Šance ze severní Moravy

Tanečnice i tanečníci, máte zájem o profesionální angažmá v Opavě? Neváhejte, datum uzávěrky výběrového řízení se blíží!

Ředitel Slezského divadla Opava vypisuje konkurz na místa: členka baletního sboru a člen baletního sboru (plný pracovní úvazek).

Požadavky: taneční vzdělání, praxe vítána

Slezské divadlo v Opavě

Písemné přihlášky spolu s profesním životopisem a aktuální fotografií celé postavy zasílejte nejpozději do pondělí 21. 1. 2019 elektronickou poštou na

E-mail:  mzdovauctarna@divadlo-opava.cz

Konkurz proběhne dne 25. 1. 2019 V baletním sále Slezského divadla Opava.

Nástup 1. 9. 2019

TANEČNÍ MAGAZÍN

Amore SVĚTLANY ZACHAROVOVÉ

Noblesa, profesionalita, umění, zážitek

10. ledna se představila v Kongresovém centru dychtivým divákům, kteří se sjížděli ze všech částí ČR, Světlana Zacharovová, hvězda světového baletu a členka ruského Velkého divadla. Vrátila se do Prahy po šesti letech. Tehdy tančila titulní roli v baletu Giselle,  její současné  představení neslo název Amore („Láska“).

Zacharovová je obvykle spojována se slovy noblesa, profesionalita, umění, zážitek.

Devětatřicetiletá Světlana Zacharovová  se honosí titulem Národní umělec Ruska, laureát Státní prémie Ruska, působí v Radě kultury a umění prezidenta Ruska a byla také poslankyní ve státní dumě (2008-2012).

Zacharová na sebe vždy poutala pozornost, ale snad největšího úspěchu dosáhla v roli Gisselle.  Úspěšně vystupuje po celém světě, své publikum si podmanila talentem a virtuózním tancem. Mohli jsme ji vidět v klasických dílech jako „Don Quijote“, „Spící krasavice“, „Giselle“, „Romeo a Julie“, „Labutí jezero“, „Baiaderka“, „Šeherezáda“, „Dáma s kaméliemi“ aj.

Její taneční partner Denis Rodkin, který tančí se Zacharovou  již tři roky, se bohužel vážně zranil a tudíž do Prahy nepřijel. Rodkin v současné době působí jako sólista v divadle Bolshoi.

Dále diváci v kongresovém centru na Vyšehradě viděli umění světové baletní jedničky Michaila Lobuchina (v roce 2008 získává nejvyšší divadelní cenu „Zlatý Sofit“) a  Denise Savina  (v roce 2012 se stává laureátem ceny Národního divadla „Zlatá maska“, v nominaci nejlepší mužská role.

Samotné představení „Amore“  se už samo o sobě dotýkalo různých dimenzí lásky a v podání Zacharové bylo pro diváky velmi silným uměleckým zážitkem.  ‚Amore‘ propojuje tři díla tří choreografů – Jurije Posochova z Baletu San Francisco, Patricka de Bana z Vídeňského státního baletu a choreografky z Irska pracující v Německu  Marguerity Donlonové.

První část  Francesca da Rimini je  věnována stejnojmennému symfonickému dílu Čajkovského, pro něhož je inspirací milostný románek z Dantovy Božské komedie. Francesca je manželka Rimini Gancioto Malateste. Provdala se za něj z přinucení a podvodem. Ale zamilovala se do mladého a krásného bratra svého manžela. Oba k sobě cítí hluboké vášně, jenže  podvedený manžel je překvapí a zabije.  Francesca a Paolo přijdou kvůli nevěře  do druhého druhu pekla, jsou odsouzeni být navždy  blízko sebe, ale nikdy spolu. Podle slov choreografa je konec uměleckého díla podobný apokalypse.

Pro druhé dílo Rain Before It Falls („Před deštěm“) je charakteristická abstrakce a mysterium. Hudební doprovod je zkomponován z barokní Bachovy hudby a moderní elektroniky. Pokoj, žena, dva muži, láska, trojúhelník, přání, porážka, samota, prázdnota. A všechno to  před tím, než by začalo pršet… To, v co věřila, byl jenom sen, iluze, nepravděpodobný sen jako kapky deště, které ještě nepadly…(Jonathan Coe).

Třetí dílo s názvem Strokes Through the Tails („Tahy podle not“) spojuje mistrovské umění artistů baletu s Mozartovou Symfonií č. 40 g-moll.  Pět mužů a jedna žena. Všichni soupeří o primát, každý si myslí že je ten nejlepší, ale přichází ještě jeden….originální a unikátní. Všichni obdivují jeho nesoudržnost! Ale překonat neustále se měnící život,  je nemožné.

Kostýmy pro Strokes Through the Tail a Francesca da Rimini, vytvořené ruským módním designérem Igorem Čapurinem, jsou velmi  symbolické. Umělci jsou oděni  do bílé (nevinnost) a červené (láska a smrt). 

Příběhy jsou hluboké, napínavé, jedinečné  a v podání Zacharovové,  která se zdá být úplně éterická bytost a   nemůžeme jaksi  uvěřit, že je také z masa a kostí, musíme připustit, že ruský balet má stále mnoho co říci divákům a nezbývá než  vysmeknout poklonu.

Eva Smolíková

Foto: archiv Světlany Zacharovové

TANEČNÍ MAGAZÍN

Na ANIČKU do VENUŠE (o letadélku nemluvě)

Snad se Willliam Saroyan nebude obracet v hrobě?

Divadlo Anička a letadýlko 

uvádí první reprízu představení

OCASEM TYGRA 

v neděli 20. ledna 2019 od 20 hod. / Venuše ve Švehlovce

„Tygřím ocasem tygřím. Šílím. Sekám. Smekám.“ Laura.

Slavný příběh Williama Saroyana vyprávěný z opačného konce. Od ocasu.
Stačí zaměnit dvě slova a nastražit past na tygra. Kde je muž? Kdo je žena?
Tygr na svém trvá.

Hraje: Anna Duchaňová a kapela Ocasi
Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Martina Zwyrtek a Petr Pola
Supervize: William Saroyan v hroběVznik  představení finančně podpořili: Hlavní město Praha a Státní fond kultury.

Vstupenky do 20.1. 2019: GOOUT
Fcb událost: Ocasem Tygra
Další repríza: 12.2. 2019 / Venuše ve Švehlovce
Více informací: www.letadylko.cz
Telefon: +420 776 841 851
Všichni jste srdečně zváni.
Foto: Anička a letadýlko, Markéta Bendová
TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Premiéra KOPTASHOW ve znamení STARDANCE

Nový televizní pořad Václava Kopty představil hvězdy, které se zaskvěly v soutěži STARDANCE. A to na parketu i za pultíkem poroty. Tentokrát to vyhrála jednoznačně porota!

Česká televize spolu s novým rokem 2019 zahájila novým pořadem. Jedná se o nový typ talk show. Tedy, spíše by se mělo jednat… Jak již  její jednoznačný název napovídá, měla by být šita na míru herci, moderátorovi a textaři Václavu Koptovi.

Tomuto programu předcházela až neskutečná reklama. V takzvaných „programových dírách“, tedy hluchých prostorech mezi jednotlivými pořady české televize, jsme se dozvídali, že budeme svědky nečekaných odhalení bulvárního stylu. Toho se však v reálu divák nedočkal. Bulvární snad, protentokrát, byl pouze text Koptovy závěrečné písně…

Syn dvorního textaře Hany Hegerové (ale například i autora textu na hit Boney M „Babylon“ pro Karla Gotta a množství textů pro divadelní a televizní inscenace) Pavla Kopty se snažil, ale…

První pořad nějaké nové série bývá většinou pověstným prubířským kamenem. Je objektivně pravdou, že bývá složitým krokem. Z druhé strany je dávným faktem, že producent pořadu (v tomto případě Česká televize) takový takzvaně „pilotní“ pořad velice dlouho předtáčí, promýšlí i zkoumá na vzorcích diváků. A z tohoto hlediska vypadal výsledný tvar KOPTASHOW jaksi nehotově, nedovařeně…

Herec, moderátor a textař Václav Kopta má zkušenosti z obdobných pořadů, které připravoval s Michalem Suchánkem a bývalým tanečníkem skupiny UNO Richardem Genzerem. Tam však působil jednoznačně v roli doprovázeče na klávesy a občasného glosátora. Nevisela na něm tíha celého pořadu.

Podle titulků nebyl sám Václav Kopta ani (spolu)autorem scénáře. A to bylo, panečku, znát. Bylo očividné, že mu text nejde přirozeně z úst. I když scénář obsahoval personifikace, které vypadaly jakoby se  Kopta autenticky účastnil natáčení filmu „Anděl páně“, tak to z jeho úst tedy už vůbec autenticky nevyznělo… Určitou bezradností působily i pasáže pořadu, které důvěrně připomínaly Krampolův pořad „Nikdo není dokonalý“. Tedy, pohříchu jeho slabší momenty.

Václavu Koptovi nesvědčila ani určitá rozjuchanost za každou cenu. Není mu totiž vlastní. Samostatnou kapitolkou byly laciné efekty. Namísto, aby se kupříkladu herec Jiří Dvořák, jako správný herec, převlékl do kostýmu legendárního komisaře Schimanského, byli jsme ve finálním tvaru svědky jakési nepovedené počítačové grafiky, kterou by nepochybně zvládlo dnešní asi dvanáctileté dítě!

V následné anketě diváků o nejpopulárnějšího hosta pořadu na webu České televize toho večera  to jednoznačně vyhrála sympatická dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler (na snímku Evy Smolíkové)

Talk show má být o hostech. To koneckonců i léta dokazuje na obrazovkách různých televizí třeba Karel Šíp anebo (i přes svou výraznou osobitost) Jan Kraus. Zde se však tentokrát valnou většinou jednalo o Koptovu prezentaci a několik – očividně nacvičených – otázek hostům. Z takto „upozaděných“ tří vystupujících asi nejvíce zaujala dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler. Její čistě přirozený projev byl příjemným protikladem nucenosti a šroubovanosti hlavního moderátora Kopty. Olympijský  i „stardancovský“ šampión (ve 2. ročníku v roce 2007) Aleš Valenta potvrdil své letité schopnosti a zkušenosti moderátora řady televizních i rozhlasových pořadů. Dostal zde však minimum prostoru. Totéž platí i o čerstvém vítězi podzimní řady STATDANCE 2018 Jiřím Dvořákovi. Ten se zřejmě – z těch tří hostů asi nejvíce – na této platformě necítil ve své kůži. Působil, stejně jako Kopta, strojeně, naučeně, nuceně – prostě značně nepřirozeně a nevěrohodně.

Možná, že se Jiří Dvořák cítil daleko přirozeněji na parketu STARDANCE anebo při autogramiádě (se svou taneční partnerkou) před soutěží, než v pořadu KOPTASHOW (foto: autor článku)

Závěrečná písnička Václava Kopty měla skvělý hudební nástup. Připomínala svým lehce jazzovým nádechem staré filmové a kavárenské melodie. Ale následný křečovitě bulvární text spíše odradil. Svým argotovým jazykem i nucenou satirou na STARDANCE spíše spadal do kontextu někdejších slabodušších estrád TV Nova. Člověk si pouze s nostalgií vzpomněl na obdobné „aktuální“ písničky Marka Ebena. Ten třeba napsal pro Karla Gotta a Lucii Bílou song pro vyhlašování Zlatého slavíka. Tehdy to mělo vtip, šarm i noblesu. To tentokrát Václav Kopta (i  s celou jeho talk show) výrazně postrádal.

Bublina barnumské reklamy rychle splaskla. Samotný premiérový pořad byl spíš nedovařeným ohlasem STARDANCE. V KOPTASHOW se taky trochu mluvilo o trapasech, ale není jasné, zda tím trapasem nebyl ona sama? Jako celek.

Foto : Eva Smolíková, autor a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN