Tanec Praha přiváží letos druhou hvězdu francouzského tanečního nebe

Rachide Ouramdane je jednou z předních osobností současné francouzské taneční scény, vidět jej můžete 25.června v Divadle Archa

TANEC PRAHA uvede další highlight z Francie

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2017 přiváží letos již druhou hvězdu francouzského tanečního nebe. Po ikonickém díle předního choreografa Oliviera Dubois se mohou čeští diváci seznámit s další výraznou francouzskou osobností Rachidem Ouramdanem, který uvede 25. června v Divadle ARCHA od 20:00 hodin svůj křehký duet Tordre. Intimní a prostá sonda do života dvou tanečnic, jež mají mnoho let blízko k jeho práci, vyzdvihuje sdělnost, jednoduchost a čistotu pohybu. 

„Tordre využívá tanec jako prostředek, jak zobrazit vnitřní svět tanečnic, odhaluje nám intimitu v pohybu,“ říká Markéta Perroud, spoluředitelka, a dodává: „Na jedné straně litevská tanečnice Lory, která si vytvářela od dětství  svůj vlastní způsob pohybu v rotaci kolem své vlastní osy, na druhé straně Američanka Annie, pohybující se s protézou paže, jež je současně  jak prodloužením, tak naprostou součástí jejího těla. Co tanec dokáže prozradit o našich životech?“

„Je to snový duet, který pohladí na duši milovníky tance jako takového, tedy všechny, kteří spoléhají na výmluvnost řeči těla. Tu nám koneckonců v kontrastním večeru DANCE NEWs IV  příští úterý v PONCI dopřejí i umělci z Irska a Španělska. A právě Španělům La Veronal bude patřit i netradiční závěr festivalu v Colloredo-Mansfeldském paláci. Poslední týden akce stojí za to jak v Praze, tak ještě Liberci a Hradci Králové!“ dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka.

Rachide Ouramdane je jednou z předních osobností současné francouzské taneční scény, od roku 2016 je spoluředitelem Centre chorégraphique national de Grenoble a je rovněž spolupracujícím umělcem Théâtre de la ville v Paříži a Bonlieu théâtre v Annecy. Pravidelně je zván ke spolupráci s Lyon Opera Ballet (Superstars – 2006, All around – 2014), během své rezidence na Sibiři vytvořil v roce 2010 spolu s ruským souborem Migrazia dílo Borscheviks… a true story… a v roce 2011 připravil ku příležitosti 20. výročí britského souboru Candoco Dance Company představení s postiženými tanečníky (Looking back). Od té doby, co založil vlastn&iac ute; taneční soubor L’A, se zaměřuje na pečlivý sběr materiálu ve spolupráci s filmaři či autory. Ukazuje, že umění tance může přispívat  k sociální debatě a rozvíjet v choreografii poetiku svědectví.

Video:

 

 

Program závěru festivalu TANEC PRAHA 2017:

20/06 20:00 PONEC – divadlo pro tanec / Dance NEWs III

Pere Faura (ES): Striptease

24/06 15:15 Karlínské náměstí – United Islands / VEN.ku TANCI

Ghana Dance Ensemble, Monika Rebcová & coll. (GH/CZ): Ghana zrána

25/06 20:00 Divadlo ARCHA
Rachid Ouramdane (FR): TORDRE

26/06 20:00 PONEC – divadlo pro tanec / Dance NEWs IV
Oona Doherty (UK): Hope Hunt and the ascension into Lazarus
La Veronal / Lali Ayguadé (ES): Portland

27/06 a 28/06 17:00 + 19:00 GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác
La Veronal (ES): Siena – site specific

Doprovodný program v Praze:

21/06 18:00 Vítězné náměstí / VEN.ku TANCI / Tančírny

Lindy Hop se Swing Busters

27/06 17:00 PONEC / TANEC PRAHA DĚTEM

Jan Bárta & Zdenka Brungot Svíteková & Barbora Látalová (CZ): Taneční bojovka

 

ČESKÉ BUDĚJOVICE

20/06 17:00 Náměstí Přemysla Otakara II. / VEN.ku TANCI

Joan Català (ES): Pelat

 

OSTRAVA

22/06 20:00 Cooltour – zahrádka / VEN.ku TANCI

VerTeDance (CZ), David Zambrano (VE), Zrní (CZ): Ceviche

 

LIBEREC

27/06 19:00 parčík Frýdlantská / VEN.ku TANCI

Ghana Dance Ensemble, Monika Rebcová & coll. (GH/CZ): Ghana zrána

27/06 20:00 Kino Varšava

Mr. Gaga – filmová projekce

HRADEC KRÁLOVÉ

28/06 18:00 Malé náměstí / Open Air Program / VEN.ku TANCI

Ghana Dance Ensemble, Monika Rebcová & coll. (GH/CZ): Ghana zrána

Kateřina Kavalírová

Taneční magazín

Jak šli dál

Koncert šestice mladých zpěváků, zpěvaček a tanečníků s muzikálovými zkušenostmi zvedl ze sedadel Branické divadlo v Praze 4. Pod názvem „Já půjdu dál“ předvedli jedinečnou show, plnou jiskřivých nápadů. A Taneční magazín byl při tom.

Branické divadlo v Praze 4 bývávalo před více než třiceti lety zasvěceno pantomimě a pohybovému divadlu. Je proto sympatické, že se do něj – alespoň na chvíli – v sobotu 17. června vrátil pohyb, zpěv a velká show. Prostě, všechno, co patří k muzikálovým zpěvákům. Představil se zde již třetí ročník ojedinělého galakoncertu „Já půjdu dál“ v podání talentované šestice muzikálových interpretů. To vše za doprovodu živého orchestru.

Na vystoupení jsem se chystal se smíšenými pocity. Co předvedou méně známí interpreti, kteří se ještě neobjevují v titulních rolích muzikálů? Jak se vydaří jejich již třetí prezentace na veřejném fóru, kde nejsou v muzikálových rolích, ale sami takříkajíc „na vlastní triko“? Jaká bude – i přes masívní propagaci – návštěva jejich galakoncertu? Jak bude znít živá doprovodná kapela, která jistě neměla moře času na zkoušení?

Byl jsem nadmíru překvapen. U vchodu vítala jako pozornost každého návštěvníka sklenka sponzorského sektu. Poměrně velké branické hlediště bylo nabité. Andrea Hauer, Denisa Šubrtová i jejich mužské protějšky Jan Fanta, Martin Holec, Pavel Klimenda a Richard Pekárek si posléze (nejen mne) podmanili. Jelikož se navenek prezentují jako ucelený tým, budu se i já je snažit hodnotit komplexně, bez individuálních připomínek. A pokud, tak nikoli adresně. Všichni ukázali velice různorodý repertoárový rozsah, cit pro text (obzvláště v písních šansonového charakteru), velmi dobrou interpretaci i v originálním jazyce písní a především velký pohybový talent. Zde bych obzvláště poukázal na velmi dobrý dramaturgický výběr zpívaných titulů jednotlivých vystupujících. Nebývá totiž pravidlem, že si mladý zpěvák (pokud není sám autorem) dokáže vybrat píseň, která mu takříkajíc sedne. Často bývá nekriticky ovlivněn nějakým svým vzorem, jehož hit chce za každou cenu interpretovat.

Autentický náboj dodala koncertu živá doprovodná kapela pod pomyslnou taktovkou pianistky Jany Otáhalové. Ve svém sehraném týmu měla ještě violoncellistku Andulu Kalhausovou, tenorsaxofonistku Veroniku Šerou, Terezu Pohlreichovou střídající housle a altový saxofon, hráče na bicí Nodina Pačiho, basistu Marka Pacha, trumpetistu Ondřeje Švingala a kytaristu Martina Homolu. U tohoto – patrně jen pro tuto příležitost sestaveného hudebního tělesa – zaujal sound. Známka kvalitního hudebního aranžéra jednotlivých instrumentací.

Celé vystoupení nemělo konferenciéra. Jednotliví interpreti si své písně, respektive vystoupení kolegů, uváděli sami. Se švihem, nonšalancí a občas i potřebným nadhledem. Chvílemi sice začal někdo mluvit ještě do doznívajícího potlesku, ale i to bylo sympatickým kouzlem nechtěného.

Zpěváci, jak již jsem předeslal, disponovali nesporným pohybovým talentem. Zde se také potvrdila jejich jevištní zkušenost. Ať již převážně z VOŠ Jaroslava Ježka (kdysi Lidové konzervatoře, zvané v hudební branži „Ježkárna“) či divadel. Převážná většina z nich brousila své muzikálové ostruhy v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Tato scéna je sice mediálně opomíjena, oproti pražským produkcím muzikálů či brněnskému Městskému divadlu, ale o to poctivěji a systematičtěji se věnuje výchově mladých talentů. Ale vystupující zpěváci a tanečníci mají také praxi v Semaforu, bratislavské Nové scéně, Jihlavském hudebním divadle, Divadle Na Fidlovačce, Slezském divadle v Opavě, v pražském muzikálovém svatostánku Hybernia, ale i v činoherním Studiu DVA v bývalém pražském kinu Blaník. A tyto své cenné zkušenosti dokázali prodat i v galakoncertu „Já půjdu dál“.

Velkou míru úspěchu celého večera má na svědomí i režisér Lukáš Pečenka. Čísla byla řazena gradujícím způsobem a obzvláště zaujalo citlivé nasvícení celého koncertu. Nesmím opominout ani příkladnou práci jeho jmenovce choreografa Lukáše Vilta.

Pouze malou pihu na sympatické tváři celé akce tvořila – absence divadelního programu! Myslím, že by si vystupující a pochopitelně především diváci zasloužili malé profily a zároveň diváci takto postrádali sled čísel – tedy písní. Jsem přesvědčen, že i třeba pouze na kopírce namnožený takový program by si diváci za odpovídající cenu rádi koupili. Zároveň by byl takový informační materiál potřebný pro nás – kritiky a recenzenty. Bylo to trochu s podivem i z toho důvodu, že u pultu za vchodem byly prodávány propagační „placky“ koncertu. A ty šly docela na dračku. Ale… …alespoň je co zlepšovat pro čtvrtý ročník tohoto galakoncertu. A na ten se nezbývá než těšit. Jak půjdou dál?

Foto: produkce JA PŮJDU DÁL

Michal Stein

Taneční magazín

Min Tanaka premiérově v Arše

Slavný japonský performer a tanečník se představil kdysi v Branickém divadle pantomimy. Od té doby je v Čechách častým hostem. Nyní je v Praze ve dnech 19. 22. a 23. června premiéra jeho nového projektu v divadle Archa. A navíc vystavuje i ve Veletržním paláci v Praze.

V představení A Body figuruje bezejmenné tělo jako nástroj komunikace, jako znak přináležitosti k lidskému druhu“, říká letos dvaasedmdesátiletý Tanaka. On sám se na scéně objeví společně s osmi performerkami. Mezinárodní obsazení vzešlo z konkurzu, který se odehrál v prosinci loňského roku v Praze. Ženskou převahu označuje Tanaka spíše za náhodu, která přinesla silné téma.

Stále žijeme ve společnosti, která je řízena muži. Kdysi existovala společenství, kde tomu bylo naopak. Díváme se zpět a ptáme se, co se to stalo s našimi těly? Ve válkách byly a jsou ženy vždy obětmi. Vojáci jsou většinou muži a plní rozkazy velitelů. Ženy zůstávají doma a musí existenční situaci řešit samy. Muži – vojáci jsou posíláni na smrt, ženy musí projevit svou trpělivost. Jsou zodpovědné za přežití, za zachování rodu. Naše historie je založena na podřizování si lidských těl, zabíjení, nenávisti. Naše existence je vždy s pojena s tělem. Tělo je život. Je pravdou samo o sobě“, řekl na úvod zkoušek Tanaka.

TIP
Při zakoupení vstupenky v pokladně Divadla Archa získáte jako bonus volný vstup do Veletržního paláce na výstavu FOTOSYNTÉZA 1978–1980. Ta zachycuje Mina Tanaku objektivem fotografa Keiichi Tahary. Nabídka platí pouze při osobním nákupu v pokladně Divadla Archa pro prvních 50 zakoupených vstupenek.

Koncept, scénografie a režie: Min Tanaka


Dramaturgie:
Ondřej Hrab

Hudba a zvuková instalace: Nao Nishihara and Jan Burian


Světelný design: Pavel Kotlík

Vytvořili a tančí: Ana Leonor Ladas (Portugalsko), Grete Smitaite (Litva), Katarina Kadijevic (Česká republika), Nella Turkki (Finsko), Rin Ishihara (Japonsko), Tereza Krejčová (Česká republika), Věra Ondrašíková (Česká republika), Zuzana Pitterová (Česká republika) a Min Tanaka (Japonsko).

Premiérová představení 19., 22. a 23. června 2017 v Divadle Archa, Praha

Foto: divadlo ARCHA

Taneční magazín

Filmový maraton v Brně

Vítěz prvního filmového festivalu v Brně se může probít až do Cannes!

 

Vítěz filmového maratonu v Brně se může probít až do Cannes

V celosvětovém finále největší mezinárodní soutěže v natočení krátkého filmu během pouhého víkendu bude mít Česko poprvé dva zástupce. Populární festival 48 Hour Film Project se kromě Prahy o uplynulém víkendu poprvé konal i v Brně. V sobotu 24. června se uskuteční slavnostní promítání filmů – a vítěz se může probojovat až na prestižní filmový festival v Cannes.

Že taková možnost není vůbec nereálná, ukázal minulý ročník. Vítězný film z Prahy s názvem BioBuddy se na festival na francouzské riviéře podíval, když předtím v mezinárodním finále ve Spojených státech skončil druhý. „V Cannes dokonce získal distribuci po Francii, což je ohromný úspěch. Doufám, že i některý brněnský tým prorazí ve světě,“ říká producent David Schöbl, který se dříve festivalu sám účastnil jako filmař a teď ho do moravské metropole přivedl.

Brno se tak zařadilo po bok dalších 135 světových měst, kde se filmaři snaží během pouhých 48 hodin natočit krátký film. Úkol to přitom není vůbec snadný: v pátek večer se všichni dozvědí žánr, jméno postavy, větu dialogu a rekvizitu, kterou musejí do filmu zapracovat. Během hektického víkendu se pak počítá každá vteřina. „Poslední tým odevzdal film pouhé tři vteřiny před vypršením časového limitu,“ vypráví Schöbl.

Do premiérového brněnského ročníku se zapojilo devět týmů nejen z Česka, ale také z Prahy, Opavy, Bratislavy a zúčastnil se také americký režisér. O nadcházejícím víkendu se budou ucházet o celkové vítězství, které jim může otevřít cestu až do Cannes. Brněnské filmy hodnotí mezinárodní porota v čele s americkým hercem Brianem Caspem, který si zahrál například v blockbusteru Hellboy. „Porota je složená z filmových osobností. Porotci se sobotního slavnostního promítání v sále Concert & Culture Hall Radost  zúčastní a filmaři budou mít možnost debatovat s nimi o svých filmech,“ dodává Schöbl.

 

 

Barbora Rosochová

Taneční magazín