Festival současného umění 4+4 dny v pohybu

Dětská paliativní péče, apokalyptická sci-fi o lidskosti nebo vizuální umění v bývalých prostorách SNB

Témata, která rezonují v různé míře společností, kulturním světem i napříč rozličnými obory. Letošní ročník Mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu má v plánu dostat se do nitra svých diváků i tvůrců a tvůrkyň. Festival bude zahájen již tento pátek, 4. října v 18 hodin, vernisáží výstav v domě Hybernská 997/2, v bývalém sídle Sboru národní bezpečnosti a od 20 hodin premiérou francouzské inscenace Elles vivent v prostoru ARCHA+. V následujících devíti festivalových dnech mohou diváci navštívit také divadlo Alfred ve dvoře, ARCHU+ nebo vršovickou kulturní křižovatku Vzlet. Jak je pro 4+4 dny v pohybu příznačné, program se bude odehrávat nejen v kulturních prostorech, ale i tam, kde je to nečekané. Například na pražském náměstí Republiky nebo u usedlostí Bulovka a Cibulka na Praze 5. Výstavní a divadelní část programu bude doplněna přednáškovým cyklem na téma Vztahy, diskusemi nebo Choreografickým fórem. Program a vstupenky jsou dostupné na webu akce.

„Zahraniční inscenace i české premiéry zpracovávají dokumentární i fiktivní formou originální příběhy, které podávají zprávu o současném světě a reflektují otázky lidské existence a společenských změn. Soubor Tantehorse například otevírá velmi důležitou, ale v české společnosti zatím docela tabuizovanou otázku dětské paliativní péče. Nezávislá platforma Temporary Collective zase uvede v premiéře českou verzi své zvukové performance, která vznikla jako reakce na život a restrikce v covidovém období,” přibližuje jen některé z inscenací dramaturg divadelního programu, Pavel Štorek.

Apokalyptická sci-fi o lidskosti, ze života plaček a oplakávačů a jaký dávají svobodě tvar děti?

„Jediné divadelní představení o politice, na které vás prosíme, abyste se v této době šli podívat,“ napsal francouzský plátek Libération o inscenaci Elles vivent (Ony žijí) Antoina Defoorta, která je zároveň zahajovacím titulem 4. října v ARŠE+. V titulu inscenace je řeč o myšlenkách, to ony žijí, žijí si vlastním životem a není snadné se jich zbavit. Autor inscenace zjistil, že jedním z mála způsobů, jak zabít myšlenku, je zapomenout na ni. Ale má to háček… To mezinárodní taneční soubor Burkicom se sídlem v Praze otevírá téma umělé inteligence, a to, jaké jí člověk vtiskl vlastnosti. Dost dobře jsou to hlavně sny o nás samých, vytvořili jsme stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět. Inscenace o vizi konce, který bychom chtěli zažít, se uskuteční v prostoru ARCHA+. Veřejný prostor naopak oživí nezávislá platforma Temporary Collective a jejich zvuková performance SILENT, která bude mít českou premiéru. Náměstí Republiky se stane místem, kde se jednotliví účastníci propojí audio navigací skrze sluchátka. Jeden hlas je následován dalším a společná hlasová symfonie je následovaná reakcí pohybů. Dílo vzniklo jako reakce na období pandemie a reflektuje uzavřený veřejný prostor, uzavřené hranice i zranitelnost našich těl. Spolek Fosilie, za kterým stojí Marta Trpišovská, Jana Látalová a Lea Švejdová, vezme diváky do světa pohřebních rituálů a profesionálních plaček a oplakávačů. Inscenace Stojíme v pohnutí je pohybově hudební expanzí do tohoto univerza. Zcela jiným zážitkem bude choreografie WASCO! belgického souboru Voetvolk, ve které děti ve věku od 6 do 12 let doslova vykreslí to, jaký má v jejich fantazii svoboda tvar.

To je ale jen malý výběr z divadelního programu. Návštěvníky festivalu čeká řada dalších českých i zahraničních premiér, work in progress i site specific performance.

Místa činu v rukou kurátorů Kristýny Hájkové a Radka Wohlmutha

Historie domu Hybernská 2 je velmi pestrá a dlouhá. Nejprve hostinec a následně hotel přinášeli svým hostům spíš zábavu a příjemně strávené chvíle. Před druhou světovou válkou se ale z hotelu stala administrativní budova a v ní sídlil například Pracovní úřad. Nicméně až od roku 1945 se píše pochmurnější příběh tohoto domu, který se postupně stal také sídlem složek Ministerstva vnitra. V domě se nacházely kanceláře, čekárny, výslechové místnosti, tajné byty, v přízemí sídlil společenský klub IX. Správy SNB (Správa pro politickovýchovnou, vzdělávací a kulturní činnost), nazývána v té době také jako „Správa písní a tanců“. Letošní výstavní projekt Místa činu přináší do tohoto domu výstavy, přednášky a setkání tematizující vztahy, vnitřní stav člověka a svět kolem něj.

„Kurátoři letošní výstavy i přednášek Kristýna Hájková, Radek Wohlmuth a Kamila Ženatá vyšli z této nedávné minulosti a tematizují nitro člověka, vztahy i dialog mezi minulostí a budoucností. V rámci výstavy s názvem v_nitro již několik týdnů pracuje pět desítek umělců v interiérech spletitého pavlačového domu, ve kterém lze stále zahlédnout dávný půvab, jenž měl kdysi před svou policejní minulostí,” přibližuje letošní téma vnitro kurátorka Míst činu Denisa Václavová.

Na 4+4 dny v pohybu za uměním i vzděláváním

Výstavy doplní komentované prohlídky, diskuse, setkání s tvůrci i tvůrkyněmi, kurátory a další program, který přiblíží historii i současnost budovy a její příběh. Návštěvníci se mohou zúčastnit například přednáškového cyklu na téma VZTAHY, který připravila a bude moderovat Kamila Ženatá. Přednášky předních českých psychologů a psychoterapeutů tematizují vztahy ve skupině, vzájemné ovlivňování se i traumata, ať už jde o jejich původ či vliv. U příležitosti vydání 73. čísla časopisu Flash Art Czech & Slovak Edition o uměleckých festivalech proběhne moderovaná diskuse na téma Pozice výtvarných festivalů na české umělecké scéně se zástupci a zástupkyněmi českých festivalů působících na manažerských a kurátorských pozicích nebo jako výkonná produkce. Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA pak ve dnech 5. až 8. října pořádá Choreografické fórum, jehož ústřední téma je obsaženo v otázce: Jaká je pozice tvůrců a publika v současném performativním umění?

 

Nejen Hybernskou 2, ale i vršovický Vzlet, ARCHU+ nebo Alfreda ve dvoře rozhýbou 4+4 dny v pohybu ve dnech 4.–13. října 2024. Program je dostupný na webu festivalu a vstupenky jsou k zakoupení na platformě GoOut

Foto: Vojtěch Brtnický, Markéta Černá 

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Pro mou vlast

Pražský komorní balet uvede ve světové premiéře nové představení Petra Zusky

Pražský komorní balet uvede ve světové premiéře novou inscenaci významného choreografa Petra Zusky s názvem PRO MOU VLAST. Toto dílo, které bude mít premiéru 20. října 2024 v 19:00 hodin v Divadle na Vinohradech v Praze, představuje uměleckou reflexi některých aspektů současné společnosti a zároveň poctu českému kulturnímu dědictví.

Inscenace PRO MOU VLAST se skládá ze dvou kontrastních částí, které dohromady vytvářejí komplexní umělecký celek.

První část, nazvaná Update 24, je dvacetiminutová choreografie pro dva sólisty Pražského komorního baletu. Choreograf v ní kombinuje etnickou hudbu z různých koutů světa, ale i protiválečnou píseň Boba Dylana Masters of War z roku 1963 a dokonce i svou vlastní – Zloději krás z roku 2022. Autorkou textu a Zuskovou spolu interpretkou je investigativní novinářka Markéta Dobiášová.

Druhá část, Fragment 24, je třicetiminutové dílo inspirované Smetanovým cyklem Má vlast. Tančí ji deset sólistů Pražského komorního baletu a souboru Balet Praha Junior. Zuska zde zpracovává vybrané části symfonického cyklu – Vyšehrad, Vltavu a části Tábora a Blaníku, a propojuje Smetanovu lásku k rodné zemi a národní symboly s aktuálním tématem zachování kulturní identity v době globalizace.

PRO MOU VLAST není jen tanečním představením, ale i uměleckým komentářem k současnému stavu společnosti. Divákům nabídne nejen působivý taneční zážitek, ale také hlubokou reflexi současných společenských témat a českého kulturního odkazu. Petr Zuska k představení uvádí: „Touto inscenací se, krom jiného, stavím na obranu ‚mé‘ vlasti, její kultury a kořenů a pochopitelně míru, jako naprosto nejzásadnější společenské hodnoty.  Nejde mi však o jakoukoli přímočarou manifestaci nebo kázání. Jde o divadlo, a tudíž o vytvoření prostoru pro reflexi a zamyšlení. Chci se uměleckou formou, tedy metaforicky a symbolicky, dotknout několika vážných současných problémů a možná tím i pár srdcí probudit z letargie.“

Inscenační tým tvoří kromě choreografa Petra Zusky také kostýmní výtvarník a scénograf Pavel Knolle, světelný designér Tomáš Průcha a autor projekcí Viktor Svidró.

Premiéra představení PRO MOU VLAST proběhne v rámci oslav Roku české hudby a zároveň při příležitosti 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Inscenace vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Po premiéře bude během sezóny 2024/2025 několikrát reprízována, první repríza se odehraje 17. listopadu 2024 v Divadle na Vinohradech.

Další informace a zakoupení vstupenek na webové stránce Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/P-R-O-M-O-U-V-L-A-S-T.

Update 24

Hudba: indické, irské, marocké a izraelské balady, Bob Dylan, Markéta Dobiášová a Petr Zuska

Choreografie: Petr Zuska

Kostýmy a scéna: Pavel Knolle a Petr Zuska

Světelný design: Petr Zuska a Tomáš Průcha

Fragment 24

Hudba: Bedřich Smetana

Choreografie: Petr Zuska

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle a Petr Zuska

Světelný design: Petr Zuska a Tomáš Průcha

Projekce: Viktor Svidró

Foto: Jan Chaloupka

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Podpora mladých talentů roste

Nadace Život umělce investuje do budoucnosti české kultury

Nadace Život umělce je již více než 30 let pevnou oporou nejen pro etablované umělce, ale také pro nadějné talenty, kteří si své místo ve světě umění teprve budují. Těm nabízí příspěvky a stipendia, jejichž výše se v tomto roce téměř zdvojnásobila, když přesáhla hranici 425 tisíc korun.

„Díky nadačním příspěvkům a stipendiím mohou studenti konzervatoří i uměleckých vysokých škol a začínající profesionálové sbírat zkušenosti na zahraničních stážích a kurzech, studovat na prestižních univerzitách a účastnit se mezinárodních soutěží,“ říká Oldřich Smola, předseda správní rady Nadace Život umělce. „V letošním roce jsme na studenty dali více než 425 tisíc korun, což je dvojnásobkem toho, co šlo na stipendia v minulých letech. A náš program pro mladé umělce chceme do budoucna ještě rozšiřovat,“ dodává.

„Velice mě těší, že částka, kterou každoročně udělujeme na stipendia talentovaným studentům a mladým umělcům, neustále roste. Vnímám to jako investici do budoucnosti české kultury. Finanční podpora, kterou poskytujeme, otevírá mladým umělcům dveře k prestižním institucím a umožňuje jim získat zkušenosti, které by pro ně jinak nemusely být dosažitelné. V zahraničí poznávají různé možnosti i zcela nové žánry a získávají nejen umělecké, ale někteří i manažerské, produkční nebo pedagogické kompetence,“ vysvětluje ředitelka nadace Svatava Barančicová.

Zážitky a zkušenosti: Příběhy stipendistů

Každý stipendista má svůj jedinečný příběh. Například Barbora Břízová, nadaná zpěvačka, si díky nadační podpoře mohla splnit svůj sen o studiu na prestižní Berklee College of Music„Moje očekávání bylo velké, ale realita sama jej naprosto předčila. Mám možnost učit se od nejpřednějších hudebních profesionálů a profesorů v hudebním oboru,“ říká. Podobnou zkušenost má i talentovaná bicistka Kristýna. „Každý den se setkávám s úžasnými muzikanty, což mě inspiruje k tomu dál se vzdělávat a být ještě lepší muzikant,“ uvádí.

Význam zahraničních studijních příležitostí potvrzují i sestry Dominika a Hedvika Švejdovy, které i díky nadaci studují na Hochschule der Künste v Curychu. Jejich hlavním oborem je kytara, ale jak říká Dominika, „tato škola mi umožňuje rozvíjet se nejen jako hráčka na kytaru, ale také jako dirigentka a klavíristka, což mi dává nové možnosti na poli umělecké všestrannosti.“ Sestry se shodují, že škola podporuje mezioborové propojení, které jim umožňuje rozvíjet se komplexně a nezávisle na konkrétní specializaci.

Další stipendistkou je Magdalena Malinová, která absolvovala čtyřměsíční stáž v prestižním uměleckém centru VIERNULVIER v belgickém Gentu.  „Během těchto 4 měsíců jsem měla tu čest spolupracovat s Róisou Goan, bývalou uměleckou ředitelkou Fringe festivalu, či Evou Nekylaevou, bývalou ředitelkou renomovaného tanečního italského festivalu Santarcangelo,“ říká.

Uznání a motivace: Ceny pro mladé talenty

Nadace Život umělce nefinancuje pouze stipendia, ale také uděluje ocenění talentovaným studentům. Mezi nejvýznamnější patří Cena Olega Podgorného na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro, Cena Zuzany Navarové pro nejlepší absolventy herectví na Pražské konzervatoři a Cena Jiřího Adamíry pro absolventy hereckého oboru DAMU. Tyto ceny jsou udělovány jako uznání za mimořádné výkony, a přispívají tak nejen k motivaci mladých umělců.

V Rakousku nadace uděluje Cenu Antonína Rejchy studentům Letní akademie pořádané vídeňskou University of Music and Performing Arts.

Formulář pro podání žádostí o stipendia je ke stažení na webových stránkách nadace, tam najdou zájemci také veškerá pravidla.

Žádosti mohou žadatelé podávat po celý rok, ale vyhodnocovány jsou dvakrát ročně, vždy na konci výzvy pro umělecké granty. K dalšímu vyhodnocení dojde na začátku roku 2025.

Barbora Fialová

pro Taneční magazín

 

Gazda a roba, příběh osudové lásky

Nová adaptace českého dramatu osloví současného diváka

Osudová love story, přibližující současnému publiku zároveň jedno z nejlepších českých realistických dramat, bude mít pod názvem Gazda a roba 9. listopadu premiéru ve Velkém sále pražského Švandova divadla. Režisérkou a autorkou nové adaptace klasického titulu Gazdina roba Gabriely Preissové (1862-1946) je talentovaná Kasha Jandáčková, mladá tvůrkyně s nepřehlédnutelným renomé. Ta k silnému příběhu o ženském údělu, mužské zradě a tíze společenských konvencí přistoupila s pokorou i s živou tvůrčí energií. V ústřední roli Evy uvidíme Anežku Šťastnou, jejího milence Mánka ztvární Mark Kristián Hochman, nový člen hereckého souboru. Vztahový čtyřúhelník doplní další nové tváře smíchovského souboru: Jakub Tvrdík v úloze Evina manžela Samka a Barbora Křupková jako Mánkova žena Maryša. Dále účinkují Anna Grundmanová, Jacob Erftemeijer, Andrea Buršová, Matěj Anděl, Marie Štípková, Jan Grundman ad. Na jevišti zazní i živá hudba tříčlenné kapely pod vedením Jakuba Kudláče.


Hezká a pracovitá Eva (Anežka Šťastná) je šikovnou krajčířkou (krejčovou), Mánek (Mark Kristián Hochman) je lehkovážným synem bohatých rodičů. Na vesnici, kde oba žijí, je rozděluje výše majetku, společenské postavení i vztah k víře. Pojí je však láska, které nelze poručit. Když se Eva, veřejně ponížená Mánkovou matkou (Andrea Buršová), rozhodne ke sňatku s kulhavým Samkem (Jakub Tvrdík), který jí slibuje klidný a zajištěný život, zklamaný Mánek si vezme Maryšu (Barbora Křupková). Oběma svatbami je zdánlivě vše vyřešeno, zvlášť když Eva porodí manželovi dcerku a i Mánek se stane otcem. Jenže stačí jediný pohled, jediné letmé setkání a je jasné, že drama velkých citů, nadějí a vášní teprve začíná…


Jednou rozruch, jindy skandál

„V inscenaci Gazda a roba se dotýkáme tématu posedlosti, ať už konkrétní osobou, majetkem či vírou. Zajímá nás ale i tlak společnosti, která své členy posuzuje z hlediska předsudků a očekávání. A dodržování zažitých norem vyžaduje jít někdy až za hranu toho, co je pro štěstí a svobodu člověka ještě únosné,“ říká režisérka a autorka adaptace Kasha Jandáčková.

Dramaturgyně Martina Kinská k tomu dodává. „Když od rodiny odejde muž, případně začne žít s milenkou, vnímá to i dnešní společnost mnohem méně konfliktně, než když totéž udělá žena. To první vzbudí nanejvýš chvilkový rozruch, to druhé je pořád ještě skandál a daná žena se dočká mnohého odsouzení.“

„Rozdílná hodnocení i dopady stejného činu v případě ženy a muže je v naší inscenaci zásadním tématem,“ potvrzuje Kasha Jandáčková. „V  próze Gabriely Preissové, která její divadelní hře předcházela, navíc hlavní hrdinka odchází nejen od muže, ale i od malého dítěte. A právě k této první, pro naši interpretaci zajímavější verzi Evina příběhu se teď vracíme,“ uvádí Jandáčková, která do fabule některé motivy z novely vrátila.

Jazyk hry přitom zbavila folklórních ornamentů, detailněji prokreslila postavu Eviny kamarádky Zuzky a vyzdvihla úlohu vesnické „chasy“. Mladí vesničané a vesničanky teď děj osobitě komentují coby očití svědkové, horliví vypravěči i nelítostní pomlouvači a drbny…

Zásadní posun představuje změna původního názvu. Z Gazdiny roby – označující hospodářovu milenku a příležitostnou společnici – je nyní titul Gazda a roba. „Pojmenování jedné osoby už není odvozeno od osoby druhé. Stojí tu dvě samostatné bytosti, zpočátku rovnoprávné, ovšem jen do určité chvíle,“ říká dramaturgyně Martina Kinská.

Herecké jiskření v různých rolích 

Ústřední dvojici Evy a Mánka ztvární Anežka Šťastná a Mark Kristián Hochman. Na smíchovské scéně to mezi nimi jiskří i v dramatu Štyrský/Toyen/Heisler autorky a režisérky Martiny Kinské. Šťastná tu vystupuje jako malířka Toyen a Hochman jako její velmi blízký přítel, židovský básník HeislerOsudového milence ztvárňuje Hochman i jako Vronský v inscenaci Anny Kareniny režiséra Martina Františáka.

V úloze Eviny kamarádky Zuzky uvidíme Annu Grundmanovou. Evina manžela Samka hraje Jakub Tvrdík, jako Mánkova žena Maryša se představí Barbora Křupková. Danyše, mladíka z vesnické chasy, ztělesní Matěj Anděl, rozvodového advokáta Jacob Erftemeijer. Baronku a Barona hraje Marie Štípková s Janem Grundmanem.

Vedle hereček a herců Švandova divadla v inscenaci účinkují také studenti DAMU a Pražské státní konzervatoře v rolích Eviných a Mánkových kamarádů a námezdních pracovníků.

Proměny ve třetím dějství

Autorem výtvarné složky je režisérčin „dvorní scénograf“ Ján Tereba. „Scénický koncept vychází ze sevřenosti vesnického společenství,“ popisuje dramaturgyně Martina Kinská. „Ústředním prvkem je pavlač jako rozhraní mezi soukromým a veřejným prostorem. Lidé se tu potkávají, vznikají tu ale i legendy a pomluvy,“ dodává.  Z realisticky pojaté scény v prvních dvou dějstvích se v tom posledním přeneseme do úplně jiného světa. „Terebovy lehce historizující, stylizované kostýmy pracují s velmi výraznými materiály a někdy i folklórními prvky. I zde platí, že ve třetím jednání dojde k jejich výrazné proměně,“ uvádí Kinská.

Sugestivnosti scén napomůže i světelný design Martina Špetlíka, který už se Švandovým divadlem spolupracoval: naposledy na Anně Karenině v režii Martina Františáka.

Po delší době se na Smíchov vrací skladatel Jakub Kudláč. Také jeho hudba bude proměnlivá: pracovat bude s prvky lidových písní i současné elektronické hudby.

Důležitou složkou inscenace – zvlášť v případě vesnické mládeže – bude pohyb a tanec. Ten bude pro inscenaci vytvářet další z režisérčiných stálých spolupracovníků, choreograf Jaro Viňarský.

 

Porozumět a soucítit

Jak připomíná Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla, „Gazdina roba dodnes patří k nejlepším divadelním hrám, které u nás vznikly. Po jejím prvním uvedení v roce 1889 se brzy stala jedním ze stěžejních dramat české realistické tvorby, respektive české dramatiky vůbec.“

Mladý tvůrčí a herecký tým tak pod vedením Kashi Jandáčkové nabídne podle Františáka publiku nejen „strhující love story o vesnické femme fatale a jejím váhavém milenci“. „Vyprávět bude také o roli muže a ženy ve společnosti, o poutech k naší původní rodině i nutnosti nést za svá rozhodnutí zodpovědnost,“ míní umělecký šéf divadla.

„Novému pojetí 135 let starého kusu, jehož se ve Švandově divadle ujímá mladá divadelní generace, odpovídá i působivé finále: zračí se v něm porozumění, pochopení a soucit,“ uzavírá Martin Františák.

Premiéra inscenace Gazda a roba je v sobotu 9. listopadu ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy se uskuteční 22. listopadu a 13. prosince 2024

 

Foto: kolektiv autorů, Švandovo divadlo                                                                                                                                                                                                                          

Richard Moučka,   Magdalena Bičíková     

pro Taneční magazín