Návrh zákona o veřejných kulturních institucích je v legislativním procesu

Nové možnosti a větší flexibilita pro kulturní instituce

 Ministerstvo kultury v čele s Martinem Baxou předložilo návrh zákona do meziresortního připomínkového řízení. Jeho cílem je větší stabilita kulturních institucí, především víceleté plánování a vícezdrojové financování a možnost spoluzakládání obcemi a kraji nebo spolufinancování ze strany státu, případně územních samosprávných celků.

Ministerstvo kultury s využitím vyhodnocení a podkladů Asociace profesionálních divadel připravilo do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona, v němž sjednocuje postoje všech zainteresovaných subjektů. Spolupracovalo na něm s Ministerstvem financí i se zástupci odborné veřejnosti. V polovině roku 2023 by podle Plánu legislativních prací vlády na rok 2023 měl být návrh zákona předložen vládě.

V České republice se ze strany odborné veřejnosti dlouhodobě objevují snahy o zefektivnění řízení, modernizaci správy a financování kulturních institucí – příspěvkových organizací. Ministerstvo kultury nyní definovalo nový typ právnické osoby, který odpovídá současným nárokům.

„Zákon o veřejné instituci v kultuře se u nás řeší už mnoho let a přesto, že už jej několik vlád v minulosti slibovalo, nebyl doposud přijat. Přitom jde o důležitou právní normu, která by kulturním institucím mnohé zjednodušila a pomohla jim v dalším rozvoji. Zvýší jejich autonomii v oblasti dlouhodobého plánování. Vícezdrojové financování prospěje zejména kulturním institucím v regionech, například městské divadlo by mohl významně podporovat i kraj. Žádná z kulturních institucí ale nebude nucena k nové právní subjektivitě, vše bude na bázi dobrovolnosti. Potřeba zákona je ukotvena i v Programovém prohlášení vlády. Jsem nesmírně rád, že díky intenzivní práci se to nyní podařilo a po 17 letech máme plnohodnotnou verzi návrhu zákona,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

 V právním řádu České republiky existují různé druhy právních forem/právnických osob, které jsou více či méně využitelné pro poskytování veřejných kulturních služeb. S ohledem na potřebu zajištění kontinuálního financování kulturních služeb a také adekvátního vlivu zakladatele na činnost veřejné kulturní instituce však není ani jedna z těchto možností zcela optimální. Právě proto je vhodné, aby byl zaveden nový druh právnické osoby pro oblast poskytování veřejných kulturních služeb, který bere v úvahu jejich specifika. Zákon o VKI zakotví veřejnou kulturní instituci jako zvláštní typ ústavu představující alternativu ke stávajícím příspěvkovým organizacím.

 „Asociace profesionálních divadel a Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů řeší alternativy vedení a financování kulturních organizací jako klíčové téma desítky let. Pro celou kulturní obec je obrovským přínosem, že se díky intenzivní práci a pozitivnímu přístupu Ministerstva kultury podařilo návrh zákona o VKI předložit k připomínkám. Nově vzniklá právní forma má zejména eliminovat problémy, se kterými se organizace potýkají, jako je právě zastaralý model financování a nakládání s peněžními prostředky, včetně odměňování výkonných umělců,“ komentuje Stanislav Moša, předseda Asociace profesionálních divadel.

JUDr. Petra Smolíková, vrchní ředitelka sekce legislativy a mezinárodních vztahů Ministerstva kultury doplňuje: „Organizacím s novou právní formou zákon zároveň umožní zapojení odborné veřejnosti přímo do činnosti a řízení VKI, spolufinancování a dlouhodobé plánování, respektive: předvídatelnost a efektivitu v hospodaření. Tyto organizace budou také méně choulostivé na případné politické vlivy.“

VKI může být založena státem, územním samosprávním celkem, tedy krajem nebo obcí. Transformace stávajících příspěvkových organizací na VKI bude ze strany zřizovatelů dobrovolná, přičemž o případné změně právní formy příspěvkových organizací bude rozhodovat právě zřizovatel. Nadále se ovšem počítá i se zachováním právní formy příspěvkových organizací.

Nejvyšším orgánem VKI bude správní rada, kterou jmenuje zakladatel, statutárním orgánem VKI bude ředitel volený správní radou, kontrolním orgánem pak dozorčí rada rovněž jmenovaná zakladatelem. Zakladatel bude financovat VKI podle víceletého finančního plánu, na který bude navazovat každoroční rozpočet VKI. Stát se bude moci finančně podílet na činnosti VKI založené územním samosprávným celkem formou dotace na smluvní bázi, a naopak územní samosprávní celek se bude moci podílet na činnosti státem založené VKI, rovněž na smluvní bázi.

Navrhovaná právní úprava je částečně inspirována funkčními zahraničními modely, primárně však reaguje na realitu českého prostředí. Zákon by měl nabýt účinnosti k 1. červenci 2024.

 

Jana Malíková, Eva Sochorová

pro Taneční magazín

Dokonalý striptýz pod dohledem umělé inteligence

Dekkadancers a umělá inteligence! Jak získat ženu? Úžasné poučení pro dámy i pány

V rámci festivalu  B READ a DAN CE  PR  AGUE   jsme zhlédli představení s názvem A.I. (umělá inteligence). A bylo o čem přemýšlet!

(Nový „networkingový“ projekt nazvaný Bread & Dance Prague proběhl od  13. 5. – 18. 5. 2023 v divadlech La Fabrika, Archa, Jatka78, DOX a Studio Maiselovka).

Skupina Dekkadancers, kterou bych nazvala tzv. Losers v oblasti tance, tedy nejlepší z nejlepších (Losers Cirque Company je novocirkusový soubor, který patří k našim nejlepším a reprezentuje české umění v zahraničí),  předvedla opravdu výborný výkon. Vtipné, plné nápadů a provokací pro diváka, doplněné dokonalým tanečním výstupem.  Navíc doplněno zvukovou nahrávkou, kde hovoří Jiří Lábus, takže o vtip se bát nemusíme.

Představení jsme zhlédli v prostoru Jatka 78, bohužel tento prostor je malý a špatně větratelný. Je mi líto, že už po několikáté musím upozornit na skutečnost, že prostor Jatek 78 představení bohužel vždy degraduje. Ale odmyslíme-li si toto, pak už inscenace neměla v zásadě chybu.

Umělá inteligence.  Tíživá situace. Trojice tanečníků (nebo robotů?)  šlehá červenými paprsky,  divák se až bojí.  Nad to ještě tanečníci mají na sobě černé upnuté oblečení. Hotoví roboti. Hrůza. Tohle je naše budoucnost???

Dostáváme se do děje – rodinná hádka.  Nepořádný muž a jaksi marnivá žena. Ukřičené děti. Běžný hovor. Ale muž je dosti zaujat vším, co se týká umělé inteligence. Tak dost. Že by taky vypnul ženu a děti? Jednoduché, ne?  Ale zazní věta: „Přece nemůžeš jen tak vypnout někoho, koho máš rád?“  Vyvstává otázka, zda v budoucnu můžeme vůbec poznat, jestli  někoho máme rádi nebo ne. Přece – bohužel – vraždy se děly i bez  umělé inteligence a možná v budoucím světě  se to celé jeví ještě mnohem jednodušší.

Tanečníci vždy vše doplní svými dokonalými, precizními pohyby, piruetami,  skoky. Vždyť to nejsou žádní začátečníci…. (Ondřej Vinklát,  Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar).Takže divákovo oko má z čeho se těšit.

Nastává zřejmě nejveselejší část inscenace a také ta, která  zejména na dámy opravdu hluboce zapůsobí…

Situace je jednoduchá: Muž se snaží získat dívku  stojící někde na autobusové zastávce. Ale moc úspěšný není. Zapíná tedy umělou inteligenci a ta radí: „Ted jsi moc sebevědomý, teď málo. Nemá zájem. Udělej….“ Až nakonec dívka zájem má! Donutí muže ke striptýzu, což baví nejen ženskou část publika (a to velmi), ale smějí se i muži.  Postava, představující ženu,  (je to sice muž, ale každý chápe), má naprosto hrdý a uvědomělý výraz, což činí situaci ještě tragikomičtější.

A dostáváme se do bodu, kdy  se muž opravdu naučí „balit ženy“. A jde to. Takže umělá inteligence radí: „Brutálně toho zneužij!“ A tak jo! Jsme svědky orgií, promiskuity, sladkých vzdechů, ale bez citů, neuvěřitelného řádění ..až… vchází manželka. „No, to snad nemyslíš vážně!“ praví zcela vážně. Muž je zpočátku trochu proviněný, ale přichází na pomoc umělá inteligence a začíná vysvětlovat. V tomto okamžiku už se drží za břicho celé publikum. Je to tak přesvědčivé…. Až konečně manželka uvěří….. Inu, tak to bývá.

Muž i umělá inteligence se zasmějí a je po problému. Jen nám divákům je trochu těžko….

Nyní se tanečníci omotávají do kabelů, nachází „tatínkovy umělé rukavice“ atd…  Budí to v nás snad i dojem, že umělá inteligence má taky jakýsi vlastní život.

Jednoduše řečeno, výborné představení, plné krásných tanečních figur, celkem hluboké myšlenky, probouzející  mnoho otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Humorné, s nadhledem. A přesto si musíme po odchodu klást znepokojující otázku: „Opravdu?“ A co když skutečně to tak bude? A co když skutečně přestaneme rozlišovat mezi reálným  a umělým životem ??“

Bravo tvůrcům!

Námět a režie: Štěpán Benyovszký a Dekkadancers

Choreografie: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Světelný design: Karel Šimek

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

Tančí: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Foto:  Archiv Dekkadancers, Jatka 78

Eva Smolíková

Taneční magazín

Badman

Držitelka ceny Thálie 2022 Nela H. Kornetová se vydává na české turné

Performerka Nela H. Kornetová získala za svou autorskou performanci Badman cenu Thálie 2022 v kategorii Alternativní divadlo. V průběhu května budou moci tento česko-norský projekt vidět diváci v Pardubicích, Ostravě, v Plzni a v Praze.   

Nela H. Kornetová v současnosti působí převážně v Norsku mimo jiné jako členka uměleckého kolektivu T.I.T.S. a její sólová performance Badman vznikla právě v Norsku v době pandemie. Díky podpoře bilaterálního fondu EHP a Norska se v květnu 2023 uskuteční české turné, které je jedinečnou příležitostí pro seznámení se s tvorbou této výrazné autorky.


Badman je sólová audiovizuální performance o toxické maskulinitě, síle a agresivitě, kterou na jevišti tlumočí jediná ženská performerka. Nela H. Kornetová využívá videoprojekce, moderní technologie, zvuk, vizuální objekty i přímou interakci s diváky, které vtahuje do svého niterného světa. Ten reflektuje zmar lidstva poháněného destruktivními silami, nenávistí a touhou po moci. Abstraktní obrazy střídají konkrétní odkazy na dnešní i historické osobnosti, které nezvratně změnily svět k horšímu. Kornetová je ve svém projevu autenticky angažovaná a místo pasivního přijetí volí nekompromisní vzdor.

Představení vzniklo ještě před napadením Ukrajiny Ruskem, nicméně reaguje právě na tyto skryté hrozby moci, které se v dějinách lidstva bohužel opakují.

Nela H. Kornetová & T.I.T.S.: Badman – české turné

  1. 5. | Divadlo 29, Pardubice
    18. 5. | Studio G, Ostrava (v rámci festivalu Move Ostrava)
    25. 5. | Moving Station – kulturní prostor, Plzeň (v rámci festivalu Nastevřeno)
    29. 5. | Studio ALTA, Praha 

Koncept & performer: Nela H. Kornetová (CZ/NO)
Dramaturgie: Anders Firing Aardal (NO)
Text: T.I.T.S. společně s Karmenlara Ely (USA/NO)
Scénografie, světla, video: Jan Hajdelak Hustak (CZ/NO) & Heidi Dalene (NO)
Hudba: Bjorn Honsson (SWE)
Outside eye: Geddy Anniksdal (NO)
Koproducenti: Grenland Friteater, Black Box theater, Blå Grotte, Scenekunst Østfold, Studio Alta, Shin Theatre, Na Cucky theatre
Podpořili: Kulturrådet Fri scenekunst, Kulturrådet Fond for lyd og bilde, Fritt Ord, Fond for utøvende kunstnere, Nadace Život Umělce

65 min. / česky a anglicky + české a anglické titulky

České turné je podpořeno z bilaterálního fondu EHP a Norska.

Tatiana Brederová

pro Taneční magazín

Rozhovor se slavným choreografem Václavem Kunešem

„Sabbatical“? Krátce o kreativní pauze a vyhoření

Václav Kuneš, slavný český choreograf a tanečník, kterého si čtenáři pamatují coby porotce ve StarDance a znají ho především jako uměleckého ředitele souboru 420 people, se rozhodl dát si 7 měsíců naprostou pauzu od své kreativní práce, tedy takový sabbatical. Co se stalo? Jde o vyhoření??

Václav Kuneš v posledních dvaceti letech jel na ‚plný plyn‘  a není divu, že vyžaduje oddych. V roce 2004 se vydal na dráhu nezávislého tanečníka a choreografa. Spolupracoval např. s japonským choreografem Saburo Teshigawarou,   v letech 2005–6 tančil v New National Theater Tokio. Současně spolupracoval s Jiřím Kyliánem jako asistent choreografa. Připravoval nastudování řady jeho děl, např. ve Finském národním baletu, Basel Ballet, baletu milánské La Scaly, Oper am Rhein v Düsseldorfu, Baletu Národního divadla v Praze, aj.

Vystupoval na scénách v mnoha státech Evropy, v Jižní Americe, Asii a Austrálii. Pravidelně byl hostem světových gala představení (např. Roberto Bolle & Friends gala´s).

Co by měl podle vás člověk udělat, když se dostane do stavu, kdy svoji práci již vnímá pouze jako povinnost a ne radost? Je pauza jediné možné východisko?

„To se samozřejmě nestane ze dne na den. A dnů, kdy je práce prostě jen práce, je mnoho tak či tak. A je to tak v pořádku. Je vlastně daleko víc věcí, které prostě prací být musí, ta tvořivá část je třešnička na dortu, která ale stojí za to. A je důležité umět tyhle věci balancovat. Tak jako všechno ostatní v životě.

Řekl bych tedy, že odpočinek je určitě na místě. Jak dlouhý, od čeho přesně a čeho tím chcete dosáhnout, je ale čistě každého věc. Někomu třeba stačí jednou za rok ‚vypadnout‘  do hor, k moři, na chatu a vypnout. Jen si ten čas udělat, respektive ‘dovolit si’ si ho vzít.“

Myslíte si, že je v kreativním průmyslu pauza nutná, aby mohl člověk stále tvořit dál a podávat skvělé výkony?

„Opravdu záleží na nastavení každého z nás. A to se nemusí vztahovat pouze na kreativní průmysl. Zároveň každý případ je svým způsobem originál, i když příznaky jsou si potom velmi podobné. Také má každý jiné důvody, jinou kombinaci jevů, zážitků, osobního života, práce, smutků, a to vše v návaznosti na určitou životní etapu.“

Proč zrovna 7 měsíců? Má to nějaký větší význam?

„Nemá. Je to čistě praktické, v kontextu fungování souboru a nutnosti ‘mít práci’ v jeden moment.“

Co si konkrétně od pauzy slibujete?

„Nekladu si žádné velké cíle, nedělám si nějaký striktní plán – toho všeho jsem si za těch bezmála 30 let užil až moc. Chci trávit jednoduše čas doma s rodinou, jezdit na chatu, jet za dcerou, koukat na filmy a seriály, najít si nějaké nové impulsy (ano, je to velmi vágní, ale smysl mi to dává).
Určitě dojde na nějaké bilancování.“

Jakým způsobem bude nyní fungovat 420PEOPLE? Nestrachujete se, jakým směrem se bude soubor během vašeho sabaticalu vyvíjet?

„Ne. Nutnost pauzy jsem detailně komunikoval se značným předstihem, téměř 10 měsíců. Ano, těch 10 měsíců bylo potom na doraz, zároveň jsem ale měl pomyslnou čáru, ke které jsem měl namířeno, a to pomáhalo. Vše jsme dodělali tak, jak jsme měli. Nedokážu ještě posoudit, jestli to netrvalo příliš dlouho, všechny projekty dopadly víceméně výborně, ale nějakou daň si to asi vzalo. Zároveň jsme s kolegyní Sylvou Šafkovou naplánovali premiéry časově tak, jak je soubor zvyklý. Obě premiéry připravuje právě Sylva. Je to pro všechny vlastně dobrá změna. První ji čeká už brzy. 11. března uvádí inscenaci Why things go wrong.
A mám samozřejmě velkou oporu v nejužším týmu, kterému jsem opravdu vděčný za to, že to všechno jede dál. Máme přeci jen nějakou zodpovědnost za nemalý okruh lidí.“

Po dvouletém útlumu kvůli epidemii se kultura hodně rychle opět rozjela. Připadá Vám také, že je na umělce v současnosti mnohem větší nápor? Pokud ano, dá se to nějakým způsobem regulovat, aby člověk nedošel právě do stavu vyhoření?

„Myslím, že to není tím, že by najednou byl nějaký větší tlak – když pominu tedy  ten ‘doháněcí’, kdy se, jak jen se otevřela divadla, doháněly všechny premiéry. Nebo to možná neumím vidět ze širšího úhlu. Já sám jsem v roce 2022 dotahoval například premiéru v Německu, která měla původně mít premiéru na den přesně, když se u nás poprvé zavřely hranice…
Takže jsem absolutní většinu roku 2022 strávil ve své vlastní tvůrčí bublině, nedokázal jsem si uhlídat ten balanc.

Jinak samozřejmě vyhořet může úplně každý. Já jsem si dlouho tuhle možnost nepřiznával a nepřipouštěl, říkal jsem si, že když to zvládají ostatní, tak přeci já to musím zvládnout taky. Srovnávání se a s tím spojený nějaký falešný tlak, který jsem si vytvářel sám,  to jo. Ale že by byl na umělce nějaký všeobecný společenský tlak, to asi ne. Jistě, může mrzet slabší návštěvnost, všeobecně jiný, nový způsob ‘konzumace’ kultury (on-line) nebo třeba potřeba diváka ‘jen se bavit’ – chápu. Společnost je unavená, agresivita a vulgarita stoupá (prezidentské volby) a potřeba hledat nové zážitky jde zatím stále jaksi mimo živé umění. I když i zde zůstávám optimistou, že se to pomalu znovu objeví. Tentokrát to bude z nových, jiných potřeb. Lidé si k živému umění nachází novou cestu. To je povzbudivé.“

Taneční magazín přeje Václavu Kunešovi, aby si odpočinul a znovu nastartoval svůj motor, který ho žene dopředu

Foto: Archiv Václava Kuneše

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín