Festival Dream Factory Ostrava se nezadržitelně blíží, proběhne od 22. do 28. května a ponese téma „Přerod“. Tentokrát je více zaměřen na konkrétní programové tipy, výrazné inscenace i doprovodný program letošního ročníku.
Na festival letos dorazí soubory z celé republiky i Slovenska, vedle činohry nabídne také pohybové, pouliční či studentské divadlo. V programu se objeví například Oskar Hes, Miřenka Čechová, Mark Kristián Hochman, Miroslav Krobot nebo Marta Dancingerová.
Z letošního programu do pozornosti diváků vybíráme například:
slavnostní zahájení s inscenací Dějiny násilí a Oskarem Hesem
Nová výstava DOMA otevírá intimní vrstvy našeho bytí
Festival současného umění 4 + 4 dny v pohybu / Místa činu představuje v Kulturní stanici Galaxie nový vizuální projektDOMA, který navazuje na předchozí oceňované výstavySídlištěaMěsto snů. Ty v uplynulých měsících proměnily Galaxii v laboratoř současného umění a nabídly originální pohled na veřejný prostor, život mezi domy a městskou krajinu.
Výstava trvá od 29. 4. do 21. 6. 2026
Kurátoři: Gabriela Kotíková, Denisa Václavová
Architekt: Tomáš Svoboda
Adresa konání: Kulturní stanice Galaxie, Arkalycká 833/1, Praha 4 – háje
Nová výstava však míří jinam – obrací se dovnitř, do neveřejného a intimního. Kurátorky Gabriela Kotíková a Denisa Václavová tentokrát otevírají téma domova jako místa, které přesahuje fyzické zdi a stává se vnitřním územím člověka.
„Výběr děl i autorek a autorů je směřován k prožitku pobývání, k vlastnímu bytí. Výstava představuje vztahy a jejich napětí, místo, které je pro nás plné pocitů, dojmů, vzpomínek. Nezajímá nás kritika bydlení ani politické rámce. Soustředíme se na to, co je křehké, osobní a často nepojmenovatelné. DOMA je pozvánkou ke zpomalení a k návratu k sobě“, přibližují výstavu kurátorky Gabriela Kotíková a Denisa Václavová.
DOMA představuje domov jako archeologické naleziště pocitů, vzpomínek a drobných rituálů, které formují naši identitu. Umělci a umělkyně pracují s intimitou, pamětí, tělesností i časem – s tím, co je běžně skryté, ale zásadní. Jejich díla nás vtahují do prostoru sdílení i samoty.
Domov zde není chápán jako statický bod, ale jako živý proces neustálé proměny. Je prostorem rození i odcházení, bezpečí i konfliktu, radosti i bolesti. Výstava pracuje s napětím mezi intimitou a samotou, tichem a pamětí, vnější realitou a vnitřním prožíváním času. Motivy každodennosti – věci, vůně, světlo pronikající oknem či drobné detaily interiéru – se stávají nositeli osobních i kolektivních příběhů. Tyto zdánlivě obyčejné prvky odkrývají hlubší vrstvy zkušenosti: vztahy, ztráty, traumata i momenty svobody.
Výstava dramaturgicky doplňuje také paralelní projekt Vladimira 518 a Epose 257, který bude na konci května uveden ve druhém sále festivalu 4 + 4 dny v pohybu. Společně vytvářejí komplexní pohled na toto netradiční místo, jež se stalo jedním z nejživějších center současného umění v Praze.
Vystavující umělci a umělkyně: Kateřina Adamová Linhartová, Zbyněk Baladrán, CONVICT, Dávid Čerťanský, David Čumalo, Tereza Frindová, Eva Koťátková, Karolína Liberová, Matouš Lipus, Marie Mendl, Karolína Netolická, Přemysl Procházka, Mai, Marcela Putnová, Klára Samcová, Adriana Sarnová, Adéla Svobodová, Hubert Švaříček, unconductive trash
Neidealizovaný pohled do světa výjimečné ženy na ČT
Významná česká socioložka, disidentka, publicistka a průkopnice genderových studií Jiřina Šiklová chápala ženskou otázku jako komplexní sociální problém. Po roce 1989 byla jednou z osobností, které v Česku otevřely debatu o postavení žen ve společnosti. Česká televize uvede velký společenský dokument zaměřený na vznik a proměnu ženské otázky u nás provázaný právě s příběhem Jiřiny Šiklové. Film režisérky Jolany Matějkové Ženská otázka Jiřiny Šiklové bude mít premiéru v úterý 19. května ve 21:00 na ČT2.
„Hodinový film o Jiřině Šiklové vznikl ještě v tvůrčí producentské skupině Aleny Müllerové, která ženské hnutí svojí tvorbou velmi podporovala, a osobnost Jiřiny Šiklové si o zpracování ve velkém dokumentu říkala jak svým působením v českém disentu, tak svou porevoluční činností ve prospěch demokracie, sociální práce a lidských práv. S režisérkou Jolanou Matějkovou a dramaturgyní Janou Marxtovou jsme se snažily ve filmu ukázat neutuchající energii, kterou Jiřina Šiklová disponovala, její rozhodné a nekompromisní postoje i její důvěrné myšlenky tak, jak se o ně dělila například v dopisech z vězení se svými blízkými. Doufám, že výsledkem je živoucí a neidealizovaný pohled do vnitřního světa výjimečné ženy, jejíž práce tu naštěstí zůstala a má následovníky,“ říká kreativní producentka Zuzana Trávníčková.
Socioložka Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77, při přednášce na katedře sociální práce FF UK.
„Když se vám něco nelíbí, změňte to,” říkala Jiřina Šiklová a mnohé skutečně změnila. Navázala tak na své předchůdkyně, jako byla prvorepubliková politička a propagátorka ženského hnutí Františka Plamínková, a zároveň ovlivnila současnou generaci žen, které její myšlenky nesou dál.
„Chtěla jsem ve filmu připomenout ženy, na které Jiřina Šiklová v sociální práci navazovala, a ukázat také, jak Jiřina žije skrze své knihy a studentky ve společnosti dál. Jak a co je učila… Zvala své studentky k sobě domů, tahala je prý také všude s sebou jako koťata. Sdílela s nimi jejich životy v náročných momentech. Ukazovala jim, jak být statečná, mluvit k davu a nebát se jít do kontroverzních situací. Vyučovala, jak propojovat lidi a mít pochopení pro slabší. Pomáhala jim ve společnosti prosadit mediační a probační službu… Přednášela o ageismu (věkové diskriminaci) a ukazovala tvář stáří a své odcházení v praxi. Učila je odpouštět,“ uvádí scenáristka a režisérka filmu Jolana Matějková.
„Důležitou linkou ve filmu je pro mě výpověď jejího syna, psychoanalytika Jana Šikla. Ten s velkou otevřeností vypráví o svém ne vždy lehkém vztahu s matkou, která měla také vystudovanou psychoanalýzu. Jan Šikl dává v bytě, kde bydlela, a na rodinné chalupě nahlédnout, jak jejich vztah zrál a proměňoval se. Vedl k hlubšímu pochopení,“ dodává.
Jiřina Šiklová, (17. června 1935–22. května 2021) v polovině šedesátých let minulého století spoluzaložila katedru sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Spolupracovala s Petrem Pithartem při pašování exilových tiskovin do zahraničí a zpět. V roce 1981, kdy byla akce prozrazena a StB pozatýkala desítky osob, byla Jiřina Šiklová obviněna z podvracení republiky. Po propuštění z vězení, v roce 1982, v práci pro disent pokračovala.
Po revoluci v roce 1989 začala opět přednášet a iniciovala založení katedry sociální práce na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také centrum a knihovnu Gender Studies v Praze. Takzvaná ženská otázka pro ni neznamenala jen rovnost práv, ale širší pohled na postavení žen v každodenním životě.
V roce 1995 získala Jiřina Šiklová cenu Žena Evropy, o čtyři roky později medaili I. stupně za zásluhy o republiku. Publikovala v desítkách odborných časopisů a je autorkou několika knih. Po publikaci Vyhoštěná smrt, která přináší úvahy o umírání a smrti z roku 2013 byl její další knihou titul s názvem Omlouvám se za svou nepřítomnost: dopisy z Ruzyně 1981–82 vydanou v roce 2015. Angažovala se i v politice, několikrát kandidovala za Stranu zelených.
režie a scénář: Jolana Matějková // výkonní producenti: Jiří Vlach a Tereza Podlipná // kreativní producentky: Alena Müllerová aZuzana Trávníčková // dramaturgyně: Jana Marxtová// účinkují: Jan Šikl, Petr Pithart, Alena Wagnerová, Šárka Homfray, Magdaléna Borová,Dagmar Doubravová, Melánie Zajacová, Dana Potočková, Jarmila Neumannová a další
