Štítek: A studio Rubín

Plán B

Inscenace o eskapismu, snech a úskalích jejich realizace

Pražské divadlo A studio Rubín představí v rámci jubilejní 55. sezony s názvem „pouť budoucí je tvá“ poslední premiérovou inscenaci Plán B. Herci Agáta Kryštůfková, Jiří Panzner, Natálie Řehořová a rubínovský technik David Oupor v ní budou snít o své jiné a ještě lepší budoucnosti a poukáží na tenkou hranici, která dělí sny a představy od reálného žití. Inscenace a její text vznikly kombinací několika metod – text první a poslední scény napsali Jiří Ondra a Dagmar Fričová, další scény vznikly na základě rozhovorů s herci, kteří v inscenaci prozradí své skutečné plány B, a v neposlední řadě improvizací herců a scénografky Jany Hauskrechtové přímo při zkoušení. Plán B v režii Jiřího Ondry uvede A studio Rubín 21. května.


Všechny čtyři aktéry Plánu B spojuje to, že i když dělají svou práci – konkrétně herectví a jevištního technika – sní, že by mohli dělat něco jiného. Jejich aktuální práce se spíš nedaří a o to silněji pátrají ve svých představách o vysněném zaměstnání. Zdá se, že o něm vědí úplně všechno. Natálka by chtěla být novodobou selkou, která ovládá jak byliny a umí nakládat sýry, tak v rámci lidové moudrosti poradit, jak na vztahy. Agáta by chtěla být starožitnicí a znalkyní umění, ideálně žít před dvě stě lety, být někdo jako císařovna Sisi a obklopit se všemi věcmi, které obdivuje. Jiří chce být detektiv, má naučenou kriminalistickou hantýrku a zná všechny postupy vyšetřování. David chtěl být restaurátorem nábytku a občas do toho všeho zahraje svůj kytarový song. Otázkou ale zůstává, proč chtějí uskutečnit plán B, když jejich plán A právě probíhá a zdali jsou jejich sny opravdovou výhrou?


„Plán B je takovou lehkostí a radostí na konci sezony. Nicméně ona určitá komediálnost je lemována poměrně silně ironickou hranou. Doufám, že právě tato kombinace přispěje k tomu, že diváci se nejen opravdu pobaví, ideálně nad tím, v čem všem se poznávají, ale že se jich tato podívaná také dotkne a projdou si katarzním zážitkem,“ říká o inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Text i samotná inscenace vzniká kombinací několika metod. Autoři textu, Jiří Ondra a Dagmar Fričová, načrtli základní koncept vycházející z tématu inscenace. Vedli rozhovory se všemi herci, aby zjistili, co jsou nebo byly jejich skutečné plány B. Z těchto plánů B vytvořili určitou situační osnovu. Některé situace rozepsali, takže herci dostali pevný text, který se naučili. Jiné situace nechali otevřenější a herci v nich improvizovali a na základě vyimprovizovaných situací zafixovali text. Všechny vymyšlené charaktery B odpovídají skutečným přáním herců.

Režisér Jiří Ondra přizval ke spolupráci rubínovským divákům známé tváře Agátu Kryštůfkovou, Jiřího Panznera, Natálii Řehořovou a stálou spolupracovnici Rubínu a autorku výpravy Janu Hauskrechtovou. V inscenaci hraje také rubínovský technik David Oupor, který

v A studiu Rubín působí již sedmnáct let. V Plánu B hraje částečně sám sebe, chystá scénu a techniku a herci ho postupně stáhnou do děje. David Oupor je také autorem hudby a většiny písní, které v inscenaci interpretuje s kytarou.

Premiéra Plánu B se odehraje 21. května v A studiu Rubín.

První reprízy se uskuteční 5. a 11. června, ale diváci se na inscenaci mohou těšit i v letních měsících ve venkovních prostorách. Svým charakterem totiž připomíná setkání přátel u táborového ohně, doprovázené hrou na kytaru. Vstupenky jsou již v prodeji na goout.net.

Foto: Patrick Borecký 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín 

Plán B.

Autorská inscenace o eskapismu, snech a úskalích jejich realizace v A studiu Rubín

Pražské divadlo A studio Rubín představí v rámci jubilejní 55. sezony s názvem „pouť budoucí je tvá“ poslední premiérovou inscenaci Plán B. Herci Agáta Kryštůfková, Jiří Panzner, Natálie Řehořová a rubínovský technik David Oupor v ní budou snít o své jiné a ještě lepší budoucnosti a poukáží na tenkou hranici, která dělí sny a představy od reálného žití. Inscenace a její text vznikly kombinací několika metod – text první a poslední scény napsali Jiří Ondra a Dagmar Fričová, další scény vznikly na základě rozhovorů s herci, kteří v inscenaci prozradí své skutečné plány B, a v neposlední řadě improvizací herců a scénografky Jany Hauskrechtové přímo při zkoušení. Plán B v režii Jiřího Ondry uvede A studio Rubín 21. května.

Všechny čtyři aktéry Plánu B spojuje to, že i když dělají svou práci – konkrétně herectví a jevištního technika – sní, že by mohli dělat něco jiného. Jejich aktuální práce se spíš nedaří a o to silněji pátrají ve svých představách o vysněném zaměstnání. Zdá se, že o něm vědí úplně všechno. Natálka by chtěla být novodobou selkou, která ovládá jak byliny a umí nakládat sýry, tak v rámci lidové moudrosti poradit, jak na vztahy. Agáta by chtěla být starožitnicí a znalkyní umění, ideálně žít před dvě stě lety, být někdo jako císařovna Sisi a obklopit se všemi věcmi, které obdivuje. Jiří chce být detektiv, má naučenou kriminalistickou hantýrku a zná všechny postupy vyšetřování. David chtěl být restaurátorem nábytku a občas do toho všeho zahraje svůj kytarový song. Otázkou ale zůstává, proč chtějí uskutečnit plán B, když jejich plán A právě probíhá a zdali jsou jejich sny opravdovou výhrou?

„Plán B je takovou lehkostí a radostí na konci sezony. Nicméně ona určitá komediálnost je lemována poměrně silně ironickou hranou. Doufám, že právě tato kombinace přispěje k tomu, že diváci se nejen opravdu pobaví, ideálně nad tím, v čem všem se poznávají, ale že se jich tato podívaná také dotkne a projdou si katarzním zážitkem,“ říká o inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Text i samotná inscenace vzniká kombinací několika metod. Autoři textu, Jiří Ondra a Dagmar Fričová, načrtli základní koncept vycházející z tématu inscenace. Vedli rozhovory se všemi herci, aby zjistili, co jsou nebo byly jejich skutečné plány B. Z těchto plánů B vytvořili určitou situační osnovu. Některé situace rozepsali, takže herci dostali pevný text, který se naučili. Jiné situace nechali otevřenější a herci v nich improvizovali a na základě vyimprovizovaných situací zafixovali text. Všechny vymyšlené charaktery B odpovídají skutečným přáním herců.

Režisér Jiří Ondra přizval ke spolupráci rubínovským divákům známé tváře Agátu Kryštůfkovou, Jiřího Panznera, Natálii Řehořovou a stálou spolupracovnici Rubínu a autorku výpravy Janu Hauskrechtovou. V inscenaci hraje také rubínovský technik David Oupor, který v A studiu Rubín působí již sedmnáct let. V Plánu B hraje částečně sám sebe, chystá scénu a techniku a herci ho postupně stáhnou do děje. David Oupor je také autorem hudby a většiny písní, které v inscenaci interpretuje s kytarou.

Premiéra Plánu B se odehraje 21. května v A studiu Rubín. První reprízy se uskuteční 5. a 11. června, ale diváci se na inscenaci mohou těšit i v letních měsících ve venkovních prostorách. Svým charakterem totiž připomíná setkání přátel u táborového ohně, doprovázené hrou na kytaru. Vstupenky jsou již v prodeji na goout.net.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová 

pro Taneční magazín

Propast

A studio Rubín nahlédne do propasti environmentální krize a deprese

Klimatická změna a environmentální žal jsou dvě hlavní témata premiérové inscenace Propast pražského A studia Rubín. Ta prozkoumá, jak důsledky globální změny klimatu, přírodní katastrofy a strach z budoucnosti ovlivňují lidské chování a vnímání. Dialog o budoucnosti, která je sice vypočítaná, ale nelze si ji představit, a o propasti s názvem deprese, režíruje Lucie Ferenzová. Autorský text speciálně pro A studio Rubín napsala Dagmar Fričová. Dvojici postav hrají Jana Kozubková a Šimon Krupa. Divadlo inscenaci v rámci jubilejní 55. sezony nazvané „pouť budoucí je tvá“ uvede 24. března. Vstupenky jsou dostupné na GoOut.net.

Výskyt deprese a úzkosti v celém západním světě prudce stoupá a trápí stále větší procento populace. V ČR byla v roce 2020 podle Ústavu zdravotnických informací a statistik druhou nejčastější příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti, a dokonce první příčinou vydávání invalidních důchodů 2. stupně. Podle americké psychologické asociace depresi často vyvolávají i dopady změn klimatu na planetu a náš běžný život. Pocity s tím spojené jsou označovány jako environmentální žal či ekologická úzkost. Depresi tedy nevyvolávají pouze fyziologické příčiny, ale i mnoho sociálních aspektů. „Pokud je deprese jednou z nejrozšířenějších nemocí současnosti, není na čase se podívat na to, jak naše společnost funguje?“ vysvětluje důvody pro vznik inscenace autorka textu a umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.


Fenomén klimatických změn je diskutované téma. Před lidstvem stojí obrovský závazek k budoucnosti. Překročilo lidstvo už bod zlomu, od kterého není cesty zpět a jde jen zmírňovat následky? Klimatická změna s sebou nese ničivé jevy počasí, pandemie, války, klimatickou migraci a rozvrat společnosti, jak ji dnes známe. Člověka tváří v tvář uvědomění budoucnosti jímá hrůza a úzkost. A právě fenomén deprese, klimatických změn a environmentálního žalu chce inscenační tým A studia Rubín prozkoumat s nadhledem a humorem, který je pro divadlo klíčem, jak otevírat diskuzi o náročnějších tématech a sdílet je s publikem.

„V Propasti se snažíme hledat cestu, jak někomu jinému zprostředkovat svoji vnitřní úzkost, strach a pocit zoufalství, který doslova ochromuje celé tělo. Současně se při tomto sdělování otevírá ještě jiná rovina, a to je rovina lásky. Nejen v podobě intenzivního vztahu ke krajině, ale i k dalším osobám, které nám pomáhají vystoupit ze ,sebe zahleděnosti‘ a dělat něco, co nás přesahuje,“ dodává Fričová.

Autorka Dagmar Fričová se inspirovala knihou islandského autora Snaera Magnasona s názvem O času a vodě. Tato kniha se zabývá tím, jak hovořit o klimatické krizi srozumitelně a zároveň tak, aby to oslovilo naše emoce a vztahy. Kniha Arktické sny reportéra Barryho H. Lopeze Fričové zprostředkovala polární krajiny a jejich postupné proměny a představy o nich. Fričová při přípravě materiálů pro vznik textu vedla rozhovory s několika odborníky, kteří se tématu deprese a environmentální krize věnují. Jedním z nich byl psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl, dále teolog a farář CČSH Filip Sedlák nebo psychiatr Ondřej Válek.

„Propast je o děsu, co nás ochromuje a nevíme si s ním rady, o strachu sblížit se s druhým člověkem a o neustálé sebeanalýze, která má být léčivá, ale je tomu právě naopak. O setkání, porozumění, sdílení a naději, že ještě všechno není ztracené, pokud jsme ještě schopni otevřít dávno zabouchnuté dveře. Je to pro mě symbol toho, že je načase si připustit, že prostě můžeme být smutní. Že ve společnosti zaměřené na výkon, růst a hromadění je čím dál tím víc lidí, kteří to nezvládají a doslova touží po skoku do propasti,“ komentuje téma inscenace režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Symbolické je, že v geologii se propast v zemském povrchu nazývá deprese.“

Diváci se na začátku děje ocitnou v pokoji po večírku v momentu, kdy se postavy probouzejí. Scénickou dominantou inscenace je postel, která je symbolem intimity, blízkosti, bezpečí, ale v depresivních stavech taky místem, kde se člověk uzavře do sebe,a ze kterého nevstane týdny. Postupně se proměňuje a stává se krajinou, která nabude až mýtického rozměru. Na vizuální a zvukové koncepci se podílí audiovizuální umělec Michal Kindernay a hudebnice Iana Koroleva, která si říká Rlung. Scénografii a kostýmy vytvořila Andrijana Trpković a Minna Liebhart.

Komorní obsazení dvou herců dovoluje soustředěnou a intimní hereckou práci. Dvojice Jana Kozubková a Šimon Krupa navazují na jejich započatou spolupráci v rubínovské inscenaci Na konci století ryb. „Propast nevydává odpovědi na to, co dělat, když je člověk v depresi, nebo trpí environmentálním žalem. Spíš se snaží otevřít určitou krajinu, kde je přítomný smutek, skepse, úzkost a strach bez nějakého zahalování. Vedle sebe leží v posteli dva poměrně mladí lidé, o kterých by se mohlo říct, že mají všechno před sebou. Jenže z perspektivy Propasti je všechno marné,“ dokresluje základní situaci Fričová.

Inscenace Propast bude mít premiéru 24. března. Reprízy následují 25. března a 20. dubna

Vstupenky jsou dostupné na webových stránkách divadla 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘ 

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák  v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí  a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste  studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s  A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín