Amore SVĚTLANY ZACHAROVOVÉ

Noblesa, profesionalita, umění, zážitek

10. ledna se představila v Kongresovém centru dychtivým divákům, kteří se sjížděli ze všech částí ČR, Světlana Zacharovová, hvězda světového baletu a členka ruského Velkého divadla. Vrátila se do Prahy po šesti letech. Tehdy tančila titulní roli v baletu Giselle,  její současné  představení neslo název Amore („Láska“).

Zacharovová je obvykle spojována se slovy noblesa, profesionalita, umění, zážitek.

Devětatřicetiletá Světlana Zacharovová  se honosí titulem Národní umělec Ruska, laureát Státní prémie Ruska, působí v Radě kultury a umění prezidenta Ruska a byla také poslankyní ve státní dumě (2008-2012).

Zacharová na sebe vždy poutala pozornost, ale snad největšího úspěchu dosáhla v roli Gisselle.  Úspěšně vystupuje po celém světě, své publikum si podmanila talentem a virtuózním tancem. Mohli jsme ji vidět v klasických dílech jako „Don Quijote“, „Spící krasavice“, „Giselle“, „Romeo a Julie“, „Labutí jezero“, „Baiaderka“, „Šeherezáda“, „Dáma s kaméliemi“ aj.

Její taneční partner Denis Rodkin, který tančí se Zacharovou  již tři roky, se bohužel vážně zranil a tudíž do Prahy nepřijel. Rodkin v současné době působí jako sólista v divadle Bolshoi.

Dále diváci v kongresovém centru na Vyšehradě viděli umění světové baletní jedničky Michaila Lobuchina (v roce 2008 získává nejvyšší divadelní cenu „Zlatý Sofit“) a  Denise Savina  (v roce 2012 se stává laureátem ceny Národního divadla „Zlatá maska“, v nominaci nejlepší mužská role.

Samotné představení „Amore“  se už samo o sobě dotýkalo různých dimenzí lásky a v podání Zacharové bylo pro diváky velmi silným uměleckým zážitkem.  ‚Amore‘ propojuje tři díla tří choreografů – Jurije Posochova z Baletu San Francisco, Patricka de Bana z Vídeňského státního baletu a choreografky z Irska pracující v Německu  Marguerity Donlonové.

První část  Francesca da Rimini je  věnována stejnojmennému symfonickému dílu Čajkovského, pro něhož je inspirací milostný románek z Dantovy Božské komedie. Francesca je manželka Rimini Gancioto Malateste. Provdala se za něj z přinucení a podvodem. Ale zamilovala se do mladého a krásného bratra svého manžela. Oba k sobě cítí hluboké vášně, jenže  podvedený manžel je překvapí a zabije.  Francesca a Paolo přijdou kvůli nevěře  do druhého druhu pekla, jsou odsouzeni být navždy  blízko sebe, ale nikdy spolu. Podle slov choreografa je konec uměleckého díla podobný apokalypse.

Pro druhé dílo Rain Before It Falls („Před deštěm“) je charakteristická abstrakce a mysterium. Hudební doprovod je zkomponován z barokní Bachovy hudby a moderní elektroniky. Pokoj, žena, dva muži, láska, trojúhelník, přání, porážka, samota, prázdnota. A všechno to  před tím, než by začalo pršet… To, v co věřila, byl jenom sen, iluze, nepravděpodobný sen jako kapky deště, které ještě nepadly…(Jonathan Coe).

Třetí dílo s názvem Strokes Through the Tails („Tahy podle not“) spojuje mistrovské umění artistů baletu s Mozartovou Symfonií č. 40 g-moll.  Pět mužů a jedna žena. Všichni soupeří o primát, každý si myslí že je ten nejlepší, ale přichází ještě jeden….originální a unikátní. Všichni obdivují jeho nesoudržnost! Ale překonat neustále se měnící život,  je nemožné.

Kostýmy pro Strokes Through the Tail a Francesca da Rimini, vytvořené ruským módním designérem Igorem Čapurinem, jsou velmi  symbolické. Umělci jsou oděni  do bílé (nevinnost) a červené (láska a smrt). 

Příběhy jsou hluboké, napínavé, jedinečné  a v podání Zacharovové,  která se zdá být úplně éterická bytost a   nemůžeme jaksi  uvěřit, že je také z masa a kostí, musíme připustit, že ruský balet má stále mnoho co říci divákům a nezbývá než  vysmeknout poklonu.

Eva Smolíková

Foto: archiv Světlany Zacharovové

TANEČNÍ MAGAZÍN