Kjótský humor a tokijský horor ovládnou v červnu česká divadla

30 let partnerství Prahy a Kjóta

Červen přinese českým divákům dvě mimořádné příležitosti setkat se s vrcholnými formami japonského tradičního divadla. V rámci oslav 30 let partnerství Prahy a Kjóta vystoupí 5. června v Divadle ABC kjótská hvězda Motohiko Šigejama společně s českým Divadlem kjógen. O dva týdny později pak Českou republiku navštíví tokijská škola Hóšó s vážným divadlem nó, které v Praze a Plzni nabídne jedinečný pohled do světa masek, rituální jevištní poetiky a téměř 700 let staré tradice. Diváky čeká kjótský humor plný sake, sluhů a lidských slabostí i fascinující souboj s Pavoučím démonem v Národním divadle, jehož výtěžek bude věnován na charitativní účely.

Praha a Kjóto si letos připomínají 30 let od navázání partnerské spolupráce. Jedním z konkrétních výsledků této meziměstské kooperace je celosvětově unikátní projekt, v jehož rámci tradiční kjótský divadelní žánr kjógen zaznívá v češtině a je v České republice uváděn na profesionální úrovni. Jednou z forem oslav tohoto jubilea bude společné vystoupení kjótské hvězdy Motohika Šigejamy a českého Divadla kjógen.

„Do Prahy se velice těším. Za dvě desetiletí, co se kjógeny v češtině hrají, si tento žánr dokázal vytvořit v České republice stabilní diváckou základnu. Češi na humor žánru kjógen reagují stejně jako diváci v Kjótu, jen ty reakce někdy bývají bouřlivější. Je to vždy skvělý zážitek jak pro diváky, tak i pro nás vystupující,“ říká k chystanému představení kjótský herec Motohiko Šigejama, který bude v Praze vystupovat.

Sake, sluhové a hazard: kjótský humor, který spojuje

Diváci se mohou 5. 6. v Divadle ABC těšit na tři klasické hry, včetně komedie Připoutaný k tyčikterá ve dvojjazyčném provedení vylíčí útrapy nenapravitelných milovníků sake. Následovat bude Hlas za dveřmi o sluhovi, který se vzpírá povinnostem a zapírá se svému pánu (v češtině), a konečně Bůh Nió nás ubezpečí, že problémy s gamblingem a hamižností lidstvo provázejí minimálně posledních sedm století. Všichni se společně přesvědčíme, že bez ohledu na vzdálenost, kulturu či národnost se jako lidé smějeme ve stejném jazyce. Vstupenky: Městská divadla pražská

Následující společná vystoupení žánru kjógen se uskuteční 7. 6. v Brně a 10. 6. v Trenčíně, který je Evropským hlavním městem kultury pro rok 2026.

Souboj s Pavoučím démonem v Národním divadle

Polovina června pak do Prahy přivede další divadelní poklad, japonskou vážnou divadelní formu nó. Do České republiky přicestují herci tokijské herecké školy Hóšó. Divadlo nó je ve všech aspektech ztělesněním dokonalosti. Více než 650 let kultivace jevištního tvaru nabízí jedinečný divácký zážitek, ale i pohled do lidské historie. Nó v sobě spojuje poezii, hudbu, tanec a stylizovaný herecký projev. V nepřerušené tradici se hraje dodnes a v roce 2001 bylo společně s žánrem kjógen zařazeno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tři chystaná představení divákům nabídnou jedinečnou příležitost velmi srozumitelnou formou nahlédnout do hlubin toho nejvytříbenějšího japonského umění.

„V České republice se pravidelně hrají komedie kjógen, ale vážné nó, přestože kjógeny jsou jeho historickou součástí, téměř vůbec. Proto jsme pro představení v ČR poskládali program tak, aby divákovi umožnil nazřít žánr nó v celé jeho hloubce. Představíme tedy výběr vrcholných scén z těch nejlepších kusů. Například můj oblíbený kus – Izucu (Roubení studny) dá divákům okusit prchavost okamžiku a pomíjivosti, ale například až téměř akční „Pavoučí démon“ nepochybně diváky pohltí,“ uvádí Isa Takeda, herečka a hlavní organizátorka představení, s tím, že skladba představení je volena záměrně tak, aby si ho užil i divák, který na nó přijde poprvé. “Každý má možnost pocítit i duchovní rozměr představení a atmosféru júgen – jemnou a hlubokou krásu, která je pro nó typická,” dodává.

Ve středu 17. 6. se v Národním divadle představí jako hlavní část večera hra Pavoučí démon. V té jedna z legend – Minamoto no Raikó – svede boj s démonem pavouka. Tato hra divákům přinese stylizované bojové scény, tanec i zpěv s českými titulky. Obecenstvo dále uvidí vrcholné scény z her Roubení studny a Polštář z Kantanu. Divadlo kjógen uvede jako mezihru v češtině komedii Papouškování.

Představení je charitativní, kompletní výtěžek z prodeje vstupného bude věnován na podporu charitativních aktivit společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Vstupenky: Národní divadlo

Kovář mečů a legendy na vlnách

Tím však cesta do hlubin japonské kultury zdaleka nekončí. Ve čtvrtek 18. 6. v Divadle ABC diváci zhlédnou výběr ze hry Benkei na lodi a celou hru Kovář mečů Kokadži. Mezihrou bude tentokrát český kjógen Lahodný jed. Vstupenky koupíte v pokladně divadla.

V Plzni, kde bude divadlo nó vůbec poprvé, pak diváky čeká 20. 6. výběr těch nejlepších scén z žánru nó v Měšťanské besedě: Vstupenky Plzeň

Kjógen (v překladu „bláznivá slova“) představuje komickou divadelní formu, která dosáhla svého rozkvětu v polovině 14. století a stejně jako divadlo nó je v nepřerušené tradici provozována dodnes. Kjógen je jakousi mezihrou, tradičně vkládanou mezi dvě hry obřadního divadla nó, která osobitým způsobem pranýřuje lidské nedostatky. V ČR se této formě věnuje Divadlo kjógen, které přímo spolupracuje s kjótskou rodinou Šigejama.

Divadlo nó je ztělesněním dokonalosti. Na 650 let kultivace jevištního tvaru nabízí jedinečný divácký zážitek, ale i pohled do lidské historie. Nó v sobě spojuje poezii, hudbu, tanec a stylizovaný herecký projev. V nepřerušené tradici se hraje dodnes. Klasickou podobu divadla nó utvářel především Zeami (1364–1444), herec, dramatik a teoretik, který zásadně ovlivnil jeho další vývoj. Nó vychází ze starších japonských i čínských divadelních a tanečních tradic a dodnes je považováno za jednu z nejvýznamnějších forem japonského scénického umění. V roce 2001 bylo divadlo nó společně s komickými mezihrami kjógen zařazeno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Dnešní představení poskytuje divákům jedinečnou příležitost nahlédnout do hlubin nejvytříbenějšího japonského umění srozumitelnou formou.

Ondřej Hýbl, Divadlo kjógen, Česko-japonská společnost

pro Taneční magazín

 

Útěcha v zírání do děr

Vernisáž Galerie NoD: Alice Nikitinová

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž připravované výstavy Útěcha v zírání do děr  v česku působící ukrajinské malířky a umělkyně Alice Nikitinové, která proběhne ve středu 20. 5. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Výstava, která vznikla ve spolupráci s kurátorem Pavlem Kubesou, se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška.

 

Galerie NoD
Alice Nikitinová
Útěcha v zírání do děr
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž: 20. 5. 2026, 18:00
21. 5. – 12. 6. 2026

Výstavní projekt Útěcha v zírání do děr se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška. Nikitinová se ptá po možnostech rehabilitace bezprostředního a nezkresleného vztahu člověka k vnějším realitám v době digitalizace lidského vnímání, fragmentarizace poznání a polarizovaných sociálních interakcí. Nikitinová si všímá, že čím více času trávíme v online prostředí pozorováním katastrofických zpráv, tím je stav plnohodnotného vnímání okolní reality čím dál vzácnější. Zajímá ji, jak nám v hyperakcelerované mediální době začíná objektivní realita nezadržitelně unikat, vzdalovat a přetváří se na redukovaný digitální virtuální obraz. Z vnějšího světa se stal „touchscreen“, „LCD display“, LED info panel, v jejichž rozích neustále vyskakuje „pop-up okénko“ upozorňující na všudypřítomnou válku, klimatickou krizi a další civilizační nebezpečenství.

Svou specifickou pozorností k „nejvšednějšímu“ se Nikitinové daří spatřit v realitě něco, co si žádá být namalováno. Jsou to většinou velmi obyčejné věci: čím méně atraktivní, tím lépe. „Zajímají mě formy banality, běžnosti, některé výlohy obchodů – vzduchotechnika, paruky, ponožky, zdravotní pomůcky. Nebo nepořádek, vytvářený synem při hraní. Obrazy by měly být hrou, absurditou, útěchou, i když všudypřítomná tíseň se do nich vkrádá mezi řádky.

 

Série maleb Útěcha v zírání do děr je Nikitinové návratem k předmětnosti. V starších sériích zkoušela, jak daleko se dá zajít ve vyprázdněnosti a bezobsažnosti námětu, ale po dosažení určitého bodu prázdnoty se v posledních letech vydala zpět k zobrazivosti a větší míře realismu.

Alice Nikitinová (*1979) je umělkyní ukrajinského původu, avšak její tvorba se formovala a formuje v českém kontextu. Nikitinová je jednou z nejvýraznějších umělkyň své generace, zároveň však stojí stranou většiny programových vystoupení a velkých malířských přehlídek. Tuto situaci lze částečně vysvětlit její vlastní nepřizpůsobivostí, jež ovšem není ničím jiným než přirozeným důsledkem věrnosti vlastním východiskům a specifickým požadavkům, která kladou na řešení problematiky malovaného obrazu. Nikitinová vychází z tradice abstraktní malby avantgardních umělců první třetiny 20. století. Předlohou pro formální výzkum autonomních problémů abstraktního obrazu jsou její osobní fascinace nejvšednějšími předměty každodenního užívání. Ty svou esenciální, znakovou a na funkční podstatu zredukovanou estetikou vybízejí k novým formulacím výtvarných témat, odlehčení a deformacím modernistické stavby obrazu, objevování humoru a obnovování percepční senzibility k malbě. Vytvořila a ilustrovala několik dětských knížek, editovala knihu studentských komiksů. Vychází z pozorování okolní reality, v níž se pokouší o nacházení poetických a absurdních prvků. Je finalistkou ceny Jindřicha Chalupeckého (2010), vystavovala v řadě domácích (DOX, NTK, FAIT Gallery, SVIT, GAVU, GMUHK aj.) i zahraničních institucích.

 

NoD, Taneční magazín

 

17. ročník festivalu taneční učitelé roku 2026

Taneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talenty

Na význam a kvalitu taneční pedagogiky pro děti a mládež upozorní již 17. ročník festivalu Taneční učitelé roku 2026, který vyvrcholí 14. května v 15 hodin finálovým odpolednem a slavnostním vyhlášením výsledků ve Velkém sále Městské knihovny v Praze. Přehlídka choreografií pro mládež každoročně představuje inspirativní práci tanečních pedagogů, choreografů a souborů pracujících s dětmi a mladými lidmi ve věku od 6 do 15 let. Organizátorem akce je Konzervatoř Taneční centrum Praha.

Festival dlouhodobě upozorňuje na nezastupitelnou roli tanečních pedagogů při rozvoji mladé generace. Vedle samotné přehlídky choreografií vytváří prostor pro setkávání pedagogů, sdílení zkušeností i prezentaci současné práce tanečních škol a souborů z celé České republiky. Důraz klade na podporu kvalitního tanečního vzdělávání, tvůrčí práce a rozvoj osobnosti dětí prostřednictvím umění a pohybu.

„Kvalita taneční výchovy v žákovských kategoriích má pro celý obor zásadní význam. Taneční pedagogové často působí zároveň jako choreografové, mentoři i průvodci mladých lidí v období jejich osobnostního vývoje. Chceme vytvářet prostor pro vzájemné setkávání, odbornou diskusi a podporu kvalitní umělecké práce,“ uvádějí organizátoři festivalu.

Do letošního ročníku se zapojili choreografové tanečních škol, studií a souborů z celé České republiky. Finálové odpoledne nabídne výběr nejzajímavějších choreografií mladých interpretů a současně představí práci pedagogů, kteří systematicky rozvíjejí taneční vzdělávání dětí a mládeže. Hostem programu bude soubor Balet Praha Junior 2.

Slavnostní finále festivalu Taneční učitelé roku 2026 se uskuteční 14. května od 15 do 16:30 hodin ve Velkém sále Městské knihovny v Praze. Vstup na akci je zdarma do naplnění kapacity sálu.

Taneční učitelé roku 2026

Konzervatoř Taneční centrum Praha

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

120 Ochsen v X10

Jediné pražské uvedení společného projektu s lipskou Schaubühne Lindenfels

14. května v 19:30 uvedeme inscenaci 120 Ochsen, společný mezinárodní projekt Divadla X10 a lipského Schaubühne Lindenfels, který vznikl za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Text Ondřeje Novotného, německý soubor a režie našeho uměleckého šéfa Ondřeje Štefaňáka.
Jde o národně-mytologickou parodii, která se vrací k legendě o svatém Václavovi a saském vévodovi Jindřichu Ptáčníkovi. Středem pozornosti tu však není vysoká politika, ale 120 bezbranných volů – povinná daň za mír. Příběh s vtipem i mrazením odhaluje historické vazby obou národů a reflektuje současné evropské uvažování o suverenitě a sebeurčení.
Inscenace bude uvedena v němčině s českými a anglickými titulky.
Debata po představení: Hned po skončení vás zveme na neformální debatu v angličtině, kterou moderuje Ondřej Štefaňák. Diskutovat budou herci a herečka, dramaturgyně Jana Startsev i ředitel Schaubühne René Reinhardt.
Foto: Patrik Borecký
 
Barbora Koláčková
pro Taneční magazín