Klan Baťa

Připravuje se muzikál s Oskarem Hesem a Markem Lamborou v hlavních rolích Tomáše Bati

16. dubna 2026 se konala neoficiální tisková konference v paláci Žofín za účasti  celého obsazení  nového muzikálu Klan Baťa,  herců, tanečníků  a tvůrců.   Konference se zúčastnili  také zástupci Nadace Baťa – Rosemarie Baťa-Blyth a Jakub Malovaný.

Celoroční  projekt  Baťa 150 prezentuje  fascinující život zlínského inovátora a vizionáře ve zcela novém světle.

Autorský muzikál Klan Baťa o rodině, která z malého obuvnického krámku dokázala vybudovat světové impérium a hluboko se zapsat do české identity, bude mít na Letní scéně Musea Kampa premiéru 16. a 17. června. Muzikál má excelentní obsazení, v rolích členů klanu Baťa se představí Oskar Hes, Marek Lambora, Tomáš Klus, Dan Krejčík, Šimon Opp, Tomas Sean Pšenička, Kryštof Krhovják ad. V čele osvědčeného tvůrčího týmu zůstávají scenáristka a producentka Daniela Sodomová spolu s režisérkou Adélou Laštovkovou Stodolovou. Choreografem je Marek Zelinka.

Marek Lambora a Oskar Hes

Rosemarie Baťa-Blyth, vnučka Tomáše Bati,  říká: „Jsem tu v takové  zvláštní roli. Je takové podivné, když někdo vytvoří  hru o Vaší rodině, zvláště, když nás  hrají takoví hezcí mladí kluci.“ Vysvětluje: „ Hlavním cílem a posláním Tomáše Baťi nebyl zisk, ale lepší společnost. Chtěl poskytnout boty všem, i těm chudým, kteří si je nemohli dovolit. Tomáš Baťa navšítil Indii a viděl, kolik lidí je chudých a chodí bosí.  Chtěl vytvořit boty pro všechny, i pro ty chudé. Tím, že si mohli jeho boty dovolit, dal lidem důstojnost. V tom viděl i ten zisk. Věřil, že dobře odvedenou prací se zlepší celá společnost.“

Bylo vidět, že  Rosemarie Baťa-Blyth se z tiskové konference  těší, radostně si fotila plakáty a usmívala se.

 

Režisérka Adéla Laštovková Stodolová říká: „Doufám, že přineseme do muzikálu nějaké nové prvky, protože neustále  něco zkoušíme a hledáme. Máme krásné obsazení a pro mě jako pro režiséra to znamená už 90 procent práce vyhráno.“

 

 

 

Zeptali jsme se ….

Oskar Hes (Tomáš Baťa)

 

 

TM: Jaký máte vztah k botám všeobecně? Pečujete o ně,  opravujete, nebo jste takový komerční typ, co je vezme párkrát, vyhodí a  koupí nové? A jaký vztah máte k botám Baťa?

„K botám obecně mám vřelý vztah, mám opravdu spoustu párů bot, trošku se za to stydím. Neumím je vyhazovat, takže buď je nosím do úmoru, nebo je přestanu nosit, ale nevyhodím, takže mám možná nějakých 70 párů bot ve skříni. Doma mám tak čtyřicet párů snad, potom ještě nějaké ve skladu.  Neopravuji je. Prostě tam jsou. K botám Baťa vlastně žádný vztah moc nemám. Byl jsem tam nakupovat jednou, takže mám jedny boty značky Baťa, mám je v té mé sbírce, o které jsem mluvil. Ale to je tak všechno.“

TM: V poslední době hrajete poměrně složité osobnosti, ať už Král Šumavy nebo Baťa.  Zpíváte, tančíte, je to docela těžké. Jak k tomu přistupujete, jak to všechno zvládáte dohromady?

„Teď  už jsem na tom trošku lépe než jsem byl před dvěma lety, protože čas už dokážu korigovat trošku lépe. Dělám jen jeden projekt, to je Klan Baťa.  Do toho jezdím s Káťou (Bartuněk Hrstková) tančit, hraji v divadle a připravuji se na natáčení, které mě čeká na podzim. Ale aktivní mám jen jeden projekt. Řekl jsem si, že to takhle chci dělat už vždycky, protože dělat víc projektů najednou je pro mě zničující.“

TM: Tančíte staré choreografie nebo tvoříte nové?

„Tančíme staré, dělat teď nové, to by opravdu nebylo možné.“

Bylo to horší  vypětí ve StarDance nebo teď?

„To se nedá srovnat. StarDance byl úplný extrém. Se StarDance se nedá srovnat nic. Ta náročnost  fyzická i psychická byla úplně největší, co jsem zažil.“

Takže herectví je pro Vás jednodušší?

„No, to se nedá takhle říct, ale už vím, co si můžu dovolit a co ne. Ve  StarDance jsem zjistil, že mám nějaké hranice, které nemůžu porušovat, tím pádem už jsem chytřejší, zkušenější. O něcoUsmívající se

TM: Nemáte tedy strach,  že už Vám ta energie nebude na všechno stačit? Kolik hodin denně spíte?

„Já se snažím 8 nebo 9 hodin denně spát, opravdu si to hlídám. Já se skutečně  snažím o nějakou péči o tělo, abych v tom povolání vydržel co nejdéle. Protože mě to baví a chci to dělat tak dlouho, dokud to půjde.  Takže se o sebe starám.“

TM: Máte nějaký konkrétní recept? Chodíte plavat nebo do fitka?

„Žiji opravdu velmi aktivně, 2x nebo 3x týdně sportuji, i 4x, když mám čas. Pokud  mám volno, jsem pořád aktivní. Nejsem typ  gaučového povaleče. Také se snažím hlídat si, co jím, mnohem víc nad tím přemýšlím než dřív.  Mám hodně doplňků stravy a snažím se opravdu žít zdravý životní styl.“

TM: Ať Vám to vydrží a děkujeme za rozhovor

OBSAZENÍ
Tomáš Baťa — Oskar Hes / Marek Lambora
Jan Antonín Baťa — Tomáš Klus / Daniel Krejčík
Thomas George Bata — Tomáš Sean Pšenička / Šimon Opp
Tomáš Baťa ml. — Kryštof Krhovják / Peter Pecha
Marie Baťová — Petra Kosková / Radka Pavlovčinová
Sonja Bata — Kristýna Daňhelová / Markéta Schimmerová Procházková
Vojtěch Havelka / Antonín Holub
Filip Solčány (beatbox) / Matyáš Adamec
Matyáš Adamec / Michal Černý
Michal Pribylinec
Tereza Kopecká / Eliška Jirsová
Kateřina Bartůněk Hrstková / Kristýna Stránská

Protagonisté Klanu Baťa

 

TVŮRČÍ TÝM
Režie: Adéla Laštovková Stodolová
Scénář: Daniela Sodomová
Hudba: Petr Zeman, Pavla Zeman Bečková
Choreografie: Marek Zelinka
Kostýmy: Tereza Vecková
Scénografie: Jakub Peruth (původní scéna: David Janošek)
Dramaturgie: Kristína Žántovská

 

Foto, video: Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

Laternovský Baron Prášil

Velké výpravné dobrodružství, fantazie podrývá autority a je tvrdě trestána

  1. dubna 2026 měla 2. premiéru inscenace  Baron Prášil ve Stavovském divadle.Tato velkolepá  dobrodružná výprava propojuje  dokonalý tanec (Miřenka Čechová, choreografka a režisérka) a mimiku, novocirkusovou akrobacii,  zpěv, hraný film, animaci, hudbu, loutkohru i vizuální a další efekty.

Jak je známo, Baron Prášil je zosobněná schopnost sugestivně předestřít ty nejneuvěřitelnější historky. I kdybychom nechtěli, začnou nás napadat konkrétní obrazy – jak asi vypadá kabát, který má vzteklinu, jak člověk sám sebe vytahuje za vlasy z bažiny, jak se putuje s napůl snědeným koněm“… říká dramaturgyně Martina Kinská. A dodává: „Laternovský Baron Prášil je poctou fantazii, je to způsob přemýšlení o světě i bytí v něm.“

Fantazii tvůrci opravdu rozvinuli, představení je vhodné pro děti a myslím, že je bude fascinovat, takové divadlo si děti musí zamilovat.

Už samotný nástup barona Prášila (Radim Vizváry) na scénu je veselý, s obrovským kufrem svých historek samozřejmě spadne a všechny příběhy se doslova vysypou ven. Tím také brzy  přitahuje pozornost dítěte, ačkoliv si sám bezstarostně svačí. Jenže matce holčičky (operní pěvkyně Markéta Cukrová, která ztvárňuje jak matku, tak soudkyni)   se tento podivný člověk nezdá.

A tak přichází zatykač a soudci.

Postava barona Prášila je v podání Radima Vizváryho skutečně potěšením pro diváka, který ocení dokonalost mima. Jeho účes je opět nepřehlédnutelný. Neocenitelná  je scéna, kdy šedá policie barona zatýká – jejich potyčka je přehlídka dokonalých pohybů dvou mimů a jejich gest, vůbec nejlepší možná. Kostýmy (Simona Rybáková) nenechají diváka rozhodně chladným. Už podivně střižená saka, která nesedí, každá strana jinak dlouhá, ukazují směšnost akorátní pravdy bez fantazie a hloupých obvinění a nesmyslných zajetých postupů a stereotypů vystrašené  byrokracie. Jenže úředník je všemocný. A kostým hlavní soudkyně  – o tom se už nedá s vážností hovořit vůbec. Dokladuje upjatost, strnulost a směšnost bílých límců a zajetých  modelů myšlení celé společnosti. Jenže – rozhoduje o osudu jiných lidí. Zatímco baron Prášil si občas zvesela zlehka načechrává svůj frak…, ale je poslán do vězení, mrtvolná a ustrnulá soudkyně vynáší rozsudek nad jeho životem. Pro dospělého diváka je zase tento okamžik, řekla bych, důvodem k zamyšlení nad hrůzou, že mnozí lidé opravdu po staletí nevinně umírají za své i pokrokové názory.

Petr Boháč (námět, scénář, režie společně s Miřenkou Čechovou) vysvětluje: „Důležitost prášilovské persony spočívá v tom, že je to někdo schopný podrývat autority, které si přivlastnily právo říkat, jak to doopravdy bylo. Nejde o to, zda si dotyčný vymýšlí nebo ne, ale znejistí pravidla a řády, jež byly uzavřeny do jediné povolené verze. A tato možnost nespoutanosti a revolty je navýsost aktuální, všude kolem nás je tlak na jednoznačnost, na rychlé soudy, fakta, která se sice tváří neutrálně, ale často jsou už výsledkem nějakého filtru nebo výběru. Ale baron Prášil si s protokolem nedělá žádnou starost.“

Tuto myšlenku Radim Vizváry vskutku  překrásně ztvárnil, když stojí při obžalobě u soudu, houpe si stolečkem a v klidu svými pohyby vyjadřuje souhlas s obžalobou a naprosto nezúčastněně a znuděně jí naslouchá, samozřejmě do rytmu hudby.

Člověk doslova otevírá pusu  při  čísle rejnoka, plavně se vznášejícího u stropu a sloužícího  také jako rekvizita pro novocirkusového akrobata. Ladnost a plynulost pohybů, kdy je dovedně toto umocněno záclonou  s plovoucími rybkami vytváří obraz, kdy je divák ohromen ladností a krásou pohybu.

Dále je tu tango s nebezpečným býkem v nadživotní velikosti a smrt býka.  Anebo to přežil?

Vtipně je podaná scéna umírající labutě (Nikol Márová), v podání barona Prášila se totiž z umírání probírá a naopak vyučuje barona tanci…

Skutečnou hororovou scénu můžeme prožít s baronem, který je ve vězení a setká se s rozzuřeným kabátem. Tady divák ustrne znovu, není mi jasné, jak bylo efektů dosaženo, ale kabát se opravdu samovolně pohybuje a pěkně zuří.

Závěr představení je jaksi příznačný i přízračný. Od stropu se vznáší smyčka, do které obratně naskakuje akrobat, ale…. byla pro barona Prášila, který se nehodil se svou pravdou a fantazií a ohrožoval tak autority? Právě v rámci fantazie se to tak dá chápat. Tanec a hudba uzavírá celou tuto životní knihu  barona Prášila, plnou neuvěřitelných příběhů.

Co dodat závěrem, je to jedna z nejlepších inscenací, které jsem v poslední době viděla. Excelentní výkon Radima Vizváryho, překrásně zpracované efekty,  téměř se rovnající efektům z Hollywoodu, takovou atmosféru  můžete zažít naživo jen  v divadle, tak neváhejte a spěchejte prožít jedno velké dobrodružství s baronem Prášilem!

Inscenace přináší divákovi překvapení, scény se  dokonale  střídají s filmovou projekcí, loutkohrou a umělci, kteří doslova vstupují do filmového plátna a  splývají s obrazem,  světelnými efekty, to vše vytváří dojem jakési říše fantazie, která se nedá nikde jinde zažít než v divadle, doslova můžeme fantazii hmatatelně cítit a zažít. Pohyb, hudba, zpěv, excelentní  výkony umělců, zajímavé kulisy, filmová projekce, směšné a výstižné kostýmy,  novocirkusové akrobatické číslo, taneční čísla, loutky bunraku (forma tradičního japonského loutkového divadla), zkrátka každý si vybere to své a děti musí žasnout. Jsem si jistá, že Baron Prášil v nich zanechá navždy silný dojem.

Foto: Archiv Laterna magika

Eva Smolíková

Taneční magazín

Galaxie oživuje Jižní Město

Stovky akcí v Galaxii obohacují kulturní scénu

Za prvních sedm měsíců svého fungování přinesla Kulturní stanice Galaxie na Jižním Městě 574 akcístala se výrazným oživujícím prvkem lokality i důležitým zázemím pro kulturní scénu. Galaxie zároveň pokračuje v pestrém programu i v druhé části sezony 2025/2026 – od premiér a výstav až po projekty zaměřené na komunitu, včetně nejbližšího Festivalu NEnásilí, který chce přispět k zdravým vztahům v rodině.

Janek Jirků, ředitel divadla  Minor, říká:  „Chtěli jsme najít téma, na kterém bychom se všichni sešli, které se prolne celou tou naší galaktickou partičkou. A v tom přiběhl p. Jaroš a začal mluvit o nenásilí, tím to bylo jasné.“

Janek Jirků

Festival NEnásilí otevírá téma respektující výchovy

Jak vychovávat děti bez fyzického a psychického násilí v době, kdy společnost přehodnocuje zažité přístupy k rodičovství? Na tuto otázku reaguje Festival NEnásilí, který se v Galaxii uskuteční od 17. do 25. dubna 2026.

Multižánrovou akci připravuje divadlo Minor ve spolupráci s Centrem LOCIKA, do programu se zapojí i Dejvické divadlo, 4 dny a DanceConnected. Festival vzniká v návaznosti na nedávnou legislativní změnu zakotvující právo dětí vyrůstat bez tělesného trestání. Propojí umělecký i odborný pohled, nabídne rodičům, pedagogům i dětem inspiraci a oporu.

Návštěvníky nečeká žádné mentorování nebo moralizování. Pro děti i dospělé jsme vytvořili pestrý program – během představení, workshopů, koncertů a besed se mohou inspirovat, sdílet zkušenosti či se společně zasmát,“ říká dramaturgyně Minoru Iva Kopecká.

 

Divadlo Minor uvede z vlastního repertoáru interaktivní inscenaci Rodinný trenažér, ve které mohou diváci v připraveném příběhu hledat vlastní řešení typických rodinných situací. Kromě toho produkuje autorské čtení Marie Doležalová dětem, koncert Muchy, talkshow Rodičovské fuck-upy s Marií Doležalovou a hosty (Petra Nesvačilová a Halka Jeřábek Třešňáková s Tomášem Jeřábkem), představení Do hajan! Divadla DRAKDeset dvacet, brácha v břiše! Studia Damúza a improvizované představení Svědomitě nepřipraveni souboru My kluci co spolu chodíme.

Centrum LOCIKA zajistí odbornou část festivalu – nabídne besedu Laskavé rodičovství, preventivní přednášky pro žáky základních škol i konzultační zázemí pro rodiče, včetně praktických doporučení a kontaktů na odbornou pomoc.

Magdalena Černá, vedoucí prevence a komunikace centra Locika, která pomáhá dětem šikanovaným, zneužívaným, týraným, říká: „Celkem 84 procent českých rodičů nechce používat tělesné trest. Ale občas cítí bezmoc a bezradnost. V součinnosti s Minorem, který se také zabývá vztahy rodičů a dětí, jsme vytvořili takový Rodinný trenažér, kde čtyři herci přehrávají běžné situace – nervozita u snídaně, ranní oblíkání, kroužky a úkoly. Můžete do tohoto vstoupit a zlepšit celou situaci k lepšímu.“

 

Dejvické divadlo uvede inscenaci Facka, inspirovanou skutečnými příběhy, a doplní ji diskuzí s tvůrci, která otevře citlivá témata násilí z umělecké i společenské perspektivy. Spolu s Minorem návštěvníkům nabídne i inscenované čtení Varroáza.

Denisa Václavová , kurátorka projektu 4+4 dny v pohybu, pozvala diváky na představení Varroáza, které se zabývá poporodními depresemi, laktačními psychózami, úzkostmi apod. Podporu potřebují nejen děti, ale i rodiče.  Velice silné představení je Rebota na téma násilí na ženách. Ve Španělsku jsou týdně zavražděny dvě ženy.  Festival 4+4 dny v pohybu řeší téma sebehodnota, šikana a vztahy v rodinách a kolektivech.

 

 

Festival 4+4 dny v pohybu k tématu festivalu přispěje uvedením oceňované španělské performance Rebota, Rebota y en tu cara explota, která se bez kompromisů věnuje tématu násilí na ženách. Inscenace Agnés Mateus a Quima Tarridy vznikla jako reakce na alarmující realitu femicidy a propojuje fyzicky intenzivní výpověď s ironií i černým humorem.

 

DanceConnected se ve spolupráci s umělci Feet Forward festivalu a Michaelou Kadlčíkovou a Matyášem Rambou zaměří na pohybové workshopy pro děti i rodiče a mezigenerační tančírnu, které podporují sdílení, komunikaci a budování vztahů skrze pohyb.

Tisková konference

 

 

Galaxie oživuje Jižní Město a otevírá nové možnosti pro kulturu

Kulturní stanice Galaxie se podle průběžných zjištění výzkumu, zpracovávaného městskou organizací Kreativní Praha ve spolupráci se STEM, Ústavem empirických výzkumů, ukazuje jako oživující prvek kulturního života.

Obyvatelům lokality přináší různorodý kulturní program přímo do místa, kde žijí, což ti, kteří již Galaxii navštívili, velmi oceňují. 90 % místních diváků je z Galaxie nadšených a přáli by si její trvalé působení na Hájích. Pozitivního přijetí se Galaxii dostalo i u diváků, kteří ji mají z ruky. Jen necelé čtvrtině publika vadí delší dojezdová vzdálenost, 90 % by její návštěvu doporučilo svým známým.

Výzkum zároveň ukazuje potenciál dalšího rozvoje publika – přibližně 15 % návštěvníků tvoří obyvatelé Jižního Městavíce než 20 % dětí, které navštívily program Minoru v Galaxii, nikdy předtím nezavítalo na jeho domovskou scénu ve Vodičkově ulici. Výzkum proto bude dále sledovat, jak se Galaxii daří přilákat místní obyvatele a oživovat lokalitu.

Z výsledků rovněž vyplývá, že Galaxie významně pomáhá i samotným kulturním aktérům – nabízí jim flexibilní a otevřené zázemí pro tvorbu, testování nových formátů i navazování spoluprací napříč obory.

Jsme rádi, že se naše myšlenka naplňuje. Galaxie nejen rozšiřuje kulturní nabídku mimo centrum města, ale zároveň kulturním institucím otevírá cestu k novým divákům a posiluje roli Jižního Města jako plnohodnotné kulturní lokality, nikoli pouze rezidenční čtvrti,“ shrnuje dosavadní výsledky výzkumu Lukáš Průdek, ředitel Dejvického divadla.

Lena Fendrichová, metodička a analytička za Kreativní Prahu uvedla, že s výzkumem se pokračuje dál, čísla se mohou během této doby  měnit, závěrečná zpráva vyjde až po ukončení činnosti Galaxie.

 

 

Zeptali jsme se….

Jan Jaroš, PhDr.,  místostarosta Prahy 11

Jan Jaroš, PhDr.

 

TM: Co bude s Galaxií? Do konce roku 2026 je tedy kulturní stanicí a lidé si ji oblíbili, zvykli si. Navíc objekt zde stojí řadu let. Není škoda ji přestavět na bytové domy?
 
Jan Jaroš, PhDr.: „My jako radnice nemůžeme toto rozhodnutí nijak ovlivnit, protože objekt má soukromého majitele. Záleží na něm a na stavebním úřadu. Vlastně ani ne jenom na majiteli, ale na stavebním úřadu, který se bude k tomu projektu vyjadřovat.  Ale ani to není všechno, záleží i na tom, co tady může být podle územního plánu nebo metropolitního plánu. A ten teprve bude magistrát hlavního města schvalovat.“ 

 
TM: Nepomohlo by situaci, kdyby obyvatelé sepsali petici za záchranu kulturního centra?
 
Jan Jaroš, PhDr. : „Ani tak to nepomůže. Petice tady také byly, my jako Místní úřad  jsme dali dost jasně najevo, že bychom byli velice rádi, kdyby tady tento kulturní dům zůstal. Ale konečné rozhodnutí je v rukou majitele pozemku, na stavebním úřadu a Magistrátu.
Když bývalý majitel přesunul své multikino do Westfieldu Chodov, koupil tento pozemek soukromý majitel, nikoliv Městská část Prahy 11. A majitel má tady projekt několika malometrážních bytů. Ministerstvo kultury i Městský úřad vyjádřili přání, aby tady kulturní činnost pokračovala. Dobrá zpráva je, že majitel je příznivcem divadla Minor, v případě, že by se rozhodl tento projekt zachovat, my všichni bychom ho plně podpořili, ale konečné rozhodnutí je skutečně na něm.“
 
 Děkujeme za rozhovor, nezbývá nám, než si přát, aby Galaxie mohla pokračovat dál

 

Každodenní provoz Galaxie přinesl už téměř 600 akcí. Nezůstane jen u nich.

 

Za prvních sedm měsíců od otevření ožila Kulturní stanice Galaxie 574 kulturními akcemi. Do tohoto čísla se promítají divadelní a taneční představení, workshopy, lekce pro veřejnost i dny, kdy jsou návštěvníkům otevřené výstavy. Galaxie se tak profiluje jako živé multižánrové centrum s každodenním provozem.

„I v druhé polovině sezony 2025/2026 zůstává Kulturní stanice Galaxie hlavním působištěm divadla po dobu rekonstrukce naší domovské scény. Vedle stávajícího repertoáru bude místem už třetí premiéry,“ říká Lukáš Průdek, ředitel Dejvického divadla. Po inscenaci Facka uměleckého šéfa divadla Jiřího Havelky a inscenaci Služebnictvo hostujícího irského režiséra Wayena Jordana divadlo chystá další titul Tři zmrzlí v režii Pavla Šimáka. Premiéra této absurdní grotesky o civilizaci je plánována na 4. 6. 2026. Ještě předtím divadlo odehraje 17. 5. benefiční představení Facka ve prospěch In Iustitia a 22. 5. ve spolupráci s DanceConnected uvede renomovanou queer platformu Pinkbus slovenský a žiadný inývečer plný tradičně netradiční kultury, dragu a poctivé politické satiry.

Lukáš Průdek a Jiří Havelka  za Dejvické divadlo vyjádřili spokojenost, že diváků je stále dost, tuto sezónu bude také několik derniér. „Když vnikají nové inscenace a máme tu premiéry, musí být i derniéry.“

Lukáš Průdek

DanceConnected bude v Kulturní stanici Galaxie pokračovat až do konce roku 2026. Ve druhé polovině roku nadále zůstává partnerem Dejvického divadla Divadla Minor a pokračuje také ve spolupráci s festivalem 4 + 4 dny v pohybu. Program v tomto roce nabídne pestrou škálu tanečních aktivit pro různé generace – od repríz a nových inscenací, jako jsou například One Gesture nebo Flotsam and Jetsam, přes site-specific projekty ve veřejném prostoru v okolí Galaxie až po festivaly a speciální akce, jako je Pinkbus slovenský a žiadný iný či festival současného tance a pohybového divadla zaměřený výhradně na mladé publikum a rodinu Feet Forward. „Projekt Kulturní stanice Galaxie vnímáme jako zásadní profesní i organizační zkušenost a zároveň jako modelový příklad, který bychom v budoucnu rádi dále rozvíjeli. Pozitivní ohlasy vzbuzuje i v zahraničí. Daří se nám rozšiřovat prostor pro působení tanečních umělců a umělkyň a propojovat je s novými kontexty,“ uvádí Markéta Perroud, umělecká vedoucí projektu DanceConnected.

Markéta Perroud

 

Markéta Perroud vyzvedla na tiskové konferenci  především workshopy a projekt, který roztančí foyer Galaxie, děti budou objevovat krásu spolupráce a jak zároveň zůstat sám sebou. Dále vyjádřila spokojenost s působením  v Galaxii: „Chtěli jsme propojit tanec s různými komunitami, to se nám zhmotňuje, je to velká výzva, ale dává nám obrovský smysl. Tento projekt má ohlasy i v zahraničí. V roce 2026 budeme rozšiřovat program ve spolupráci s Minorem i Dejvickým divadlem a festivalem 4+4 dny v pohybu.  Dále pozvala všechny  také na projekt HOMO HÁJUS, což je oslava  hrdiny všedního dne, který se nebojí holinek, bláta a betonu.

Festival 4+4 dny v pohybu v Galaxii dále nabídne vernisáž výstavy Doma (29. 4.), reflektující proměny vztahu k bydlení, předpremiérovou projekci kultovního filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště Věry Chytilové (6. 5.), performativní audio procházku Markéty Kinterové Veřejný prostor jsme my (19. 5.) a výstavu Vladimíra 518 a Epose 257 (28. 5.) zaměřenou na urbánní kulturu. Pokračuje také reprízování úspěšné inscenace K sobě. Výstavy zůstávají pro veřejnost otevřeny do 21. června„Performativní část uzavře 31. května a 1. června site-specific projekt Putování ve větvích studia TS Light v Milíčovském parku. Divadelní a taneční část zahraničního programu a českých premiér 31. ročníku festivalu vyvrcholí tradičně na podzim,“ dodává dramaturg festivalu Pavel Štorek.

Divadlo Minor bude v kulturní stanici působit až do konce roku 2026. Kromě stávajících představení, workshopů a her rozšíří na podzim svou nabídku v Galaxii o výtvarně akustickou performance pro nejmladší diváky a jejich doprovod Uber a hrajs. Za projektem stojí performer a výtvarník Petr Nikl a herec Jan Slovák. Ke spolupráci jsme přizvali zpěvačku Jing Lu a minorského herce a muzikanta Matěje Šímu,” dodává Janek Jirků, ředitel divadla Minor. Premiéra proběhne 18. 10. 2026.

V prostoru Galaxie nadále probíhá výuka programu LAD-LA Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, který zde nachází své stabilní zázemí pro tvůrčí i pedagogickou činnost. V nedávné době se zde uskutečnil mezinárodní workshop s mnichovskou Bayerische Theaterakademie August Everding.  Paralelně zde probíhá také zkoušení nové inscenace se souborem Geisslers Hofcomoedianten, jejíž premiéra proběhne na festivalu Smetanova Litomyšl. Na přelomu května a června budou širokému publiku prezentovány klauzurní práce studujících.

Ale DAMU tento rok Galaxii opouští.  Vráťa  Šrámek, garant studijního programu Světelný a audiovizuální design pro živá umění DAMU,  vyjádřil politování, že tento projekt je nestabilní a DAMU si nemůže dovolit nejistotu. Tedy DAMU od 1. července přebírá prostor naproti Veletržnímu paláci, později se snad přestěhují do Švandova divadla.  „Na nic nebylo moc času, to jsme si původně neuvědomili“, uzavírá Vráťa Šrámek.

 

Více informací o programu a rezervaci vstupenek diváci a návštěvníci najdou na  www.stanicegalaxie.cz

Foto: Eva Smolíková

Šárka Samková, Eva Smolíková

Kulturní stanice Galaxie, Taneční magazín

Ecology of Closeness v Galerii Rudolfinum

Jak se empatie šíří do zvuků a prostředí?

ALICA MINAR & COL. zve na performance Ecology of Closeness, která proběhne v prostoru výstavy Saheje Rahela v Galerii Rudolfinum 15. dubna od 18 hodin. 
 
Jak se empatie šíří za hranice lidského těla, do materiálů, zvuků a prostředí? A jaké napětí se rozvíjí v prostoru mezi těly? Představení je choreografií vrstev, rezonancí a rozprostřené pozornosti v rámci výstavy Saheje Rahala Beyond the City of Time. V dialogu s Rahalovými proměňujícími se biomy – rojícími se chapadly, hmyzu podobnými částicemi a pletivy reagujícími na dotek – se performance Ecology of Closeness (Ekologie blízkosti) odvíjí jako síť vztahů v neustálé komunikaci mezi lidským a více-než-lidským, živým a neživým, přítomným a imaginárním. Naslouchání kůží, zkoumání hranic, tělo jako propustný materiál. Performerky a performeři se vypořádávají s paradoxem dotyku: i když není fyzicky přítomen, zůstává základem vnímání.

KDY | 15. dubna od 18 hodin
KDE | Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1
Foto:  Archiv Galerie Rudolfinum
Kristýna Sudková​
pro Taneční magazín