O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso

Role mužů v současné společnosti

Text: Barbara Herz, Anna Hoprich

Režie: Barbara Herz
Textová dramaturgie: Šárka Kiršner, Anna Hoprich
Dramaturgie: Jiří Ondra, Dagmar Fričová

Výprava: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček
Hrají: Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov

Jedenáct mužů. Jedenáct osudů. Jedenáct zcela odlišných pojetí role muže v dnešní společnosti. Jejich osobní výpovědi, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou let, se staly podklady pro nově vznikající dokumentární inscenaci. Text napsala společně s Annou Hoprich pro pražské A studio Rubín. Premiérový titul O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso se zabývá otázkou, v čem spočívá mužská dospělost a jak lze v dnešním světe uchopit službu. Zároveň se snaží rozkrývat různé polohy otcovství a jeho často přehlíženou důležitost. Jedenáct mužů z divadelního dokumentu scénicky ztvární Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov. Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín.

Inscenací O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso navazuje Barbara Herz na svou úspěšnou spolupráci s A studiem Rubín. Její předchozí dokumentární inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je je divácky velmi kladně přijímaná a zároveň byla nominována na cenu Thálie a Ceny divadelních novin. Po prozkoumání mýtů moderního mateřství bylo logickým krokem přesunout pozornost k souvisejícímu fenoménu, jímž je pozice mužů v současné společnosti. I v tomto případě se jedná o snahu co nejkomplexněji zmapovat podstatný společenský fenomén prostřednictvím autorského scénáře. Ten Barbara Herz komponuje na základě dvou let rešerší a přepisů nahrávek jednácti rozhovorů s nositeli unikátních životních příběhů, stejně jako s profesními odborníky.

Silný rámec autentických příběhů často osciluje mezi nekorektním humorem, lehce ironickou reflexí současné společnosti a sdílením vlastních bolavých či naopak silně katarzních osudů. To divákům umožní hluboké ztotožnění, stejně jako ostré vymezení. Diváci tak mohou reflektovat vlastní zkušenosti a postoje a mimoděčně obohacovat svou optiku perspektivami, které jim doposud mohly unikat. Zároveň vzniká svébytná odpověď na téma letošní sezony A studia Rubín: Závislosti. Perspektiva, kterou jsou muži dneška nahlíženi, je totiž často závislá na sérii stereotypních představ správného chlapáctví.

O situaci mužů v současné společnosti neprobíhá na rozdíl od otázek mateřství žádná podstatná diskuze. Muži jsou primárně nahlíženi hlavně v opozici k ženám, a to především v momentu, kdy se řeší otázky rodičovství a dialog pečující vs. zabezpečující. Přesto by bylo příliš zjednodušující definovat muže pouze na základě toho, jak pojímají péči. Jeden z odborníků, kteří na projektu spolupracují, Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti, hovoří o tom, že situace toxického patriarchátu, který v naší společnosti stále přetrvává, škodí nejen ženám, ale i mužům samotným. Nejistota, jak nakládat s tlakem na udržení dominantní pozice často vede k tomu, že muž pracující jako pojišťovák, co nakupuje na Rohlíku s donáškou do třetího patra, hovoří o přirozenosti lovce mamutů, odlišnostech mužského mozku a nezapomene zmínit, že ženám je vlastní sbírat kořínky,“ říká o inscenaci režisérka Barbara Herz a dodává: „Všichni muži, jejichž příběhy v textu zazní, jsou označeni až archetypálně maskulinními profesemi či společenskými pozicemi (kamioňák, bachař, horník, lovec, sběratel, dobrodruh, hráč…), přesto se v každém z příběhů ukáže překvapivý přerod perspektivy a zcela nečekané pointy.

Hlavním tématem inscenace se jeví otázka síly a schopnost s ní vědomě nakládat, stejně jako schopnost vědomého přijetí oběti, která, slovy jednoho z respondentů, dokáže z hysteriků, narcisů a věčných dětí učinit skutečné, dospělé muže. Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce,“ komentuje motiv inscenace spoluautorka textu Anna Hoprich.

Tvůrčí dvojici doplňuje scénografka Jana Hauskrechtová, která s režisérkou spolupracuje stabilně, dramaturgové Jiří Ondra a Dagmar Fričová a renomovaný hudební skladatel Ivan Acher, který se též podílel na předchozí inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je uváděné v A studiu Rubín. Herecký tým tvoří Pavel Neškudla a Michal Bednář (oba patří mezi nejtalentovanější herce mladší generace), které doplňují (opět v rubínovském duchu) zkušení a renomovaní herci Hanuš Bor a Václav Rašilov.

Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín. První repríza bude následovat 12. června. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Trans Europe Halles 93

Mezinárodní konference

Ve dnech 26.–29. května se v Praze uskuteční mezinárodní konference Trans Europe Halles 93 pořádaná Studiem ALTA. Trans Europe Halles (TEH) je sítí spojující nezávislá kulturní centra napříč Evropou, jež pro svou činnost využívají opuštěné budovy a přeměňují je na živá tvůrčí místa. Studio ALTA je dlouhodobým členem této platformy a pro tento rok také hostitelem mezinárodní konference určené všem profesionálům a odborníkům z řad kulturních organizátorů. Nabízí prostor pro seznámení a diskuzi více než 200 zástupcům z celé Evropy a akcentuje témata provázaná s udržitelností kulturních organizací a jejich činností.

Kultivace vztahů, budov i fungování kulturních organizací

Zastřešujícím tématem TEH Conference 93 je kultivace. Ta je zde pojímána jako princip naslouchání, cesta učení se, jak vnímat naši činnost v rámci širšího ekosystému a udržovat zdravé prostředí pro fungování. V jednotlivých bodech programu budou zastoupena témata jako hledání ideálního poměru mezi kvalitou a kvantitou v dramaturgii, týmová práce, ale také krize imaginace a možná řešení jejího znovunastolení.

Ředitelka Studia ALTA Lída Vacková k tématu dodává: Dnes, kdy celá společnost čelí velkým výzvám a nepředstavitelné situace se stávají skutečností, jsou mnohdy jedinou cestou k přežití vytrvalost, odvaha, flexibilita, imaginace a vynalézavost. A právě proto je hlavním mottem této konference kultivace. Zastupuje proces rozvoje, vzdělávání a budoucnosti. Nabízí motivaci přežít, poučit se z předchozích chyb a začít lépe. Přináší potřebu starat se více důkladně o lokální i globální prostředí. V programu konference se dotýkáme poznávání nových přístupů v oblasti kulturního programu i významu architektury budov, stejně jako zlepšování uměleckých a producentských procesů a vztahů; klademe pozornost na snění a imaginaci, inovativní pohledy i společenskou odpovědnost a udržitelnost.”

Program konference sestává ze čtyř základních sekcí, které se mezi sebou nehierarchicky prolínají a nahlížejí na stanovené téma z více možných úhlů pohledu. První z nich nese název Programming the symbiosis a zabývá se rovnováhou v programové kompozici – s ohledem na udržitelné využívání lidských a přírodních zdrojů či respektování rozmanitých komunit; stejně jako hledá ideální vztah mezi kvalitou a kvantitou.

Druhá linie – Space is the Case is the Space is the Case nastoluje vize a postupy, které zkoumají prostor a jeho potenciál pro budování zdravého životního prostředí. Kromě udržitelnosti si klade také otázku, jak náš prostor ovlivňuje naše okolí. Zájemcům tato linie vyjma přednášek, diskuzí a performancí nabídne i prohlídky Studia ALTA, stejně jako historické exkurze v prostorách budovy Invalidovny jako takové. V neděli pak na účastníky čeká mimo jiné i celodenní výlet do regionální partnerské organizace Veřejného Sálu Hraničář v Ústí nad Labem.

Třetí sekce nese název We Should Care About Each Other a prozkoumává spektrum týmových vztahů, identifikuje oblasti vzájemné péče a v jejich rámci vytváří prostor pro blízkost a intimitu. Hledá pilíře, na jejichž základě můžeme budovat místní a mezinárodní sítě schopné ustát stále intenzivnější krize.

Poslední linie Utopia, really? objevuje cesty ke znovunastolení imaginace. Její základní premisa zní: Možná potřebujeme snít trochu radikálněji, abychom se mohli svobodně pohybovat v systému neproniknutelných omezení, který nás neustále budí ze snění.

Doprovodný program

Konferenci bude provázet doprovodný program. A to jak ten odborný, zaměřený především na zprostředkování konzultací s vybranými členy sdružení Trans Europe Halls, tak ten odpočinkový. Večery budou patřit hudbě – živým vystoupením i DJ setům. Chybět nebudou ani ranní pohybové workouty či environmentální procházky po karlínském sousedství.

Praktické informace

Konferenční část zdarma přístupná široké veřejnosti se odehraje ve čtvrtek 26. 5. ve Velkém sále Městské knihovny (Mariánské náměstí 1, Praha 1) od 10:00 do 18:00. Na stejné adrese bude a ve stejném čase bude pro návštěvníky k dispozici registrační a informační stánek.

Bezplatnou registraci na zahajovací den konference ve Velkém sále Městské knihovny můžete provést online na: https://bit.ly/teh_registration

Veškeré další programové části TEH konference jsou situovány do prostor Studia ALTA na adrese Sokolovská 136/24, Praha 8. Zde bude účastníkům k dispozici registrační a informační místo pro vyzvednutí akreditace i případné dotazy.

Více informací na www.altart.cz/teh-conference-93-in-prague/

Partneři:

Konference se koná pod záštitou radní hl. m. Prahy pro oblast kultury MgA. Hany Třeštíkové a primátora hl. m. Prahy MUDr. Zdeňka Hřiba.

Simona Rybová

pro Taneční magazín

Rozhovor s Petrem Horníčkem, principálem Losers Cirque Company

„Připravujeme unikátní muzikál ‚Nebesa‘

Losers Cirque Company připravuje na léto unikátní muzikál, kde se setkají ti nejlepší z nejlepších. Jen pro zajímavost – jednu z hlavních rolí si zahraje Jiří Korn a zodpovědně se na ni připravuje, přesně tak i ostatní.

Pokladli jsme pár otázek na tělo principálu souboru Petru Horníčkovi

 

Zanedlouho uvidíme muzikál „Nebesa“.  Věříte v Boha?

„Přímo v Boha ne,  protože to už je takové konkrétní označení nějaké osoby. Ale já  určitě věřím v  energieS tím jsou spojená třeba dechová cvičení, práce s energií. Pokud to mám tedy zkusit  vyjádřit, tak v něco věřím. Ale zrovna Bohem bych to nenazýval.“

Co je hlavní myšlenkou muzikálu Nebesa? Je zde nějaké vyšší poselství, třeba i takové, že všechno, co se na světě děje, je nějak dané (třeba i pandemie či válka) a my se s tím musíme smířit, nebo jde jen o zábavný příběh o andělech či dokonce  o komedii?

„No, teď je doba skutečně složitá. Proto jsme chtěli udělat  představení, které je od všeho dění  trošku odpoutáno. Základní myšlenka je taková, že mezi námi jsou skrytí andělé,  které nevidíme, a nějak nás v tom životě doprovází.  Náš  příběh vychází z toho, že andělé chodí do práce jako do korporátu každý den, jako každý z nás. Vlastně všichni účinkující jsou část představení lidé a část představení andělé, takže mají takové dvojrole. Jejich životy se prolínají – část je andělský život a část je pozemský korporát. Andělé existují právě tak, jako existuje nebe, je to takový uzavřený cyklus. Pokud dotyčný neudělá něco špatného, cestuje do nebe a zase zpět na Zemi. V příběhu je to brané  opravdu s nadsázkou, je to takové odreagování od všedních starostí.“

Jako místo konání jste vybrali Anežský klášter. Ale hra tedy nemá s vírou tolik společného, rozumím tomu dobře?

„Určitě, hra   je opravdu určena  pro široké publikum. Nezpíváme ani nehrajeme  doslova k někomu konkrétnímu.“

O jaký žánr jde?

„Je to takový novotvar, uslyšíme gospel, bude tu hodně tance i akrobacie, vlastně to není ani novocirkusové  představení ani muzikál. Je to na hranici těchto dvou světů.“

Propojujete hodně žánrů. Je to  dobré pro umělce, když muzikant  dělá tanec, tanečník dělá akrobacii, akrobat dělá hudbu….? 

„Je to dnes trend.  Na  umělce a performery bude vyvíjen čím dál tím větší tlak, aby byl každý vším a uměl všechno. V souboru tak bude méně lidí, místo padesáti bude třeba jen dvacet a ti zvládnou všechno.“

Nesníží to potom celkový výkon umělců?  Možná ne každý je úplně multifunkční a ovládá všechno!

„No, ne každý může dělat všechno, tanečníci se dnes učí nějakou akrobatickou dovednost, hudebník se učí tancovat, vlastně je to normální, že v muzikálu lidé umí i tancovat i zpívat. Dalo by se říci,  že je to spíše tak,  že např. pro akrobatickou disciplínu musíme třeba více posilovat. Myslím si ale, že vývoj k tomu směřovat bude. Nechci říct,  že by vyloženě jeden performer skládal hudbu, zpíval, tancoval a akrobatil, ale tahle multifunkčnost bude podle mě čím dál víc vyžadována. Někteří akrobaté  pilují své umění, aby uměli sólové  skladby, (to propojení mě baví). Ale musí to být samozřejmě na vysoké úrovni. Pokud někdo nezazpívá dobře, tak zpívat jednoduše  nemůže a musí jenom tančit či dělat akrobacii.“

Jsme coby diváci zvyklí, že v muzikálu každý  tančí,   zpívá, hraje. Ale Vy si už berete ty naprosté umělecké  špičky do svého cirkusu. a všechno tohle propojit je už na úrovni geniality.  Je toto vůbec možné?

„Nooo… To je právě to, co jsme se rozhodli, že vyzkoušíme. Uvidíme, zda lidé,  které jsme vybrali,  tohle zvládnou, sami jsme zvědaví, jak to dopadne.

To je vždy na projektu to krásné. Nejen to, že vytváříme autorskou  věc a že scénář vznikl od nás, ale stejně tak jsme  se rozhodli, že vyzkoušíme, zda akrobaté zvládnou toto propojení. A pokud se ukáže, že ne,  tak budeme vše upravovat, protože je to autorský projekt.“

Vy se také chystáte využít titulky a nechat muzikál v anglickém znění. Co třeba diváci, kteří anglicky nerozumí a budou tedy rozmrzelí?

„To je jinak, rozhodli jsme se černošské písně nepřekládat,  protože v češtině to celé opravdu jinak  zní. Čeština je jinak zpěvná a  je lepší nechat písně v originálu. Pro   děj jako takový to nemá zásadní význam. Zpěv pouze doprovází tanec a ostatní výrazové  prostředky.  Snažíme se tu a tam něco dodat česky, aby divák úplně porozuměl. Ale pracovali jsme vlastně vždy tak, že naše vystoupení je obrazová záležitost a je na divákovi, jak si to vyloží. Je celkem jasné, že se nějaký anděl do někoho zamiluje, tomu divák porozumí a dále vyrozumí z herectví, o co jde.“

Tak my se už moc těšíme a přejeme Vám, ať vše dobře dopadne!

Foto: Archiv Losers Cirque Company

Foto: František Ortmann

Eva Smolíková

Taneční magazín

„Neotřelé jazzové pojetí Beethovenovy „Deváté“

20. ročník Dvořákovy Olomouce

12.května začíná jubilejní 20. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Olomouc. První ze šestice koncertů, jež během dvou týdnů přivedou do Olomouce špičkové české i zahraniční umělce, představí amerického jazzmana Uriho Caina. Jazzový pianista a skladatel v Olomouci zahraje svou skladbu Nein!pro klavír a orchestr, kterou složil na motivy slavné Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena. Doprovodí jej Moravská filharmonie Olomouc pod vedením britského dirigenta Davida Roberta Colemana.

Skladba Neinvznikla na počest nedávného 250. výročí Beethovenova narození a těží z hudebního materiálu poslední věty jeho monumentální Deváté symfonie. Z Beethovenových hudebních motivů a melodií vytvořil Caine základ pro novou kompozici, v níž má místo i klavírní improvizace. „Někdy přepracovávám Beethovenovu hudbu rytmicky a harmonicky – a někdy je hudba parafrází originálu s prostorem pro improvizaci,“ říká o svém kompozičním přístupu autor. Na skladbu Nein! naváže Uri Caine svou verzí na Beethovenových Variací na Diabelliho valčík. Úprava vznikla v roce 2001 na objednávku hudebního festivalu v německém Kempenu.

Uri Caine (* 1956) pochází z Filadelfie, kde se mu po setkání s francouzským jazzovým pianistou Bertrandem Peifferem ve 12 letech otevřel svět jazzové hudby. Vystudoval skladbu na Pensylvánské univerzitě a postupně sbíral zkušenosti v kapelách slavných jazzových hudebníků, jako byl například bubeník Philly Joe Jones, saxofonista Hank Mobley či trumpetista Johnny Coles. Mezi proslulými jazzmany, se kterými spolupracoval v posledních letech, najdeme osobnosti jako Don Byron nebo Dave Douglas. Je držitelem řady ocenění v oblasti jazzu i klasické hudby. Za album Othello Syndrome, kde mu byla inspirací Verdiho opera Otello, získal nominaci na cenu Grammy. Album je příkladem specifického druhu crossoveru, kterému se Caine vedle jazzového mainstreamu věnuje: aranžuje a propojuje díla klasické hudby s jazzovou improvizací. Uri Caine vystupuje na prestižních festivalech, a to jak jazzové, tak i klasické hudby. Za všechny můžeme jmenovat například Monterey Jazz Festival nebo Salcburský festival.

Zahajovací koncert festivalu bude řídit dirigent a skladatel David Robert Coleman. Studoval hru na klavír, dirigování a skladbu na Royal College of Music v Londýně, v Cambridge pak obdržel magisterský diplom v oboru hudební věda. Od roku 1993 žije převážně v Německu. Řídil mnoho významných orchestrů po celém světě, včetně Londýnské filharmonie, Montrealského symfonického orchestru, orchestru Tokijského národního divadla či orchestru Berlínské státní opery. Pokud jde o skladatelskou část jeho hudební kariéry, jeho díla byla uvedena v nejvýznamnějších koncertních sálech světa – například na Salcburském festivalu, BBC Proms či v sále Berlínské filharmonie.

„Je nám ctí uvítat v Olomouci hned dva skvělé hudebníky – jazzového klavíristu a dirigenta – které spojuje skladatelská činnost. Olomoucké publikum se 12. května může těšit na atraktivní fúzi klasicismu a jazzu z pera Uriho Caina, v níž se však nepochybně odrazí také velký osobní vklad dirigujícího Davida Roberta Colemana,“ dodává k zahajovacímu koncertu ředitel Moravské filharmonie Jonáš Harman.

Koncert začíná v 19.00 hodin v Redutě. Moravská filharmonie jako pořadatel festivalu připravila pro návštěvníky také besedu s umělci, která se za moderace Jiřího Vejvody bude konat hodinu před koncertem v Mozartově sále. Informace o vstupenkách a programu dalších koncertů Dvořákovy Olomouce jsou k dispozici na www.dvorakovaolomouc.cz   

Klara Mars

pro Taneční magazín