Štítek: A studio Rubín

Propast

A studio Rubín nahlédne do propasti environmentální krize a deprese

Klimatická změna a environmentální žal jsou dvě hlavní témata premiérové inscenace Propast pražského A studia Rubín. Ta prozkoumá, jak důsledky globální změny klimatu, přírodní katastrofy a strach z budoucnosti ovlivňují lidské chování a vnímání. Dialog o budoucnosti, která je sice vypočítaná, ale nelze si ji představit, a o propasti s názvem deprese, režíruje Lucie Ferenzová. Autorský text speciálně pro A studio Rubín napsala Dagmar Fričová. Dvojici postav hrají Jana Kozubková a Šimon Krupa. Divadlo inscenaci v rámci jubilejní 55. sezony nazvané „pouť budoucí je tvá“ uvede 24. března. Vstupenky jsou dostupné na GoOut.net.

Výskyt deprese a úzkosti v celém západním světě prudce stoupá a trápí stále větší procento populace. V ČR byla v roce 2020 podle Ústavu zdravotnických informací a statistik druhou nejčastější příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti, a dokonce první příčinou vydávání invalidních důchodů 2. stupně. Podle americké psychologické asociace depresi často vyvolávají i dopady změn klimatu na planetu a náš běžný život. Pocity s tím spojené jsou označovány jako environmentální žal či ekologická úzkost. Depresi tedy nevyvolávají pouze fyziologické příčiny, ale i mnoho sociálních aspektů. „Pokud je deprese jednou z nejrozšířenějších nemocí současnosti, není na čase se podívat na to, jak naše společnost funguje?“ vysvětluje důvody pro vznik inscenace autorka textu a umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.


Fenomén klimatických změn je diskutované téma. Před lidstvem stojí obrovský závazek k budoucnosti. Překročilo lidstvo už bod zlomu, od kterého není cesty zpět a jde jen zmírňovat následky? Klimatická změna s sebou nese ničivé jevy počasí, pandemie, války, klimatickou migraci a rozvrat společnosti, jak ji dnes známe. Člověka tváří v tvář uvědomění budoucnosti jímá hrůza a úzkost. A právě fenomén deprese, klimatických změn a environmentálního žalu chce inscenační tým A studia Rubín prozkoumat s nadhledem a humorem, který je pro divadlo klíčem, jak otevírat diskuzi o náročnějších tématech a sdílet je s publikem.

„V Propasti se snažíme hledat cestu, jak někomu jinému zprostředkovat svoji vnitřní úzkost, strach a pocit zoufalství, který doslova ochromuje celé tělo. Současně se při tomto sdělování otevírá ještě jiná rovina, a to je rovina lásky. Nejen v podobě intenzivního vztahu ke krajině, ale i k dalším osobám, které nám pomáhají vystoupit ze ,sebe zahleděnosti‘ a dělat něco, co nás přesahuje,“ dodává Fričová.

Autorka Dagmar Fričová se inspirovala knihou islandského autora Snaera Magnasona s názvem O času a vodě. Tato kniha se zabývá tím, jak hovořit o klimatické krizi srozumitelně a zároveň tak, aby to oslovilo naše emoce a vztahy. Kniha Arktické sny reportéra Barryho H. Lopeze Fričové zprostředkovala polární krajiny a jejich postupné proměny a představy o nich. Fričová při přípravě materiálů pro vznik textu vedla rozhovory s několika odborníky, kteří se tématu deprese a environmentální krize věnují. Jedním z nich byl psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl, dále teolog a farář CČSH Filip Sedlák nebo psychiatr Ondřej Válek.

„Propast je o děsu, co nás ochromuje a nevíme si s ním rady, o strachu sblížit se s druhým člověkem a o neustálé sebeanalýze, která má být léčivá, ale je tomu právě naopak. O setkání, porozumění, sdílení a naději, že ještě všechno není ztracené, pokud jsme ještě schopni otevřít dávno zabouchnuté dveře. Je to pro mě symbol toho, že je načase si připustit, že prostě můžeme být smutní. Že ve společnosti zaměřené na výkon, růst a hromadění je čím dál tím víc lidí, kteří to nezvládají a doslova touží po skoku do propasti,“ komentuje téma inscenace režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Symbolické je, že v geologii se propast v zemském povrchu nazývá deprese.“

Diváci se na začátku děje ocitnou v pokoji po večírku v momentu, kdy se postavy probouzejí. Scénickou dominantou inscenace je postel, která je symbolem intimity, blízkosti, bezpečí, ale v depresivních stavech taky místem, kde se člověk uzavře do sebe,a ze kterého nevstane týdny. Postupně se proměňuje a stává se krajinou, která nabude až mýtického rozměru. Na vizuální a zvukové koncepci se podílí audiovizuální umělec Michal Kindernay a hudebnice Iana Koroleva, která si říká Rlung. Scénografii a kostýmy vytvořila Andrijana Trpković a Minna Liebhart.

Komorní obsazení dvou herců dovoluje soustředěnou a intimní hereckou práci. Dvojice Jana Kozubková a Šimon Krupa navazují na jejich započatou spolupráci v rubínovské inscenaci Na konci století ryb. „Propast nevydává odpovědi na to, co dělat, když je člověk v depresi, nebo trpí environmentálním žalem. Spíš se snaží otevřít určitou krajinu, kde je přítomný smutek, skepse, úzkost a strach bez nějakého zahalování. Vedle sebe leží v posteli dva poměrně mladí lidé, o kterých by se mohlo říct, že mají všechno před sebou. Jenže z perspektivy Propasti je všechno marné,“ dokresluje základní situaci Fričová.

Inscenace Propast bude mít premiéru 24. března. Reprízy následují 25. března a 20. dubna

Vstupenky jsou dostupné na webových stránkách divadla 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘ 

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák  v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí  a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste  studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s  A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

 

Po škole

O „věku informací“ bez učitelů, o žácích bez informací a učitelích bez žáků

Druhá premiéra jubilejní 55. sezony A studia Rubín nazvané pouť budoucí je tvá reflektuje role učitele a žáka a jejich vztah v rovině, kterou všichni důvěrně známe ze školních lavic. Zároveň se ale v tomto vztahovém pátrání vydává ještě hlouběji do niternějších zákoutí. Inscenace Po škole režiséra Štěpána Gajdoše tohle zkoumání prostřednictvím postav Učitele, Žáka a Houby činí s vtipným a lehce ironickým nadhledem, který ale nabídne také kulturně-společenský kontext. Trojici postav hrají Antonie Formanová, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař. Premiéra se uskuteční 11. prosince.


Na cestě se potká Učitel a Žák –  dva archetypální lůzři, kteří na sebe zbyli. Přesto, že ani jeden ke druhému necítí příliš velké sympatie, z podvědomé vzájemné potřeby se spolu vydají na cestu do místa, které nutně potřebuje nového mistra pro své žáky a mistr zase potřebuje předávat své učení, aby se úplně nezapomnělo. Jeden se ptá, druhý odpovídá; a opačně. Les, kterým vede cesta, je velký, hluboký a tajemný. A pak je tu Houba, ta na tabuli i ten živý organismus, v každém případě ale někdo „nasáklý“ – vodou, informacemi, mýty i rituály, zkrátka žádná tabula rasa. To je základní linka textu Jiřího Ondry Po škole.

„Inscenace Po škole do určité míry tematizuje dvojsečnost platnosti informací a pouček. A sama rozhodně nechce poučovat. Naopak chce zprostředkovat citlivost a jemnost vztahu učitel-žák a poodhalit, jak hluboko tento princip v našich životech i společnosti sahá a jak je pro naše fungování a naplněný život podstatný,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Po škole je takovým současným podobenstvím o návratu k osobnímu ,učení starých Mistrů‘. A současně rozvíjí téma sezony pouť budoucí je tvá. To se věnuje fenoménům, které bychom si jako společnost měli do budoucna ponechat, jen je potřeba je znovu ohledat a vytáhnout z nich to nejpodstatnější pro naši budoucí cestu.“

Vize A studia Rubín propojovat začínající tvůrce s již zavedenějšími kolegy a kolegyněmi se propsala jak do inscenačního, tak do hereckého týmu. Režisér Štěpán Gajdoš, který dokončuje studia na KALD DAMU a má za sebou několik pozoruhodných režií (např. Jeskyně slov v Divadle X10, Deus ex machina na Festivalu Kult v Ústí nad Labem), přizval své časté spolupracovníky scénografa Ondřeje Menouška a hudebníka Iana Mikysku. Tento tým doplnil jako autor textu Jiří Ondra, který se kromě divadelní režie věnuje terapeutické a pedagogické praxi. Dramaturgyní inscenace je Dagmar Fričová. V roli Houby se představí Antonie Formanová, studentka absolventského ročníku herectví na KALD DAMU, v roli Žáka herec Vojtěch Hrabák a coby Učitel jim je starším kolegou herec Hynek Chmelař.

Podobně jako Učitel a Žák se v průběhu své cesty proměňují a režie přechází od  situačního realismu k momentu, který by měl divákům umožnit nevnímat vše přes rozumový filtr, se vyvíjí i vizuální styl inscenace. Scénografický koncept Ondřeje Menouška je inspirován jak asijskou kulturou, ve které má vztah mistra a žáka hlubokou tradici, tak středověkým zobrazováním učitele a žáka a zpracováním určitých představ o světě. Hudební linka inscenace se skládá z kombinace živé a reprodukované hudby společně s jednotlivými zvuky. Ian Mikyska propojuje středověký gregoriánský chorál s elektronickým ambientem.

„V inscenaci Po škole pracujeme jak se školními poučkami či latinskými texty, tak se surreálnými až psychedelickými obrazy, ke kterým se jen složitě hledá nějaké ,rozumné vysvětlení‘. Do rovnováhy se tak dostává vědění, které se můžeme naučit, a vědění, ke kterému musíme dojít a nelze ho ani přesně pojmenovat či uchopit. Tomu odpovídá i řešení jednotlivých složek v inscenaci od scénografie, hudbu až po styl herectví, který pracuje s filmovým realismem, ale transformuje se až do výrazné divadelní stylizace,“ dodává k inscenaci režisér Štěpán Gajdoš.

Premiéra se uskuteční 11. prosince v A studiu Rubín, první repríza se odehraje 13. prosince. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Polyamor

A studio Rubín uvede premiéru projektu Tumor

Inscenace pracuje s nečekanou paralelou rakovinové metastáze a polyamorických vztahů

Pražské divadlo A studio Rubín navazuje na spolupráci s mezinárodní uměleckou skupinou T.I.T.S. Nová inscenace Tumor: Polyamor dále rozvíjí tematiku předchozího projektu Tumor: karcinogenní romance, ve kterém týmy poprvé v jevištní metafoře propojily rakovinu a lásku. Tumor: Polyamor prozkoumá a přiblíží další dva sociální fenomény: rakovinu a její pokročilé metastáze a otevřené či polyamorické vztahy. Oba tyto jevy spojuje nedostatečná společenská diskuze. Trojici performerů tvoří Jaro Viňarský, Matthew Rogers a Tereza Těžká. Za režií stojí Nela H. Kornetová. Premiéra se uskuteční 21. září v A studiu Rubín a projekt bude desetkrát reprízován.


Rakovinou onemocní každý třetí obyvatel Česka, každý čtvrtý jí podlehne. Rakovina je tak druhou nejčastější příčinou úmrtí. Prakticky každý se s ní v určité formě setkal. Ačkoliv je z medicínského hlediska velmi diskutovaná, chybí širší společenská reflexe a diskuze o tom, jaký dopad má nemoc na vnitřní život samotných pacientů a jejich blízkých. Podobně jsou na tom otevřené vztahy a polyamorie. Veřejná diskuze je v počátcích. A i když je tento životní styl, či filosofie ve většinové evropské společnosti stále menšinový, lidé, kteří v něm žijí, podléhají zjednodušujícím a odsuzujícím reflexím.

„Tumor: Polyamor navazuje na projekt Tumor: karcinogenní romance, ve kterém jsme poprvé v jevištní metafoře propojili téma rakoviny a lásky. Podobně jako se nemoc může vrátit a rakovinové bujení může změnit místo, i vztahy, které se zdají být stabilní, se mohou dostat do situace, kdy je potřeba je znovu uchopit, otevřít, prozkoumat, pojmenovat a určit směr, kam se dále budou ubírat. Základní otázky zní: Jak se vyrovnat s něčím, co zcela mění náš život? Jak je možné lásku sdílet mezi více jak dvěma lidmi? Roste s počtem partnerů i míra lásky?“ popisuje myšlenku vzniku inscenace autorka textu a umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

„Vzhledem k nedostatečné společenské diskuzi i k nedostatku podkladů v literatuře jsme se rozhodli získat inspiraci pro text přímo od lidí, kterých se dané téma dotýká. Natočili jsme proto deset rozhovorů s představiteli obou skupin, jak ze společenské, tak odborné sekce, které pro otevření diskuze zveřejníme v období premiéry,“ upřesňuje zdroj inspirace režisérka Nela H. Kornetová a dodává: „Sama jsem zvědavá, jak se nám metaforicky podaří množit nemoc i lásku a náležitě vše doslova provázat. Ne, že by se pro divadlo či krásu mělo trpět, ale zdá se, že tohle představení může být, jako když neodoláte a strhnete si strup. Je v tom bolest i potěšení.“

Projekty na sebe navazují i personálně. Pomyslnou spojnicí je tanečník a performer Jaro Viňarský. Spolu s ním budou na scéně doslova propleteni tanečník Matthew Rogers a herečka Tereza Těžká. Všichni tři jsou zároveň osobně spojeni s tématem poylamorie. Performerka Nela H. Kornetová a ústřední členka T.I.T.S. tentokrát v projektu působí primárně jako režisérka. I přesto pokračuje v rozvíjení své specifické hlasově-pohybové techniky a ke spolupráci přizvala další stálé členy své skupiny. Autorem celého vizuálního konceptu je Jan Hajdelák Husták, za zvuky a hudbou stojí švédský hudebník Björn Honsson. Text napsala umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová, která s T.I.T.S. spolupracuje již potřetí. Dramaturgyní projektu je Lucie Ferenzová, dramaturgyně a režisérka Kolonie a A studia Rubín.

Premiéra se uskuteční 21. září v A studiu Rubín, první repríza se odehraje o den později 22. září, kdy Lucie Ferenzová přiblíží inscenaci dramaturgickým úvodem. Ve dnech 16., 17. a 18. listopadu proběhnou ve Studiu Alta reprízy inscenace Tumor: karcinogenní romance, které doplní diskuze a setkání tvůrčího týmu s publikem.

Tumor: Polyamor je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP. Projekt navazuje na jedinečnou spolupráci A studia Rubín s česko-skandinávským performativním kolektivem T.I.T.S., ke kterým se nově připojil kulturní prostor Pikene på Broen z norského Kirkenes.

Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz. 

Autor: T.I.T.S. & A studio Rubín

Text: Dagmar Fričová

Režie: Nela H. Kornetová

Dramaturgie: Lucie Ferenzová

Výprava, projekce, light design: Jan Hajdelák Husták

Hudba: Björn Honsson

Hrají: Jaro Viňarský, Matthew Rogers, Tereza Těžká

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín