Tanec Praha se otevírá světu a čekají ho změny

Tiskové prohlášení Ředitelky festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové

Vážení,

těší mne, že řada reakcí ukazuje, jak mnoha lidem záleží na budoucnosti aktivit, které se za 32 let existence Tance Praha rozvinuly. Nepochybně by stáli o lepší vyjasnění záměrů, kam směřuje celá naše organizace. To ráda učiním vůči všem, kteří to s tancem obecně i Tancem Praha jako organizací myslí stejně dobře.

Považuji však za nutné vyjádřit se k četným nedorozuměním i mnohým protichůdným reakcím, které se vyrojily během mé nepřítomnosti z důvodu pracovních cest. Celý svůj profesní život věnuji současnému tanci, a o to více poslední rok sleduji stále to jediné: otevřít naše aktivity většímu počtu lidí z branže v dialogu s umělci a členy týmu. Tým Tance Praha (TP), jak mnozí pochopili, prochází zásadní proměnou, což byla věc nezbytná a dlouho připravovaná, zdá se však, že z mé strany nedostatečně komunikovaná, za to se omlouvám.

Moje snaha najít nejprve vhodné lidi a pak teprve o nich informovat se nesetkala s pozitivním přijetím, a to jak u části TP týmu, tak odborné veřejnosti. Nicméně je to v plné kompetenci vedení, tzn. ředitele organizace a Správní rady. Správní rada je tvořena osobnostmi, které zakládaly Tanec Praha a byly aktivně zapojeny do pořádání prvních ročníků festivalu počátkem 90. let. Patří k nim i revizor, který zcela v souladu s Novým občanským zákoníkem nahrazuje funkci Dozorčí rady. Vše je zveřejněno v rejstříku Městského soudu v Praze pod značkou U 384 a Výroční zprávy jsou každoročně zveřejněny na webu TP.

Práce na doplnění a restrukturalizaci týmu TP probíhají, je to proces, který trvá od jara 2023 a minimálně do jara 2024 bude pokračovat. Jeho první fáze souvisí se strukturální proměnou týmu jako celku, dosavadní stav je s ohledem na nárůst počtu a rozsahu aktivit neudržitelný. Pro představu: v roce 2023 získal Tanec Praha 17 nových grantů, z toho 7 se týká aktivit pro Ukrajinu, 6 Národního plánu obnovy a 4 festivalu TANEC PRAHA. Podařilo se tak vytvořit historicky nejlepší podmínky pro tvůrčí práci umělců, jejich profesní rozvoj i mobilitu.

Toto všechno však vyžaduje obrovský kus práce navíc, zvláště s ohledem na specifické požadavky každé instituce, reporty, monitorování atd. Rozvoj mezinárodní spolupráce již vyžaduje rozdělení projektů mezi více lidí a odtud pramení i moje snaha zamyslet se nad novým modelem kurátorské práce pro všechny naše hlavní činnosti.

Inspirací mi je podobný model, který se osvědčil již u festivalu Česká taneční platforma. Ta má Dramaturgickou radu a následně Mezinárodní porotu, které procházejí každoroční obměnou či doplněními. Jsem přesvědčena, že je žádoucí, vzhledem k rozmanitosti umělecké tvorby, aby stejným způsobem externí odborníci přinášeli podněty pro kvalitní rozvojové plány divadlu PONEC – s plným respektem ke všemu, co se v něm během dvaadvaceti sezon odehrálo.

Trefně se k tomuto směřování vyslovila trojice expertů (Maja Hriešik, Jitka Pavlišová, Martin Macháček), s nimiž jsem na podzim začala jednat o konzultacích k příští sezoně 2024/25, nicméně v dané situaci nelze počítat s okamžitým vytvořením tohoto poradního orgánu, dokud nebude dokončen proces restrukturalizace týmu TP a osloveni budou další experti z oboru:

„Myšlenka otevření se Ponce zpětné vazbě od jiných profesionálů, kteří s organizací pravidelně a rádi spolupracují, ale zároveň nejsou přímou součástí operativního vnitřního týmu, je velmi sympatická a vnímali jsme ji jako vyvrcholení diskuzí s aktéry na umělecké scéně, které probíhaly v minulé sezóně. Je to ona nezbytná potřeba transparentnosti, snaha o smysluplnost a udržitelnost projektů na kulturní scéně, ale i společné čelení krizím, předcházení vyhoření členů týmu, stejně jako upřímný dialog s umělci – souhrnně větší synergie a vzájemná důvěra.“

Shodujeme se, že tato změna nabízí příležitost, ba až nezbytnost, otevřít se diskusi s širším okruhem aktérů české taneční scény. Ráda ji opět otevřu, i v širším okruhu než pouze s umělci PONCE, protože naše festivaly a aktivity mají celonárodní a výrazný mezinárodní přesah a jsou zásadní součástí vize rozvoje všech našich činností.

Srdečně proto zvu do PONCE ke konstruktivní diskusi o budoucnosti – jak jeho spřízněné umělce, tak ostatní, kteří se zapojují či se zájmem sledují naše aktivity. Našli jsme termín ještě před Vánocemi, 20. 12. 2023 od 18 do 20 hodin. Budeme se těšit na vaše podněty, věcnou diskusi i vaše reflexe, a pokud již nenajdete čas k setkání v prosinci, celou diskusi nahrajeme a budeme sdílet.

S přáním krásných adventních dní

Yvona Kreuzmannová

zakladatelka a ředitelka Tance Praha

 Foto: Eva Smolíková

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Smysl pro tumor

Filip Březina v hlavní roli nového seriálu ČT

Příběh o ambiciózním studentovi medicíny, kterému nemoc zcela změní život, ale zároveň mu umožní najít lásku a vážit si vlastní rodiny, natočila režisérka Tereza Kopáčová. Původní belgická verze Gevoel voor tumor byla oceněna prestižní cenou Prix Europa pro nejlepší televizní sérii roku 2018. Autorem české adaptace je scenárista Matěj Podzimek. V klíčových rolích, vedle Filipa Březiny, diváci uvidí Terezu Brodskou, Jiřího Bartošku, Alžbětu Malou, Pavla Řezníčka či Natálii Řehořovou. První z osmi dílů bude mít premiéru v neděli 7. ledna 2024 ve 20:10 na ČT1.

„Seriál Smysl pro tumor z mnoha úhlů pohledu zpracovává téma, které by mohlo znít: Mám rakovinu, co bude dál? Ústřední postava má život před sebou, zdravotní problémy si nepřipouští, slaví jeden úspěch za druhým. Ze dne na den je ale všechno jinak. Lékaři mu diagnostikují rakovinu, která se propíše nejen do jeho života, ale dotkne se taky jeho nejbližších a přátel. I jejich osudy vypráví tahle série optimisticky a s velkou dávkou naděje,“ říká kreativní producent Matěj Stehlík. A dodává: „A tím se vymyká všemu, co bylo na tohle téma u nás dosud natočené. Na rakovinu by neměl být člověk sám. Ať už se týká přímo nás, nebo někoho v našem okolí. Léty udržované tabu kolem onkologických onemocnění bychom chtěli tímto příběhem alespoň trochu pobořit, tak jako se to povedlo belgické předloze.“

Režisérka Tereza Kopáčová ho doplňuje: „Náš seriál je o tom, že hluboký smysl může mít i rakovina. A pacienti, kteří si touhle nemocí prošli, to potvrzují. Nepotkala jsem nikoho, kdo by měl ve stejném věku tak srovnané životy a hodnoty jako ti, kteří si v mládí prošli těžkým bojem s touhle nemocí. Spontánně se přiznávali, že teď mají šťastnější život.“

Hlavní postavu úspěšného medika a ragbisty hraje ve Smyslu pro tumor Filip Březina. Pro roli v seriálu, jehož natáčení zabralo víc než osmdesát dní, obětoval nejen vlasy, ale i stálé divadelní angažmá. „Očekávám, že až se začne Smysl pro tumor vysílat, tak budu dostávat otázky, jak jsem se na roli kluka s rakovinou připravoval, kdo mi pomáhal, s kým jsem o tom z lékařského hlediska mluvil. V tomhle případě na tom ale absolutně nezáleželo. I kdybych si maximálně důkladně nastudoval chování a emoce někoho, kdo to všechno reálně prožil, tak bych si s tím nevystačil. Jenom bych kopíroval. Navíc každý v takových nečekaných situacích reaguje jinak. Musel jsem to najít v sobě. A byla to velká cesta sebepoznání,“ přiznává Filip Březina.

Ze své vlastní zkušenosti s onkologickým onemocněním vycházel spisovatel a spoluscenárista belgického originálu Leander Verdievel. I název Smysl pro tumor odkazuje k jeho osobní vzpomínce na dvouletou léčbu na onkologii. „Můj otec mě tehdy chodil do nemocnice často navštěvovat, ale nikdy neprojevoval svoje emoce. A pokaždé, když z mého pokoje odcházel, tak říkával, že ať se stane cokoliv, tak si mám uchovat svůj smysl pro tumor. Ta hloupá slovní hříčka mě někdy přiváděla k šílenství. Až později jsem si uvědomil, že to byl ale tátův způsob, jak se s mojí nemocí vypořádat, jak si udržoval víru v dobrý konec. Pro mě to byl ten jediný možný název. Chtěl jsem jím vzdát hold svému otci,“ vysvětluje Leander Verdievel, který se v průběhu příprav české adaptace svého příběhu seznámil s jejím autorem, scenáristou Matějem Podzimkem. „Dialog s Leanderem byl pro mě nesmírně obohacující v mnoha rovinách. Nejvíc v tom, že on si uvědomuje, proč je tak důležité nebát se o rakovině mluvit nahlas, a ne o ní jen šeptat. Svým velmi racionálním přístupem k tomu, co všechno má za sebou, mi ukázal, že je možné být za všech okolností optimistou,“ říká Matěj Podzimek.

Štáb režisérky Terezy Kopáčové měl pro natáčení seriálu Smysl pro tumor k dispozici autentické prostředí Fakultní nemocnice Hradec Králové. Řadu scén tak filmaři situovali například do prostor urgentní medicíny a laboratoří, gastroenterologického oddělení či do sálů neurochirurgické, hematologické a radiologické kliniky. Každá z osmi epizod končí krátkými rozhovory s mladými lidmi, kteří absolvovali léčbu na onkologii a aktivně se zapojili do pacientského projektu Fuck Cancer.

režie: Tereza Kopáčová // kamera: Pavel Berkovič // střih: Michal Böhm, Michal Hýka // zvuk: Radim Hladík jr. // hudba: Jiří Hájek // architekt: David Voborský // kostýmní výtvarnice: Simona Zemanová, Petra Krčková // scénář: Mathias Claeys, Leander Verdievel, Matěj Podzimek // výkonná producentka: Romana Špiková // kreativní producent: Matěj Stehlík // hrají: Filip Březina, Alžběta Malá, Jiří Bartoška, Tereza Brodská, Pavel Řezníček, Natálie Řehořová, Mark Kristián Hochman, Robert Nebřenský, Radim Jíra, Viktor Krčmář, Mikuláš Voborský, Aleš Petráš, Pavlína Balner, Václav Werner Kraus a další

Foto: Česká televize

Vendula Krejčová                                     

pro Taneční magazín

Pětina hudebníků přijde o práci

Slučování Moravské filharmonie a Moravského divadla

Za necelé dva týdny mají zastupitelé města Olomouce rozhodnout o dalším postupu v otázce budoucí existence Moravské filharmonie Olomouc a Moravského divadla Olomouc. Současná koalice preferuje model sloučené organizace se dvěma orchestry uvnitř, personálně redukovanými o 20 % oproti současnému stavu.

Josef Vláčil, předseda ZO UNIE-odborového svazu orchestrálních hudebníků ČR Moravská filharmonie, současnou situaci komentuje: „Prvořadým úkolem odborů je hájit zájmy zaměstnanců, a z tohoto důvodu naše odborová organizace už od představení záměru sloučit MFO a MDO upozorňuje na četná provozní, ekonomická a sociální rizika, která z tohoto záměru vyplývají. Na úrovni vládnoucí koalice bohužel marně.“ Analýza naprosto jasně vypočítává, že kýžené úspory se dosáhne hlavně za předpokladu razantního snížení zaměstnaneckých stavů. Druhý nejstarší český orchestr s téměř osmdesátiletou tradicí by tak přišel až o 20 % hráčů.

Radnice se při rozhodování o budoucnosti institucí opírá o analýzu, kterou si nechala zpracovat specializovanou agenturou. Přestože dokument u tohoto modelu odhaduje ušetření ve výši zhruba 14 milionů ročně, nenabízí odpovědi na otázky z řad zaměstnanců a odborné veřejnosti. Podle odborů analýza podává zavádějící obraz například o vytížení zaměstnanců a některých dalších aspektech fungování filharmonie.

Mají tady existovat dva orchestry pod jednou organizací, avšak zatím není jasné, jak mají být velké a jakou mají mít náplň práce. Zůstane filharmonické těleso tím větším orchestrem a přibude mu povinnost hrát operu, nebo to bude jinak? Jakým způsobem má probíhat selekce hudebníků a zaměstnanců administrativních složek? Kolik si město přeje divadelních premiér a kolik symfonických koncertů?

Tyto a další otázky jsou naprosto zásadní, protože budou mít největší vliv na podobu olomoucké kultury i na stabilitu, výkon a skutečnou nákladnost nově vzniklé instituce. A právě proto měla především tyto možné konkrétní návrhy analytická společnost nabídnout, aby výběr mohl být součástí veřejné, odborné a zejména politické debaty v orgánech samosprávy. Místo toho se tyto fundamentální otázky přesouvají do zákulisí na bedra budoucího ředitele nové organizace, což jde úplně proti smyslu moderní a kvalitní reformy. Celé toto pseudoreformní soukolí je tak od samého začátku bohužel poháněno kupředu pouze obecným zadáním „jedna instituce + dva orchestry“ s nejistou úsporou v jednotkách miliónů korun.

Filharmonie žádá záruky

Zástupci zaměstnanců MFO tedy předali náměstkovi primátora pro kulturu Viktoru Tichákovi (Pir.) soupis klíčových požadavků pro případ, že se ke sloučení politická reprezentace rozhodne.  Za stěžejní považují odbory nutnost zachování autonomie a svébytné značky MFO prostřednictvím jasného ukotvení ve zřizovacích listinách nové instituce, dále jasné a transparentní výběrové řízení na ředitele celé nové organizace a rovněž transparentní výběr hudebního ředitele, který bude šéfem obou orchestrů.

Přestože náměstek Tichák dokázal některé z obav zmírnit, např. příslibem založení „garanční rady“, která by případný proces dozorovala a dokázala zajistit splnění dohodnutých podmínek, většina otazníků zůstává nadále na stole bez jakýchkoli jistot.

Náměstek chce, aby umělci mlčeli

Filharmonici jsou také nespokojeni s komunikační strategií magistrátu, který nesmyslně zdržuje vydání tiskové zprávy z jednání s odbory MFO. Zmíněná schůzka se reálně uskutečnila již minulý týden, avšak oficiální komunikační kanály olomouckého magistrátu o ní doposud mlčí. Zaměstnanci filharmonie se tak domnívají, že se jedná o politickou strategii téma do jednání zastupitestva, které proběhne 15. prosince 2023, ve veřejném prostoru tutlat. „Nevíme, proč magistrát nechce, aby veřejnost byla průběžně a včas informována o průběhu a výsledcích naší schůzky.“, doplňuje Vláčil. Ze strany vedení MFO bylo odborům rovněž sděleno, že se k uskutečněnému jednání zatím vyjadřovat nebude. Odbory se však domnívají, že nejen zaměstnanci MFO, ale i všichni občané města, si zaslouží znát veškeré podrobnosti o tomto velmi citlivém tématu. „Koneckonců Moravská filharmonie je tady skoro 80 let a bylo by nerozumné, aby její odkaz pohřbila politická reprezentace, která na radnici už za tři roky být vůbec nemusí. Ale chápeme, že vyhodit dvacet procent muzikantů není krok, který bude stavěn na odiv“, krčí rameny Patrik Sedlář, člen výboru odborové organizace, koncertní mistr orchestru MFO a člen Umělecké rady MFO.

Josef Vláčil

pro Taneční magazín

ASOPS A UOH odmítají slučování Moravské filharmonie a Moravského divadla

Dvě největší instituce symfonických orchestrů odmítají slučování

Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů České republiky (ASOPS) a Unie orchestrálních hudebníků ČR (UOH)

jako dvě největší instituce, sdružující profesionální symfonické orchestry a jejich zaměstnance v ČR

odmítají připravované slučování Moravské filharmonie Olomouc a Moravského divadla Olomouc v podobě, v jaké je předkládáno, a to zejména z těchto důvodů:

  • Jediným opěrným materiálem pro toto rozhodnutí je analýza, kterou si nechalo město Olomouc zpracovat; pro takto závažné a nezvratné rozhodnutí je existence pouze jednoho materiálu nedostatečná.
  • Analýza zpracovává pouze určitý úhel pohledu na obě instituce (zejména ekonomický), ve vztahu k zadání (zejména kvalita a šíře kulturní služby) pak zcela nedostatečně.
  • V doporučovaných modelech a prognostice budoucích výkonů nové (sloučené) instituce se analýza omezuje na naprosto obecné a zcela vágní výpočty a predikce, které nejsou nijak hloubkově podloženy (kupní síla prostředí, sociologický výzkum /potenciální/ cílové skupiny v návaznosti na dosažitelnost predikovaných výkonů), ani relevantně ozdrojovány.
  • Připravované rozhodnutí staví v tuto chvíli pro futuro na okolnostech, jejichž naplnění navíc není v moci ani zastupitelů města, ani současných institucí či budoucí nové instituce (zejména připravovaný zákon o VKI).
  • Celou snahu města bohužel nelze vnímat jinak, než cílenou (byť skrytou) snahu jednoduše ušetřit na lidech; 20% redukce orchestrálních hráčů z obou orchestrů je absolutně nepřijatelná už jen z principu jak oborově, tak v návaznosti na multiplikační efekty takovéhoto postupu (dopad na umělecké školství, ale také komerční sféru – obchod s hudebními nástroji, kulturní a kreativní průmysl obecně).
  • S ohledem na předchozí bod musí ASOPS i UOH konstatovat, že až ironicky působí proklamované „více muziky za méně peněz“, a to zejména s odvoláním na znalost principů skutečného plánování a provozu orchestrů i divadel, existenci pouze obecné legislativy pro tuto oblast a z toho vyplývající nezastupitelnost vlastních vnitřních pravidel v těchto organizacích, která (často jako jediná) garantují zaměstnancům alespoň základní standardy pro práci.

Zároveň ASOPS i UOH politickou reprezentaci města Olomouce vyzývají:

  • K zahájení relevantní a širší debaty nad situací okolo obou institucí s primárním cílem zefektivnit financování institucí nerestriktivní cestou, zejména společným tlakem na ostatní veřejné zdroje (ať už na centrální úrovní – rozpočet MK na r. 2024, anebo i na úrovni lokální – větší míra zapojení OLK).
  • K doplnění podkladových materiálů pro rozhodování o budoucnosti obou institucí o další nezbytné aspekty a v případě jakékoliv restrukturalizační varianty zpracovat před meritorním rozhodováním v dané věci konkrétní, ilustrativní model fungování v provozní míře detailu.

ASOPS i UOH tímto otevřeně nabízejí městu Olomouc pomoc a proaktivní přístup při konstruktivních a nerestriktivních způsobech řešení situace a také nezastupitelný potenciál znalostní v této problematice napříč nejrůznějšími druhy a typy provozů nejen u nás, ale také v zahraničí.

Mgr. Lenka Kavalová, předsedkyně Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR

Jiří Dokoupil, prezident Unie orchestrálních hudebníků ČR

MgA. Michal Karban

pro Taneční magazín