Autor: Martina

100 let diplomatických vztahů Japonska a České republiky

Festival japonského filmu láká na bubenickou show, divadlo kjógen i den plný zážitků!

Japonsko a Česká republika letos oslavují 100 let od navázání vzájemných diplomatických vztahů. Na přelomu července a srpna bude v Tokiu olympiáda. To jsou dva pádné důvody, proč právě letos poznat Zemi vycházejícího slunce. Jedinečnou příležitostí je Festival japonského filmu a kultury EIGASAI 2020, který proběhne 20. –26. ledna v pražském kině Lucerna.
 

Festival japonského filmu zahájí 20. ledna japonský velvyslanec v ČR Kaoru Šimazaki a zároveň tak otevře rok oslav stoletého výročí spolupráce Japonska s Českou republikou. Festival přináší osm premiérových filmů s českými titulky, ale také elektrizující bubenickou show z Okinawy, geniální komedii kjógen v češtině, výstavy a v rámci sobotního Japonského dne workshopy zdarma pro celou rodinu.

„Výběrem filmových děl Eigasai nabízí jedinečný vhled do myšlení současné japonské společnosti. Divákům představí metropoli Tokio, odlehlý venkov, sociální i rodinné vztahy. Na dětské diváky čeká novinka japonské animované tvorby „Rudolf a Mnohouš“. Přinese i ohlédnutí za olympiádou v Tokiu v roce 1964 a famózním úspěchem Věry Čáslavské. Velmi specifickým je pak čerstvý dokument o vlivu jaderné havárie ve Fukušimě na tradiční kulturu – a o tom, jak i takový problém lze překonat,“ říká Ondřej Hýbl, předseda Česko-japonské společnosti a pořadatel festivalu, s tím, že letošním mottem festivalu je heslo Když nemůžeš, přidej. S ohledem na olympiádu si tak dovolujeme citovat Emila Zátopka, jehož životní krédo je zároveň skvělou parafrází japonského rčení Když sedmkrát upadneš, po osmé vstaň.

Poznejte Japonsko všemi smysly!


Zvláštní událostí je sobotní Japonský den, zaměřený na rodiny s dětmi, který se koná v sobotu 25. ledna, a na nějž je vstup zdarma. „Zájemci se pod vedením japonských lektorů mohou seznámit s kaligrafií, origami, hrou šógi, okinawským tancem, ikebanou či bubny taiko. Také budou moci okusit japonské speciality. Živé umění pak budou na jevišti reprezentovat komedie kjógen, japonský tanec či speciální hosté, kteří na festival míří až z nejjižnějšího cípu Japonska a předvedou okinawské bubny taiko,“ přibližuje bohatou náplň Japonského dne Ondřej Hýbl.

Pořadateli festivalu jsou Česko-japonská společnost, Velvyslanectví Japonska v ČR, The Japan Foundation a Palác Lucerna. Díky široké podpoře je vstup na Japonský den zdarma, vstupné na jednotlivé filmové projekce činí 100 Kč.

Informace o zlevněných permanentkách, kompletní program festivalu a další informace najdete na www.eigasai.cz

Ve dnech 19. – 22. února bude festival pokračovat i v Plzni. 

 

Zuzana Rybářová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Afro Dance

Zahájení kurzů – únor 2020

Kurzy AFRO DANCE  s Monikou,  s doprovodem bubeníků Eduardo a Filip
– ZAHÁJÍME v  roce 2020 v úterý 4.února  

Pokud zaplatíte kurz do 31.12.2019, máte slevu 200,-Kč a zaplatíte předplatné ve výši 2.500,-Kč

Kurzy se konají na adrese ZŠ Masná 13, Praha 1, tělocvična v přízemí.

Permanentka na 10 lekcí (od 1.1.2020) za 2.700,- Kč.

jednotlivé lekce 290,-Kč.

Můžete se přihlašovat emailem na: monika.rebcova@hamu.cz
Nemusíte mít předchozí zkušenosti s tancem. Začneme s výukou určitého afrického tance od začátku od prvních kroků.  V kurzu  na vás čeká pozitivní energie a příjemná atmosféra podpořená dynamickou hudbou hranou na africké bubny djembe a dunduny. Nenásilná pohybová aktivita v aerobním duchu vám pomůže vytvarovat postavu a vypotit případné toxické látky z těla. Po tanci nebudete unaveni, ale nabiti dobrou náladou a životodárnou energií.
https://www.facebook.com/events/2097194853916767/
Monika Rebcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC zakončil podzimní sezonu Duety

Rozlučka s podzimní sezonou 2019

V pátek 20. prosince zakončil Tanec Praha v divadle Ponec svou podzimní sezonu. A byla to opět bezva zábava. Posledním představením byly Duety, které vznikly díky Petře Tejnorové, Tereze Ondrové a Viktorovi Černickému.

Vánoční pohoda v divadle Ponec

Po představení propukla bujará vánoční nálada

Jak už samotný název napovídá, jde o setkávání se. Jak asi  v době digitalizace, kdy už téměř zapomínáme jak vlastně spolu komunikovat, vypadají setkání dvou lidí?  Znají se, neznají se, vidí se po dlouhé době, vidí se chvilku, vidí se dlouhou chvíli… Setkání příjemná, nepříjemná, trapná…

Sešli jsme se proto, abychom se setkali… Setkání může být krátké, dlouhé, žádné, stane se, že se nic  nestane… Jeden z diváků je vyzván přijít na jeviště, dlouze si hledí s performerkou do tváře, přibližují se, vzdalují, objímají se, drží se za ruce a poté odchází.

Zřejmě bych hned na počátku vytkla inscenaci několik zásadních věcí, které se ale netýkají jen Duetů. Bohužel se v poslední době z tanečních a pohybových představení tanec i pohyb jaksi vytrácí. Dokonce i herectví. A proč? Vyčerpali se snad tvůrci?  Je to sice hezké, sledovat jednoho z diváků, jak stojí naproti performerovi a hledí si do očí, to je jistě báječná zábava pro oba dva, hodící se spíše pro silvestrovské hrátky po půlnoci, ale upřímně – co si odnáší divák?  Nutno podotknout, že téma hledění si do očí se v inscenaci několikrát opakuje, nemůžeme tu mluvit o tanci ani o herectví, ani o kostýmech, ani o zajímavých kulisách… co tedy divák vlastně má? Další poměrně neradostný nešvar, který se hojně rozmohl, jsou komentáře v angličtině. Chápu, že cizinci  rádi přijdou do pražských divadel, nicméně, stále ještě žijeme v Čechách. Za náš rodný jazyk, květnatý a krásný, bychom se opravdu stydět neměli. Vždyť mohou klidně na  plátně běžet anglické titulky!

Poměrně unylé  a divákovi celkem  nic neříkající představení prozářilo jak blesk z čistého nebe setkání dvou lidí, kteří „spontánně“ začali tančit. Komediální prvky, dokonalá souhra a maximum užívání si přítomného okamžiku udělalo z tohoto legračního setkání naprosto unikání zážitek pro diváka. Bravo!

A dalším zlomovým okamžikem a dechberoucím překvapením  bylo vystoupení Jitky Hroudové, která možná neměří ani dobrého půl metru  a Duety byly pro ni vlastně první seznámení se s jevištěm. Předvedla různé kreace s poměrně urostlým performerem, takže jejich duet bychom mohli označit jako hru „Velkého s Malým.“ Ale bylo na co se dívat! Člověk žasnul, co všechno je možné. Bravo! Skoro si říkám, že tanec a vystoupení Jitky by bohatě stačily na báječné představení, možná ani žádná jiná setkání nebyla potřebná… Ale kdo ví.

Maličká postavou, ale velká duchem, Jitka Hroudová prozářila Duety

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha

Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu a Markéta Perroud  se těší z večírku

Dále už  propukl bujarý večírek, účastníci pátečního večera si užili výborné jídlo a čas Vánoc může začít.

 

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Vánoční taneční scéna

Divadlo Komedie přineslo vánoční pohodu s tancem v podání TANEČNÍHO CENTRA PRAHA

Taneční centrum Praha, konzervatoř-gymnázium, Mezinárodní centrum tance uvedli v pátek 13. prosince představení s jednoduchým výstižným názvem Vánoční taneční scéna 2019. Diváci zhlédli průřez tanečním uměním, předvedly se všechny ročníky od mírně pokročilých až po ty nejpokročilejší.

Večer zahájili ti nejmenší, nejroztomilejší. Ve svých červených vánočních kostýmech publikum doslova dojali.

Celkově se žákům TCP Praha nedá nic vytknout, přináší čistý tanec, perfektní pohyby, souhru.

Přesto musím vyzvednout skupinu G (7.- 8. ročník – pokročilí), která předvedla ukázku z představení Pražského komorního baletu  s názvem Růže (choreografie Petr Zuska). Mladíci se vlastně ucházeli o svou vyvolenou, hudba Spiritual kvintetu nás přenesla do doby o pár století dříve.  Divák opravdu tiše žasnul, zejména mužští tanečníci byli dokonalí jakoby ani nebyli z tohoto světa. A dívky se jim statečně vyrovnávaly. Nezbývá než říci, že kdo umí, ten prostě umí.

Atraktivní pro diváka byla také Japonská ukolébavka (choreografie Tereza Hloušková), kterou tančila skupina F(5.-6. ročník – pokročilí).

Veselou náladou sršela choreografie Elišky Novákové s názvem Umpalumpové, kterou tančila skupina B (2. ročník).

Dále jsme zhlédli např.Renesanční písně, Ave Maria, Tanec sněhových vloček a mnoho dalších.

Závěrem zazněly Vánoční zpěvy pod vedení Karla Louly, na klavír doprovázela Rosa Khlebnikova a Jan Thorovský a diváci si mohli zazpívat současně s 1.- 4.ročníkem také.

Příjemný vánoční večer končil číší vína a nezbývá než TCP popřát krásné  Vánoce.

Foto: Taneční Centrum Praha 

Eva Smolíková

 TANEČNÍ MAGAZÍN