Klan Baťa

Připravuje se muzikál s Oskarem Hesem a Markem Lamborou v hlavních rolích Tomáše Bati

16. dubna 2026 se konala neoficiální tisková konference v paláci Žofín za účasti  celého obsazení  nového muzikálu Klan Baťa,  herců, tanečníků  a tvůrců.   Konference se zúčastnili  také zástupci Nadace Baťa – Rosemarie Baťa-Blyth a Jakub Malovaný.

Celoroční  projekt  Baťa 150 prezentuje  fascinující život zlínského inovátora a vizionáře ve zcela novém světle.

Autorský muzikál Klan Baťa o rodině, která z malého obuvnického krámku dokázala vybudovat světové impérium a hluboko se zapsat do české identity, bude mít na Letní scéně Musea Kampa premiéru 16. a 17. června. Muzikál má excelentní obsazení, v rolích členů klanu Baťa se představí Oskar Hes, Marek Lambora, Tomáš Klus, Dan Krejčík, Šimon Opp, Tomas Sean Pšenička, Kryštof Krhovják ad. V čele osvědčeného tvůrčího týmu zůstávají scenáristka a producentka Daniela Sodomová spolu s režisérkou Adélou Laštovkovou Stodolovou. Choreografem je Marek Zelinka.

Marek Lambora a Oskar Hes

Rosemarie Baťa-Blyth, vnučka Tomáše Bati,  říká: „Jsem tu v takové  zvláštní roli. Je takové podivné, když někdo vytvoří  hru o Vaší rodině, zvláště, když nás  hrají takoví hezcí mladí kluci.“ Vysvětluje: „ Hlavním cílem a posláním Tomáše Baťi nebyl zisk, ale lepší společnost. Chtěl poskytnout boty všem, i těm chudým, kteří si je nemohli dovolit. Tomáš Baťa navšítil Indii a viděl, kolik lidí je chudých a chodí bosí.  Chtěl vytvořit boty pro všechny, i pro ty chudé. Tím, že si mohli jeho boty dovolit, dal lidem důstojnost. V tom viděl i ten zisk. Věřil, že dobře odvedenou prací se zlepší celá společnost.“

Bylo vidět, že  Rosemarie Baťa-Blyth se z tiskové konference  těší, radostně si fotila plakáty a usmívala se.

 

Režisérka Adéla Laštovková Stodolová říká: „Doufám, že přineseme do muzikálu nějaké nové prvky, protože neustále  něco zkoušíme a hledáme. Máme krásné obsazení a pro mě jako pro režiséra to znamená už 90 procent práce vyhráno.“

 

 

 

Zeptali jsme se ….

Oskar Hes (Tomáš Baťa)

 

 

TM: Jaký máte vztah k botám všeobecně? Pečujete o ně,  opravujete, nebo jste takový komerční typ, co je vezme párkrát, vyhodí a  koupí nové? A jaký vztah máte k botám Baťa?

„K botám obecně mám vřelý vztah, mám opravdu spoustu párů bot, trošku se za to stydím. Neumím je vyhazovat, takže buď je nosím do úmoru, nebo je přestanu nosit, ale nevyhodím, takže mám možná nějakých 70 párů bot ve skříni. Doma mám tak čtyřicet párů snad, potom ještě nějaké ve skladu.  Neopravuji je. Prostě tam jsou. K botám Baťa vlastně žádný vztah moc nemám. Byl jsem tam nakupovat jednou, takže mám jedny boty značky Baťa, mám je v té mé sbírce, o které jsem mluvil. Ale to je tak všechno.“

TM: V poslední době hrajete poměrně složité osobnosti, ať už Král Šumavy nebo Baťa.  Zpíváte, tančíte, je to docela těžké. Jak k tomu přistupujete, jak to všechno zvládáte dohromady?

„Teď  už jsem na tom trošku lépe než jsem byl před dvěma lety, protože čas už dokážu korigovat trošku lépe. Dělám jen jeden projekt, to je Klan Baťa.  Do toho jezdím s Káťou (Bartuněk Hrstková) tančit, hraji v divadle a připravuji se na natáčení, které mě čeká na podzim. Ale aktivní mám jen jeden projekt. Řekl jsem si, že to takhle chci dělat už vždycky, protože dělat víc projektů najednou je pro mě zničující.“

TM: Tančíte staré choreografie nebo tvoříte nové?

„Tančíme staré, dělat teď nové, to by opravdu nebylo možné.“

Bylo to horší  vypětí ve StarDance nebo teď?

„To se nedá srovnat. StarDance byl úplný extrém. Se StarDance se nedá srovnat nic. Ta náročnost  fyzická i psychická byla úplně největší, co jsem zažil.“

Takže herectví je pro Vás jednodušší?

„No, to se nedá takhle říct, ale už vím, co si můžu dovolit a co ne. Ve  StarDance jsem zjistil, že mám nějaké hranice, které nemůžu porušovat, tím pádem už jsem chytřejší, zkušenější. O něcoUsmívající se

TM: Nemáte tedy strach,  že už Vám ta energie nebude na všechno stačit? Kolik hodin denně spíte?

„Já se snažím 8 nebo 9 hodin denně spát, opravdu si to hlídám. Já se skutečně  snažím o nějakou péči o tělo, abych v tom povolání vydržel co nejdéle. Protože mě to baví a chci to dělat tak dlouho, dokud to půjde.  Takže se o sebe starám.“

TM: Máte nějaký konkrétní recept? Chodíte plavat nebo do fitka?

„Žiji opravdu velmi aktivně, 2x nebo 3x týdně sportuji, i 4x, když mám čas. Pokud  mám volno, jsem pořád aktivní. Nejsem typ  gaučového povaleče. Také se snažím hlídat si, co jím, mnohem víc nad tím přemýšlím než dřív.  Mám hodně doplňků stravy a snažím se opravdu žít zdravý životní styl.“

TM: Ať Vám to vydrží a děkujeme za rozhovor

OBSAZENÍ
Tomáš Baťa — Oskar Hes / Marek Lambora
Jan Antonín Baťa — Tomáš Klus / Daniel Krejčík
Thomas George Bata — Tomáš Sean Pšenička / Šimon Opp
Tomáš Baťa ml. — Kryštof Krhovják / Peter Pecha
Marie Baťová — Petra Kosková / Radka Pavlovčinová
Sonja Bata — Kristýna Daňhelová / Markéta Schimmerová Procházková
Vojtěch Havelka / Antonín Holub
Filip Solčány (beatbox) / Matyáš Adamec
Matyáš Adamec / Michal Černý
Michal Pribylinec
Tereza Kopecká / Eliška Jirsová
Kateřina Bartůněk Hrstková / Kristýna Stránská

Protagonisté Klanu Baťa

 

TVŮRČÍ TÝM
Režie: Adéla Laštovková Stodolová
Scénář: Daniela Sodomová
Hudba: Petr Zeman, Pavla Zeman Bečková
Choreografie: Marek Zelinka
Kostýmy: Tereza Vecková
Scénografie: Jakub Peruth (původní scéna: David Janošek)
Dramaturgie: Kristína Žántovská

 

Foto, video: Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

Galaxie oživuje Jižní Město

Stovky akcí v Galaxii obohacují kulturní scénu

Za prvních sedm měsíců svého fungování přinesla Kulturní stanice Galaxie na Jižním Městě 574 akcístala se výrazným oživujícím prvkem lokality i důležitým zázemím pro kulturní scénu. Galaxie zároveň pokračuje v pestrém programu i v druhé části sezony 2025/2026 – od premiér a výstav až po projekty zaměřené na komunitu, včetně nejbližšího Festivalu NEnásilí, který chce přispět k zdravým vztahům v rodině.

Janek Jirků, ředitel divadla  Minor, říká:  „Chtěli jsme najít téma, na kterém bychom se všichni sešli, které se prolne celou tou naší galaktickou partičkou. A v tom přiběhl p. Jaroš a začal mluvit o nenásilí, tím to bylo jasné.“

Janek Jirků

Festival NEnásilí otevírá téma respektující výchovy

Jak vychovávat děti bez fyzického a psychického násilí v době, kdy společnost přehodnocuje zažité přístupy k rodičovství? Na tuto otázku reaguje Festival NEnásilí, který se v Galaxii uskuteční od 17. do 25. dubna 2026.

Multižánrovou akci připravuje divadlo Minor ve spolupráci s Centrem LOCIKA, do programu se zapojí i Dejvické divadlo, 4 dny a DanceConnected. Festival vzniká v návaznosti na nedávnou legislativní změnu zakotvující právo dětí vyrůstat bez tělesného trestání. Propojí umělecký i odborný pohled, nabídne rodičům, pedagogům i dětem inspiraci a oporu.

Návštěvníky nečeká žádné mentorování nebo moralizování. Pro děti i dospělé jsme vytvořili pestrý program – během představení, workshopů, koncertů a besed se mohou inspirovat, sdílet zkušenosti či se společně zasmát,“ říká dramaturgyně Minoru Iva Kopecká.

 

Divadlo Minor uvede z vlastního repertoáru interaktivní inscenaci Rodinný trenažér, ve které mohou diváci v připraveném příběhu hledat vlastní řešení typických rodinných situací. Kromě toho produkuje autorské čtení Marie Doležalová dětem, koncert Muchy, talkshow Rodičovské fuck-upy s Marií Doležalovou a hosty (Petra Nesvačilová a Halka Jeřábek Třešňáková s Tomášem Jeřábkem), představení Do hajan! Divadla DRAKDeset dvacet, brácha v břiše! Studia Damúza a improvizované představení Svědomitě nepřipraveni souboru My kluci co spolu chodíme.

Centrum LOCIKA zajistí odbornou část festivalu – nabídne besedu Laskavé rodičovství, preventivní přednášky pro žáky základních škol i konzultační zázemí pro rodiče, včetně praktických doporučení a kontaktů na odbornou pomoc.

Magdalena Černá, vedoucí prevence a komunikace centra Locika, která pomáhá dětem šikanovaným, zneužívaným, týraným, říká: „Celkem 84 procent českých rodičů nechce používat tělesné trest. Ale občas cítí bezmoc a bezradnost. V součinnosti s Minorem, který se také zabývá vztahy rodičů a dětí, jsme vytvořili takový Rodinný trenažér, kde čtyři herci přehrávají běžné situace – nervozita u snídaně, ranní oblíkání, kroužky a úkoly. Můžete do tohoto vstoupit a zlepšit celou situaci k lepšímu.“

 

Dejvické divadlo uvede inscenaci Facka, inspirovanou skutečnými příběhy, a doplní ji diskuzí s tvůrci, která otevře citlivá témata násilí z umělecké i společenské perspektivy. Spolu s Minorem návštěvníkům nabídne i inscenované čtení Varroáza.

Denisa Václavová , kurátorka projektu 4+4 dny v pohybu, pozvala diváky na představení Varroáza, které se zabývá poporodními depresemi, laktačními psychózami, úzkostmi apod. Podporu potřebují nejen děti, ale i rodiče.  Velice silné představení je Rebota na téma násilí na ženách. Ve Španělsku jsou týdně zavražděny dvě ženy.  Festival 4+4 dny v pohybu řeší téma sebehodnota, šikana a vztahy v rodinách a kolektivech.

 

 

Festival 4+4 dny v pohybu k tématu festivalu přispěje uvedením oceňované španělské performance Rebota, Rebota y en tu cara explota, která se bez kompromisů věnuje tématu násilí na ženách. Inscenace Agnés Mateus a Quima Tarridy vznikla jako reakce na alarmující realitu femicidy a propojuje fyzicky intenzivní výpověď s ironií i černým humorem.

 

DanceConnected se ve spolupráci s umělci Feet Forward festivalu a Michaelou Kadlčíkovou a Matyášem Rambou zaměří na pohybové workshopy pro děti i rodiče a mezigenerační tančírnu, které podporují sdílení, komunikaci a budování vztahů skrze pohyb.

Tisková konference

 

 

Galaxie oživuje Jižní Město a otevírá nové možnosti pro kulturu

Kulturní stanice Galaxie se podle průběžných zjištění výzkumu, zpracovávaného městskou organizací Kreativní Praha ve spolupráci se STEM, Ústavem empirických výzkumů, ukazuje jako oživující prvek kulturního života.

Obyvatelům lokality přináší různorodý kulturní program přímo do místa, kde žijí, což ti, kteří již Galaxii navštívili, velmi oceňují. 90 % místních diváků je z Galaxie nadšených a přáli by si její trvalé působení na Hájích. Pozitivního přijetí se Galaxii dostalo i u diváků, kteří ji mají z ruky. Jen necelé čtvrtině publika vadí delší dojezdová vzdálenost, 90 % by její návštěvu doporučilo svým známým.

Výzkum zároveň ukazuje potenciál dalšího rozvoje publika – přibližně 15 % návštěvníků tvoří obyvatelé Jižního Městavíce než 20 % dětí, které navštívily program Minoru v Galaxii, nikdy předtím nezavítalo na jeho domovskou scénu ve Vodičkově ulici. Výzkum proto bude dále sledovat, jak se Galaxii daří přilákat místní obyvatele a oživovat lokalitu.

Z výsledků rovněž vyplývá, že Galaxie významně pomáhá i samotným kulturním aktérům – nabízí jim flexibilní a otevřené zázemí pro tvorbu, testování nových formátů i navazování spoluprací napříč obory.

Jsme rádi, že se naše myšlenka naplňuje. Galaxie nejen rozšiřuje kulturní nabídku mimo centrum města, ale zároveň kulturním institucím otevírá cestu k novým divákům a posiluje roli Jižního Města jako plnohodnotné kulturní lokality, nikoli pouze rezidenční čtvrti,“ shrnuje dosavadní výsledky výzkumu Lukáš Průdek, ředitel Dejvického divadla.

Lena Fendrichová, metodička a analytička za Kreativní Prahu uvedla, že s výzkumem se pokračuje dál, čísla se mohou během této doby  měnit, závěrečná zpráva vyjde až po ukončení činnosti Galaxie.

 

 

Zeptali jsme se….

Jan Jaroš, PhDr.,  místostarosta Prahy 11

Jan Jaroš, PhDr.

 

TM: Co bude s Galaxií? Do konce roku 2026 je tedy kulturní stanicí a lidé si ji oblíbili, zvykli si. Navíc objekt zde stojí řadu let. Není škoda ji přestavět na bytové domy?
 
Jan Jaroš, PhDr.: „My jako radnice nemůžeme toto rozhodnutí nijak ovlivnit, protože objekt má soukromého majitele. Záleží na něm a na stavebním úřadu. Vlastně ani ne jenom na majiteli, ale na stavebním úřadu, který se bude k tomu projektu vyjadřovat.  Ale ani to není všechno, záleží i na tom, co tady může být podle územního plánu nebo metropolitního plánu. A ten teprve bude magistrát hlavního města schvalovat.“ 

 
TM: Nepomohlo by situaci, kdyby obyvatelé sepsali petici za záchranu kulturního centra?
 
Jan Jaroš, PhDr. : „Ani tak to nepomůže. Petice tady také byly, my jako Místní úřad  jsme dali dost jasně najevo, že bychom byli velice rádi, kdyby tady tento kulturní dům zůstal. Ale konečné rozhodnutí je v rukou majitele pozemku, na stavebním úřadu a Magistrátu.
Když bývalý majitel přesunul své multikino do Westfieldu Chodov, koupil tento pozemek soukromý majitel, nikoliv Městská část Prahy 11. A majitel má tady projekt několika malometrážních bytů. Ministerstvo kultury i Městský úřad vyjádřili přání, aby tady kulturní činnost pokračovala. Dobrá zpráva je, že majitel je příznivcem divadla Minor, v případě, že by se rozhodl tento projekt zachovat, my všichni bychom ho plně podpořili, ale konečné rozhodnutí je skutečně na něm.“
 
 Děkujeme za rozhovor, nezbývá nám, než si přát, aby Galaxie mohla pokračovat dál

 

Každodenní provoz Galaxie přinesl už téměř 600 akcí. Nezůstane jen u nich.

 

Za prvních sedm měsíců od otevření ožila Kulturní stanice Galaxie 574 kulturními akcemi. Do tohoto čísla se promítají divadelní a taneční představení, workshopy, lekce pro veřejnost i dny, kdy jsou návštěvníkům otevřené výstavy. Galaxie se tak profiluje jako živé multižánrové centrum s každodenním provozem.

„I v druhé polovině sezony 2025/2026 zůstává Kulturní stanice Galaxie hlavním působištěm divadla po dobu rekonstrukce naší domovské scény. Vedle stávajícího repertoáru bude místem už třetí premiéry,“ říká Lukáš Průdek, ředitel Dejvického divadla. Po inscenaci Facka uměleckého šéfa divadla Jiřího Havelky a inscenaci Služebnictvo hostujícího irského režiséra Wayena Jordana divadlo chystá další titul Tři zmrzlí v režii Pavla Šimáka. Premiéra této absurdní grotesky o civilizaci je plánována na 4. 6. 2026. Ještě předtím divadlo odehraje 17. 5. benefiční představení Facka ve prospěch In Iustitia a 22. 5. ve spolupráci s DanceConnected uvede renomovanou queer platformu Pinkbus slovenský a žiadný inývečer plný tradičně netradiční kultury, dragu a poctivé politické satiry.

Lukáš Průdek a Jiří Havelka  za Dejvické divadlo vyjádřili spokojenost, že diváků je stále dost, tuto sezónu bude také několik derniér. „Když vnikají nové inscenace a máme tu premiéry, musí být i derniéry.“

Lukáš Průdek

DanceConnected bude v Kulturní stanici Galaxie pokračovat až do konce roku 2026. Ve druhé polovině roku nadále zůstává partnerem Dejvického divadla Divadla Minor a pokračuje také ve spolupráci s festivalem 4 + 4 dny v pohybu. Program v tomto roce nabídne pestrou škálu tanečních aktivit pro různé generace – od repríz a nových inscenací, jako jsou například One Gesture nebo Flotsam and Jetsam, přes site-specific projekty ve veřejném prostoru v okolí Galaxie až po festivaly a speciální akce, jako je Pinkbus slovenský a žiadný iný či festival současného tance a pohybového divadla zaměřený výhradně na mladé publikum a rodinu Feet Forward. „Projekt Kulturní stanice Galaxie vnímáme jako zásadní profesní i organizační zkušenost a zároveň jako modelový příklad, který bychom v budoucnu rádi dále rozvíjeli. Pozitivní ohlasy vzbuzuje i v zahraničí. Daří se nám rozšiřovat prostor pro působení tanečních umělců a umělkyň a propojovat je s novými kontexty,“ uvádí Markéta Perroud, umělecká vedoucí projektu DanceConnected.

Markéta Perroud

 

Markéta Perroud vyzvedla na tiskové konferenci  především workshopy a projekt, který roztančí foyer Galaxie, děti budou objevovat krásu spolupráce a jak zároveň zůstat sám sebou. Dále vyjádřila spokojenost s působením  v Galaxii: „Chtěli jsme propojit tanec s různými komunitami, to se nám zhmotňuje, je to velká výzva, ale dává nám obrovský smysl. Tento projekt má ohlasy i v zahraničí. V roce 2026 budeme rozšiřovat program ve spolupráci s Minorem i Dejvickým divadlem a festivalem 4+4 dny v pohybu.  Dále pozvala všechny  také na projekt HOMO HÁJUS, což je oslava  hrdiny všedního dne, který se nebojí holinek, bláta a betonu.

Festival 4+4 dny v pohybu v Galaxii dále nabídne vernisáž výstavy Doma (29. 4.), reflektující proměny vztahu k bydlení, předpremiérovou projekci kultovního filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště Věry Chytilové (6. 5.), performativní audio procházku Markéty Kinterové Veřejný prostor jsme my (19. 5.) a výstavu Vladimíra 518 a Epose 257 (28. 5.) zaměřenou na urbánní kulturu. Pokračuje také reprízování úspěšné inscenace K sobě. Výstavy zůstávají pro veřejnost otevřeny do 21. června„Performativní část uzavře 31. května a 1. června site-specific projekt Putování ve větvích studia TS Light v Milíčovském parku. Divadelní a taneční část zahraničního programu a českých premiér 31. ročníku festivalu vyvrcholí tradičně na podzim,“ dodává dramaturg festivalu Pavel Štorek.

Divadlo Minor bude v kulturní stanici působit až do konce roku 2026. Kromě stávajících představení, workshopů a her rozšíří na podzim svou nabídku v Galaxii o výtvarně akustickou performance pro nejmladší diváky a jejich doprovod Uber a hrajs. Za projektem stojí performer a výtvarník Petr Nikl a herec Jan Slovák. Ke spolupráci jsme přizvali zpěvačku Jing Lu a minorského herce a muzikanta Matěje Šímu,” dodává Janek Jirků, ředitel divadla Minor. Premiéra proběhne 18. 10. 2026.

V prostoru Galaxie nadále probíhá výuka programu LAD-LA Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, který zde nachází své stabilní zázemí pro tvůrčí i pedagogickou činnost. V nedávné době se zde uskutečnil mezinárodní workshop s mnichovskou Bayerische Theaterakademie August Everding.  Paralelně zde probíhá také zkoušení nové inscenace se souborem Geisslers Hofcomoedianten, jejíž premiéra proběhne na festivalu Smetanova Litomyšl. Na přelomu května a června budou širokému publiku prezentovány klauzurní práce studujících.

Ale DAMU tento rok Galaxii opouští.  Vráťa  Šrámek, garant studijního programu Světelný a audiovizuální design pro živá umění DAMU,  vyjádřil politování, že tento projekt je nestabilní a DAMU si nemůže dovolit nejistotu. Tedy DAMU od 1. července přebírá prostor naproti Veletržnímu paláci, později se snad přestěhují do Švandova divadla.  „Na nic nebylo moc času, to jsme si původně neuvědomili“, uzavírá Vráťa Šrámek.

 

Více informací o programu a rezervaci vstupenek diváci a návštěvníci najdou na  www.stanicegalaxie.cz

Foto: Eva Smolíková

Šárka Samková, Eva Smolíková

Kulturní stanice Galaxie, Taneční magazín

Což takhle výprodej akrobatů?

Je libo akrobata? Kupte si. „Lůzrovský“ Cirkus Bazar sklízí ovace ve stoje

Dne 26. března měla premiéru nová inscenace „Lůzrů“ pod názvem Cirkus Bazar v režii Davida Dvořáka.

Myšlenka je  celkem jednoduchá, co s umělci, které nikdo nechce? Je výprodej. Je libo akrobata? Kupte si.

S typicky lůzrovským humorem a nadsázkou je tu tedy  kupující, který vybírá. A zboží jsou tentokrát umělci samotní.  Toto ano, toto ne… samozřejmě, kupující ničemu moc nerozumí, tak, jak to už u umění bývá – to hodnotné se  hodí leda tak na zahradu, ostatní do krabice, ale občas něco přece jen zaujme. Zejména, jde-li o hezké mladé muže, protože nákupní horečka stihla ženu. A pak bere všechno… třeba i celý vesmír dokola, doslova nadšená. Naopak je-li možnost koupit si hezkou umělkyni, tak to tedy ne, ale možná tak její šaty…. Je tu i ukázáno, jak  „kvalitní a snaživý“kus (malá akrobatka, snažící se za každou cenu získat zájem nakupující) musí zpátky do krabice, protože nezaujme, ať dělá, co dělá.  Zkrátka humor  v představení nechybí a  Lůzři  zase  divákovi  polechtají bránici.

 

Cirkus Bazar je představení, které propojuje všechno. Živý zpěv, mluvené slovo (takže je dobře srozumitelné i malým divákům, ostatně děti jsou do představení zapojeny také), tanec, závěsnou dech beroucí akrobacii, párovou akrobacii, nápadité kostýmy (Lucie Červiková) a veselé kulisy (scénografie Marek Cpina). Dokonce tu máme  kouzelnické číslo, které samozřejmě do cirkusu patří.  Byla jsem ráda, (ale musela jsem si nechat svůj dojem potvrdit), že jsem rozpoznala  i ekvilibristiku, žasla jsem nad výkonem umělce jménem Pavel Strachotskyj. Zestručněno, každý si mohl v tomto představení přijít na to své, a protože disciplín a skvělých výkonů bylo nepřeberně, divák odchází „nasycen“, uspokojen, s pocitem výborně prožitého večera.  Všechna představení Lůzrů se těší velké oblibě, právem jsou vnímáni jako náš  nejlepší novocirkusový  soubor, takže i tentokrát proběhly  ovace ve stoje.  Opět můžeme říct: „Bravo!“ Nenechte si ujít!

 

 

Foto: Mario Bakus

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Mladí, krásní a navždy

Jihočeské divadlo v Praze

Jihočeské divadlo i letos přijelo do Prahy, v Divadle na Fidlovačce se odehrála premiéra, která byla současně i zájezdem pro jihočeské  a malou oslavou pro všechny.  Jihočeské divadlo získalo  nominaci v kategorii Divadlo roku v rámci cen divadelní kritiky za rok 20205, takže se pochopitelně radovali.  A jak nejlépe? Novou inscenací Mladí, krásní a navždy. 

Kdo by v současné době nechtěl být mladý, krásný a navždy? Právě toto téma brilantně a s nadsázkou zpracovala Jana Burkiewizcová, absolventka HAMU, choreografka, režisérka, výrazná tvář  českého současného tance.  Je choreografkou i řady produkcí České televize. Známe ji také  ze spolupráce s Losers Cirque Company  (za choreografii inscenace Walls and Handbag získala Cenu Divadelních novin) nebo s Operou Národního divadla v Praze. Za inscenaci Ostrov! získala nominaci na Cenu Divadelních novin, na Cenu Thálie a na Cenách divadelní kritiky 2021 se umístila mezi nejlepšími inscenacemi roku.

Jana Burkiewizcová říká:“Baví mě divadlo, které kašle na to, co je správné.“ „Ve svých představeních kladu otázky.“ „Když mě něco trápí, zpracovat takové téma je můj způsob, jak  se s tím poprat, najít  východisko.“

Tentokrát známou choreografku zřejmě trápilo téma masové kultury a soutěže talentů. Základní podoba talentové soutěže je dána, vybírá se ten nejlepší, výjimečný, nadaný. Často je velkým lákadlem finanční odměna nebo výhra. Ale hlavní motivací většiny účastníků je prokazatelně touha po slávě.  U mladších generací je pozorován fenomén, kdy  už jde o slávu skutečně jen pro ni samotnou, bez ohledu na další aspekty.

Na druhé straně  stojí řada odpůrců talentových soutěží (já sama mezi ně také patřím). Je tady totiž popřen základní princip cesty ke slávě, nejen mít talent (to je tak 30 procent), ale soustavně na sobě pracovat, dřít, být opravdu kvalitní, od nižších pozic se  vypracovávat k vytouženým výšinám.  Samozřejmě, někdo se může dostat ke slávě díky šťastné náhodě, ale to je pak opravdu dílem osudu, není to umělý rychlovýtah nahoru. Tento způsob kariéry má mnohá úskalí. Nikdo ze soutěžících, nemůže být připraven na takový tlak pozornosti, které se mu dostane prakticky přes noc, jeho soukromí už není jeho a dokonce se veřejnost zajímá právě o pikantnosti z jeho soukromí možná daleko více, než o výkon samotný. Mediální obraz, který se o soutěžícím vytváří,  je zcela mimo jeho kontrolu.

Poptávka masové kultury, spotřebního zábavního průmyslu je velmi krutá – žádá si nové a nové tváře.  Různé odchylky, kuriozity, složitý životní osud, hendikep.  Navíc producenti dobře vědí, že velké části publika způsobuje jisté uspokojení sledovat ty, kteří talent nemají, zato se derou dál, jsou ochotni udělat cokoliv a ztratili už jakoukoliv soudnost i pud sebezáchovy. Divák se nad takovými jedinci může snadno povýšit a to ho dělá šťastným.

Společnost vždy kulturu chtěla, sice ji různě zneužívala, ale masová společnost kulturu nechce, chce zábavu. Spotřebovává ji jako všechno konzumní zboží.

Jana Burkiewizcová  v díle Mladí, krásní a navždy na tyto všechny aspekty upozorňuje, s nadhledem, nadsázkou, vtipem, ale až hrozivými a alarmujícími okamžiky, co všechno jsou lidé ochotni pro chvilku slávy udělat. Představení vyznívá směšně, divák se baví, ale někde ve skrytu duše si každý uvědomuje, že je to pravdivé a otřesné. Autorka burcuje diváka k zamyšlení. „Není s naší společností něco špatně?“ Já osobně si myslím, že je. Ale je to část dějin, co naplat. Ale umělci vždy  sloužili k tomu, aby zachytili obraz doby a poukázali na její stinné stránky. V tomto má dílo Mladí, krásní a navždy neuvěřitelně vysokou hodnotu. Zachycuje  velice pravdivě naši dobu, postoje společnosti, touhy mladé generace a nesmyslnost celého počínání. Vyzvedla bych moment, kdy už znuděná porota neví, co by ještě vymyslela a řekne: „Dělejte něco sami, sami.“  A účastníci stojí a mlčí. Nejen, že mnozí  tzv. umělci by za slávu položili život, ale ještě se navíc stávají loutkami a doslova roboty. Otroky, ponižovanými otroky až do strhání těla, ale dobrovolně, nikdo je nenutí, jen oni sami. Jakékoliv vzepření se autoritě je krutě potrestáno, není od věci veřejné  vydírání, zesměšňování apod. Je tu také krásně podán fenomén, jak být dokonalý. Nesmíte být starý, nesmíte být tlustší o dva cm, ani mít zdravotní problémy, co si to vůbec dovolujete. Musíte být robot… Musíte otročit. a když dojde ke zločinu? No…. Záleželo  na tom někomu  u otroků v minulosti? A dnes?

Výkony souboru byly fantastické, absolutně čistý tanec,  vlastně také tak dokonalý, až se zdá, že jsou to opravdu roboti, které ztělesňují. O to silnější zážitek si ale divák odnáší. Vše doplňuje odpovídající a citlivě zpracovaná hudba a kulisy, kterých není mnoho, ale bohatě stačí na vyjádření všeho.

Lukáš  Slavický, umělecký šéf baletu  říká: „Velmi mě těší, že Jana vytvořila pro soubor baletu Jihočeského divadla právě inscenaci, která se zaobírá současnými tématy a fenomény, kterými žijeme teď a tady.  Inscenace zapadá do našeho vskutku pestrého repertoáru a ukazuje všestrannost našich tanečních umělců.

 

Nelze než souhlasit. Hodnocení Tanečního magazínu: Bravo! Jedna z nejlepších inscenací, které jsem viděla a rozhodně si nenechte ujít!  

Foto z inscenace: Eva Smolíková, archiv JD

Eva Smolíková

Taneční magazín