšího národního umělce Ladislava Fialky. A ten žádné hostující, natož mladé, soubory nepřipouštěl.

Pod křídly Pavla Linharta vznikaly v Braníku unikátní projekty. První krůčky na scéně zde vyšlapalo legendární „MIM-TRIO“ (Světlana Nálepková, Michal Nesvadba a Václav „Upír“ Krejčí), budoucí filmový režisér Tomáš Vorel, Eva Holubová, Nina Vangeli (tehdy ještě Hrušková), „bublinový“ Václav Strasser či jihočech Jiří „Bilbo“ Reidinger.

Na prknech Branického divadla se střídali i velikáni tehdejšího klaunského divadla a moderní pantomimy – Boris Hybner, Ctibor Turba a Boleslav Polívka. Hybner zde mimo svých repertoárových titulů „Gagman“ a „Hvězdy“ přivedl na svět i improvizaci na jazzovou hudbu „Mizz“ a také byl laskavým průvodcem velmi populárních „Mim session“, kde uváděl mladé profesionální i amatérské soubory. Na Polívkova „Šaška a královnu“ bylo v Braníku vyprodáno rychleji, než když hrál na Spartě Real Madrid.

Tradicí se staly v Branickém divadle pantomimy každoroční festivaly mladého pohybového divadla. A třešinkami na dortech byly návštěvy špičkových zahraničních souborů. Třeba francouzských „Les Aviateurs“ či ruského divadla Slávy Polunina anebo špičky tehdejší absolutní světové extraligy Mina Tanaku z Japonska či dánského mima-sólistu Gunnara Malmgrada.

Branické divadlo pantomimy uvedlo na scénu 1 515 představení pantomimy, pohybového divadla i něco málo nonkonformních kapel. Pod pomyslnou taktovkou Pavla Linharta to žilo i v zákulisí. V malém, ale útulném klubu jste mohli potkat třeba Petra Hapku, Josefa Dvořáka, scenáristu a spisovatele Pavla Fialu, manažéra (a pozdějšího prezidenta soutěže Miss) Miloše Zapletala, výtvarnice sestry Michálkovy, divadelní teoretiky, sportovce i „pábitelské“ postavy. Jednou z nich byl i nedaleko bydlící rebelující skladatel a textař Ivan Kaplan, kterému za minulého režimu Pavel Linhart v Branickém divadle pantomimy zajistil i práci topiče-údržbáře.

Pavel Linhart později předal pomyslné ředitelské žezlo v Branickém divadle pantomimy své kolegyni Evě Hoffmanové. A začal pracovat ve vedoucí funkci v nedalekém kulturním centru na sídlišti Novodvorská. I zde hýřil nápady. Uspořádal kupříkladu velký ples v retro duchu, ale i mnoho jiných balábile. Ještě před změnou režimu v roce 1989 se mu podařilo na branickou scénu dovést k trvalejší spolupráci ruský avantgardní soubor „Děrevo“.

Pavlův a Kratochvílův odkaz z Braníku se nese dál. Třeba i díky jeho tehdejšímu nástupci v branickém divadle Jiřím Turkovi. Vždyť jeho festival „Letní Letná“ prakticky pokračuje v Kratochvílových a Linhartových šlépějích.

Z psacího stroje Pavla Linharta vznikla i celá řada odborných statí, samizdatových skript a článků do časopisů. Převážně do Amatérské scény, která byla částečnou oázou v moři šedých a cenzurovaných periodik.

Ta periodika (tentokrát již necenzurovaná) se stala později – po kratší pracovní epizodě v manažerské funkci v Městských divadlech pražských – i náplní práce Pavla Linharta. Organizoval jejich optimální sítě distribuce.

Pavel Linhart byl neúnavným a nadšeným organizátorem. Byl by určitě rád, že se na zádušní mši po jeho pohřbu sešlo v kostele Povýšení svatého kříže ve Vinoři zase zdravé jádro Branického divadla pantomimy i mnoho dalších. Jistě se na to s Janem V. Kratochvílem a Borisem Hybnerem dívali shůry!

 

Jak jinak vzpomenout v TANEČNÍM MAGAZÍNU než tancem… Pavel Linhart (zcela vpravo) tančí na retro-bále s Alenou Váchovou, zleva Eva Hoffmanová a Jan V. Kratochvíl.

 

Foto: Roman Vácha

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN