The Organists

Nová hudební série pražského Atria rozezní varhany v nečekaném kontextu

THE ORGANISTS je nová hudební série Atria na Žižkově, kde hlavní roli hrají varhany a komorní prostor tamního barokního kostela. Varhanní nástroj, obvykle spojovaný s klasickou chrámovou hudbou, vstupuje zde do zcela nového kontextu. Série se zakládá na autorských projektech, které oscilují mezi různými žánry, od ambientu přes pop až po temnější elektroniku. Každý z vybraných interpretů tak připravuje svébytný hudební projekt na míru prostoru. Sérii již ve čtvrtek 27. dubna zahájí Irena a Vojtěch Havlovi, dále se představí Never Sol, Lazer Viking s projektem FORTUNA a také Bariel, TMA a Terezie Kovalová. 

Varhany jsou monumentální, původně barokní nástroj se stovkami píšťal a s několika klaviaturami a pedálnicemi, přičemž každý z nich je jedinečný a přizpůsobený architektuře daného prostoru. V Atriu na Žižkově stojí již od roku 1984 komorní dvoumanuálové varhany Rieger-Kloss, v posledních letech se však na ně nehrálo moc často. Cílem série je nejen oprášit samotný nástroj, ale také posunout jeho vnímání do nového kontextu. Atrium se proto rozhodlo pozvat ke spolupráci současné české umělce tvořící na pomezí žánrů.

„Pro sérii jsem zvolila čtyři hudební projekty. Každý z nich je jedinečný a všichni umělci pojímají svou práci s nástrojem a prostorem jinak. A pokud se o této skupině dá něco s jistotou říct, tak je to, že je nečekaná a nesourodá. Cílem série je nahlédnout možnosti samotného prostoru, objevit potenciál varhan a volné interpretace a nabídnout posluchačům široký rozptyl tvůrčích přístupů,“ vysvětluje autorka série Jana Gajová.

„Vybraní hudebníci vynikají v rámci svého žánru a byť mají klavírní vzdělání, nejsou školenými varhaníky – až na výjimku manželů Havlových. Výjimečnost projektu spočívá v tom, že zahrnuje nejen výsledek, tedy koncert, ale i celý proces tvorby včetně učení hry na varhany a týdnů zkoušek, během níž kompozice vznikají. Přímo na místě a v reakci na barokní architekturu sálu,“ pokračuje Gajová.

Sérii zahájí koncert křehké a meditační hudby Ireny a Vojtěcha Havlových, jejichž kompozice se vyznačují jemnými, mnohovrstevnatými melodiemi, křehkým hlasem a pestrou škálou využívaných nástrojů. Pro sérii manželé připravují akustické improvizované party, které se prolnou s na zkouškách předem připravenými sekvencemi.

V květnu za varhany zasedne hudebnice, skladatelka a producentka Sára Vondrášková, známá publiku také jako Never Sol. Umělkyně, kterou publikum zná především z její práce se syntezátory a osobitým melancholickým vokálem, pro The Organists složila výhradně varhanní skladby. Zkoumá v nich vztah zvuku a prostoru a jak sama říká, její varhanní tvorba tvoří „jakési přemostění mezi barokem a digitalizovanou současností“.

Na podzim se pak mohou posluchači těšit na další dva koncerty. V září se se svojí současnou popovou tvorbou představí hudebník a producent Jakub Kaifosz, který vystupuje pod pseudonymem Lazer Viking. V Atriu představí nové hudební spojení s projektem FORTUNA, kde v čele kapely vystupuje spolu se zpěvačkou Emily L. Brandi.

Sérii pak uzavře exkurz do temnější elektroniky, ambientu s fragmenty nahrávek městského prostředí a chrámové hudby. Hudebník Tomáš Martínek (TMA), který stál u zrodu pražského labelu Bad Names a Jakub Baierl, tvůrce s láskou k elektronické hudbě
a analogovým syntezátorům, spojili síly s violoncellistkou, zpěvačkou a učitelkou klasické hudby Terezií Kovalovou„Náš set Awakening, tedy probouzení, uvede posluchače do audiovizuálního rituálu, v jehož rámci budou volně procházet mezi jednotlivými ostrůvky hudebních nástrojů. Zazní cello, klavír, elektronika, zpěv a samotné varhany, které budou celému setu dominovat,” popisuje Tomáš Martínek.

Jednotlivé koncerty jsou neopakovatelnou událostí nejen díky hudebnímu obsahu, který vzniká přímo v prostorách odsvěceného kostela a jinde se už hrát nebude. Atmosféru dokreslí specifická scénografie, jež vzniká pokaždé v úzkém dialogu s hudbou. Prostory Atria tak ovládne minimalistický light design Pavly Beranové, obrazové sety Valerii Riazanové či Tasyi Nafiginy anebo sakrální scénografie umělce Lukáše Kalivody.
Vizuál celé série navrhla grafička a light designerka Valeriia Riazanová.

Vstupenky na všechny koncerty série jsou již dostupné v síti GoOut.

THE ORGANISTS

27/4 – IRENA A VOJŤECH HAVLOVI

 

31/5 – NEVER SOL

 

7/9 – LAZER VIKING PRESENTS: FORTUNA

 

8/11 – BARIEL & TMA & TEREZIE KOVALOVÁ

 

Justyna Suma

pro Taneční magazín

Kriššák, Pavlíčková, Hundbiss – Damage Decoding

Vernisáž Galerie NoD

Vernisáž výstavy DAMAGE DECODING: Archeology of the Future umělců Patrika Kriššáka, Ivany Pavlíčkové a německé umělkyně Sophie Hundbiss, která proběhne ve středu 5. 4. 2023 od 19:00 v Galerii NoD:

 

Galerie NoD
Damage Decoding: Archeology of the Future
Sophie Hundbiss & Ivana Pavlíčková & Patrik Kriššák
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 5. 4. 2023, 19:00
Výstava potrvá do 30. 4. 2023

Připravovaná výstava Damage Decoding: Archeology of the Future mezinárodní trojice umělců – Sophie Hundbiss, Ivana Pavlíčková & Patrik Kriššák – provede diváky třemi vzájemně provázanými imaginárními kapitolami spletité úvahy nad současností antropocénu a budoucností života na zemi. Výstava se zamýšlí nad tím, jaké environmentální, ekologické či společenské škody byly v průběhu historie naší civilizací již způsobeny, nebo nás možná ještě čekají. Výstava a umělecké intervence jednotlivých autorů se o to pokouší prostřednictvím řady uměleckých médií jako je film, socha a malba, pomocí kterých vytvářejí v prostoru galerie nelineární narativ odkazující  na řadu důležitých textů současné filosofie, „deep ecology“ a feministického myšlení.

Sophie Hundbiss (*1992) se ve svých multimediálních dílech se zabývá politikou objektů, zvuku, obrazu, materiálu a textu. Protřednictvím jejich vzájemných fůzí sleduje různé dimenze fenoménu násilí, vůči kterému se formálně vymezuje jeho dekonstrukcí a transformací. Zajímá se o věci a vztahy, které lidé produkují a současně jimi vytvářejí svou vlastní zkázu. Neomezuje je jen na produkty globálního průmyslu, ale všímá si i sociologických a politických konstrukcí a (myšlených) objektů, které vytvářejí škodlivé důsledky nejen pro antropocentrické bytosti.

Patrik Kriššák (*1986) rozvíjí experimentální malířskou techniku – nanášení barev z nádob přímo na plátno v horizontální poloze. Důležitým tématem jeho práýce jsou informační technologie, které ovlivňují podobu vizuálního umění. Jeho tvorba rozvíjí více myšlenkových rovin a dotýká se tak celé malířské polarity od portrétů po sémiotickou abstrakci. V poslední sérii zvané Extinction se zaměřuje na globální změnu klimatu. Žije a pracuje v Praze a v Drážďanech.

Tvorba Ivany Pavlíčkové (*1990) se pohybuje na pomezí dvou zdánlivě protikladných uměleckých světů. Na jedné straně pracuje prostřednictvím fyzického a implicitně materiálního média keramiky, na straně druhé rozvíjí virtuální svět v 3D počítačové grafice. Stejně jako v dnešním světě se však tyto dvě roviny neustále překrývají, například při používání dotykových rozhraní. Její práce tak neustále těká mezi smyslovou specifičností objektu a jeho iluzorní povahou. V roce 2017 absolvovala sochařství na Fakultě výtvarných umění v Brně a v současné době žije a pracuje v Drážďanech a Kolíně nad Rýnem v Německu. Aktuálně studuje magisterský program na Akademii mediálních umění v Kolíně nad Rýnem.

NoD, Taneční magazín

Objal mě Bůh a nic

Nenechte si ujít premiéru Daniely Špinar ve Vzletu

Fascinující tvůrce, režisér, scénograf a jeden z nejvýraznějších autorů českého divadla 90. let.
Režisérka Daniela Špinar se svým týmem připravuje pro velký sál Vzletu novou inscenaci vycházející z nezveřejněných deníků Petra Lébla.

Pohybově-obrazová inscenace vycházející z nezveřejněných deníků výjimečného režiséra Petra Lébla v režii Daniely Špinar míří do velkého sálu Vzletu s premiérou 12. a 13. dubna. 

VZLET – nové kulturní centrum Prahy otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.  

Petr Lébl (1965-1999), který byl jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností českého divadla devadesátých let. A to nejen profesionálního (sedm let vedl Divadlo Na zábradlí), ale i amatérského, kde v osmdesátých letech začínal. Kromě toho, že do českého divadla přivedl – a jako jeden z mála během své krátké kariéry důsledně zkoumal – postmoderní přístup k umění, byl také komplexní, složitou personou, která nás dodnes fascinuje svou vášní pro divadlo i totální oddaností tvorbě.

“O Léblovi vzniklo několik knih (jedna už dokonce za jeho života) a jeho pracovní život je bohatě zdokumentován, pro nás je však východiskem jeho soukromý deník z posledního roku života, který předčasně ukončil sebevraždou. Máme tak před sebou nejen fascinujícího tvůrce, ale i nešťastně zamilovaného člověka, často ztraceného, leckdy na pokraji šílenství, zmítaného milostným citem a doslova oslepeného láskou”, přibližuje dramaturgyně Marta Ljubková.

Diváci se můžou těšit na jevištní zpracování naplněné vášně pro umění a nenaplněné vášně pro jiného člověka. Nepopisné, ne-realistické obsazení hlavní role – Lébla v jedné z jeho mnoha podob ztvárňuje tanečnice Tereza Ondrová – vylučuje životopisný přístup: nabízíme vnitřní pocity převedené v jazyk těla, ale i hudební čísla, scény smutné i veselé, scénicky obrazivé i dialogické. Jak už to, tak v postmoderním divadle bývá…

„Dostaly se mi do rukou konkrétní, hmatatelné stopy jeho myšlení v podobě jeho zápisků z posledního roku života. A uvědomila jsem si, že je to sice velmi křehká půda, ale je to zároveň strašně silný a univerzální příběh o nepřijetí sebe sama, svojí sexuality/identity. A hlavně je to celé o tom, že když nejsme sami sebou, stáváme se toxickými nejenom vůči ostatním, ale především vůči sobě…“  říká k inspiraci režisérka Daniela Špinar.

Lébl začínal režírovat ve zdánlivě nevyhovujících podmínkách kulturních sálů, kde se v osmdesátých letech tak dařilo amatérskému divadlu: i proto míříme s projektem inspirovaným jeho životem a tvorbou právě do Vzletu, který někdejší Dopravní podniky svým interiérem také připomíná. Uvědomujeme si všechny „nevýhody“ Vzletu pro klasické divadlo a bereme je do hry; vycházíme z přirozené architektury prostoru a ohledáváme jeho možnosti.  Jméno Petra Lébla je známé generaci dnešních čtyřicátníků (a starší), ti ještě zažili jeho premiéry. My však necílíme jenom na ně, naše inscenace je projektem o vášni a lásce jako o univerzálních tématech, nikoliv nějakým „slovníkovým heslem“. Informace bylo to posledních, co chtěl Lébl svými inscenacemi předávat…

Děkujeme Darině Korandové, Evě Stanislavové, Kateřině Štefkové, Magdaléně Sidonové, Pavlu Rajchlovi, Radce Denemarkové a mnoha dalším za pomoc při hledání inspirace.

S podporou Jakuba Weberschinkeho.

Tvůrčí tým
Režie: Daniela Špinar
Choreografie: Tereza Ondrová
Dramaturgie: Marta Ljubková
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Linda Boráros
Hudba: Matěj Kroupa
Video: Dominik Žižka
Světla: Jan Hugo Hejzlar
Produkce: Denisa Sedláčková, Tomáš Sosna

 

Hrají: Tereza Ondrová, Anna Kameníková, Jáchym Sůra

Premiéra: 12. dubna 2023, Vzlet  

Vstupenky na Objal mě bůh a nic koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem akce na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

Lucie Kecová 

pro Taneční magazín

Duše vítány

Rozdílné vnímání smrti v Čechách a Mexiku, mezinárodní divadelní událost Spielraum Kollektivu

Mezinárodní divadelní událost Spielraum Kollektivu pro rodiny s dětmi Duše vítány / Bienvenida a las almas, inspirovaná rozdílným vnímáním smrti v Čechách a v Mexiku!

„Je možné, že smrtí všechno nekončí?
Může být setkání se zesnulými veselé a barevné?
Radostná oslava znovushledání po smrti místo truchlení a zapomenutí?
Můžeme něco pochytit z mexické tradice Día de los muertos?
Možná není třeba se smrti bát…“

Procesí, hudba, tanec, ale možná i trocha magie

Vizuálně taneční událost inspirovaná rozdílným vnímáním smrti v Čechách a v Mexiku

Pro rodiny s dětmi

Představení se koná v sobotu 15. dubna v 16:00 v DOXU

Budu moc ráda, když se přijdete podívat a případně pokud pozvete i své čtenáře nebo sledující na sociálních sítích
Více informací o akci najdete zde: https://www.dox.cz/program/promena-podle-vzoru-rodina
Facebooková událost: fb.me/e/1beGbf107

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín