Je libo akrobata? Kupte si. „Lůzrovský“ Cirkus Bazar sklízí ovace ve stoje
Dne 26. března měla premiéru nová inscenace „Lůzrů“ pod názvem Cirkus Bazar v režii Davida Dvořáka.
Myšlenka je celkem jednoduchá, co s umělci, které nikdo nechce? Je výprodej. Je libo akrobata? Kupte si.
S typicky lůzrovským humorem a nadsázkou je tu tedy kupující, který vybírá. A zboží jsou tentokrát umělci samotní. Toto ano, toto ne… samozřejmě, kupující ničemu moc nerozumí, tak, jak to už u umění bývá – to hodnotné se hodí leda tak na zahradu, ostatní do krabice, ale občas něco přece jen zaujme. Zejména, jde-li o hezké mladé muže, protože nákupní horečka stihla ženu. A pak bere všechno… třeba i celý vesmír dokola, doslova nadšená. Naopak je-li možnost koupit si hezkou umělkyni, tak to tedy ne, ale možná tak její šaty…. Je tu i ukázáno, jak „kvalitní a snaživý“kus (malá akrobatka, snažící se za každou cenu získat zájem nakupující) musí zpátky do krabice, protože nezaujme, ať dělá, co dělá. Zkrátka humor v představení nechybí a Lůzři zase divákovi polechtají bránici.
Cirkus Bazar je představení, které propojuje všechno. Živý zpěv, mluvené slovo (takže je dobře srozumitelné i malým divákům, ostatně děti jsou do představení zapojeny také), tanec, závěsnou dech beroucí akrobacii, párovou akrobacii, nápadité kostýmy (Lucie Červiková) a veselé kulisy (scénografie Marek Cpina). Dokonce tu máme kouzelnické číslo, které samozřejmě do cirkusu patří. Byla jsem ráda, (ale musela jsem si nechat svůj dojem potvrdit), že jsem rozpoznala i ekvilibristiku, žasla jsem nad výkonem umělce jménem Pavel Strachotskyj. Zestručněno, každý si mohl v tomto představení přijít na to své, a protože disciplín a skvělých výkonů bylo nepřeberně, divák odchází „nasycen“, uspokojen, s pocitem výborně prožitého večera. Všechna představení Lůzrů se těší velké oblibě, právem jsou vnímáni jako náš nejlepší novocirkusový soubor, takže i tentokrát proběhly ovace ve stoje. Opět můžeme říct: „Bravo!“ Nenechte si ujít!
Jihočeské divadlo i letos přijelo do Prahy, v Divadle na Fidlovačce se odehrála premiéra, která byla současně i zájezdem pro jihočeské a malou oslavou pro všechny. Jihočeské divadlo získalo nominaci v kategorii Divadlo roku v rámci cen divadelní kritiky za rok 20205, takže se pochopitelně radovali. A jak nejlépe? Novou inscenací Mladí, krásní a navždy.
Tvůrci inscenace
editelka Mg.A. Martina Schlegelová, Ph.D. uvádí inscenaci Mladí, krásní a navždy, tanečníci už netrpělivě čekají
Kdo by v současné době nechtěl být mladý, krásný a navždy? Právě toto téma brilantně a s nadsázkou zpracovala Jana Burkiewizcová, absolventka HAMU, choreografka, režisérka, výrazná tvář českého současného tance. Je choreografkou i řady produkcí České televize. Známe ji také ze spolupráce s Losers Cirque Company (za choreografii inscenace Walls and Handbag získala Cenu Divadelních novin) nebo s Operou Národního divadla v Praze. Za inscenaci Ostrov! získala nominaci na Cenu Divadelních novin, na Cenu Thálie a na Cenách divadelní kritiky 2021 se umístila mezi nejlepšími inscenacemi roku.
Jana Burkiewizcová říká:“Baví mě divadlo, které kašle na to, co je správné.“ „Ve svých představeních kladu otázky.“ „Když mě něco trápí, zpracovat takové téma je můj způsob, jak se s tím poprat, najít východisko.“
Tentokrát známou choreografku zřejmě trápilo téma masové kultury a soutěže talentů. Základní podoba talentové soutěže je dána, vybírá se ten nejlepší, výjimečný, nadaný. Často je velkým lákadlem finanční odměna nebo výhra. Ale hlavní motivací většiny účastníků je prokazatelně touha po slávě. U mladších generací je pozorován fenomén, kdy už jde o slávu skutečně jen pro ni samotnou, bez ohledu na další aspekty.
Na druhé straně stojí řada odpůrců talentových soutěží (já sama mezi ně také patřím). Je tady totiž popřen základní princip cesty ke slávě, nejen mít talent (to je tak 30 procent), ale soustavně na sobě pracovat, dřít, být opravdu kvalitní, od nižších pozic se vypracovávat k vytouženým výšinám. Samozřejmě, někdo se může dostat ke slávě díky šťastné náhodě, ale to je pak opravdu dílem osudu, není to umělý rychlovýtah nahoru. Tento způsob kariéry má mnohá úskalí. Nikdo ze soutěžících, nemůže být připraven na takový tlak pozornosti, které se mu dostane prakticky přes noc, jeho soukromí už není jeho a dokonce se veřejnost zajímá právě o pikantnosti z jeho soukromí možná daleko více, než o výkon samotný. Mediální obraz, který se o soutěžícím vytváří, je zcela mimo jeho kontrolu.
Poptávka masové kultury, spotřebního zábavního průmyslu je velmi krutá – žádá si nové a nové tváře. Různé odchylky, kuriozity, složitý životní osud, hendikep. Navíc producenti dobře vědí, že velké části publika způsobuje jisté uspokojení sledovat ty, kteří talent nemají, zato se derou dál, jsou ochotni udělat cokoliv a ztratili už jakoukoliv soudnost i pud sebezáchovy. Divák se nad takovými jedinci může snadno povýšit a to ho dělá šťastným.
Společnost vždy kulturu chtěla, sice ji různě zneužívala, ale masová společnost kulturu nechce, chce zábavu. Spotřebovává ji jako všechno konzumní zboží.
Jana Burkiewizcová v díle Mladí, krásní a navždy na tyto všechny aspekty upozorňuje, s nadhledem, nadsázkou, vtipem, ale až hrozivými a alarmujícími okamžiky, co všechno jsou lidé ochotni pro chvilku slávy udělat. Představení vyznívá směšně, divák se baví, ale někde ve skrytu duše si každý uvědomuje, že je to pravdivé a otřesné. Autorka burcuje diváka k zamyšlení. „Není s naší společností něco špatně?“ Já osobně si myslím, že je. Ale je to část dějin, co naplat. Ale umělci vždy sloužili k tomu, aby zachytili obraz doby a poukázali na její stinné stránky. V tomto má dílo Mladí, krásní a navždy neuvěřitelně vysokou hodnotu. Zachycuje velice pravdivě naši dobu, postoje společnosti, touhy mladé generace a nesmyslnost celého počínání. Vyzvedla bych moment, kdy už znuděná porota neví, co by ještě vymyslela a řekne: „Dělejte něco sami, sami.“ A účastníci stojí a mlčí. Nejen, že mnozí tzv. umělci by za slávu položili život, ale ještě se navíc stávají loutkami a doslova roboty. Otroky, ponižovanými otroky až do strhání těla, ale dobrovolně, nikdo je nenutí, jen oni sami. Jakékoliv vzepření se autoritě je krutě potrestáno, není od věci veřejné vydírání, zesměšňování apod. Je tu také krásně podán fenomén, jak být dokonalý. Nesmíte být starý, nesmíte být tlustší o dva cm, ani mít zdravotní problémy, co si to vůbec dovolujete. Musíte být robot… Musíte otročit. a když dojde ke zločinu? No…. Záleželo na tom někomu u otroků v minulosti? A dnes?
Výkony souboru byly fantastické, absolutně čistý tanec, vlastně také tak dokonalý, až se zdá, že jsou to opravdu roboti, které ztělesňují. O to silnější zážitek si ale divák odnáší. Vše doplňuje odpovídající a citlivě zpracovaná hudba a kulisy, kterých není mnoho, ale bohatě stačí na vyjádření všeho.
Lukáš Slavický, umělecký šéf baletu říká: „Velmi mě těší, že Jana vytvořila pro soubor baletu Jihočeského divadla právě inscenaci, která se zaobírá současnými tématy a fenomény, kterými žijeme teď a tady. Inscenace zapadá do našeho vskutku pestrého repertoáru a ukazuje všestrannost našich tanečních umělců.
Nelze než souhlasit. Hodnocení Tanečního magazínu: Bravo! Jedna z nejlepších inscenací, které jsem viděla a rozhodně si nenechte ujít!
Již 38. ročník festivalu TANEC PRAHA letos přivítá umělce z 12 zemí světa: ze Španělska, Ukrajiny, Francie, Řecka, Itálie, Belgie, Kamerunu, Brazílie, Izraele, Japonska, Libanonu a Lotyšska. Čeští umělci jsou zapojeni celkem do pěti koprodukčních projektů.
V Praze uvede festival 20 představení v průběhu 24 dní, v regionech jednáme s dvacítkou partnerů o zahraničních i domácích produkcích, festival tedy proběhne tradičně na cca 20 místech České republiky od 1. do 23. června 2026.
Na tiskové konferenci představila Yvona Kreuzmannová díla, která byla vybrána pro festival roku 2026 a stručně zdůvodnila, proč jim dala přednost a co zajímavého mají českým divákům přinést. Nutno dodat, že Yvona mívá šťastnou ruku a volbu, to, co přiváží ze zahraničí přináší českým divákům a účastníkům festivalu velké poznání.
Foto z TK, Yvona se těší
Hlavní program Tanec Praha 2026
Na otázku, kolik asi čásu stráví Yvona přípravou festivalu odpovídá: „No, vlastně pořád, celý rok. Kdybych to měla přepočítat na peníze, tak můj plat činí asi Kč 30,- na hodinu. Pořád přemýšlím, co by se dalo zlepšit. Na druhou stranu si této práce vážím a jsem za ni vděčná.“
Dále dodává, že se na letošní festival i sama velice těší, na všechno, co uvidí, na to jaké budou odezvy diváků.
Opening festivalu v Ponci – divadle pro tanec v Praze bude spojený s vystoupením souboru uznávané dvojiceGuy Nader & Maria Campos – GN|MC. Jejich Natural Order of Things tak 1. června zahájí vrcholný měsíc celé sezony současného tance s multižánrovým přesahem. Soubor GN|MC vede libanonsko-španělská dvojice se sídlem v Barceloně. Díla GN|MC uvádějí přední světové scény. Inscenace Natural Order of Things měla premiéru na Grec Festivalu a získala tři španělské ceny Max Awards 2025 – za nejlepší choreografii a ženský výkon (Maria Campos) i mužský výkon (Alfonso Aguilar). Na closing festivalu v Hudebním divadle v Karlíně se pro letošní ročník podařilo získatChristose Papadopoulose. My Fierce Ignorant Stepje nejnovější dílo jednoho z nejvýraznějších choreografů současné evropské scény. Jeho tvorba vyrůstá z nejvyšší formy minimalismu. Z jemného rytmu se postupně rodí pohyb, který se vrství a kánonicky rozvíjí do fascinující souhry – euforické oslavy života a pospolitosti. Synchronizace tu není cílem, ale důsledkem sdíleného pohybu: „Netančíme spolu, protože jsme synchronní. Jsme synchronní, protože tančíme spolu“, dodává řecký choreograf.
Tanec Praha 2026 Christos Papadopoulos My Fierce Ignorant Step foto Panos Kefalos nahled
Tanec Praha 2026 Adriano Bolognino Come Neve foto De Biasio Roberto nahled
Tanec Praha 2026 Anat Grigorio & Michal Herman Mitbarberot foto David Kaplan nahled
Tanec Praha 2026 MazelFreten Rave Lucid foto Jonathan godson nahled
Doprovodný program zahájí už v květnu workshopy vedené předními osobnostmi účinkujícími na festivalu – Guy Nader & Maria Campos a Kiko López & Hector Plaza. Během festivalu přibydou další formáty workshopů (např. La Chachi),After Talks i Open Rehearsals ad.
Festival TANEC PRAHA vybírá ze stovek zhlédnutých představení a nabídek zahraničních umělců díla, která přinášejí českému publiku nečekané zážitky, inspirují svým originálním přístupem, konceptem, autenticitou, interpretační kvalitou. Daří se sledovat dění nejen v Evropě, zároveň festival reaguje na aktuální situaci ve světě. Podpora umělecké diaspory z Ukrajiny, která uprchla před válkou do zemí EU, patří k pilířům programu již pátým rokem.
„Uvítat opět renomované osobnosti světovétaneční scény je pro nás ctí. Objevem poslední sezony je navíc Zora Snake, jeho apel na záchranu pralesa je výjimečným zážitkem. Téma vztahu k přírodě se prolíná i v dalších dílech pro dospělé i děti“, říká Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka festivalu a dodává: „Výrazně letos dominují také témata ženskosti, odolnosti, ale i odlehčeného pohledu na roli žen a různá očekávání.“
V předprodeji nabízíme slevu 20 % s kódem TANCUJSLASKOU20 ke sv.Valentýnu. Tato akce probíhá pouze od 9. 2. do 14. 2. 2026.
Záštity udělené festivalu TANEC PRAHA 2026:
Prezident České republiky Petr Pavel, manželka prezidenta České republiky Eva Pavlová, Velvyslankyně Španělska v ČR paní J. E. María Pérez Sánchez-Laulhé, primátor hl. města Prahy Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.
Hlavní protagonisté Ledového království si zahráli žehling!
Ledové království a lednová ledová sobota!
Premiéra Ledového království se blíží a jak ji tráví hlavní protagonisté? Žehlingem! Nevíte, co to je? Nová sportovní disciplína. Nezná ji nikdo. Ale je to tady!
Sportovně-společenské setkání herců, tanečníků a zpěváků z Hudebního divadla Karlín se odehrálo na Vltavě na luxusní elektrické lodi Bohemia Rhapsody, vlastně Grand Bohemia, která zastavila na umělé ledové ploše na pražské Náplavce i ve světelném parku ve Žlutých lázních, obě místa mají skutečně kouzelnou, neopakovatelnou atmosféru, ostatně i celá plavba byla kouzelná.
Natěšení účastníci, plavba začíná
Felix Slováček ml.
Roman Tomeš a Michaela Doubravová Tomešová
Egon Kulhánek, ředitel HD Karlín a manažer Tomáš Matějovský
Co je tedy žehling? To je zvláštní a specifická kombinace curlingu a starodávné žehličky. Samozřejmě, že soutěž byla vymyšlená, nikdo hrát neuměl, všichni se dobře bavili a kolem Vltavy na malém kluzišti Petra to hřmělo hurónským smíchem. Organizátor měl sice dost práce bujarý tým ukorigovat, vůbec spočítat body, hlavně, aby zůstaly ty správné čáry na ledě… ale nikomu nic nevadilo. Padaly věty jako: „Jak jste mohli začít hrát, když nemáte soupeře?“ Občas chtěl někdo usmlouvat body, občas někdo padal, jiný zase rozbil žehličku, další pil svařák, zkrátka, o zábavu bylo postaráno. Už jen pozorovat tuhle veselou partičku bylo divadlo samo o sobě.
Sportovní náčiní
Cenné trofeje
Eva Burešová se hřeje u ohně
Iglú pro zahřátí
Eva Burešová, Ondřej Rychlý, Ines Ben Ahmed, Roman Tomeš, Josef Fečo, Felix Slováček ml., Ivo Hrbáč a další, ti všichni tvořili zápoleníchtivý tým.
Vyhrát sice nemůže každý, ale ze svých umístění, i těch bez výhry, se radovali úplně všichni.
Ředitel HD Karlín a manažer Tomáš Matějovský pouze poděkovali a popřáli šťastnou plavbu, poté už probíhala veselá soutěž, zastávka ve Žlutých lázních a bláznivé disco na palubě lodi.
Na další zastávce v parku ve Žlutých lázních na účastníky „zájezdu“ čekalo pódium s Davidem Gránským, který si neodpustil „remcání“, že někdo si pluje vyhřívanou lodí, zatímco on „mrzne“. (ještěže nedořekl, že mrzne jako Marfuška…)
Místo toho si zazpíval píseň z připravovaného muzikálu Ledové království s Ines Ben Ahmed. Tím připravili diváky na to, co mohou zažít při premiéře, která se v Hudebním divadle Karlín uskuteční 12. března 2026.
Eva Burešová se postarala o hlubší zážitek, společně se svými kolegy předala krabici plyšáků Squishmallows pro onkologické oddělení v Motole a z těch se budou radovat děti. Pohádky nejsou jen na jevišti, ale i v reálném životě, jedna se odehrála právě tuto kouzelnou sobotu. A možná každý den…
Světelný park Žluté lázně
David Gránský a Ines Ben Ahmed
První zkouška s orchestrem probíhá v HD Karlín 26. ledna 2026.
Jak se těší Eva Burešová na zkoušky?
Eva: „Na první zkoušku s orchestrem se těším, jsme všichni zvědaví, jak to bude celé znít.“
Má trošku Elsu v sobě i při žehlingu?
Eva: „Myslím, že Elsu i Annu mám v sobě trošku všude a zřejmě každý má v sobě nějaký kousek těch dvou sester.“
Jak se hrálo Ondrovi Rychlému?
„Hraje se mi dobře, protože toto neumí nikdo. My doma tedy nežehlíme, protože domácnost plná triček a všeho možného prádla, znáte to, jsem rád, že je tu takový novodobý až přelomový vynález jako sušička. Myslím, že nám to každý měsíc ušetří tak dva dny života a jsem za to vděčný.“
Divadlo žíje příběhem Arendellu a tento kouzelý příběh se přenesl i na Vltavu. Nešlo o klasickou tiskovou konferenci, ale přátelské společenko-sportovní klání mezi novináři, herci, palubním personálem, pohádkovou atmosféru zajistila Vltava a okolí kolem, o mlsné jazýčky se staralo vinařství Vajbar a Libeřské lahůdky.
Ani po pěvecké ukázce nebylo umění dost. Účastníci se pustili do tance při lodním disco a o divoké kreace nebyla vůbec nouze.
O vše se skvěle starala parta Prague Boats, kterým byli všichni vděčni za bezpečnou plavbu.
